Výživa dětí v předškolním a školním věku

Stravovací návyky předškolního dítěte do značné míry již jen rozvíjejí zavedené zvyky a stereotypy, které rodina vytvořila dříve. Čili co jsme zameškali, to se těžko napravuje, ale možnosti tu jsou. Chuťové preference dítěte jsou zčásti dané genetickou dispozicí, ale jsou v průběhu vývoje ovlivnitelné výchovou a přístupem rodičů. Oproti nejútlejšímu věku, kdy veškeré stravování řídí rodina, většinou matka, přichází nový prvek, stravování v kolektivním zařízení, jehož provoz podléhá vyhlášce, která zavazuje školní jídelny k plnění stravovacího plánu a k dodržení složení jídel tak, aby odpovídalo nutričním potřebám této věkově specifické populace. Je zapotřebí upevnit všechny návyky, které jsou prevencí nadváhy, ale i nutričního strádání, srdečních onemocnění, cukrovky a metabolického syndromu. Jak to v praxi zařídit?

Pravidelné porce jídla, vhodný pitný režim a pestrost stravy, jakož i stravování se bez nucení jsou úplným základem. I v tomto věku stále platí, že za to, co má dítě na talíři, jsou zodpovědní rodiče, a kolik čeho sní, záleží na dítěti. Doporučený počet denních jídel je pět. Jídelníček sestává z hlavních jídel, která tvoří: snídaně (20 % denního příjmu energie), oběd (přibližně 35 % denního příjmu energie) a večeře (kolem 30 % denního energetického příjmu), a dopoledních a odpoledních svačin, které pokrývají kolem 5 až 10 % energetického příjmu. Nemusí být na škodu ani druhá večeře formou ovoce, která je šestou porcí jídla a dodá energii ve stejném množství jako svačina.

Základem pitného režimu by měla být neperlivá voda. Může se doplnit moštem nebo přírodním džusem ředěným v poměru 1 : 1. Jde o stejné doporučení jako pro děti mladší (mezi jedním a tři roky), jen celkové množství vody, které tělo potřebuje, je větší – 1,6 l denně. Je ale třeba si uvědomit, že toto množství představuje všechnu zkonzumovanou vodu, tedy i tu, která se nachází v pevné stravě, v ovoci, v mléčných výrobcích (ovoce a zelenina obsahují 70 až 90 % vody, maso a masné výrobky mají asi 50 % vody, pečivo, pekárenské výrobky 15 až 35 % vody). Slazené minerálky a kolové nápoje jsou nevhodné pro svůj vysoký obsah cukru. Dětem ale chutnají, zvláště kola, takže úplně je zakázat, myslím, nemá smysl. Mnoho z nás vezme občas své dítě do ,,Mekáče“, že? Nepříliš zdravá, ale pro děti bohužel lákavá a chutná jídla, doplněná hračkou v rámci dětského menu, jsou pro ně silným magnetem. Občas je možné dětem dopřát, ale jen zřídka, třeba za odměnu.

Dalším problémem stravy, a to nejen dětí, je obsah soli. Sůl je vhodné používat velmi střídmě, nezávisle na věku. Téměř nesolit je dobré i pro nás, pro dospělé.

A jak přibližně by měl vzorový jídelníček vypadat? Z jakých porcí by se měl skládat? České výživové doporučení z roku 2012 říká, že dítě by denně mělo mít tři až čtyři porce mléka a/nebo mléčných výrobků, čtyři porce zeleniny a ovoce, z toho alespoň dvě porce v syrové formě, tři až čtyři porce pečiva (obilovin) s preferencí celozrnného a žitného pečiva a dvě porce masa (netučného).

Dle mého soudu je nejdůležitější pestrý jídelníček a přítomnost zeleniny. Tu děti často odmítají. Rodiče, kteří preferují vegetariánskou stravu a sofistikovaně nahrazují maso, vedou dítě ke zdravé výživě stejně dobře, ne-li lépe než někteří masorádi. Dá se také říci, že doporučení jsou jedna věc a realita věc druhá. Rada, že dítě má dostávat hlavně tmavý chléb, je bohulibá a správná, ale víme, že bez bílého pečiva se valná většina dětí neobejde. Nedá se zároveň říci, že by rodiče tím, že dítěti dávají rohlík, a ne tmavý chléb, poškozovali jeho vývoj. Častým nešvarem u drobných, hraničně prospívajících dětí je popíjení sladkých šťáv, čajů nebo sycených nápojů. Nápoj jim dodá okamžitou energii a ony pak nemají potřebu hodnotnějšího výživového zdroje, a proto nechtějí jíst. Takových dětí přichází do výživových poraden spousta. Scénář je obvykle stejný. Pokud lékař neodhalí závažnou orgánovou poruchu, podaří-li se odbourat sladké pití a nejrůznější pamlsky, zlepší se děti v jídle, lépe rostou a prospívají.

