Úrazy dětí, žáků a studentů

V dnešním příspěvku se podrobněji vrátíme k problematice evidence tzv. školních úrazů a podrobně si probereme zejména základní předpis, kterým se řídí evidence úrazů dětí, žáků a studentů ve školách. Jedná se o vyhlášku č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Tato vyhláška nabyla účinnosti 9. 2. 2005 a je v historii školských předpisů prvním obecně závazným právním předpisem, který upravuje evidenci školních úrazů.

Pokud se týká zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví ve školách a školských zařízeních, tak platí jediné ustanovení školského zákona a to § 29, který stanoví že

„(1) Školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů.

(2) Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.

(3) Školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při činnostech uvedených v odstavci 2, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá.“

Toto ustanovení je jednak velice obecné a dá se říci, že především pro praxi příliš stručné, neboť ani přesně nedefinuje vlastní pojem „úraz dětí, žáků a studentů“. Tento nedostatek nakonec neodstraňuje ani sama vyhláška č. 64/2005 Sb., a tak i nadále praxi nezbývá než výkladově sladit školský zákon, prováděcí vyhlášku a čl. metodického návodu, který stanoví, že „Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb“.

Tato definice však v sobě skrývá několik nepřesných odkazů, jako např. na „činnosti, které s nimi přímo souvisejí“, aniž by bylo blíže specifikováno, co je pod tím rozuměno nebo dále na „přímou souvislost s tím“, aniž by bylo blíže vysvětleno, co se rozumí pod pojmem „přímá souvislost“. Právní cit dává, že autoři definice tím rozuměli činnosti vyjmenované v odstavci třetím nicméně i to je argument pro konstatování, že předchozí definice pojmu školní úraz byla přesnější. Nakonec ale vzhledem k tomu, že oba metodické pokyny platí a jeden druhý neruší, platí i obě definice pojmu školní úraz.

Nakonec tyto výkladové nejasnosti neodstranil ani sám školský zákon v ustanovení § 29 a již vůbec ne vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, o které bude pojednáno dále. Ba naopak z hlediska ryze gramatického výkladu je zákon ještě prohloubil, neboť zavedl nový pojem „úraz dětí, žáků a studentů“, což - jak jsme si uváděli výše - bylo v dřívějších předpisech souhrnně označováno pojmem „školní úraz“.

Pokud se navrátíme k vlastnímu výkladu pojmu úraz dítěte, žáka nebo studenta, můžeme konstatovat, že tím je každý úraz, který se stal žáku při výchovné a vzdělávací činnosti školy nebo školského zařízení od vstupu žáka do jejich prostor, po dobu jeho pobytu v nich až po odchod z nich a každá činnost vyplývající z přímé souvislosti s vyučováním a výchovnou činností konanými ve škole nebo školském zařízení. I když metodický návod neobsahuje žádný odkaz na ustanovení § 273 a § 274 zákoníku práce, můžeme konstatovat, že tím rozumíme výkon povinností vyplývajících z výchovně vzdělávacího procesu, dále pak jinou činnost konanou na příkaz pedagogického pracovníka, činnost konaná pro školu z vlastní iniciativy nebo z podnětu spolužáků, pokud k ní žák nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu školy nebo školského zařízení. V některých případech může přicházet v úvahu i činnost, která je předmětem cesty, na níž je žák vyslán v souvislosti s výchovně vzdělávací činností školy nebo školského zařízení. Okruh povinností vyplývajících z výchovně vzdělávací práce školy nebo školského zařízení je dán jednak učebními plány a osnovami, ale vyplývá také z pracovního řádu školy, eventuelně z poplachového a evakuačního plánu, jakož i z plánu požární ochrany. Žák je kromě toho povinen konat i jiné druhy činnosti podle pokynů pedagogického pracovníka např. i bez svého souhlasu. Znamená to, že utrpí-li žák při nařízené činnosti úraz, má nárok na náhradu škody, neboť se jedná o úraz školní. Stejná situace může nastat i u žáků středních škol a odborných učilišť při jejich praktické výuce v organizacích nebo u fyzických osob, kde pod pojmem výkon pracovních povinností vyplývajících z výchovně vzdělávacího procesu může být zahrnuta i práce, která může být žákovi i nařízena bez jeho souhlasu. Každý pedagogický pracovník, který takovouto práci nařizuje, by měl zvážit, zda je zajištěna bezpečnost žáků a dozor nad jejím výkonem. Nakonec do této kategorie spadají i všechny druhy úrazů, které utrpí žáci při nezodpovědném jednání spolužáků (pád z lavice, klopýtnutí o nastavenou nohu při cestě k tabuli, úrazy při potyčkách ve třídě, šikanování slabších žáků silnějšími, zranění při chaotickém odchodu ze tříd např. při evakuaci v důsledku ohlášení bombového útoku apod.). Patří sem také úrazy při uklouznutí, klopýtnutí, mytí tabule, úrazy při hodinách tělesné výchovy nikým nezpůsobené, nebo úrazy při hodinách tělesné výchovy, kdy učitel trval na provedení cviku, pro nějž žák nebyl způsobilý, nebo se bál (např. při plavání apod.).

