Právní základ zajištění BOZD

Úvodem si vyjmenujme nejdůležitější normy z oblasti školských předpisů: zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních, vyhláška č. 458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně-vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče.

Vzhledem k tomu, že významnou pozornost zajišťování ochrany zdraví ve školách věnuje také zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), musíme připomenout i tento zákon a jeho prováděcí předpisy vztahující se ke školám: vyhláška č. 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.

Řada zásadních otázek z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví je upravena pracovněprávními předpisy, tedy zákoníkem práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) a zákonem č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) (dále jen „zákon o zajištění dalších podmínek BOZP“), ve znění pozdějších předpisů, a jejich prováděcími předpisy - prováděcími nařízeními vlády a dvěma vyhláškami, které je třeba také v této souvislosti připomenout: nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků (podle § 394 zákoníku práce bude platit do vydání nového nařízení vlády), nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu (podle § 394 zákoníku práce bude platit do vydání nového nařízení vlády), vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (podle § 394 zákoníku práce bude platit do vydání nového nařízení vlády), nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (podle § 23 zákona o BOZP bude platit do vydání nového nařízení vlády), nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (podle § 23 zákona o BOZP bude platit do vydání nového nařízení vlády), nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat (podle § 23 zákona o BOZP bude platit do vydání nového nařízení vlády) - pro školy víceméně nepoužitelné, nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru (podle § 23 zákona o BOZP bude platit do vydání nového nařízení vlády) - pro školy víceméně nepoužitelné, nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu (podle § 23 zákona o BOZP bude platit do vydání nového nařízení vlády), nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky (podle § 23 zákona o BOZP bude platit do vydání nového nařízení vlády) - pro školy víceméně nepoužitelné, nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění pozdějších předpisů (podle § 23 zákona o BOZP bude platit do vydání nového nařízení vlády), nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích (vydané již k provedení nového zákona o BOZP) - pro školy však víceméně nepoužitelné, nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti (vydané již k provedení nového zákona o BOZP) - pro školy však víceméně nepoužitelné, vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

V návaznosti na vydání školského zákona vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 24 904/2005-14, kterým se zrušují některé vnitroresortní předpisy. Podle tohoto seznamu byl zrušen i do té doby v praxi často používaný a známý Metodický pokyn ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č.j. 29 159/2001-26 ze dne 9. 11. 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních.

Následně byl v prosinci 2005 pod č.j. 37 014/2005-25 vydán nový Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „Metodický pokyn“). Tento Metodický návod však není obecně závazným právním předpisem. To vyplývá především z jeho názvu - jedná se o Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je však, jak známo, zřizovatelem jen malého okruhu škol a školských zařízení.

Podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, platí, že za školu podle tohoto zákona se považuje vzdělávací instituce, která poskytuje vzdělávání podle vzdělávacích programů, tedy vzdělávání, jehož obsah, kvalita a výstup jsou garantovány státem. To znamená, že školou podle tohoto zákona jsou všechny vzdělávací instituce s výjimkou těch, které poskytují jiné, neformální vzdělávání (například jazykové kurzy uskutečňované na základě živnostenského oprávnění).

Podle ustanovení § 8 školského zákona tvoří vzdělávací soustavu školy a školská zařízení. Druhy škol jsou mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Školské zařízení poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí, případně zajišťuje ústavní a ochrannou výchovu anebo preventivně výchovnou péči. Druhy školských zařízení jsou školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, školská účelová zařízení, výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování a školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Zákon tedy respektuje právní postavení škol a školských zařízení všech zřizovatelů.

Jak vyplývá z článku I. Metodického pokynu, je určen pouze pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou využívat podpůrně. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je nadřízeno pouze subjektům (školám a školským zařízením), které zřizuje. Podle ustanovení § 169 školského zákona ministerstvo vedle úkolů stanovených zákonem řídí především výkon státní správy ve školství a odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy, je tedy ústředním správním orgánem pro oblast školství. Ještě před přijetím školského zákona byly v průběhu roku 2001 zřizovatelské kompetence (a majetek škol a školských zařízení) k naprosté většině středních a vyšších odborných škol (a k některým školským zařízením) na základě zákona převedeny na nově zřízené kraje. Ministerstvo je proto dnes zřizovatelem jen v případě minimálního počtu škol a školských zařízení.

