Wellbeing

Aktuální data mezinárodní studie ESPAD z roku 2024 ukazují, že úroveň osobního wellbeingu vnímaná dětmi v Česku je v rámci Evropy po Ukrajině druhá nejhorší. V Česku označilo úroveň osobního wellbeingu jako dobrou 46 % patnáctiletých, na Ukrajině to bylo 43 %. I další data o wellbeingu a duševním zdraví českých dětí a mládeže svědčí o závažném problému, který navíc vykazuje zhoršující se tendenci.

Téma wellbeingu nabývá stále důležitějšího významu nejen ve školním prostředí. Kniha „Wellbeing ve škole: Jak zařídit, aby se do školy její pracovníci těšili“ přináší komplexní pohled na to, jak zajistit duševní pohodu a kvalitní pracovní podmínky pro učitele i nepedagogické pracovníky.

Digitální wellbeing představuje nesporně téma, které rezonuje se školním prostředím. Panuje poměrně silné konsenzuální přesvědčení, že „by se s ním mělo začít něco dělat“, ale není úplně snadné říci co. Tak jako u závislostního chování i v případě práce s digitálními technologiemi platí dvě důležité zásady – vlastní problémy marginalizujeme a velkou část zodpovědnosti nese mimo jedince i sociální systém či prostředí, ve kterém se pohybuje.

V posledních letech slýcháváme o wellbeingu ve školním kontextu poměrně často a nezřídka to vzbuzuje reakce typu: to se snadno řekne, ale jak to zařídit? Na tuto otázku se snaží najít odpovědi nová publikace z dílny kolektivu kolem Lenky Felcmanové „Wellbeing ve škole: Jak zařídit, aby se do školy její pracovníci těšili“, která vznikla s podporou Partnerství pro vzdělávání 2030+ a ve spolupráci s vydavatelstvím Wolters Kluwer ČR.

Kvalitní spánek tvoří jeden ze základních pilířů zdraví, má zásadní dopady na naši fyzickou i emocionální pohodu. Nedostatek kvalitního spánku zhoršuje fyzické i psychické zdraví, schopnost se soustředit a pracovat s pamětí, 1) což jsou všechno zásadní předpoklady úspěšné školní docházky. Zdravý spánek má ale podle výzkumů jen 40 % žáků. 2) Proto se v tomto článku zaměříme na to, jakým způsobem mohou pedagogové a preventisté uchopit téma zdravého spánku a zásad spánkové hygieny ve školním prostředí.

Od první třídy děti učíme, aby uměly brzy samy a dobře psát, číst a počítat. Pro to, aby obstály v životě a cítily se v pohodě, však budou potřebovat ještě něco jiného. Něco, na co stále ve školství nezřídka zapomínáme. A to je schopnost regulovat vlastní emoce a umět fungovat ve vztazích s druhými.

K tématu rozvoje digitálního wellbeingu je možné přistupovat různými způsoby. V našem pojetí se budeme opírat o přístup, který vychází ze sebezkušenostního učení a jeho kombinace se sdílením zkušeností a edukací. Klíčové je, že nemá příliš velký smysl učit o digitálním wellbeingu, ale rozvíjet ho.

A je to tu, září. Krásné období babího léta, kdy listí padá ze stromů a iluze o klidném návratu do práce padají z nás. Zatímco děti jsou nadšené z nových pomůcek a rodiče doufají, že jim zakoupené věci vydrží alespoň nějakou chvíli, učitelé, ti uvnitř křičí. Nové rozvrhy, často nové děti, nové kolektivy, nové třídnice, noví kolegové, spousta povinností a k tomu dětské „Pančeeelkoooo!“. Jeden neví, kam dřív skočit, co dříve vyřídit a kdy zastavit. Jak z toho, jak se říká, nezešílet? Jak se v tomhle období nerozpadnout jako školní kopírka po třetím pokusu o tisk přehledu známek?

Od roku 2017 pro vás chystáme prázdninové čtení s přesahem - Letní speciál Řízení školy. Každý rok jiné téma, jiné otázky a jiné hlasy, třeba generál Petr Pavel, herec Tomáš Hanák nebo novinář Zdeněk Šámal.

Často se setkávám s lidmi, kteří přicházejí na masáž až ve chvíli, kdy už cítí omezující bolest. Většinou se jedná o bolest způsobenou dlouhodobým špatným pohybovým stereotypem, který pramení z jejich pracovního zatížení.

Spánek patří vedle zdravé stravy a pohybu k základním pilířům zdraví. Ovlivňuje naši fyzickou, psychickou i sociální pohodu. Nedostatek kvalitního spánku může významně zhoršit naše zdraví i každodenní fungování – a to již od dětství. Proto jsme se rozhodli publikovat sérii článků zaměřených na zdravý spánek. V tomto prvním díle se zaměříme na aktuální výzkumy týkající se spánku dětí a dospělých.