Za činnost v přímé souvislosti s výchovnou a vzdělávací prací školy je třeba považovat všechny úkony potřebné nebo nutné před zahájením vyučování, běžné v jeho průběhu nebo po jeho skončení. Jedná se například o cestu do šatny, do třídy, do kabinetu, pohyb žáků o přestávkách na chodbě, cesta na WC, cesta do školní jídelny, cesta do tělocvičny, pobyt žáků na hřišti při povinné tělesné nebo dopravní výchově, ale i cesta a jejich práce ve školní dílně, na školním pozemku, v laboratořích a při předepsaném praktickém výcviku ve škole i mimo školu, účast žáků na vycházkách, výletech zájezdech, putováních, při koupání, lyžařském výcviku, účast na školách v přírodě a všechny s tím spojené aktivity, účast na exkurzích, tematických zájezdech apod. Nakonec je třeba v přímé souvislosti s výchovnou a vyučovací prací školy považovat i účast žáka na nepovinných předmětech v areálu školy, které slouží ke zvyšování odborných znalostí žáků. Nakonec - obdobně jako v pracovněprávních předpisech - je třeba vykládat, že za přímou souvislost s plněním výchovné a vzdělávací činnosti školy je třeba považovat úraz žáka pro plnění učebních povinností, což jsou případy, kdy např. nahlásí učiteli, že jeho spolužák byl zraněn a uvede kým byl zraněn a dotyčný žák druhý den způsobí úraz i jemu.

K tomuto výkladu pojmu „školní úraz“ však dospíváme pouze na základě výkladové praxe, která se vyvinula již za platnosti dřívějších školských předpisů. Dnes platný školský zákon ani vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů obecně závaznou definici nepodává.

Při zjišťování příčin školních úrazů se i dnes postupuje ustanovení § 29 školského zákona a podle čl. 22 metodického pokynu. Školský zákon ani vyhláška č. 64/2005 Sb. se totiž o zjišťování příčin úrazů dětí, žáků a studentů se výslovně nezmiňují. Přesto ale i nadále musíme trvat na tom, že zjištění pravdivých okolností a příčin úrazu a vycházet z pokynů, které obsahují metodické návody.

Prvořadou povinností vedoucího zaměstnance školy nebo školského zařízení (zpravidla ředitele) je zajistit, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny všechny příčiny úrazu. Při zjišťování příčin školního úrazu je třeba postupovat obdobně jako při zjišťování a objasňování příčin pracovního úrazu zaměstnance. To především znamená, že se musí odhalit všechny zjevné i skryté příčiny a další okolnosti, jež vedly k jeho vzniku, aby se všichni - učitelé a především žáci - z této mnohdy i tragické situace poučili, aby ze stejné příčiny nedošlo k dalšímu úrazu. Škola nebo školské zařízení je povinna ihned po ohlášení školního úrazu a po zajištění první pomoci a lékařského ošetření žáka zahájit odpovědné a spolehlivé zjišťování příčin úrazu. Příčina se musí objasnit přímo na místě, a to proto, že se podmínky mohou rychle změnit, ať již povětrnostními, nebo jinými vlivy, nebo nakonec i úmyslným zásahem osoby, která úraz zavinila.

