Wellbeing

Učitelská profese je považována za zodpovědnou, náročnou a často vyčerpávající. Vysoké pracovní tempo a neustále se měnící i narůstající pracovní nároky, spolu s limitovanými individuálními možnostmi je zvládat, patří k hlavním důvodům, proč někteří učitelé tuto profesi opouštějí. Odchody z učitelské profese v kombinaci s nízkým počtem absolventů, kteří nastupují do škol, přispívají k prohlubujícímu se nedostatku učitelů. Klíčovým přístupem k řešení těchto výzev je individuální přizpůsobení pracovních nároků a podpora rozvoje pracovní schopnosti učitelů.

Duševní zdraví dětí a dospívajících je stále naléhavějším tématem nejen v rámci rodiny, ale i školního prostředí. Výsledky nedávné studie realizované Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) ve spolupráci s Českou školní inspekcí poukazují na alarmující skutečnost – až 40 % žáků devátých tříd vykazuje známky deprese a u 30 % žáků se objevují symptomy úzkosti. Tento stav reflektuje potřebu systematické prevence a podpory psychického zdraví přímo ve školním prostředí, kde děti tráví značnou část svého života.

Rozhovor s Klárou Bezděkovou o tom, jak s tímhle (v Čechách ambiciózním) cílem může NPI školám pomoci a jak se o to snaží i ona sama.

Možnost vyjádřit svůj názor a aktivně ovlivňovat dění kolem sebe je úzce propojená s wellbeingem. Jednou z cest, jak dětem a mladým lidem tuto možnost poskytnout, je komunitní projednávání. Vědomí toho, že mají vliv na dění ve své škole a obci, přispívá k jejich celkovému pocitu pohody.

Už podruhé se uskutečnil Týden pro wellbeing ve škole. Jedná se o kampaň, jejímž cílem je spojit síly všech, kdo staví na tom, že wellbeing je nutnou podmínkou pro kvalitní učení.

V minulém dílu jsem psala o tom, v čem může být skotský vzdělávací systém inspirativní pro ten náš. V dnešní druhé části se na systémovou úroveň podpory škol a zajištění wellbeingu žáků a učitelů podíváme podrobněji. Jak to tedy ve Skotsku funguje? Pojďte se mnou nahlédnout do tamních škol a zjistit detaily z jednotlivých setkání s institucemi zabývajícími se školstvím, vzděláváním a vzdělávací politikou.

Vláda Petra Fialy se s koncem volebního období snaží prosadit co nejvíce změn. V oblasti regionálního školství jí k tomu z chystaných vládních novel poslouží patrně už jen jediná. Tou je novela školského zákona, sněmovní tisk 829, která v prosinci minulého roku prošla prvním čtením v Poslanecké sněmovně PČR. Novela přináší důležitá opatření v oblasti přípravy budoucích učitelů, wellbeingu dětí a snižování nerovností ve vzdělávání s účinností od ledna 2026. Pokud ji Parlament stihne schválit do konce volebního období, podaří se dotáhnout rozběhlé změny a efektivně řešit zásadní nedostatky českého školství.

Podpora wellbeingu dětí v rámci základní i střední školy je aktuální a důležité téma. Proč se zaměřovat na podporu wellbeingu ve školním prostředí? Výzkumy napříč světem opakovaně ukazují, že je to klíčový prvek vzdělávání. Pomáhá zvyšovat motivaci žáků (Datu a King, 2018), zlepšovat jejich studijní výsledky (Borman a kol., 2019) a zároveň přispívá k jejich sociálnímu a emočnímu rozvoji (Dix a kol., 2020). Navíc slouží jako ochranný štít proti úzkostem a depresím (Lew a kol., 2019; Zhou a kol., 2020), podporuje schopnost být spokojený s vlastním životem (Seligman a Csikszentmihalyi, 2000) a zvyšuje pracovní výkonnost v dospělosti (Edgar a kol., 2015).

Třídnická hodina (TH) nepatří mezi formy podpory wellbeingu, jejichž výsledky jsou viditelné lusknutím prstu. K vytváření bezpečného prostředí, které je pro ni nezbytné, je potřeba vytrvalost, dlouhodobost a systematičnost. Naše zkušenosti ale potvrzují, že to má smysl.

V programech vrstevnické mediace mají školy k dispozici zajímavý nástroj, který učí žáky řešit konflikty efektivně a s respektem a rozvíjí dovednosti aktivního naslouchání, empatie a hledání konsensu s ostatními. Vrstevnická mediace zlepšuje školní klima a je prevencí šikany. Často také umožní vyřešit konfliktní situaci bez zásahu dospělých. Jak práce vrstevnických mediátorů v praxi může vypadat?

