Zařazení zaměstnance
Zaměstnanec má na pracovní smlouvě uveden druh práce: učitel odborných předmětů a předmětů autoškoly v praktickém a teoretickém vyučování. V současné době úvazek zaměstnance činí 8 hodin teoretických odborných předmětů dle učebních dokumentů a rozvrhu školy, dále 4 hodiny teorie v rámci AŠ (vyhláška, konstrukce) - hodiny nejsou na rozvrhu. Předmětem dohadů je počet hodin jízd v rámci AŠ (která není v rozvrhu) do úvazku 1,00. Vycházíme z toho, že úvazek učiteIe odborných předmětů je 21 hodin a učitele AŠ je 30 - 35 hodin.
Související předpisy:
* § 23 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů
* § 123 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
* § 5 nařízení vlády č. 75/2005 Sb., rozsah přímé vyučovací a dalších činností pedagogických pracovníků
* § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě
* nařízení vlády č. 469/2002 Sb., katalog prací a změna nař. vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách
* § 3 vyhlášky č. 263/2007 Sb., pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení
Otázky:
* kolik hodin tvoří celkový úvazek tohoto zaměstnance (8 4 x )?
* patří 4 hodiny teorie v AŠ do úvazku učitele teorie (21 hodin), nebo do úvazku učitele AŠ (30 - 35 hodin)?
* do které platové třídy zaměstnance zařadit (vzdělání VŠ)?
ODPOVĚĎ:
Podle ustanovení § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků, platí, že „pedagogickému pracovníkovi právnické osoby, která vykonává činnost více druhů škol, stanoví ředitel školy týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti podle vykonávané činnosti, která u něj převažuje. V případě stejného podílu stanoví týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti podle školy, u které je v příloze k tomuto nařízení stanovena přímá pedagogická činnost nejnižší“. Mimochodem formulace tohoto ustanovení není zcela důsledná a je třeba ji aplikovat bezpochyby i v případech, kdy právnická osoba vykonává činnost jen jedné školy, ale pedagogický pracovník v rámci jednoho pracovního poměru vykonává přímou pedagogickou činnost ve více pedagogických pozicích, což je právě náš případ. Tedy při nedostatku precizního vymezení právní normy na daný příklad je použita interpretační zásada per analogiam a uplatní se pravidlo nejbližší zkoumanému případu. Nejprve tedy musí ředitel školy rozhodnout (a to je zcela v jeho kompetenci), ve které z obou pedagogických profesí bude převládat vykonávaná činnost. Pokud bude převládat činnost učitele odborných předmětů nebo bude činnost rozdělena přesně na poloviny, platí, že rozsah přímé pedagogické činnosti tohoto pedagoga je celkem 21 hodin týdně, a to bez ohledu na skutečnost, že část tohoto rozsahu bude plnit nikoli jako učitel odborných předmětů, ale jako učitel předmětu řízení motorových vozidel v praktickém vyučování. Pak do těchto 21 hodin přímé pedagogické činnosti týdně zařadí: 8 hodin výuky odborných předmětů, 4 hodiny teorie v předmětu řízení motorových vozidel a zbývající část (tj. 9 hodin) budou pokrývat hodiny „jízd“, protože není pochyb, že i v tomto případě se jedná o výkon přímé pedagogické činnosti. Zbývajících 19 hodin do stanovené 40 hodinové týdenní pracovní doby budou vyplňovat práce související s přímou pedagogickou činností [§ 3 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 263/2007 Sb.]. Již z tohoto výčtu je ale zřejmé, že převládá činnost učitele předmětu řízení motorových vozidel v praktickém vyučování (13 hodin ku 8). V tom případě činí rozsah přímé pedagogické činnosti tohoto pedagogického pracovníka 30 – 35 hodin týdně. Ředitel nejprve v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, určí skutečný rozsah v rámci tohoto rozpětí. Dejme tomu, že určí 30 hodin týdně. Pak do tohoto rozsahu patří: 8 hodin výuky odborných předmětů, 4 hodiny teorie v předmětu řízení motorových vozidel a zbývající část (tj. 18 hodin) budou pokrývat hodiny „jízd“.
Pokud jde o zařazení tohoto pedagoga do platové třídy, platí ustanovení § 123 odst. 2 zákoníku práce a § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Podle těchto ustanovení platí: „zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy, ve které je podle nařízení vlády, kterým se stanoví katalog prací, zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci požaduje“. Po zaměstnanci je požadována práce učitele odborných předmětů, která je podle katalogu prací (nařízení vlády č. 469/2002 Sb.) zařazena do 11. – 13. platové třídy. Zaměstnanci tedy náleží nejméně 11. platová třída, pokud požadované práce odpovídají příkladům činností v části 2.16.1. 11.2. katalogu prací. Pokud ale požaduje zaměstnavatel výkon prací podle části 2.16.1. 12.1. katalogu prací, což je u učitelů odborných předmětů středních škol téměř standard, pak musí být zařazen do 12. platové třídy, a to bez ohledu na skutečnost, že převážnou část své činnosti vykonává práce, které jsou zařazeny v katalogu mnohem níže (9. – 11. platová třída).
Všechny výše uvedené skutečnosti jsou důsledkem toho, že je v jedné pracovní smlouvě sjednán výkon druhově zcela odlišných prací. Pokud by existovaly souběžně dvě pracovní smlouvy, aplikovaly by se výše uvedené principy izolovaně.