Zdanitelný příjem zaměstnance, cestovní náhrady, náhrada platu

* § 205, 230–232 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p. p.

* § 24, 29 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění p. p.

* § 1, 9, 13 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání a kariérním systému pedagogických pracovníků

Řešení problematiky dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků uvedené v dotaze závisí do značné míry na skutečnosti, zda se v obou případech jedná o zvýšení nebo prohloubení kvalifikace. Je třeba vycházet z právní úpravy obsažené především v § 230–232 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“) a v právních předpisech upravujících postavení pedagogických pracovníků. Na prvním místě je vhodné porovnat obě právní úpravy. Podle § 230 odst. 1 ZP se prohlubováním kvalifikace rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce. Za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržení a obnovování. Zvýšením kvalifikace se podle § 231 ZP rozumí změna hodnoty kvalifikace, zvýšením kvalifikace je též její získání nebo rozšíření. Podle odstavce 2 je zvyšováním kvalifikace studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele. Ve třetím odstavci se výslovně uvádí, že tímto zákonem (to je ZP) nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy upravující zvyšování kvalifikace s odkazem pod čarou na § 24 odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Podle citovaného ustanovení se pedagogičtí pracovníci mohou účastnit dalšího vzdělávání, kterým si zvyšují kvalifikaci. Zvýšením kvalifikace se podle zvláštního předpisu rozumí též její získání nebo rozšíření. Zákon v této souvislosti odkazuje na § 142b) odst. 1 starého zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.), který platil do konce roku 2006. Úprava v něm obsažená se shoduje s úpravou v § 231 odst. 1 nového ZP. Zákon o pedagogických pracovníci stejně jako ZP rozlišuje prohlubování kvalifikace (podle § 24 odst. 1 mají pedagogičtí pracovníci po dobu výkonu své pedagogické činnosti povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovují, upevňují a doplňují kvalifikaci) a zvyšování kvalifikace, jímž se rozumí také její rozšíření. Podrobnější úprava je obsažena ve vyhlášce č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků a kariérním systému (dále jen „vyhláška“). Druhy dalšího vzdělávání podle § 1 jsou – studium ke splnění kvalifikačních předpokladů, – studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů, – studium k prohloubení odborné kvalifikace.

Již z tohoto ustanovení je zřejmé, že se rozlišuje prohlubování odborné kvalifikace a splnění dalších kvalifikačních předpokladů. V § 9 vyhlášky je upraveno studium k výkonu specializovaných činností, jehož absolvováním se získávají další kvalifikační předpoklady pro výkon specializovaných činností. Lze tedy vyvodit, že se jedná o rozšíření kvalifikace, a tím její zvýšení ve smyslu § 24 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících (a také ve smyslu § 231 ZP). V této souvislosti je nutné zmínit se o kariérním systému, kterým se podle § 29 odst. 1 zákona rozumí soubor pravidel stanovených pro zařazení pedagogických pracovníků do kariérních stupňů. Podle odstavce 2 je kariérní stupeň určen popisem činnosti, odbornou kvalifikací, popřípadě dalšími kvalifikačními předpoklady a systémem hodnocení, které musí pedagogický pracovník plnit, aby tyto činnosti mohl vykonávat. Podmínky pro zařazení pracovníka do vyššího kariérního stupně jsou uvedeny v odstavci 3, mezi nimi též plnění dalších kvalifikačních předpokladů u činností stanovených prováděcím právním předpisem ministerstvem (jde o již uvedenou vyhlášku č. 317/2005 Sb.).

Mezi další kvalifikační předpoklady podle § 24 odst. 4 patří i osvědčení o způsobilosti k výkonu specializovaných činností vydané akreditovanou vzdělávací institucí. Podrobnosti upravuje § 9 odst. 2 vyhlášky. Výkon specializovaných činností umožňuje zařadit pedagogického pracovníka do vyššího kariérního stupně (§ 13 vyhlášky). Ze všech uvedených okolností lze vyvodit, že absolvováním studia k výkonu specializovaných činností dojde k rozšíření kvalifikace učitelek, to je k jejímu zvýšení. Podle § 205 zákoníku práce je účast na školení jiná forma přípravy nebo studium, v nichž má zaměstnanec získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, zasahuje-li do pracovní doby, překážkou v práci na straně zaměstnance, za kterou přísluší náhrada mzdy nebo platu. Nejsou-li dohodnuta vyšší nebo další práva, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy či platu ve výši průměrného výdělku v rozsahu uvedeném v § 232 odst. 2 ZP (rozsah volna závisí na typu studia). ZP nestanoví povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnanci cestovní náhrady, není však vyloučeno jejich sjednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Povinnost poskytovat cestovní náhrady má zaměstnavatel pouze v případě prohlubování kvalifikace, kdy se účast na školení či jiné formě studia považuje za výkon práce. Daňové řešení problematiky prohlubování a zvyšování kvalifikace na straně zaměstnance doznalo několika změn provedených novelizacemi zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) v letošním roce s tím, že změny platí již pro zdaňovací období 2009. Podle posledního znění § 6 odst. 9 písm. a) ZDP je od daně osvobozeno nepeněžní plnění vynaložené zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnance související s předmětem činnosti zaměstnavatele, toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnanci v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytované v této souvislosti zaměstnancům. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Právní úprava odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění je tedy shodná a závisí na daňové úpravě.

Pokud zaměstnavatel uhradil za své zaměstnankyně (učitelky) školné, jedná se o nepeněžní plnění vynaložené na odborný rozvoj zaměstnanců, které je osvobozeno od daně z příjmů fyzických osob, a proto se neodvádí ani pojistné na sociální a zdravotní pojištění.