Vrána s pozlacenýma nohama aneb Rozmanitost, otevřenost a zkušenost

Před několika lety jsem v jednom z článků nazval vránou s pozlacenýma nohama, nabarveným ptáčetem či osobou pohybující se mezi mlýnskými kameny. Není to nadsázka, nýbrž realita a debaty na únorové konferenci i následné ohlasy to jen potvrdily.

Zástupce ředitele stojí totiž v pozadí pouze zdánlivě. V onom pomyslném ředitelově stínu se nachází pouze do té doby, než dojde k situaci, kdy musí ředitele zastoupit, rozhodnout o něčem, postarat se o důležitou věc dříve, než se ředitel vrátí. Nehledě na to, že má svůj samostatný úsek a svoje úkoly.

Navíc se skutečně nachází v turbulentním prostoru mezi Skyllou a Charybdou, působí jako nárazník mezi ředitelem a sborem, usměrňuje, vyvažuje a vysvětluje. Logicky se často stává, že to schytá z obou stran, pro jednu je třeba moc akční a pro druhou konzervativní. Prostě běžné dny zástupce ředitele.

V minulém čísle našeho časopisu jste jistě zaznamenali úvodník o proběhlé konferenci věnované zástupcům ředitele, jejich rozmanitému uchopení v českých školách i různě pojímaným rolím. Ukázalo se, že tato oblast je velice živá, zajímavá a vyvolává spoustu reakcí.

Je známou pravdou, že tato důležitá osoba (či osoby) není nijak zákonně ošetřena, plně záleží na řediteli školy, koho si vybere, jaké bude mít jeho zástupce manažerské vzdělání, co bude mít na starosti a jaké budou jeho pravomoci. Je to na jedné straně správné, vyjadřuje to důvěru danou přímo řediteli školy. Na druhé straně se jistě vtírá otázka, zda by i zástupce ředitele neměl mít předepsané vzdělání, vždyť není žádnou zvláštností, když musí zastupovat nepřítomného ředitele po delší časové období. Stejně tak stojí za úvahu, zda by neměla být určitá Určitě by byl nový ředitel ve své funkci mnohem rychleji zorientován a řadě věcí by lépe rozuměl.

Vraťme se zpátky k naší konferenci, která proběhla 12. února v Praze. Během jednání se ukázalo, že téma je značně nosné a mnohem plastičtější, než se organizátorům jevilo na počátku. Pokud mohu krátce reflektovat její průběh, vyjádřil bych ho slovy použitými v nadpisu článku –

Setkání bylo vskutku rozmanité, vystupující velice často otevřeně pojmenovávali nejrůznější úskalí a nakonec byla reflektována mnohá zkušenost ze školy i z jejího okolí. Uvedená tři slova se prolínala celým jednáním a vytvořila těžko opakovatelnou atmosféru. Je pravdou, že každá debata vyvolává nové a nové otázky. Jak má být vybírán zástupce ředitele, jaké osobnostní předpoklady má mít, má se podobat řediteli, nebo se raději odlišovat, co vlastně má mít na starosti, jaké má mít vzdělání, v jakých oblastech se má dále rozvíjet.

Budu se věnovat základním oblastem, které byly pojmenovávány a řešeny na konferenci. Některé příspěvky budou čtenářům našeho časopisu zpřístupněny formou samostatných článků v tomto i v následujících číslech, proto se nyní podívám na jednání z jistého nadhledu. Příspěvky by se daly rozdělit do několika skupin.

Konference byla zahájena referátem o současném vymezení funkce zástupce ředitele a o některých úskalích, která z toho vyplývají. Nebylo možno na ploše několika minut vyřešit všechny otázky, spíše šlo o jakési vykopnutí balonu a otevření diskuze v sále i v každém z účastníků. Další z referátů měl tajemný název – Posluchače zřejmě předem ani nenapadlo, že by mohli být velice poutavým způsobem vtaženi do personálních tajů, do možností využití typologie osobnosti či psychodiagnostiky. Nakonec jedna z otázek přednášejícího: vyvolala úsměv pouze v první myšlenkové vrstvě, potom všem došlo, jak je vrba důležitá....

Ku přemýšlení také nabádal leadrovsky zaměřený příspěvek z oblasti uměleckého školství. Neotřele pojatý vývoj učitele této školy směřující k řediteli, ukázané možnosti využití specifik osobnostních předpokladů managementu v uměleckém vzdělávání k uplatnění principů leadershipu a zásad delegování – ( japonské přísloví).

