Wellbeing

Od roku 2017 pro vás chystáme prázdninové čtení s přesahem - Letní speciál Řízení školy. Každý rok jiné téma, jiné otázky a jiné hlasy, třeba generál Petr Pavel, herec Tomáš Hanák nebo novinář Zdeněk Šámal.

Často se setkávám s lidmi, kteří přicházejí na masáž až ve chvíli, kdy už cítí omezující bolest. Většinou se jedná o bolest způsobenou dlouhodobým špatným pohybovým stereotypem, který pramení z jejich pracovního zatížení.

Spánek patří vedle zdravé stravy a pohybu k základním pilířům zdraví. Ovlivňuje naši fyzickou, psychickou i sociální pohodu. Nedostatek kvalitního spánku může významně zhoršit naše zdraví i každodenní fungování – a to již od dětství. Proto jsme se rozhodli publikovat sérii článků zaměřených na zdravý spánek. V tomto prvním díle se zaměříme na aktuální výzkumy týkající se spánku dětí a dospělých.

Kolik času mohou děti trávit u obrazovek? Jak se pozná závislost? Co dělat s dítětem, které se vzteká u počítačové hry? Jak se dorozumět s puberťákem, který hovoří jazykem influencerů a youtuberů? Jsou sociální sítě nebezpečné? Co když tam moje dítě narazí na obsah, který ho negativně ovlivní? Jak se konečně doma přestat dohadovat o počítači a mobilu? Opravdu jsou dnešní mladí pořád jen na mobilu a nic jiného je nezajímá?

Digitální technologie jsou samozřejmou součástí života dnešních dětí, což jim ale podle adiktoložky Kateřiny Lukavské nedává automatický náskok před generací jejich rodičů. „Když vidíme, jak rychle se malé děti naučí pustit si pohádku na YouTube, máme někdy pocit, že je to pro ně přirozené a že s technologiemi proto budou umět dobře a zdravě zacházet. To jsou ale dvě různé věci,“ říká odbornice na problematiku digitální závislosti a členka pracovní skupiny Digitální wellbeing Národního pedagogického institutu ČR a Partnerství pro vzdělávání 2030+.

Každý rodič si přeje, aby jeho dítě chodilo do školy, kde se nejen dobře učí, ale kde se také cítí v bezpečí, přijímané a podporované. Jenže co když se dítě ve škole dobře necítí? Co když má problémy s učením, obtíže v kolektivu nebo prožívá stres, který si nedokáže samo pojmenovat? Právě v takových chvílích může sehrát klíčovou roli školní poradenské pracoviště (ŠPP) - tým odborníků připravených pomoci nejen dětem, ale i jejich rodičům a vyučujícím.

Stejně jako končí školní rok, končí i náš seriál věnovaný třídnímu učiteli. Začali jsme legislativním vymezením jeho funkce, věnovali jsme se postupu při výběru a také popisu jeho činností v souvislosti se žáky, kolegy i rodiči. Následně jsme se zaměřili na hodnocení, odměňování a vzdělávání. Mohlo by se zdát, že víc toho už nevymyslíme. Jenže zbývá ještě jedna důležitá kapitola, na kterou nesmíme zapomenout. A tou je wellbeing třídního učitele a další věci související s podporou třídního učitele.

Canisterapie, tedy cílená interakce mezi člověkem a speciálně připraveným psem, se stává stále častěji využívanou formou podpory nejen v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb, ale také ve vzdělávacím prostředí. Přestože její přínosy byly prokázány v mnoha studiích, její začlenění do českého školství je zatím velmi omezené a chybí mu jasné legislativní i metodické zázemí.

Již po deváté proběhlo na přelomu listopadu a prosince 2024 výzkumné šetření na téma duševního zdraví a rizikového chování žáků druhého stupně základních škol a středních škol v Praze. Sběru dat v podobě dotazníkové šetření, které probíhá anonymně na jednotlivých školách, se zúčastnilo 11 657 žáků ve věku 11 až 21 let. Po vyčištění dat výsledný výběrový soubor čítal 10 238 respondentů.

Být třídním učitelem je někdy jako jet na horské dráze, kterou si ani nemůžete sami navrhnout. Každý den přináší nové situace – někdy úsměvné, jindy vyčerpávající. Řešíte administrativu, sbíráte omluvenky, domlouváte výlety, odpovídáte na e-maily rodičů, zjišťujete, proč Klára zase pláče a proč si Filip už tři dny nepřinesl penál. Do toho se snažíte udržet třídní kolektiv pohromadě, organizovat akce a zároveň být tím, na koho se mohou ostatní s důvěrou obrátit. Třídní učitel je důležitá role, ale snadno může přerůst přes hlavu. V našem seriálu jsme se již věnovaly mnoha jejím aspektům a v posledním díle jsme se rozhodly, že se společně podíváme, jak si v roli třídního učitele udržet pohodu, klid a nadhled – a neztratit radost z práce.

