Příplatek za práci třídního učitele v době prázdnin
PhDr. Jiří Valenta
V poslední době je možné se v praxi setkat s právním názorem, podle kterého lze tzv. příplatek za třídnictví (tj. zvláštní příplatek podle § 8 nař. č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě) poskytovat jen za dobu výkonu přímé pedagogické činnosti, resp. naopak nelze jej přiznat za dobu, kdy žáci nejsou ve škole (např. v průběhu jarních prázdnin apod.).
Hned úvodem je třeba zdůraznit, že takový postup je v rozporu s právními předpisy a neodůvodněně poškozuje zaměstnance - pedagogického pracovníka. Je tedy jednoznačně nutné určit zaměstnanci (učiteli) tento zvláštní příplatek na určité období a po takto stanovené období mu jej vyplácet bez ohledu na to, zda koná v jednotlivých dnech celého období přímou pedagogickou činnost.
Jako hlavní argument pro tento postup je třeba vzít v úvahu ustanovení § 136 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, podle kterého „v platovém výměru je zaměstnavatel povinen uvést údaje o platové třídě a platovém stupni, do nichž je zaměstnanec zařazen, a o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složek platu a o termínu a místu výplaty. Dojde-li ke změně výše některé složky platu uvedené v platovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit včetně uvedení důvodů, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.“
Jinými slovy zvláštní příplatek podle § 8 nař. č. 564/2006 Sb., je pravidelnou nárokovou složkou platu, jejíž určení je provedeno v platovém výměru. Pak ovšem nelze její výši měnit v rámci období, na které je stanovena platnost platového výměru. Proto případné přerušení výuky uprostřed školního roku nemůže mít za následek snižování nebo dokonce úplné odebrání tohoto příplatku, aniž by došlo ke změně platového výměru. A měnit platový výměr v průběhu měsíce (např. jen na období jarních prázdnin) není technicky možné, protože plat je v souladu se zákonem stanovován v měsíční (a nikoliv týdenní) periodě.
Pokud jde o hlavní prázdniny, za tuto dobu není (až na několik posledních dnů v srpnu) poskytován zaměstnanci plat, ale náhrada platu, protože ten čerpá dovolenou. V tomto případě tedy také není na místě manipulace se zvláštním příplatkem, protože ten je zahrnut do náhrady platu, jejíž výše se vypočítává z průměrného výdělku za uplynulé čtvrtletí.
Dalším argumentem proti uváděnému postupu by měla být skutečnost, že formulace podmínek pro určení zvláštního příplatku nespočívá v tom, že v určitém období musí zaměstnanec (pedagog) vykonávat přímou pedagogickou činnost nepřetržitě. Přesná formulace zní: „Přímá pedagogická činnost spojená s výkonem práce třídního učitele-“ Jde tedy o vyjádření zvýšené míry neuropsychické zátěže dané u tohoto příplatku spojením výkonu přímé pedagogické činnosti a práce třídního učitele. Přitom je evidentní, že práce třídního učitele nespočívá jen v přímé pedagogické činnosti se žáky, ale také (a to z významné části) v pracích, které s přímou pedagogickou činností souvisí, ale nespočívají v jejím výkonu (např. administrativa, hodnocení žáků, konzultace s jinými pedagogy atd.). A je běžné, že tyto práce třídního učitele probíhají především v době, kdy učitel neprovádí přímou pedagogickou činnost. Zopakujme tedy znovu: z formulace podmínek pro přiznání příplatku nevyplývá, že k oběma částem prací musí docházet současně.
Dále je důležité si uvědomit jeden zásadní rozdíl mezi pravidelnými složkami platu (k nimž náleží i tento zvláštní příplatek) a nepravidelnými složkami platu. Pro pravidelné složky platu je typické, že je zaměstnavatel zaměstnanci určuje (v platovém výměru, a to výše uvedeným způsobem a na určité období). Jedině v případě nepravidelných složek platu je poskytnutí (vyplacení) příplatku podmíněno splněním konkrétních podmínek uvedených v právním předpisu (např. příplatek za rozdělenou směnu nebo příplatek za práci v sobotu a v neděli je zaměstnanci poskytnut, přiznán, vyplacen až teprve po splnění podmínek stanovených právním předpisem. Využití tohoto postupu i u zvláštního příplatku podle § 8 nař. č. 564/2006 Sb., by bylo v podstatě úkonem měnícím tento příplatek na nepravidelnou složku platu, což by bylo v rozporu s právním předpisem!
Případnou trvající námitku, že absence výkonu přímé pedagogické činnosti jako základní podmínky vzniku nároku na tento příplatek neumožňuje zvláštní příplatek vyplatit, je třeba odmítnout s poukazem na tuto další skutečnost:
Pro situace, kdy není z různých důvodů vykonávána přímá pedagogická činnost lze bez jakýchkoliv pochybností použít ustanovení § 348 zákoníku práce, podle kterého platí:
Jako výkon práce se posuzuje doba
a. kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy,
b. dovolené,
c. kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,
d. kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda nebo plat nekrátí.
Jiný postup by znamenal, že je např. možné (nebo dokonce nutné) krátit tento příplatek i za jednotlivé dny a popř. i hodiny v týdnu, kdy zaměstnanec měl vyučovat (vykonávat přímou pedagogickou činnost), ale z důvodů různých překážek tak nečinil (např. při různých přesunech hodin, změnách v rozvržení výuky apod.).
Z výše uvedeného plyne, že nelze jednorázově „strhávat“ z platu pedagogického učitele část zvláštního příplatku („příplatek za třídnictví“) za období, kdy učitel nevykonával přímou pedagogickou činnost. Pokud se tak přesto děje, lze - podle mého názoru - účinně žádat o zjednání nápravy, a to i cestou žaloby k soudu.