Tuto oblast vyplnily referáty zaměřené na legislativu, personalistiku a vedení lidí. Právní otázky směřovaly k podmínkám, za kterých může ředitel školy zřídit (a nakonec také zrušit) funkci zástupce ředitele školy, dále byly vymezeny požadavky kladené na kvalifikaci zástupce ředitele, průběh jeho pracovního poměru a oblasti činnosti zástupce a jejich úloha v rámci organizačního uspořádání školy.

Výběr pracovníků je jednou z nejdůležitějších personálních činností, protože se od ní odvíjí následná úspěšná či neúspěšná činnost organizace. Výběr pedagogického pracovníka na místo zástupce ředitele je významný i v tom, že takový pracovník musí kromě manažerských činností a odborného pedagogického vedení školy dobře spolupracovat jak s řadovými pedagogy, tak s ředitelem školy.

Další z příspěvků se proto zabýval možnostmi výběru zástupce ředitele a konkretizoval výhody výběru z pedagogického sboru školy nebo mimo něj. Vše bylo poutavě dokresleno konkrétními příklady výběru a jejich dopady na řízení a vedení školy.

Následoval příspěvek, ve kterém autor využil výsledky dotazníkového šetření o organizaci personalistiky v českých základních školách. Zazněla zde slova, že personalistikou ve škole by se kromě ředitele školy měli zabývat všichni vedoucí pracovníci, kteří jsou ve škole oprávněni a povinni řídit a vést ostatní pedagogické i nepedagogické pracovníky k zajištění úspěšného fungování a hospodaření školy.

Zde mohli účastníci konference slyšet o jiném pojetí funkce zástupce ředitele, o jiném rozdělení kompetencí mezi osobami stojícími v čele školy. První z této skupiny se věnoval zástupci ředitele pro rozvoj kvality pedagogické práce. Pojetí jistě inspirativní – zejména v kontextu skutečnosti, že na řízení pedagogického procesu skutečně řediteli času mnoho nezbývá.

Druhé neotřelé pojetí zástupce ředitele pro duši dítěte ukázalo, že takto pojatý zástupce je v určitých situacích výchovným poradcem, psychologem, speciálním pedagogem, který má ale daleko širší možnosti a kompetence. Pomáhá utvářet dítěti základní postoje, pomáhá při orientaci v mezilidských vztazích, řeší výchovné problémy, má přehled o všech individuálních plánech ve škole, sleduje jejich plnění, zajišťuje kontinuitu sledování ve škole po celou dobu jeho školní docházky. Spolupráce s rodiči je velmi intenzivní a přináší rychlejší výsledky v řešení problémů. Tato pozice zástupce může být velice důležitá pro zdravé fungování školy, má podle autorky příspěvku nezastupitelnou úlohu při formování vztahu učitele a dítěte.

Autoři šli mnohdy skutečně s kůží na trh. Posluchači ocenili (bylo to patrné z verbálních i neverbálních reakcí) otevřenost, s níž se referující dělili o svoje zkušenosti i poukazovali na úskalí svých cest. Sám si cením této otevřenosti a chuti se podělit i poradit ostatním, není to zase tak obvyklý pohled. Ať už byly ukazovány řídící struktury konkrétních škol, záludnosti týmové spolupráce či osobní vývoj od učitele k řediteli školy, vždy se daly najít hluboké inspirace.

Organizátoři si i po jejím skončení uvědomují závažnost tématu a hodlají v této oblasti pokračovat. Téma další konference není ještě stanoveno, ale účastnící konference poskytli organizátorům tak plastickou zpětnou vazbu, že je k dispozici dosti podkladů ke stanovení tématu, např. o problematice středního managementu v českých školách či adaptaci začínajících učitelů.

A aby to nebylo všechno, redakce Řízení školy společně s katedrou Centrum školského managementu chce začít novou tradici – každoročně vyhlásit cenu o nejlepšího zástupce ředitele. V tuto chvíli jsou ještě upřesňovány podmínky a kritéria, ale čtenáři budou včas a správně informování prostřednictvím časopisu i elektronického nástroje Magistr. Jsem přesvědčen, že soutěž nebude samoúčelnou hrou, nýbrž uznáním a oceněním práce lidí, kteří stojí ve škole na tom pomyslném druhém místě. Ruku na srdce – nešlo by to bez nich!