Před několika lety jsem byla svědkem pozoruhodného rozhovoru. Dva muži s plnovousem, profesní kolegové, diskutovali nějaký problém a náhle se jeden z nich ptá: „Mimochodem víš, že jsi můj septimán?“ Společné zážitky spolužáků z osmiletého gymnázia, které dělí věkový rozdíl sedmi let a kteří se poznali v rámci vrstevnického programu, rezonovaly i po dvou dekádách.

Pokud se někdo rozhodne pro profesi učitele, má dvě možnosti, jak získat odbornou učitelskou kvalifikaci: buďto vysokoškolským studiem učitelského programu (např. učitelství českého jazyka), nebo absolvováním oboru, který odpovídá vyučovanému předmětu (např. bohemistika), a následným kvalifikačním studiem – tzv. doplňujícím pedagogickým studiem (DPS) 1) . V obou případech je pak podstatnou částí pregraduální přípravy pedagogická praxe.

Od roku 2021 všechny základní a střední školy v České republice pracují na novém pojetí informatického vzdělávání. Do výuky se dostávají nové tematické celky, jako jsou informační systémy, algoritmizace, programování, práce s daty, šifrování, bádání nad tím, jak digitální technologie fungují a ovlivňují naše životy. To vše bude probíhat od prvního stupně ZŠ (nejpozději od čtvrté třídy) až po konec studia na střední škole.

Už čtvrtým rokem fungují na Kutnohorsku týmy duševního zdraví, které pomáhají dětem, učitelům i rodičům. Jeden sídlí na Základní škole Kamenná stezka přímo v Kutné Hoře, druhý v Základní škole Zruč nad Sázavou a oba podle potřeby vyrážejí do další dvacítky škol v regionu. Projekt původně platily Norské fondy a Nadační fond Eduzměna, v loňském roce získal finanční podporu radnic, tedy zřizovatelů škol. V týmu spolupracují sociální pracovník, speciální pedagog a psycholog a s podporou dětského psychiatra nabízejí komplexní pomoc konkrétním dětem. Barbora Hošková je psycholožkou kutnohorského týmu.

K dosažení wellbeingu v českém školství nestačí pouze úsilí jednotlivých škol. Nutně potřebujeme spolupráci hlavních aktérů školského systému, včetně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je zásadní, abychom cítili sounáležitost se společnými kroky ke zlepšování českého školství, což zahrnuje debatu a spolupráci, která nyní často ředitelům i učitelům chybí.

Wellbeing, tedy celková pohoda a duševní zdraví, se stává klíčovým prvkem školního prostředí. Toto téma bylo ústředním bodem Kongresových dnů výchovného poradenství v Brně ve dnech 3. a 4. října 2024. Asociace výchovných poradců se jako součást iniciativy Partnerství pro vzdělávání 2030+ aktivně podílí na podpoře wellbeingu v rámci Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Tato strategie se zaměřuje na zlepšení kvality vzdělávání a podporu duševního zdraví ve školách.

Téma wellbeingu na školách velmi rezonuje i ve Vzdělávání Paměti národa. Na základě našich edukačních programů uváděných již řadu let vnímáme, že jedním z nejdůležitějších faktorů je vytvářet bezpečné prostředí podporující pohodu, otevřenost a celkovou spokojenost žáků i pedagogů. Díky našim kvalitně vypracovaným programům a s pomocí motivovaných a zkušených lektorů se nám to daří. Proto vám chceme naše programy nabídnout nejen jako podporu ve výuce moderní historie, ale také jako programy podporující wellbeing.

V posledních letech jsme čelili několika celospolečenským krizím. Od těch dlouhodobějších, jako pandemie a válka na Ukrajině, po krátkodobější, avšak neméně závažné, jako byly bombové výhrůžky nebo povodně. I když se na první pohled může zdát, že takové události na děti, kterých se bezprostředně nedotýkají a které je nemusí aktivně řešit, nemají dopad, opak je pravdou. Pro děti, které jsou teprve v procesu vývoje, často nemohou situaci aktivně ovlivnit a mají omezený přístup k informacím, mohou takové situace znamenat značnou psychickou zátěž, a podepsat se tak na jejich celkové pohodě.

Vždy když jsou zveřejněny výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA, PIRLS nebo TIMSS, dozvíme se, že čeští žáci se oproti svým vrstevníkům ze zahraničí do školy netěší. Je možné, že v tomto zjištění se skrývají i nějaké kulturní rozdíly, nicméně je to informace, se kterou je žádoucí pracovat.

Ve Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) jsme v minulém školním roce otestovali nový program týdenních rezidencí umělců a umělkyň na školách. V ZŠ Svatoplukova v Olomouci (18 tříd) a ZŠ Středokluky (6 tříd) jsme pomohli vytvořit otevřené prostředí, v němž umělci a umělkyně navázali dialog s dětmi a společně řešili jejich pocity ze školního prostředí a co je potřeba v něm změnit.