Jak vzdělávat, motivovat a udržet učitele? Inspirace ze Singapuru. Sourozenecká výprava za školstvím budoucnosti, 2. část

Základní fakta o Singapuru si jistě pamatujete z předchozího dílu¹⁾ – ostrovní republika, která vznikla tak trochu navzdory svým zakladatelům, bez pitné vody a nerostného bohatství, zato s vědomím nutnosti investic do vzdělávání, které pomáhá sociální kohezi v národnostně barvitém státě.

V současnosti také jedna z nejvyspělejších ekonomik světa a stát, který má skoro neomezené finanční zdroje, zároveň však tak trochu omezenou formu demokracie.

A samozřejmě pravidelně obsazuje první příčky v mezinárodních srovnáních. Jeho vzdělávací systém je silně centralizovaný, funguje v něm brzká selekce žáků (byť i to se postupně mění) a zároveň o sobě říká, že má ty nejlepší učitele na světě. V tom není sám, a tak jsme se podívali na to, jak to dělá. Jak je vybírá, rozvíjí – a především jak je udrží v praxi.

Singapur bere výběr a přípravu učitelů opravdu vážně. Zájemce nejprve odešle na pět až šest týdnů do běžné třídy; teprve pokud ředitel potvrdí, že se adept na učitelskou pozici hodí, smí pokračovat dál. Pak nastupuje do National Institute of Education (NIE) při Nanyang Technological University – jediného místa, kde v Singapuru probíhá příprava učitelů. Tady je už ale jako zaměstnanec ministerstva školství. „Platíme je už během studia, proto nemáme nedostatek učitelů,“ vysvětlila nám Dr Lian Hui z oddělení mezinárodních vztahů Ministry of Education.

Délka studia může být různá – od několikaměsíčního doplnění pedagogické kvalifikace k několikaletému bakalářskému studiu. V každém případě ale musí zvládnout nejméně deset týdnů řízené praxe zakončené učitelskou zkouškou. Ta je natolik zásadní, že pokud při ní uchazeč neuspěje, nestane se učitelem, i kdyby měl výborné studijní výsledky.

Celé studium, které je drahé i na poměry Singapuru, platí stát a váže se k němu tříletý „bond“: kdo by odešel dřív, vracel by celou investici. I proto je velmi malé procento těch, kteří odcházejí v prvních třech letech praxe. Během studia je kladen také velký důraz na spolupráci mezi budoucími učiteli – přesně tak, jak by pak mělo vypadat jejich fungování ve školách.

Po absolvování učitelské přípravy čekají na učitele dva roky statusu „beginning teacher“. Nováčkovi je přidělen mentor, má přímo ve svém rozvrhu konzultace a reflexe a pravidelně se setkává s (tedy těmi nejlepšími učiteli v dané oblasti); období vrcholí slavnostním Beginning Teacher Symposiem, po kterém se nováček symbolicky stává „experienced teacher“.

Důraz na celoživotní vzdělávání je zde vidět nejen v učitelské oblasti, na připomínku různých kurzů a možností rozvoje narazíte každou chvíli na ulici i v metru. Každý dospělý dostane 500 SGD kreditu na kurz podle vlastního výběru. Učitelé jsou na tom ale o něco lépe: každý pedagog má ročně garantovaných sto hodin profesního rozvoje a 700 singapurských dolarů na cokoli, co jeho růst posune – klidně na iPad, kurz programování, výlet atd. Bezplatné kurzy, metodickou podporu, modelové situace pro různé techniky a další najde v digitálním portálu a může je studovat kdekoliv a kdykoliv. Pokud chce hlubší diskusi, přihlásí se do některé z mezizónových , kde se scházejí lidé stejného zájmu. A pokud chce platově růst (což chce v Singapuru skoro každý), musí se každoročně rozvíjet a setkávat s ostatními.

Digitální portál jsme viděli v akci a mohli si projít různé výukové mikrosituace (například zklidnění žáka), ale také didakticky správné vysvětlení matematických úloh. Analogickou aplikací je , tedy . Jedná se o platformu pro studující, která využívá technologie k samostatnému učení a procvičování. Školy i jednotliví učitelé zde mohou sdílet své lekce. V posledních dvou letech (a covid v tom sehrál svou roli) se zde implementuje umělá inteligence, která studujícím poskytuje okamžitou zpětnou vazbu k jejich práci a učitelům přináší cenné informace o pokroku studujících s ohledem na formativní přístup.

