Salátové bary se v evropských školních jídelnách objevují už řadu let a postupně se staly běžnou součástí školního stravování. V Česku ale tento koncept zůstal dlouho spíše na okraji zájmu. Mnozí zaměstnanci školních jídelen měli obavy, že zavedení salátového baru by bylo příliš složité a finančně náročné.
Salátový bar ve školní jídelně
Petr
Klíma,
šéfkuchař v ZŠ Hanspaulka, autor blogu www.greenwayfood.cz
V prostředí, kde se denně stravují desítky, nebo dokonce stovky dětí, to nebyl zanedbatelný problém. Lidé se obávali, že organizace takového baru by mohla být logisticky náročná - od zajištění čerstvých surovin po udržení správné hygieny a pořádku. Dalším faktorem, který zpomaloval rozšíření tohoto nápadu, byly náklady na pořízení a provoz takového baru, což znamenalo značnou investici.
Navzdory těmto obavám se ale našly školy, které se rozhodly tuto výzvu přijmout. Po zhodnocení všech pro a proti se rozhodly experimentovat a začaly salátové bary nabízet. V některých případech byly první kroky opatrné - například zavedení nabídky salátů jen několikrát týdně nebo v omezeném množství. Postupně se ale ukázalo, že poptávka po zdravých a čerstvých pokrmech je mezi žáky velká, což vedlo k rozšíření této možnosti i v dalších školách.
První kroky na Hanspaulce
V Základní škole Hanspaulka to začalo jako sen žákovského parlamentu: „Chtěli bychom salátový bar!“ A my jsme si řekli: „Proč ne?“ Děti chtěly víc zeleniny, my jsme chtěli, aby jedly zdravě, a tak jsem, jakožto bývalý pracovník vegetariánské restaurace, věděl, co s tím. S pomocí vedoucího jídelny nebyl problém najít vhodnou chladicí vitrínu a příběh zvaný Zeleninový