Trestat dítě za přestupek mimo školu?

V poslední době mívám často dojem, že výchova není prioritně požadována po rodině, ale že stále větší část výchovného působení se přesouvá na školu. Dítě často přichází do školy bez základních návyků slušného chování, počínaje pozdravem a konče slušným chováním k dospělým. A očekává se, že škola vše napraví. A škola se snaží a napravuje.

Určitě ne, a pokud chybí účinná spolupráce rodiny se školou, nic nezmůže ani kvalitní školní vzdělávací program s výukou potřebných kompetencí, ani ten nejlepší učitel. Nicméně existují nástroje, které může škola využít. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ukládá řediteli školy povinnost vydat Ředitelé škol tedy mohou stanovit pravidla pouze ve své škole a nikoliv mimo ni.

Tím pádem mohou žáka postihnout pouze za přestupky, které se stanou ve škole. To, co se odehrává mimo budovu školy (samozřejmě vyjma akcí pořádaných školou), je zcela mimo oblast jeho působnosti. Takže na stížnosti obyvatel z okolí školy: „Ty děti zase v parku kouří!“ mohu jen odpovědět, že jednak to nemusí být „moje“ děti a i kdyby byly, n

Snad jen podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, podle kterého jsem oprávněna na závadné chování dětí jejich . Mohu závazně prohlásit, že jsem to dělala a dělat budu, i když někdy pochybuji o účincích své snahy. Onehdy jsem oznámila jedné mamince, že její syn kouří v parku, na což se mi dostalo neuvěřitelné odpovědi: „Ale paní ředitelko, my mu to vysvětlujeme a doma smí kouřit pouze v koupelně!“ Dětem samozřejmě domlouváme, organizujeme řadu preventivních akcí, ale skutečnost je taková, že právo na potrestání nemáme. A vědí to děti, a vědí to i rodiče. Zůstává tedy jen snaha nás pedagogů ukazovat správnou cestu a doufat v její naplnění. Takže budu dítě trestat za přestupek mimo školu? Rozhodně ne.

Tentokrát je těžké psát opačný názor o trestání žáků za jejich chování mimo školu, když

Vím, že řada rodičů by uvítala, aby škola řešila i situace vzniklé mimo její objekt či aktivity, však často spíše proto, že se rodičům nechce převzít odpovědnost, selhávají, nechávají sebou od svých dětí vláčet a přenášejí svoji nedůslednost na školu a její pedagogy. Psal jsem to již v minulém čísle, že a na druhé straně jí nedává prostor tam, kde je to logické a žádoucí.

Připadám si jako starý morous, ale v době mojí povinné školní docházky nemuseli učitelé rodičům dokazovat, že opravdu viděli jejich dítě kouřit, že skutečně mají odpovídající množství podkladů pro klasifikaci, že jsou schopni kvalifikovaně vést vyučovací proces. Právní prostředí rezortu se plíživě a dostává se mnohdy do prostoru Kafkova Zámku.

Budu tedy nucen do konce sloupku používat kondicionál, co by mělo být. Ano,

Nechci suplovat práci policie, nemám na mysli závažná provinění. Proč by však ředitel školy neměl dostat do rukou kompetenci zareagovat, když chování žáka je v rozporu s etickými pravidly, v rozporu s pravidly školy.

Někdy je přece třeba nejenom říci, ale i mít možnost dotáhnout do konce případ, kdy jednání žáka není slučitelné s vizí školy, jejím duchem a pověstí. Chceme-li vybudovat (nebo snad vrátit?) dobu, kdy budou