V terénu přebírají klíčovou roli Master Teachers z Academy of Singapore Teachers. Mdm Low Leng a Ms Teh Wan nám popsaly, jak funguje podpora škol: přijedou do školy, s kolegy naplánují hodinu, někdy odučí klíčových dvacet minut, jindy celou lekci a pak vedou detailní reflexi; pokud škola potřebuje, zůstanou klidně celý trimestr. Část Master Teachers sídlí na ministerstvu a rotuje mezi školami, část je usazena přímo ve škole a ovlivňuje celý klastr škol. Učitelům zároveň odlehčuje armáda – administrativní pracovníci, speciální pedagogové nebo koordinátoři kroužků; jejich nástup byl, jak vzpomíná Dr Lian Hui, ve škole okamžitě poznat.

Zhruba po třech letech praxe přijde povinné rozhodnutí, kterou z trojice rovnocenných kariérních drah se vydat. Teaching Track umožní zůstat ve třídě a růst přes a až k titulu ; Leadership Track vede od předmětového šéfa přes zástupce ředitele až k řediteli a později klidně k funkci ředitele odboru na ministerstvu; Specialist Track nabízí roli kurikulárního či výzkumného specialisty a často i stipendium na magisterské či doktorské studium. Dráhy jsou prostupné – přestoupit lze, kdykoli se učiteli změní vášeň a ředitel to podpoří. Systém oceňuje, pokud se učitel několik let podílí na tvorbě kurikula, a také naopak, pokud někdo ze Specialist Track nastoupí do školy ověřit to, co pro školy vytváří. Nezávisle na změně „tracku“ se mohou učitelé zapojit do 2–3 leté stáže na ministerstvu školství, kde získávají vhled do tvorby politik a širších souvislostí vzdělávání.

Důležité je, že platová křivka je ve všech větvích totožná. „Principal nevydělává víc než Master Teacher na stejné úrovni,“ zdůrazňuje Dr Lian Hui z Ministry of Education. Finanční motivace tedy neodtahuje lidi z výuky do vedení a práce na kurikulu. Stát navíc vyplácí retenční bonusy po pěti, deseti a patnácti letech služby, takže fluktuace zůstává kolem tří procent ročně.

To ale není všechno. Singapur buduje , tedy kulturu řízenou učiteli. V té učitelé přebírají odpovědnost za vlastní učení (například aktivním vyhledáváním kurzů) a zároveň působí jako lidé poskytující profesní rozvoj svým kolegům, a to nejen v rámci , ale také v místně ukotvených učících se komunitách a centrech excelence.

Protože si Singapur uvědomuje, že práce učitelek a učitelů je náročná, poskytuje těm, kterým se nedaří a zvažují odchod z profese, profesionální poradenství i mentorskou a psychologickou podporu nejen pro problémy týkající se školního prostředí.

Výkon každého státního zaměstnance, včetně vyučujících, je hodnocen. Hodnocení má roční periodicitu s půlročními kontrolami a probíhá na základě předem známých a transparentních kritérií. Výkon (ano, Singapur prostě klade důraz na výkon, pozorný čtenář si jistě všiml) je porovnávám v rámci školních klastrů a hodnocení zahrnuje stupně A–D. Tři po sobě jdoucí D vedou k požadavku na odchod z profese, ale s předchozí podporou pro zlepšení, což zahrnuje i možnost změny školy.

Celý model stojí na unikátní „tripartitě“ NIE – Schools – Ministry of Education: Academy of Singapore Teachers, školy i ministerstvo spolupracují denně, takže potřeby z praxe se okamžitě promítají do přípravy nových učitelů. „Jako učitel teď vím, že můžu růst, aniž bych musela opustit třídu,“ shrnula Mdm Low Leng, když se loučila s kolegy po další modelové hodině. Singapur tím ukazuje, že pokud stát opravdu chce špičkové pedagogy, musí je nejdříve tvrdě vybrat, pak systematicky rozvíjet a hlavně jim dát důvod zůstat – ať už ve třídě, v ředitelně, nebo u psaní nového kurikula.

Naše cesta by se neuskutečnila bez ochoty výše zmíněných a citovaných lidí, kteří svolili a nechali nás nahlédnout pod pokličku své práce. Stejně tak si vážíme podpory Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, naší .