„Škola nás ničí, a tak na ni nechceme pořád myslet. Prostě mi přijde, že v téhle generaci jsme všichni trošičku v depresích. Je to vidět na internetu, je to vidět všude. A oni do nás jenom rejou s úkolama, že musíme mít docházku, že musíme mít testy, že se musíme jenom učit, ale my na takové věci nemáme čas. My si chceme užít ten život, chodíme ven a pak nestíháme učení, protože nechceme mít v hlavě pořád tu školu.“ /Matylda, 7. třída /

V posledních letech stále zřetelněji vnímáme, jak velký vliv má školní prostředí na duševní zdraví žáků. Výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA či TIMSS, ukazují, že čeští žáci chodí do školy výrazně méně rádi než jejich vrstevníci v jiných zemích. Často se ve škole necítí bezpečně, nemají dobré vztahy s ostatními a školu vnímají jako zdroj stresu a tlaku. Tyto skutečnosti nelze přehlížet. Ministerstvo školství proto představilo ucelený plán podpory dětského duševního zdraví, který vychází ze Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ a Dlouhodobého záměru vzdělávání 2023–2027.

Možnost vyjádřit svůj názor a aktivně ovlivňovat dění kolem sebe je úzce propojená s wellbeingem. Jednou z cest, jak dětem a mladým lidem tuto možnost poskytnout, je komunitní projednávání. Vědomí toho, že mají vliv na dění ve své škole a obci, přispívá k jejich celkovému pocitu pohody.

Učitelská profese je považována za zodpovědnou, náročnou a často vyčerpávající. Vysoké pracovní tempo a neustále se měnící i narůstající pracovní nároky, spolu s limitovanými individuálními možnostmi je zvládat, patří k hlavním důvodům, proč někteří učitelé tuto profesi opouštějí. Odchody z učitelské profese v kombinaci s nízkým počtem absolventů, kteří nastupují do škol, přispívají k prohlubujícímu se nedostatku učitelů. Klíčovým přístupem k řešení těchto výzev je individuální přizpůsobení pracovních nároků a podpora rozvoje pracovní schopnosti učitelů.

Duševní zdraví dětí a dospívajících je stále naléhavějším tématem nejen v rámci rodiny, ale i školního prostředí. Výsledky nedávné studie realizované Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) ve spolupráci s Českou školní inspekcí poukazují na alarmující skutečnost – až 40 % žáků devátých tříd vykazuje známky deprese a u 30 % žáků se objevují symptomy úzkosti. Tento stav reflektuje potřebu systematické prevence a podpory psychického zdraví přímo ve školním prostředí, kde děti tráví značnou část svého života.

Už podruhé se uskutečnil Týden pro wellbeing ve škole. Jedná se o kampaň, jejímž cílem je spojit síly všech, kdo staví na tom, že wellbeing je nutnou podmínkou pro kvalitní učení.

Rozhovor s Klárou Bezděkovou o tom, jak s tímhle (v Čechách ambiciózním) cílem může NPI školám pomoci a jak se o to snaží i ona sama.

V minulém dílu jsem psala o tom, v čem může být skotský vzdělávací systém inspirativní pro ten náš. V dnešní druhé části se na systémovou úroveň podpory škol a zajištění wellbeingu žáků a učitelů podíváme podrobněji. Jak to tedy ve Skotsku funguje? Pojďte se mnou nahlédnout do tamních škol a zjistit detaily z jednotlivých setkání s institucemi zabývajícími se školstvím, vzděláváním a vzdělávací politikou.

Vláda Petra Fialy se s koncem volebního období snaží prosadit co nejvíce změn. V oblasti regionálního školství jí k tomu z chystaných vládních novel poslouží patrně už jen jediná. Tou je novela školského zákona, sněmovní tisk 829, která v prosinci minulého roku prošla prvním čtením v Poslanecké sněmovně PČR. Novela přináší důležitá opatření v oblasti přípravy budoucích učitelů, wellbeingu dětí a snižování nerovností ve vzdělávání s účinností od ledna 2026. Pokud ji Parlament stihne schválit do konce volebního období, podaří se dotáhnout rozběhlé změny a efektivně řešit zásadní nedostatky českého školství.

Podpora wellbeingu dětí v rámci základní i střední školy je aktuální a důležité téma. Proč se zaměřovat na podporu wellbeingu ve školním prostředí? Výzkumy napříč světem opakovaně ukazují, že je to klíčový prvek vzdělávání. Pomáhá zvyšovat motivaci žáků (Datu a King, 2018), zlepšovat jejich studijní výsledky (Borman a kol., 2019) a zároveň přispívá k jejich sociálnímu a emočnímu rozvoji (Dix a kol., 2020). Navíc slouží jako ochranný štít proti úzkostem a depresím (Lew a kol., 2019; Zhou a kol., 2020), podporuje schopnost být spokojený s vlastním životem (Seligman a Csikszentmihalyi, 2000) a zvyšuje pracovní výkonnost v dospělosti (Edgar a kol., 2015).