Tuto skutečnost je důležité si uvědomit i pro celou oblast bezpečnosti a ochrany zdraví dětí ve školách. Pro většinu škol a školských zařízení zřízených krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí platí v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví dětí pouze školských zákon a jeho vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. V ostatních záležitostech musí rozhodovat ředitel školy nebo školského zařízení sám. Metodický pokyn pro něj není závazný, školy a školská zařízení, jejichž zřizovatelem není přímo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jej mohou používat pouze podpůrně.

Ve školském zákoně je poprvé v našem právním řádu jasně definováno postavení ředitele školy nebo školského zařízení (dále jen „školy“) jako statutárního orgánu školské právnické osoby, která je zřizována ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí. Ředitel je podle tohoto zákona statutárním orgánem školské právnické osoby (a to jak veřejné, tak soukromé). Ředitel tak rozhoduje ve všech věcech školské právnické osoby, pokud tento zákon nesvěří rozhodování jinému orgánu.

Ředitele veřejné školské právnické osoby jmenuje a odvolává zřizovatel, a to za podmínek a postupem stanoveným v § 166 školského zákona. Ředitele soukromé školské právnické osoby jmenuje a odvolává zřizovatel na návrh rady, popřípadě rada (pokud zřizovatel tuto svou kompetenci na radu deleguje, či pokud zřizovatel zanikne či zemře bez právního nástupce), a to opět za podmínek a postupem stanoveným v § 166 školského zákona.

Toto ustanovení vymezuje také výlučné kompetence ředitele soukromé školské právnické osoby, aby byl zákonem jasně vymezen rozhodovací prostor ředitele a rady. Ředitel školy tedy z tohoto pohledu vystupuje ve smyslu pracovněprávních předpisů jako statutární orgán zaměstnavatele. V ustanovení § 164 školského zákona je taxativní výčet minimálních povinností ředitele školy a školského zákona. Podle něj ředitel školy a školského zařízení: rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak, odpovídá za to, že škola a školské zařízení poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu s tímto zákonem a vzdělávacími programy, odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb, vytváří podmínky pro výkon inspekční činnosti České školní inspekce a přijímá následná opatření, vytváří podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a pro práci školské rady, pokud se podle tohoto zákona zřizuje, zajišťuje, aby rodiče a zákonní zástupci nezletilých dětí byli včas informováni o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta, zajišťuje spolupráci při uskutečňování programů zjišťování výsledků vzdělávání vyhlášených ministerstvem, odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení.

Toto ustanovení výslovně vymezuje, že ředitel školy nebo školského zařízení má kompetenci rozhodnout ve všech záležitostech, které se týkají vzdělávání a školských služeb podle tohoto zákona, pokud nejsou výslovně svěřeny jinému orgánu (například zřizovateli), přestože tyto kompetence nemusí být v zákoně výslovně specifikovány. Výrazně se posiluje postavení ředitele školy a školského zařízení, především v oblasti pedagogické a odborné.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy plní v souladu se zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, úlohu ústředního správního úřadu pro oblast školství, dále také pro oblasti týkající se mládeže a sportu.

Z tohoto vyplývá, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy odpovídá pouze za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy, k čemuž využívá nástroje upravené tímto zákonem (rámcové vzdělávací programy, dlouhodobé záměry, školský rejstřík).

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy však jednotlivým ředitelům škol nenařizuje, jakým způsobem mají postupovat v zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví dětí ani v jiných otázkách.

Ředitel školy tedy v praxi plní dvojjedinou roli - z pohledu zákoníku práce je statutárním orgánem, neboť vůči pedagogickým pracovníkům vystupuje z pozice zaměstnavatele a zajišťuje jejich bezpečnost a ochranu zdraví při práci a druhou roli plní vůči žákům.