Každý rodič si přeje, aby jeho dítě chodilo do školy, kde se nejen dobře učí, ale kde se také cítí v bezpečí, přijímané a podporované. Jenže co když se dítě ve škole dobře necítí? Co když má problémy s učením, obtíže v kolektivu nebo prožívá stres, který si nedokáže samo pojmenovat? Právě v takových chvílích může sehrát klíčovou roli školní poradenské pracoviště (ŠPP) - tým odborníků připravených pomoci nejen dětem, ale i jejich rodičům a vyučujícím.

Digitální technologie jsou samozřejmou součástí života dnešních dětí, což jim ale podle adiktoložky Kateřiny Lukavské nedává automatický náskok před generací jejich rodičů. „Když vidíme, jak rychle se malé děti naučí pustit si pohádku na YouTube, máme někdy pocit, že je to pro ně přirozené a že s technologiemi proto budou umět dobře a zdravě zacházet. To jsou ale dvě různé věci,“ říká odbornice na problematiku digitální závislosti a členka pracovní skupiny Digitální wellbeing Národního pedagogického institutu ČR a Partnerství pro vzdělávání 2030+.

Kolik času mohou děti trávit u obrazovek? Jak se pozná závislost? Co dělat s dítětem, které se vzteká u počítačové hry? Jak se dorozumět s puberťákem, který hovoří jazykem influencerů a youtuberů? Jsou sociální sítě nebezpečné? Co když tam moje dítě narazí na obsah, který ho negativně ovlivní? Jak se konečně doma přestat dohadovat o počítači a mobilu? Opravdu jsou dnešní mladí pořád jen na mobilu a nic jiného je nezajímá?

Stejně jako končí školní rok, končí i náš seriál věnovaný třídnímu učiteli. Začali jsme legislativním vymezením jeho funkce, věnovali jsme se postupu při výběru a také popisu jeho činností v souvislosti se žáky, kolegy i rodiči. Následně jsme se zaměřili na hodnocení, odměňování a vzdělávání. Mohlo by se zdát, že víc toho už nevymyslíme. Jenže zbývá ještě jedna důležitá kapitola, na kterou nesmíme zapomenout. A tou je wellbeing třídního učitele a další věci související s podporou třídního učitele.

Canisterapie, tedy cílená interakce mezi člověkem a speciálně připraveným psem, se stává stále častěji využívanou formou podpory nejen v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb, ale také ve vzdělávacím prostředí. Přestože její přínosy byly prokázány v mnoha studiích, její začlenění do českého školství je zatím velmi omezené a chybí mu jasné legislativní i metodické zázemí.

Již po deváté proběhlo na přelomu listopadu a prosince 2024 výzkumné šetření na téma duševního zdraví a rizikového chování žáků druhého stupně základních škol a středních škol v Praze. Sběru dat v podobě dotazníkové šetření, které probíhá anonymně na jednotlivých školách, se zúčastnilo 11 657 žáků ve věku 11 až 21 let. Po vyčištění dat výsledný výběrový soubor čítal 10 238 respondentů.

Být třídním učitelem je někdy jako jet na horské dráze, kterou si ani nemůžete sami navrhnout. Každý den přináší nové situace – někdy úsměvné, jindy vyčerpávající. Řešíte administrativu, sbíráte omluvenky, domlouváte výlety, odpovídáte na e-maily rodičů, zjišťujete, proč Klára zase pláče a proč si Filip už tři dny nepřinesl penál. Do toho se snažíte udržet třídní kolektiv pohromadě, organizovat akce a zároveň být tím, na koho se mohou ostatní s důvěrou obrátit. Třídní učitel je důležitá role, ale snadno může přerůst přes hlavu. V našem seriálu jsme se již věnovaly mnoha jejím aspektům a v posledním díle jsme se rozhodly, že se společně podíváme, jak si v roli třídního učitele udržet pohodu, klid a nadhled – a neztratit radost z práce.

„Škola nás ničí, a tak na ni nechceme pořád myslet. Prostě mi přijde, že v téhle generaci jsme všichni trošičku v depresích. Je to vidět na internetu, je to vidět všude. A oni do nás jenom rejou s úkolama, že musíme mít docházku, že musíme mít testy, že se musíme jenom učit, ale my na takové věci nemáme čas. My si chceme užít ten život, chodíme ven a pak nestíháme učení, protože nechceme mít v hlavě pořád tu školu.“ /Matylda, 7. třída /

V posledních letech stále zřetelněji vnímáme, jak velký vliv má školní prostředí na duševní zdraví žáků. Výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA či TIMSS, ukazují, že čeští žáci chodí do školy výrazně méně rádi než jejich vrstevníci v jiných zemích. Často se ve škole necítí bezpečně, nemají dobré vztahy s ostatními a školu vnímají jako zdroj stresu a tlaku. Tyto skutečnosti nelze přehlížet. Ministerstvo školství proto představilo ucelený plán podpory dětského duševního zdraví, který vychází ze Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ a Dlouhodobého záměru vzdělávání 2023–2027.