Další vzdělávání pedagogických pracovníků - pracovní cesty

Další vzdělávání pedagogických pracovníků se realizuje ve vzdělávacích institucích na základě akreditace udělené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, samostudiem nebo dalším vzděláváním zdravotnických pracovníků podle zvláštního právního předpisu v případě učitelů zdravotnických studijních oborů. Tímto způsobem vzdělávání si pedagog může prohlubovat nebo i zvyšovat kvalifikaci.

Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. K tomu, aby zaměstnavatel mohl zaměstnance na pracovní cestu vyslat, je nutná dohoda. Ta bývá zpravidla obsažena v pracovní smlouvě. Může ovšem jít i o samostatnou dohodu obsahující obecné ujednání o vysílání na všechny pracovní cesty nebo dohodu, jež je ad hoc uzavírána na konkrétní pracovní cestu. Není také vyloučeno, aby smluvní strany vymezily, na které pracovní cesty bude zaměstnavatel zaměstnance oprávněn vysílat, s ohledem na různá kritéria (místní, časové, účel cesty).

Bude-li zaměstnavatel chtít na pracovní cestu mimo obvod obce nebo svého pracoviště vyslat těhotnou zaměstnankyni nebo zaměstnance pečujícího o dítě do 8 let věku, musí kromě výše uvedené dohody také získat souhlas dotčeného zaměstnance s touto pracovní cestou. Obdobná povinnost platí i tehdy, jde-li o osamělého zaměstnance pečujícího o dítě, jež nedosáhlo 15 let věku, nebo dlouhodobě pečujícího o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za středně těžce, těžce nebo úplně závislou na péči jiné osoby.

Zda v případě vyslání pedagoga za účelem DVPP půjde o pracovní cestu, nebo nikoliv, tedy bude záviset na tom, jak široce je sjednáno místo výkonu práce. Je-li sjednáno úzce, např. jako sídlo zaměstnavatele, bude každý výkon práce zaměstnance mimo sídlo zaměstnavatele prací na pracovní cestě. V případě šířeji sjednaného místa výkonu práce, např. celé obce, bude muset být zaměstnanec vyslán na pracovní cestu jen tehdy, uloží-li mu zaměstnavatel konat práci mimo obvod této obce.

Při dostatečně široce sjednaném místě výkonu práce tedy nebude zaměstnavatel zaměstnance k DVPP vysílat na pracovní cestu, bude-li místo vzdělávání v rámci sjednaného místa výkonu práce. Pokud by tedy pedagog měl absolvovat vzdělávání například v Brně a jako místo výkonu práce by bylo sjednáno město Brno, nepůjde o vyslání na pracovní cestu.

Před vysláním na pracovní cestu zaměstnavatel zaměstnanci určí dobu a místo nástupu na pracovní cestu, způsob dopravy a ubytování a další podmínky této cesty, jež mohou mít vliv na poskytování cestovních náhrad. To učiní zaměstnavatel zpravidla písemně. V praxi se za účelem určení podmínek pracovní cesty používá tzv. cestovní příkaz.

Absolvuje-li zaměstnanec DVPP formou samostudia, přičemž čerpá volno k samostudiu, vzniká mu nárok na náhradu platu ve výši ušlého výdělku po dobu trvání tohoto volna.

Zaměstnanec, jenž si zvyšuje kvalifikaci, má nárok na volno s náhradou platu ve výši průměrného výdělku podle § 232 zákoníku práce. Zaměstnanci může také vzniknout nárok na další plnění sjednaná v kvalifikační dohodě (např. ekvivalent stravného, cestovních náhrad nebo účelně vynaložených výdajů na studijní materiály).

Ani v jednom z výše uvedených případů nemůže být zaměstnanec vyslán na pracovní cestu, neboť jde o překážky v práci, a dispozice zaměstnavatele se zaměstnancem je tudíž omezena.

Jde-li o DVPP, kterým si zaměstnanec doplňuje kvalifikaci, může mu vznikat nárok i na několik souběžných plnění ze strany zaměstnavatele. To v závislosti na tom, kdy a kde k prohlubování kvalifikace dochází.

Jelikož prohlubování kvalifikace je pro pedagogického pracovníka výkonem prací souvisejících [§ 3 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 263/2007 Sb.], bude mu při účasti na DVPP, jež je prohlubováním kvalifikace, vznikat nárok na plat. Dle doby, kdy prohlubování kvalifikace pedagog absolvuje, může přicházet do úvahy např. příplatek za sobotu a neděli, za noční práci, za rozdělenou směnu nebo plat a příplatek za práci přesčas.

Kromě platu a jeho složek může pedagogovi vzniknout nárok i na cestovní náhrady, a to pokud je vyslán na pracovní cestu. Mezi ty patří náhrada:

Při běžné pracovní cestě zaměstnanec bude mít nárok zejména na stravné, náhradu jízdních výdajů a nutných vedlejších výdajů, případně výdajů za ubytování. Náhradu jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny zaměstnavatel při DVPP zaměstnanci obvykle neposkytuje, protože zpravidla nejde o pracovní cesty delší než sedm dnů.

Na cestovní náhrady vznikne zaměstnanci nárok, i když nebude vyslán na pracovní cestu, ale bude se jednat o cestu mimo pravidelné pracoviště. Pravidelným pracovištěm je místo, odkud zaměstnanec obvykle vyráží na pracovní cesty. Může být sjednáno v pracovní smlouvě. Je-li sjednáno úžeji než místo výkonu práce, bude mít zaměstnanec nárok na cestovní náhrady, a to za předpokladu, že je vyslán k výkonu práce mimo pravidelné pracoviště. Pokud se toto místo zároveň nachází v rámci místa výkonu práce, nepůjde o vyslání na pracovní cestu.