Zákoník práce v ustanovení § 101 stanoví jednu důležitou zásadu, kterou je třeba aplikovat také na žáky škol, a to, že povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. Přestože si na první pohled představíme, že toto ustanovení dopadá na zaměstnavatele, u nichž například žáci středních škol vykonávají odbornou praxi, není to pouze tak. Toto ustanovení je třeba chápat také tím způsobem, že každá škola je ve smyslu tohoto ustanovení zaměstnavatelem a fyzickými osobami, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích, jsou žáci. Ředitel školy z pozice statutárního orgánu školy je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci učitelům a ostatním zaměstnancům školy a samozřejmě a především - žákům.

Obdobné úkoly vyplývají pro všechny občany, tedy i zaměstnance, ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 1 odst. 1 tohoto zákona má každý občan povinnost napomáhat dobrému vývoji zdraví svých spoluobčanů, a proto aktivně přispívat k vytváření zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce.

Tyto povinnosti musí plnit i škola a školská zařízení, pokud jde o péči a ochranu zdravých životních podmínek žáků, neboť právo na ochranu zdraví, dané Ústavou ČR, mají všichni občané, to znamená i děti - tedy žáci.

Ve školách a školských zařízeních jde především o pedagogický dohled nad veškerou činností žáků, který přímo souvisí s výchovou a vzděláváním, dále je to soustavné vytváření podmínek pro ochranu zdraví a bezpečnost žáka, ale i kontrola jejich dodržování.

Řídit školu v praxi není jednoduchá záležitost. Z pohledu zákoníku práce a zejména zákona o zajištění dalších podmínek BOZP platí, že zaměstnavatel je povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance s ohledem na nebezpečí ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců při práci ve vztahu k předmětu činnosti zaměstnavatele, na základní znalosti a dovednosti zaměstnanců a na počet zaměstnanců, jejich odbornou připravenost a jimi vykonávanou práci.

Podle zákona o zajištění dalších podmínek BOZP platí, že zaměstnavatel, tedy ředitel školy, která zaměstnává nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik sám, je-li k tomu způsobilý a má-li potřebné znalosti. Pokud škola zaměstnává více než 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik ředitel školy také ještě sám, ale za podmínky, že je k tomu odborně způsobilý. V případě, že tuto podmínku nesplňuje, je třeba ji zajistit jednou nebo více odborně způsobilými osobami, které zaměstnává v pracovněprávním vztahu. Nemáli takového zaměstnance, je povinen úkoly v prevenci rizik zajistit jinou odborně způsobilou osobou.

Pokud tedy má ředitel školy plnit úkoly v prevenci rizik a nahrazovat v praxi osobu odborně způsobilou v prevenci rizik, znamená to, že musí dokonale ovládat všechny předpisy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, soustavně sledovat přijímání nových předpisů, každodenně sledovat, nedochází-li k porušování bezpečnosti a ochrany zdraví, a to jak ze strany zaměstnanců, tak samotných žáků, kontrolovat pracoviště, analyzovat zjištěné nedostatky se zvláštním zaměřením na úrazy (pracovní i školní) a v neposlední řadě zajišťovat školení bezpečnosti a ochrany zdraví pro podřízené. To vše představuje spolupráci nejen se školskou inspekcí, ale také s orgány inspekce práce, s orgány ochrany veřejného zdraví a s orgány požární ochrany. Nedoporučuji však, aby ředitelé školy ke všem svým povinnostem spojeným s vlastním řízením školy a výkonem funkce statutárního orgánu ve vztahu k zaměstnancům školy ještě plnili úkoly v prevenci rizik, to je totiž nadmíru zodpovědná a časově náročná činnost. Je lepší, když si škola tuto činnost zajistí odborně způsobilou osobou v prevenci rizik, která má požadovanou kvalifikaci a zkušenosti se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví ve školách.

Otázku pedagogického dohledu nad žáky upravuje předpis, který spadá ne do oblasti školských předpisů, ale do oblasti pracovněprávní. Zákonný podklad je v ustanovení § 306 odst. 5 zákoníku práce, podle kterého Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydá v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhlášku, kterou stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. Tak se stalo a vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí a dobrovolným svazkem obcí (dále jen „Pracovní řád“), nabyla účinnosti 1. 11. 2007.

