Digitální technologie

Vzdělávání Paměti národa je organismus, který se neustále vyvíjí už více než 13 let. Za tu dobu jsme vdechli život mnoha nápadům. Zdaleka ne všechny se zrodily v hlavách členů našeho týmu, mnohé vznikly díky inspiraci, kterou nám přinášíte právě vy. Jsme vám za to vděční. A chceme s vámi sdílet, co se nám společně daří vyvíjet.

Jednou píše či přednáší o možnostech e-learningu, příště o radostech i strastech učitelů za socialismu. Opírat se přitom Jiří Zounek může o množství dat, která získává a zpracovává spolu s kolegy z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Výsledky jeho práce nejsou jen příspěvkem do pomyslné encyklopedie znalostí o českém školství – vyzývají také k zamyšlení nad vzděláváním v současnosti i v minulosti.

Pořizování nahrávek pedagogů ze strany žáků a jeho limity jsou častým tématem diskusí. Zástupci školy mají obvykle pocit, že jsou dáni žákům všanc a nemohou se bránit. Situace ale takto černobílá není. I žáci, byť nezletilí, musí respektovat hranice dané právními předpisy a pedagogové mají práva, jen se musí umět kvalifikovaně bránit.

Navazujeme na předchozí článek o postojích žáků a rodičů k umělé inteligenci ve vzdělávání.1) Tentokrát se zaměříme na to, jak se jejich očekávání promítají do školní praxe a jaké jsou skutečné zkušenosti pedagogů s umělou inteligencí.

Digitální technologie už nejsou jen vizí budoucnosti, ale stávají se běžnou součástí školního prostředí. O přístupu k digitalizaci a práci s moderními nástroji v ZŠ Zeleneč jsme si povídali s jejím ředitelem Mgr. Jiřím Ptáčníkem.

Může být plošný zákaz mobilních telefonů ve školách přínosem, nebo je stávající platná legislativa dostačující? Lze považovat plošný zákaz mobilních telefonů ve školách za skutečně efektivní opatření s cílem více podpořit a rozvíjet duševní zdraví žáků a studentů?

Regulace smartphonů ve školách se stává běžnou praxí ve světě i v Evropě. Země však zpravidla neopouštějí technologie jako takové – snaží se nalézt rovnováhu. Digitální kompetence by měly vznikat v řízeném, smysluplném kontextu. Česko má pro podobný přístup předpoklady mimo jiné díky výbornému ICT vybavení a pozitivním postojům učitelů, jak ukazuje zpráva ICILS 2023. Výzvou však zůstává nastavení jasné politiky a její důsledné zavedení. V Řízení školy 3/25 jsem analyzovala kazuistiku Francie a Finska, dnes se podíváme do Dánska a na sever Evropy.

V létě tohoto roku jsme v DYS-centru ukončili tříletý mezinárodní projekt AdAPPtive (Adaptive Digital Reading) zaměřený na podporu čtenářských dovedností u raných školáků, kteří se potýkají se čtením. Kromě samotných nácviků čtení za využití digitálních technologií jsme také ve všech partnerských zemích vytvořili expertní skupiny pedagogů (tzv. Community of Practice) a sbírali zkušenosti s tím, jak lze ve výuce využívat moderní technologie i aplikace na podporu čtenářství. Partnery projektu byli kromě České republiky také vysokoškolské instituce i neziskové organizace z Irska, Belgie a Nizozemska.

„Myslím, tedy jsem.“ Tento citát předznamenává mou dnešní úvahu naprosto dokonale. Na síti LinkedIn se O. Neumajer pokusil na základě průzkumu Kalibro a zprávy ICILS popsat stav, ve kterém prý rozhodně nedochází k úpadku vědomostí u našich žáků, a snaží se to dokázat na digitální gramotnosti a angličtině. A hned se této zprávy chytili mnozí věrozvěsti a začali požadovat „ještě větší houšť AI do lavic“. Je nepochybné, že v těchto oblastech jsme dosáhli opravdu skvělý výsledek. A jak už to tak v dnešní politicko-marketingové době bývá, každý úspěch je nutno prodat. Jsem přesvědčen, že snad mne osobně nikdo nemůže považovat v oblasti digitální osvěty za diluviálního dinosaura. Přináším však neucelený souhrn docela jiných faktů.

K tématu rozvoje digitálního wellbeingu je možné přistupovat různými způsoby. V našem pojetí se budeme opírat o přístup, který vychází ze sebezkušenostního učení a jeho kombinace se sdílením zkušeností a edukací. Klíčové je, že nemá příliš velký smysl učit o digitálním wellbeingu, ale rozvíjet ho.

