Učitelé regionálního školství - sociodemografické struktury

S jejich využitím je však možné podat základní charakteristiky a vysledovat dlouhodobější trendy v sociodemografických strukturách pedagogických pracovníků, které o jejich stavu a kvalitě mnohé napoví.

Tento článek se zaměří na učitele regionálního školství, konkrétně na učitele bez vedoucích pracovníků, tedy bez ředitelů a zástupců ředitele, kteří působí v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách (včetně škol určených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami) zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“), obcemi nebo kraji (uvedené údaje se tedy netýkají učitelů škol soukromých, církevních a zřizovaných jinými resorty než MŠMT). (ISP), kam v rámci regionálního školství předávají údaje všechny právní subjekty vykonávající činnost školy nebo školského zařízení odměňující své zaměstnance podle § 109 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

Právě genderová struktura učitelů, respektive zastoupení mužů v učitelských sborech, a dále věková struktura, respektive procento mladých učitelů, jsou často diskutovanými tématy v oblasti školství, stejně tak jako odměňování zaměstnanců ve školství.

Začněme tedy genderovou problematikou. Nedostatek učitelů-mužů a tzv. feminizace školství jsou jedním z charakteristických rysů této profesní oblasti.Podíl učitelů mužů se však v rámci učitelských sborů jednotlivých vzdělávacích stupňů a druhů škol výrazně liší. V mateřských školách(dále jen „MŠ“) působí téměř výhradně, a to z 98,8% ženy, učitelů-mužů se zde vyskytuje pouze několik desítek. Na 1. stupních základních škol(dále jen „ZŠ“) je pak jen nepatrně vyšší a představuje 5,5 %. I na vyšších vzdělávacích stupních je výrazná převaha žen, ale oproti MŠ a 1. stupni ZŠ je zastoupení učitel mužů daleko výraznější. Na počtu učitelů (dále jen „SŠ“), (dále jen „VOŠ“) je dokonce

Zvlášť pak byla analyzována skupina učitelů odborného výcviku, tedy učitelů, kteří se podílejí na výuce v rámci praktického vyučování především v případě oborů středního vzdělávání s výučním listem. Učitelé odborného výcviku představují jedinou skupinu učitelů regionálního školství, ve které převažují muži.Vysoký podíl mužů v této skupině učitelů, který činí téměř

Genderové diferenciace v odměňování jsou patrné i v oblasti školství, ale i tentokrát je potřeba pohlížet na učitele odděleně podle vzdělávacích stupňů, na kterých působí. Vzhledem k tomu, že zastoupení učitelů-mužů v MŠ je téměř zanedbatelné a genderové srovnání by tudíž postrádalo smysl, začneme rovnou učiteli škol základních. Zde jsou rozdíly v odměňování žen a mužů opravdu minimální, a to jak na 1., tak na 2. stupni.Učitelé muži na 1. stupni ZŠ pobírají plat v průměru jen o 1,7 % vyšší než jejich kolegyně, na 2. stupni dokonce průměrný plat učitelek nepatrně přesahuje průměrný plat učitelů-mužů, konkrétně o 0,2 %. Na SŠ, konzervatořích a VOŠ jsou již rozdíly mezi průměrnými platy učitelek a učitelů-mužů poněkud výraznější, a to v neprospěch žen, které pobírají plat v průměru o 2,3 % nižší než muži.Ještě podstatně vyšší rozdíly vykazují

Od 1. 1. 2011 však platí nová právní úprava odměňování pedagogických pracovníků, která nově upravuje

První se vztahuje na pedagogické pracovníky s vysokoškolským vzděláním, kteří zároveň splňují odbornou kvalifikaci; druhá je určena pedagogickým pracovníkům, kteří splňují odbornou kvalifikaci, ale nemají vysokoškolské vzdělání nebo těm, kteří odbornou kvalifikaci nemají.Teprve se tedy ukáže, jak tato změna ovlivní stávající rozdíly v platech žen a mužů a vůbec výši finančního ohodnocení učitelů, jejichž plat se v současnosti v průměru pohybuje od necelých 19 000 Kč v MŠ po přibližně 26 000 na SŠ, konzervatořích a VOŠ. pro kvalifikované, zejména začínající (mladší) učitele s vysokoškolským vzděláním z toho pak vyplývá výhodnější platové ohodnocení.

Při pohledu na vývoj vzdělanostní struktury je patrné, že podíl vysokoškolsky vzdělaných učitelů mírně roste, a to zejména tam, kde jsou na učitele zatím kladeny nižší kvalifikační nároky. To je případ učitelů MŠ a učitelů odborného výcviku. V těchto kategoriích mají učitelé převážně střední vzdělání s maturitní zkouškou a vysokoškolské vzdělání má pouze přibližně desetina. Od roku 2006, kdy podíl vysokoškolsky vzdělaných učitelů MŠ a odborného výcviku představoval necelých 5 %, však došlo v tomto směru k výraznému zlepšení.

Mezi učiteli 1. stupně ZŠ má vysokoškolské vzdělání téměř 85 %, na 2. stupni pak 88% a na SŠ, včetně konzervatoří a VOŠ tento podíl činí 89 %. Avšak vzhledem k tomu, že na těchto vzdělávacích úrovních by měli mít učitelé vysokoškolské vzdělání pedagogického směru, jsou tato procenta poměrně nízká, a ve srovnání s předchozími lety se zvýšila jen velmi nepatrně (max. o 1 procentní bod).

Do určité míry jsou vysvětlením poměrně vysokého zastoupení učitelů s jiným než vysokoškolským vzděláním mladí učitelé. Při pohledu na učitele v 1., 2. a 3. platovém stupni, tedy na učitele s délkou praxe do 1, do 2 a do 4 let, se totiž projeví fakt, že Mezi nastupujícími učiteli, tzn. učiteli v 1. platovém stupni, totiž najdeme ani ne 30 % vysokoškolsky vzdělaných, zatímco ve 2. platovém stupni je takových učitelů již více než dvakrát tolik (okolo 62 %) a mezi učiteli ve 3. platovém stupni se podíl vysokoškolsky vzdělaných blíží dokonce 70 %. Stejně tak

Problém však není pouze v malém zastoupení mužů v učitelských sborech, ale i ve stále se snižujícím zastoupení mladých učitelůvůbec. Věková struktura učitelů totiž zaznamenala v posledních letech poměrně výrazné změny a i učitelských profesí se dotýká trend stárnutí, který lze velmi dobře ilustrovat na podílu 45letých a mladších učitelů, který se od roku 2006 snížil z 55 % na současných 49 % právě ve prospěch učitelů starších.

Toto procento se mezi jednotlivými kategoriemi učitelů samozřejmě liší: výrazně nejmladší věkovou strukturu mají učitelé ZŠ, kde se dnes podíl 45letých a mladších učitelů pohybuje okolo 55 %; mezi učiteli MŠ a SŠ, včetně konzervatoří a VOŠ však již převažují starší věkové kategorie a 45letých a mladších je pouze necelých 48 % v MŠ a 44 % na školách středních, konzervatořích a VOŠ; zcela nejstarší jsou pak učitelé odborného výcviku, kde 45letí a mladší představují pouhou jednu třetinu.

Ale jak už bylo zmíněno, kvalita učitele nevyplývá pouze z jeho odborné kvalifikacea rozhodně není jediným faktorem kvality regionálního školství. Otázkou spíše zůstává, (zejména v případě mužů)