Pracovní řád se tedy vztahuje na všechny zaměstnance škol a školských zařízení na rozdíl od Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 22. prosince 2005 č.j. 37 014/2005-25, který je určen pouze pro právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že ostatní školy jej mohou používat pouze podpůrně a v podstatě si musí jeho obsah zapracovat do svých vnitřních předpisů, resp. konkrétně do školního řádu a do vnitřního řádu. Nicméně Pracovní řád platí pro všechny školy a pro všechna školská zařízení, a tudíž pro všechny zaměstnance škol.

Pracovní řád upravuje pouze nezbytné odchylky od pracovněprávní úpravy pro pedagogické pracovníky, neboť v ostatním se na pedagogické pracovníky plně vztahuje zákoník práce. Jedná se konkrétně o tyto odchylky: postup související se skončením pracovního poměru a odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance, pracovní dobu pedagogických pracovníků, čerpání dovolené, volno k samostudiu, dohled nad žáky.

Pokud jde o dohled nad žáky, tak je třeba připomenout, že veškeré povinnosti pedagogických pracovníků týkající se dohledu nad žáky vycházejí ze základního ustanovení, kterým je § 422 občanského zákoníku, podle kterého je třeba nad nezletilými vykonávat náležitý dohled. Tuto povinnost mají kromě rodičů také ti, kterým byli nezletilí přechodně svěřeni. Tento dohled tedy vykonávají prostřednictvím svých zaměstnanců školy a školská zařízení. Výkon náležitého dohledu má z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví žáků mimořádný význam. Podle ustanovení § 6 odst. 1 Pracovního řádu se dohled k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve škole nebo školském zařízení při výchově a vzdělávání a s nimi souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb vykonává v zájmu předcházení škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí (§ 415, § 422 občanského zákoníku).

Podle ustanovení § 422 občanského zákoníku platí:

„(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.
(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.“

Pro naši potřebu je zejména důležité ustanovení odst. 2 a 3. Dohled nad žáky se koná zejména před zahájením vyučování, o přestávkách mezi dvěma vyučovacími hodinami, v zařízeních školního stravování, při přesunech mezi budovami školy, do zařízení školního stravování a školní družiny, při akcích organizovaných školou v rámci výuky i mimo vyučování. Dohled začíná 15 minut před začátkem dopoledního nebo odpoledního vyučování a končí odchodem žáků ze školy. Jestliže ředitel školy povolí žákům pobyt ve škole před vyučováním, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním nebo po vyučování, zabezpečí jejich dozor.

Je také třeba připomenout, že školské předpisy a zejména výše uvedený Pracovní řád opustily pojem „dozor nad žáky“, který se v rezortu školství užíval možná již od dob Marie Terezie, a nahradily ho pojmem „dohled nad žáky“ v souladu s pojmem používaným občanským zákoníkem a doktrínou civilního práva. Ještě pracovní řád, předcházející dnes platné vyhlášce č. 263/2007 Sb., v jednom článku obsahoval speciální definici pojmu „dozor nad žáky“. Podle něj platilo, že dozor nad žáky je činnost, kterou se vedle výchovného působení sleduje vykonávání náležitého dohledu nad nezletilými, a to v zájmu předcházení škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí ve smyslu ustanovení § 415 a § 422 občanského zákoníku. V praxi však mezi pojmem dozor nad žáky a dohled nad žáky není rozdíl, jejich věcná a obsahová náplň je stejná.

Náležitým dohledem není možno rozumět nepřetržité sledování, ale dohled, který je přiměřený okolnostem, zejména věku, zdravotnímu stavu, vlastnostem a chování nezletilého žáka. Proto se výslovně stanoví, že ředitel školy nebo školského zařízení určuje provádění dohledu nad žáky. Vychází z konkrétních podmínek a přihlíží zejména k vykonávané činnosti, věku žáků a jejich rozumové vyspělosti, dopravním a jiným rizikům. Staré (dnes zrušené) metodické návody, kterými byly vydávány pracovní řády pro rezort školství v minulosti stanovily, že ředitel má povinnost vydat rozvrh dohledu nad žáky a že tento vyvěsí ve škole na viditelném místě. Vzhledem k tomu, že vyhláška nemůže ukládat povinnosti (bylo by to v rozporu s Listinou základních práv a svobod a se zásadou, že práva a povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích), toto se dnes výslovně nestanoví. Je však praktické, aby ředitel stanovil rozvrh dohledu nad žáky a prokazatelně s ním seznámil pedagogické pracovníky.