Na stále více místech se ukazuje, že zatímco někteří dospělí diskutují o rizicích umělé inteligence, děti s ní už běžně pracují. Pokud patříte k těm, kteří se k využití umělé inteligence ve vzdělávání staví optimisticky, rádi bychom vám představili jeden z dalších nástrojů, který pro tento účel můžete se žáky využívat. Od září je na stránce www.sciobot.cz nově dostupný ScioChat.

Průřezová digitální kompetence se stala povinnou součástí vzdělávání na základních i středních školách. Všichni minimálně tušíme, že ji potřebují dospělí i děti, učitelé i žáci. Ale, podobně jako každou novinku, ji přijímáme snadněji či obtížněji s ohledem na svou vlastní otevřenost vůči změnám…

Finské školství je dlouhodobě inspirací pro mnohé země, včetně České republiky. Jeho důraz na smysluplnost, pohodu ve výuce i využívání digitálních nástrojů zcela bez stresu přináší výsledky, o kterých se často mluví s obdivem. Jedním z nástrojů, který právě z Finska přichází a získává si pozornost i v Česku, je platforma Eduten – digitální prostředí pro výuku matematiky, jež klade důraz na radost z učení, adaptivní přístup a chytrou práci s daty. Mezi první, kteří se této platformě u nás začali věnovat systematicky, patří pedagog, didaktik i laureát Global Teacher Prize Tomáš Chrobák. A právě jeho jsme oslovili, abychom se dozvěděli více. Co Eduten umí, proč má smysl se o něj zajímat a jaké výzvy i příležitosti jeho zavádění do českých škol přináší?

Moderní dějiny nejsou jen učivem. Jsou výzvou k interpretaci, otázkou postoje, tréninkem kritického myšlení. Mezinárodní soutěž Never again! nabídla studentům příležitost formulovat vlastní výklad věty „Už nikdy více“ – a ukázala, že když mladým lidem důvěřujeme, vytvoří obsah, který rezonuje i v nejvyšších patrech politiky.

Může škola požadovat od rodiče, aby si zajistil od SPC vyjádření souhlasu s používáním mobilního telefonu k senzoru inzulínového pera a dokrmu pro žáka s diagnostikovaným diabetem?

V minulém čísle jsme se v našem časopise zabývali problematikou gamblingu (hazardního hraní) v online prostředí. Snažili jsme se popsat, jaká rizika současná situace přináší, kolik dětí a dospívajících je jimi ohroženo a jaké jsou možné dopady na duševní zdraví. V této časti bychom rádi představili možnosti prevence.

Digitální technologie jsou samozřejmou součástí života dnešních dětí, což jim ale podle adiktoložky Kateřiny Lukavské nedává automatický náskok před generací jejich rodičů. „Když vidíme, jak rychle se malé děti naučí pustit si pohádku na YouTube, máme někdy pocit, že je to pro ně přirozené a že s technologiemi proto budou umět dobře a zdravě zacházet. To jsou ale dvě různé věci,“ říká odbornice na problematiku digitální závislosti a členka pracovní skupiny Digitální wellbeing Národního pedagogického institutu ČR a Partnerství pro vzdělávání 2030+.

Kolik času mohou děti trávit u obrazovek? Jak se pozná závislost? Co dělat s dítětem, které se vzteká u počítačové hry? Jak se dorozumět s puberťákem, který hovoří jazykem influencerů a youtuberů? Jsou sociální sítě nebezpečné? Co když tam moje dítě narazí na obsah, který ho negativně ovlivní? Jak se konečně doma přestat dohadovat o počítači a mobilu? Opravdu jsou dnešní mladí pořád jen na mobilu a nic jiného je nezajímá?

V lednu letošního roku ministerstvo zveřejnilo nové rámcové vzdělávací programy (RVP) pro předškolní vzdělávání (PV) a základní vzdělávání (ZV), které prošly velkými revizemi. Při této proměně bylo podstatné si ujasnit pravidla tvorby RVP, způsob pojetí i přístupu, vyjasnit si potřeby jednotlivých aktérů a sladit požadavky napříč úrovněmi vzdělávání. Ze složitých diskusí postupně vykrystalizoval logický systém práce a členění dokumentů RVP, který sjednotil užívané pojmy a přístupy.

Představte si, že byste měli k dispozici nástroje, které by vám pomohly připravit hodiny efektivněji, zvýšily zájem žáků a poskytovaly okamžitou zpětnou vazbu o jejich pokrocích. Digitální vzdělávací materiály se stávají nezbytností pro učitele i rodiče, protože nabízejí přizpůsobitelné nástroje pro individualizovanou výuku. Jak mohou digitální pomůcky zjednodušit přípravu, zlepšit motivaci žáků a usnadnit sledování jejich výsledků?