Ve školním věku se mění metabolické nároky organismu v závislosti na růstovém spurtu a rozvoji puberty. Z těchto i jiných praktických důvodů odborníci na výživu rozdělují školní věk na mladší (do 12 let) a starší (od 12 do 15 let). Energetická potřeba pro zdravý růst a prospívání je jiná v mladším školním věku (u chlapců 1 800 až 2 100 kcal/den, u dívek 1 700 až 2 000 kcal/den) a jiná ve starším školním věku (u chlapců 1 900 až 2600 kcal/den, u děvčat 1 700 až 2 200 kcal/den). Hlavní živiny jsou bílkoviny, tuky a sacharidy. Příjem bílkovin by měl tvořit přibližně 10 až 15 % celkového energetického příjmu.

V jídelníčku by nemělo chybět maso, mléko, vejce a mléčné výrobky jako zdroj nenahraditelných aminokyselin. Vegetariánská strava nevadí, ba může i prospívat. Vejce, mléko a mléčné výrobky dodají aminokyseliny dostatečně. V případě veganského stravování už je to složitější. Je třeba správně kombinovat potraviny, aby byl přísun aminokyselin pro rostoucí organismus dostatečný. Tuků jako energetického zdroje je potřeba kolem 30 až 35 %. Živočišných tuků většinou konzumujeme dosti. Nasycené mastné kyseliny v nich obsažené dětský organismus využije. Potřebuje ale také tzv. polynenasycené mastné kyseliny, které si sám nevytvoří, a ty jsou obsaženy především v rostlinných olejích, mořských rybách a dílem i v rybách sladkovodních.

Cukry (sacharidy) by měly krýt až 60 % celkového energetického příjmu. Vyšší příjem cukrů vede k jejich přeměně na jakési záložní zdroje energie, které se metabolickými procesy v organismu přeměňují a ukládají do tukové tkáně. Zvýšený energetický příjem a omezený výdej zvyšují tendenci k rozvoji dětské obezity. Z tohoto pohledu jsou nejzrádnější volné cukry, monosacharidy a disacharidy, přidávané k doslazení jídel, pití, obsažené v sirupech a džusech či v medu. Těch je třeba konzumovat pomálu anebo se jich vyvarovat. Výhodnější je konzumace složených cukrů s pozvolnějším uvolňováním glukózy. Je tedy vhodné zařazovat do jídelníčku potraviny, které obsahují škroby, vlákninu, ovoce, zeleninu, celozrnné pečivo.

Doporučený příjem soli překračují jak dospělí, tak děti. Snad jen kojenecký věk je světlou výjimkou (díky specifické péči při přípravě nemléčných příkrmů). Děti často konzumují více než dvojnásobek doporučené denní dávky soli. Nejvíc jí vstřebají z pekařských výrobků, protože těch se sní nejvíce, dílem z uzenin (i když těch nesní tolik jako dospělí), dílem z jídel z rychlého stravování a méně ze sýrů.

Železo je velmi důležitou látkou, která významně ovlivňuje zdraví a výkonnost organismu. Spolu s vápníkem patří k nejdůležitějším minerálům, které tělo potřebuje a jejichž nedostatek má zjevnou klinickou odezvu. Železo se podílí na četných metabolických reakcích, kde dochází k přenosu kyslíku, je součástí červeného krevního barviva, hemoglobinu, myoglobinu (ve svalových buňkách) a mnoha enzymů. Významně se spotřebovává při zánětlivých reakcích při infektech a jeho nedostatek se mimo jiné pojí s větší vnímavostí organismu k infekcím. Chudokrevné děti s nedostatkem železa jsou unavené, nevýkonné, klesá jejich pozornost při školní výuce. Vyšší nároky na příjem železa mají děvčata po začátku menstruace, která bývá nepravidelná a protrahovaná, z důvodů větších ztrát. Přirozeným zdrojem železa je maso, především červené. Železo je samozřejmě obsaženo i v dalších potravinách (zelenina, obiloviny) a ve vegetariánské stravě ho lze šikovně nahradit. Jeho biologická využitelnost z náhradních zdrojů je však asi čtyřikrát menší.

Ačkoli se o prospěšnosti snídaně dlouhodobě mluví, více než 10 % školních dětí stále nesnídá a jistě třetina dětí se ráno ani nenapije. Děti, které ráno a dopoledne nepijí nebo pijí jen málo, jsou unavené, mohou mít krátkodobé výpadky paměti, horší sluchové vnímání a slabší odezvu na vyučovací proces.

Vitamíny a doplňky nemají pro zdravé dítě velký význam. Jak se říká: neuškodí ani nenadchnou. Samy o sobě prospívání dětí nezařídí. Pestrá, vyvážená strava s dostatkem přirozených vitamínů z ovoce a zeleniny je tou nejlepší výživou. Jiná situace je u dětí nemocných či s prokázaným deficitem vitamínů nebo stopových prvků, u dětí chudokrevných, s chronickým onemocněním ledvin atp.