Blíží se konec školního roku a nastává čas zpětné vazby a klidného plánování věcí příštích – tedy nového školního roku. Asi se nad tímto tvrzením pousmějete – sehnat pro příští školní rok např. kvalitního učitele fyziky rozhodně neprobíhá klidně, ale v poslední době přibývají bouřlivé reakce především rodičů, ale někdy i učitelů a žáků ohledně personálních plánů na příští školní rok.
Klidný závěr školního roku...
Mgr.
Irena
Lhotková
Ph. D.
Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze; ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
Žáci
„zkouší“, zda by nemohli mít toho či onoho učitele na ten či onen předmět nebo být s tím či oním kamarádem ve třídě (pokud se třídy z důvodu odchodu většího počtu žáků na víceletá gymnázia spojují). Vysvětlení, proč tomu tak bude, nakonec přijmou, ať už s pochopením nebo spíše s respektem k funkci ředitele školy.Někteří
učitelé a vychovatelé
jsou ve svých nárocích ale mnohem razantnější:
„Třídu po Lence rozhodně nechci, jsou tam nemožní rodiče.“ „Občanku v osmičce učit nebudu, to dám raději výpověď.“ „Buď budu dělat vychovatelku u Hanky, nebo si najdu jinou školu.“
Rozhodně netvrdím, že takto jednají všichni pedagogové, navíc mnozí „nárokovatelé“ si dají situaci vysvětlit a s přidělením třídnictví, oddělení školní družiny či úvazku nakonec souhlasí. O to více si pak musíme vážit kolegů, kteří jsou ochotni přijmout problémové třídy, jazykové skupiny s hraničním počtem žáků nebo oddělení školní družiny složená z žáků více ročníků.
Nejbouřlivější reakce ale rozhodně přicházejí od rodičů. Změna třídního učitele nebo vychovatelky na 1. stupni vyvolávají odezvy typu: „Platíme vás z našich daní, jste služba, a proto máme právo určovat, kdo bude naše děti učit.“ „Byla změna třídního učitele projednána s poradnou, zda to na dětech nezanechá následky?“ „Díváte se jenom na peníze a na dětech vám nezáleží.“ „Rozbíjíte sehraný tým a je vám jedno, co to s dětmi udělá.“ (v tomto konkrétním případě šlo o změnu vychovatelky). Snažíte se komunikovat, poukazovat na situaci v širších souvislostech, argumentovat konkrétními údaji a legislativními předpisy (setkala jsem se s požadavkem rodičů na potvrzení ministerstva, že mohu jejich dětem změnit třídní učitelku), ale i tak odchází rodiče nepřesvědčeni. Ne všichni rodiče jsou samozřejmě takoví a mnozí danou situaci chápou, ale přesto se musí se skupinou „diktujících“ zákonných zástupců počítat.
Ředitel školy se tak točí v pomyslném kruhu, vnímá (a chápe) požadavky žáků, pedagogů a rodičů, ale nakonec musí vyhovět celkovým požadavkům školy a záležitosti dotáhnout do zdárného konce bez ohledu na soukromá přání aktérů školního života.
NĚKOLIK RAD NA ZÁVĚR
plánujte, ale neslibujte
(Vize je důležitá a určitě potřebná, ale musíte být neustále připraveni na změnu. Pokud rodičům v první třídě řeknete, že paní učitelka bude s dětmi procházet celý první stupeň a pak ji ve třetí třídě odvoláte, protože ji jako zkušenou potřebujete do 1. třídy, logicky se to rodičům líbit nebude.)komunikujte, argumentujte, ale nečekejte vždy pochopení a souhlas
(Žáci, rodiče i pedagogové vidí vaše rozhodnutí většinou jen ze svého úhlu pohledu, vy ho vidíte v širších souvislostech a potřebách celé školy – proto se často nemůžete shodnout.)rozhodněte, zdůvodněte, ale dále neřešte
(Rozhodli jste se na základě momentálních skutečností a podle svého nejlepšího svědomí. I když později zjistíte, že rozhodnutí bylo špatné, uvědomte si, že chybovat je lidské – ale rozhodně se tím dále netrapte!)