Učitelé - kategorie pomáhající profese

Toto jsou příznaky změny, která trvá více dní. Učitelky v mateřské škole tyto situace znají. Úkolem učitelky je ověřit u rodičů svá pozorování a konzultovat případný postup.

Výňatek z výše uvedeného příběhu nám jednoznačně ukazuje několik důležitých věcí.

Výše uvedeným příběhem se konečně dostáváme k meritu věci, a to k pohledu na povolání učitelky v mateřské škole jako pomáhajícího pracovníka. Pomáhající profese jsou společně definovány tak, že kromě svých metod, přístupů, znalostí, postupů je nedílnou součástí výkonu práce i navázání osobního kvalitního a zdravého kontaktu. Mnozí z nás známe ze své praxe některé vyhořelé zdravotní sestry, lékaře, sociální pracovníky, kteří nám necitlivě sdělují nějakou informaci. Informace sama o sobě není tak zlá, jako je zraňující přístup odborníka. V ten okamžik se v roli pacienta bojíme, jsme ve stresu a potřebujeme i tu sebemenší podporu. Ne získat pocit, že obtěžujeme.

Dospělá osoba má víceméně nástroje pro práci s takovou situací. Dítě ne, je nezralé a vyžaduje podporu a pomoc. Dítě je závislé a postupně se během svého zrání učí, jak s těžkými situacemi zacházet a zpracovávat je . Opačně můžeme říci, že pokud se dítěti ve správný čas nedostane potřebné podpory dospělého, tím dojde k většímu zranění. Čím větší „chyba“ na počátku vývoje, tím větší „chyba“ v průběhu zrání a v dospělosti. V případě, kdy dítě není podpořeno, cítí se vědomě i nevědomě zrazeno v podstatě dvakrát. Nejprve samotnou situací, se kterou si neví rady, a dále tím, že je na ni samo.

Děti potřebují od dospělých pro svůj zdravý vývoj podporu a ukázky způsobů strategií řešení a chování. V takto vymezeném prostoru se seznamují s tím, co je správné a co ne. Co je účinné a co nikoliv. V mateřské škole je učitelka důležitou osobou. Zastupuje po většinu dne rodiče. Kromě vlastní výuky je to ona, kdo definuje pravidla chování v MŠ, učí je děti dodržovat a být spolu atd.

V životě každého z nás se vyskytují těžké a složité životní situace. Nikdo z nás na ně není předem připraven. Ale od dětství každý z nás získává do pomyslné „tašky“ celou paletu nástrojů, které může zkoušet používat pro konkrétní situaci. Někdy je funkční toto, někdy něco jiného. Základní učící prostředí je rodina jako celek, školka a další prostředí, ve kterém se děti pohybují, a osoby, které v tom prostředí jsou. Podstatné je však to, aby dítě obdrželo dostatek nástrojů, znalostí a zkušeností, se kterými může v danou dobu při řešení těžké situace pracovat. V případě, že toto nemá, dochází ke zkratkovitému nebo jinému problémovému chování, protože energie vnitřního nebo vnějšího konfliktu nebo ohrožení si nachází vždy cestu ven, nebo (a to je horší případ) zůstává uzavřena uvnitř, kde způsobuje další zranění.

Úkolem nás dospělých je ukazovat dětem funkční mechanismy a pomoci zrát jejich adaptačnímu systému, aby zvládl zpracování pro ně těžkých situací. Děti mnohdy potřebují podporu a pomoc v situacích, které jsou z pohledu dospělého banální, nedůležité, ale samotné děti je vnímají jako zásadní a přináší jim nepohodu, smutek, zranění, chaos. přijímat odpovídající emoce a hledat způsob podpory.

Lidské bytosti se učí prožitkem a učení je významně ovlivněno tím, zda se člověk nachází ve stresu, či nikoliv. Týká se to dětí i dospělých. Samozřejmě že v procesu učení a zrání se potkává vliv rodiny, mateřské školy a společnosti. Ale uvědomme si, že dítě v MŠ tráví opravdu mnoho času. Na současné učitelky mateřské školy jsou kladeny opravdu velké nároky a očekávání. Učitelka potřebuje vědět co a jak učit. Musí mít znalosti, dovednosti, chuť. Zároveň nedílnou součástí její profese je navázání vřelého, bezpečného kontaktu s dětmi. Bez tohoto předpokladu nemůže s dětmi pracovat.

Ale kdo učí učitelky, jak rozpoznat těžké a složité situace dětí? (Ne akademický popis z učebnice...). Jak vůbec takové situace vypadají, jak vypadá reakce na ně, co se děje, co se v nich dá dělat v okamžiku první a následné pomoci? Jak oddělovat své osobní věci, aby podstatně neovlivňovaly pracovní výkon učitelky? Jak dobře a efektivně zacházet s vlastními těžkými životními situacemi? Jak chránit sama sebe před vyhořením, abych tím následně nezraňovala kolegy, děti i sama sebe? Co dělat, abych lépe rozuměla a byla více citlivá pro druhé?

Učitelku jako člověka ovlivňuje v její adaptaci na stres a práci s těžkými situacemi její vlastní genetická výbava, dále rodina, výchova, zkušenosti, charakter osobnosti - zrání a v neposlední řadě také získané metody, znalosti a dovednosti. Moje praxe lektorky, koučky a metodičky ukazuje, že nedílnou součástí vzdělávacího portfolia učitelky MUSÍ být osvojení si některých znalostí a dovedností, které ovlivňují vlastní pracovní výkon, a to primárně v oblasti rozvoje tzv. měkkých dovedností. Tedy dovedností, které vyžadují informaci, porozumění, trénink případně nácvik.

Tyto dovednosti je možné si osvojit v akreditovaných kurzech a trénincích, v individuální nebo skupinové práci.

Práce na sobě, podpora a rozvoj vlastních osobnostních dovedností, porozumění sobě samotnému je důležitým a nezbytným krokem současné moderní učitelky v mateřské škole. Počátek cesty je vždy u sebe. Nejprve každý z nás musí lépe porozumět sám sobě, osvojit si některé dovednosti a teprve potom může získávat citlivost pro druhé.

Ve třídě je jedno pole, které tvoří učitelka a děti. Obě strany toto pole ovlivňují a formují. Pokud učitelka začne o některých jevech přemýšlet z jiného zorného úhlu (k tomu ji může pomoci větší znalost sama sebe, informace a některé techniky), může dojít ke změně, která přinese prospěch jí i dětem. K tomu slouží veškeré vzdělávání zaměřené na seberozvoj učitelek.

Selským rozumem je jasné, že nezralé děti potřebují významnou podporu a pomoc, učitelka, se kterou jsou v kontaktu po většinu dne, je jednou z těch správných osob, která musí informace, znalosti a dovednosti k podpoře a pomoci mít. Jen tak může dětem pomoci ve zdravém zrání a naučit je něco nového. Z těchto důvodů učitel patří do kategorie pomáhající profese, která potřebuje vždy obě složky důležité pro pracovní výkon: .

V příštím čísle si ukážeme, jak náš vlastní stres a krize ovlivňuje naše vnímání a pracovní výkon.

Více na