Pedagogické praxe budoucích učitelů biologie: zkušenosti z pohledu didaktiků

Praktická výuka oborových, v našem případě biologických předmětů je realizována prostřednictvím laboratorních cvičení a exkurzí, které jsou zaměřeny na aktuální trendy výuky přírodovědných předmětů a mohou poskytovat budoucím učitelům inspiraci, jak k výuce daného tématu přistoupit. Slouží tedy dvojím způsobem, jednak poskytují studentům důležité poznatky a dovednosti z oboru a za druhé fungují jako vzor výuky konkrétního učiva. Proto se snažíme zařazovat následující formy, metody a přístupy k výuce: badatelsky orientovaná výuka, induktivní výuka, projektová výuka, problémová výuka a práce s přírodninami. Nicméně znát svůj obor teoreticky a umět si představit, jaké činnosti budou se žáky provádět, ještě neznamená, že to budoucí učitelé opravdu dokážou. Ve třídě musejí současně sledovat a průběžně řešit celou řadu situací, které rozptylují jejich pozornost, a sebelepší příprava na hodinu může přijít vniveč. Aby se s reálným školním prostředím seznámili, mají do vzdělávacího plánu zařazeno několik praxí již v bakalářském studiu. Pomyslným vrcholem jejich profesní přípravy jsou potom průběžné a souvislé pedagogické praxe na základních i středních školách v navazujícím magisterském studiu. Na ně se soustředíme v tomto článku z pohledu didaktiků dvou vysokoškolských pracovišť připravujících učitele přírodopisu a biologie (Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, katedra biologie a environmentálních studií; Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, katedra biologie).

Souvislé pedagogické praxe na katedře biologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy probíhají v letním semestru prvního ročníku na 2. stupni základních škol, v zimním semestru druhého ročníku pak na středních školách. Oběma praxím předchází náslechová praxe a průběžná pedagogicko-psychologická praxe s pedagogickou a psychologickou reflexí v zimním semestru prvního ročníku, kdy student sleduje práci učitele, ale sám ještě neučí. Na souvislou praxi je vymezen omezený čas, zpravidla v délce jednoho měsíce, kdy student pobývá na škole a plní praxi v oborech své aprobace (obvykle je studium dvouoborové). Konkrétně při studiu učitelství biologie absolvuje 8 hodin náslechů a 12 hodin přímé výuky, kdy přebírá výuku od fakultního učitele. Jedna hodina je hospitována garantem praxí z fakulty (didaktikem) buď přímo, nebo s využitím videozáznamu (student si může formu hospitace vybrat). Po odučených hodinách následují individuální hospitační rozhovory s fakultním učitelem či garantem praxe a společný reflektivní závěrečný seminář.

Realizace praxí na katedře biologie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích prochází momentálně změnami, jelikož se podle nové akreditace pro přípravu budoucích studentů učitelství zvýšil celkový podíl praxí v rámci jejich pregraduální přípravy. Změnilo se také jejich rozložení. Dříve studenti na praxe chodili převážně v navazujícím magisterském studiu, ale nyní již budou mít možnost navštívit školy i v bakalářském stupni. V navazujícím magisterském studiu studenti vykonávají dvě praxe – průběžnou a souvislou. V tomto případě se oproti dosavadnímu pojetí nemění nic, ale bude kladen důraz na to, aby se jednalo o tzv. reflektovanou praxi. V rámci průběžné praxe bylo již nyní zahájeno začlenění vrstevnického hodnocení, v němž se hodnotí všichni studenti ve skupině. Zároveň student vedoucí výuku vyplňuje své sebehodnocení. Průběžná praxe probíhá na některé z fakultních škol a trvá téměř celý semestr, studenti tímto způsobem navštíví nejdříve jednu náslechovou hodinu a poté se střídají při výuce v dalších cca 10–14 týdnech. Vždy po odučené hodině následuje přímo na škole rozbor, kterého se účastní učitel z fakultní školy, studenti a didaktik přírodopisu.

Při souvislé praxi poznají studenti komplexně výuku přírodopisu na 2. stupni ZŠ včetně administrativní činnosti učitele na základní škole. Tuto praxi většinou realizují v blízkosti svého bydliště, ale někdy na ni docházejí opět na fakultní školy. Praxe trvá čtyři týdny a student by měl vyučovat šest hodin týdně a účastnit se tří náslechových hodin (v každém svém aprobačním předmětu). Zároveň by měl s učitelem provádět rozbory hodin. Výstupem praxe je sebehodnocení vlastního výkonu v průběhu praxe a hodnocení od učitele, který praxi studenta vedl.

Jsme si vědomi, že se za omezenou dobu praxí student učitelství nestane zkušeným učitelem, a nesmírně si vážíme všech ředitelů a učitelů škol, kteří jsou ochotni naše studenty na praxe přijmout a věnovat se jim. Není to jednoduchá činnost. My na pedagogických fakultách se snažíme celý průběh praxí zkoumat, vyhodnocovat a případně zavádět nová opatření, aby byl jejich efekt maximální. Jednou z novinek, jejichž přínos byl ověřen výzkumným šetřením (viz Němečková, Pavlasová, 2019a, 2019b), je využití videozáznamu. Student se může ke své hodině opakovaně vracet sám nebo s garantem praxí a učí se reflektovat různé momenty v hodině. Pokud by se spoléhal jen na svou paměť, mnoho událostí mu může uniknout. Další opatření, které se nám osvědčilo, je jednotné vedení hospitačního rozhovoru opřeného právě o zhlédnuté video podle předem připravené struktury. Zde můžeme identifikovat oblasti výuky a přípravy na ni, které dělají studentům obtíže (např. stanovení výukového cíle). Další inovací je začlenění prvků formativního hodnocení do samotné přípravy učitelů. V konkrétním případě pedagogických praxí je využíváno již zmíněné vrstevnické hodnocení a sebehodnocení. Přínosem není pouze zpětná vazba od vrstevníků, kteří se učí všímat detailů ve výkonu studenta vedoucího výuku, ale také seznámení se s metodami formativního hodnocení z pozice hodnotitele i hodnoceného.

Závěrem bychom rádi poděkovali všem ředitelům a učitelům biologie za to, že se našim studentům věnují a usnadňují jim první kontakt se žáky a poskytují cenné praktické rady. Vhodně tak doplňují teoretické základy, které jsou obsahem jejich přípravy na fakultě.