Pedagogický pracovník koná podle rozvrhu dohled nad žáky, zejména ve škole před vyučováním, o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, podle potřeby při přecházení žáků mezi budovami školy, do zařízení školního stravování a do školní družiny. Jestliže ředitel školy povolí žákům pobyt ve škole před vyučováním, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním nebo po vyučování, zabezpečí jejich dohled. Dohled ve škole začíná nejméně 15 minut před začátkem dopoledního vyučování a 15 minut před začátkem odpoledního vyučování a končí nejdříve ukončením výchovy a vzdělávání nebo poskytováním školských služeb. Je třeba upozornit, že do ustanovení § 6 Pracovního řádu, které jinak ve větší míře přebírá obsah ustanovení článku 10 Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 22. prosince 2005 č. j. 37 014/2005-25, nebylo převzato ustanovení o tom, že zajištění dohledu nad žáky-strávníky v zařízení školního stravování přísluší vždy té právnické osobě, která vykonává činnost zařízení školního stravování. To je logické, neboť platí zásada, že škola odpovídá za žáky po dobu vyučování a školské stravovací zařízení za ně odpovídá po dobu stravování. Způsob, jakým tento dohled bude zajištěn, je na rozhodnutí ředitele tohoto zařízení školního stravování.

V ustanovení § 6 odst. 4 Pracovního řádu jsou stanoveny zásady dohledu nad žáky v případě konání akce mimo školu nebo školské zařízení, zejména při kurzech, exkurzích a jiných činnostech vyplývajících ze školních vzdělávacích programů nebo učebních dokumentů, při účasti na soutěžích, přehlídkách, popřípadě při jejich přípravě a na jiných akcích organizovaných školou nebo školským zařízením. Ani zde již není výslovně stanoveno to, co bylo uvedeno v článku 10 Metodického pokynu, tedy že dohled nad žáky začíná 15 minut před časem stanoveným pro shromáždění žáků a končí na předem určeném místě a v předem stanovené době a že o začátku i konci akce vyrozumí škola zákonné zástupce žáků nejméně jeden den předem. Nová vyhláška opustila zbytečnou kasuistiku a ponechala plně v kompetenci ředitele školy nebo školského zařízení, aby si tuto otázku upravili podle svých podmínek a především podle podmínek konkrétní akce.

Podle ustanovení § 6 odst. 6 Pracovního řádu může podle rozhodnutí ředitele školy konat dohled vedle pedagogického pracovníka také jiný zletilý zaměstnanec školy nebo školského zařízení, avšak jen v případě, že byl o výkonu tohoto dohledu řádně poučen a o poučení byl sepsán záznam.

Veškerá tato činnost směřuje k jedinému cíli - předcházet škodám, a to nejen na zdraví, ale i na majetku. Dojde-li tedy ke škodě, pak se především zkoumá, zda osoby, které jsou povinny dohledem, tento náležitý dohled nezanedbaly.

Podpořit sdružení, která pracují s dětmi a mládeží, má novela, jejíž návrh dnes hladce schválil Senát. Nyní tedy předlohu posoudí prezident. Novela zařazuje sdružení dětí a mládeže mezi ty organizace, jimž může veřejná správa poskytnout státní nemovitost k bezúplatnému užívání a nemusí po nich chtít běžný komerční nájem. Zákon již teď vyjmenovává řadu subjektů, které mohou budovy vlastněné státem využívat zdarma, sdružení dětí a mládeže tam ale zatím výslovně uvedena nejsou. Dosud legislativa takovou výhodu přiznává organizacím, které působí na poli sociálním či humanitárním, hasičům, záchranářům, případně organizacím vzdělávacím, vědeckým, kulturním, sportovním a také subjektům, které se věnují ochraně přírody a péči o životní prostředí. „Není jediný argument, který by ospravedlňoval uplatňování odlišného režimu vůči sdružením dětí a mládeže,“ míní autoři návrhu novely zákona o majetku České republiky. Předlohu vypracovala skupina dvanácti poslanců ze všech sněmovních stran.

Zdroj: ČTK, 26. března