Jednou píše či přednáší o možnostech e-learningu, příště o radostech i strastech učitelů za socialismu. Opírat se přitom Jiří Zounek může o množství dat, která získává a zpracovává spolu s kolegy z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Výsledky jeho práce nejsou jen příspěvkem do pomyslné encyklopedie znalostí o českém školství – vyzývají také k zamyšlení nad vzděláváním v současnosti i v minulosti.
Svými výzkumy bychom měli vyzývat, ať nad moderními tématy přemýšlíme v souvislostech
Mgr.
Blanka
Kamenská
Spolupracovnice redakce
Vždy mi připadalo zajímavé, že se zabýváte dvěma trochu nesourodými oblastmi – digitálními technologiemi ve vzdělávání a dějinami školství. Jak to vzniklo?
Úplně jednoduše – a nejsem ve světě s touto kombinací jediný. Studoval jsem historii a pedagogiku, takže mám vztah ke školství i k dějinám. Historická a ICT témata jsou zdánlivě odlišná, ale v mém případě je trochu spojuje metodologie. Zajímá mě každodennost, zejména základních škol. Zabývám se tím, jak škola v určité době žila, jak v ní fungovali ředitelé, učitelé i žáci, snažím se poznat, jak lidé přemýšleli v určitých situacích. U technologií je to podobné.