Na místě se musí také zjistit, zda šlo o mimořádnou situaci vyplývající z neznámých okolností a podmínek a zda příkaz učitele či jiného pedagogického pracovníka těmto podmínkám odpovídal nebo zda učitel nebezpečné jednání žáků (např. o přestávce na chodbě školy) trpěl a včas proti němu nezakročil. Místo úrazu je vlastně jediným nalezištěm stop a věcných důkazů a při jeho prohlídce se také dá nejlépe posoudit situace žáka v riziku úrazu a možnosti zásahu proti jeho vzniku za strany učitele či jiného pedagogického pracovníka. Ředitel školy, příp. jiný vedoucí zaměstnanec má při zjišťování příčin školního úrazu zabezpečit účast učitele či jiného pedagogického pracovníka, který byl v době úrazu pověřen dozorem nad žáky a zástupce odborové organizace, je-li na škole ustavena.

Pokud je toho postižený žák schopen, musí být vyslechnut. Dále musí být vyslechnuti svědci úrazu, eventuelně další žáci, kteří mohou podat řadu informací např. o zdravotním stavu žáka v den úrazu, o jeho osobních vlastnostech, vztazích k ostatním žákům, k učiteli či dotyčnému pedagogickému pracovníkovi pověřenému momentálně v okamžiku úrazu náležitým dohledem. Tyto informace často ovlivní celé další jednání. Často mohou také doložit, jaké pokyny dal učitel či pedagogický pracovník žákům a zda žáky náležitě poučil o případném nebezpečí.

V některých případech mohou také prokázat, zda činnost, kterou žák dělal před úrazem byla přiměřená jeho fyzickým a duševním schopnostem, zda byl pro ni řádně vybaven (např. při lyžařském výcviku náležitou výstrojí) apod.

V případech, kdy je podezření, že k úrazu došlo pod vlivem drog nebo alkoholu, je zapotřebí zajistit lékařský posudek.

Podle potřeby se může přistoupit k rekonstrukci úrazového děje; zkušenosti však ukazují, že by se přitom mělo postupovat jen velice obezřetně. Tam, kde dojde k úrazu v dílnách na strojích a zařízení, je zapotřebí předložit doklady o jejich pravidelných kontrolách, revizích a opravách. Zdroj úrazu se musí důkladně prohlédnout, ověřit funkci všech ochranných a signalizačních zařízení a ovládacích prvků.

Přitom se posuzuje, co žák dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a zda nad výkonem jeho práce byl zajištěn stálý a řádný dozor. Musí být též zjištěn rozsah zranění postiženého i kvalita poskytnuté první pomoci.

Po shromáždění zjištěných důležitých okolností lze teprve posoudit, co bylo skutečnou příčinou školního úrazu :

co bylo na místě úrazu v nesprávném a nebezpečném stavu,

co zraněný dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a který

bezpečnostní předpis nebo pokyn svým jednáním porušil,

který předpis byl porušen školou či školským zařízením,

zda byl úraz způsoben nebo ovlivněn jinou osobou,

zda vznikl následkem spolupůsobení přírodních živlů nebo zvířat,

jakou škodu zraněný žák utrpěl na věcech.

Stejně tak je možno, až po zvážení všech těchto zjištěných skutečností rozhodnout o tom, která opatření mohou riziko úrazu omezit a jaký kontrolní systém bude nad jejich plněním zaveden.

Určí se jaká výchovná, organizační, eventuelně technická opatření budou přijata. Opatření musí být konkrétní a snadno kontrolovatelná.

Účastníci zjišťování příčin úrazu se pak podílejí na sepisování záznamu o něm.

Pro praxi je významným přínosem, že vyhláška č. 64/2005 Sb. stanoví v § 1 obsah knihy úrazů následujícím způsobem:

„(1) V knize úrazů se evidují všechny úrazy dětí, žáků a studentů (dále jen „úraz“), ke kterým došlo při činnostech uvedených v § 29 odst. 2 zákona, a to nejpozději do 24 hodin od okamžiku, kdy se škola nebo školské zařízení o úrazu dozví.

(2) V knize úrazů se uvede

a) pořadové číslo úrazu,

b) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození zraněného,

c) popis úrazu,

d) popis události, při které k úrazu došlo, včetně údaje o datu a místě události,

e) zda a kým byl úraz ošetřen,

f) podpis zaměstnance právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, který provedl zápis do knihy úrazů,

g) další údaje, pokud jsou potřebné k sepsání záznamu o úrazu.

(3) Osobní údaje, které jsou součástí knihy úrazů, mohou být zpracovávány pouze za účelem evidence úrazů, popřípadě jako podklad pro vyhotovení záznamu o úrazu.“

To pro nás znamená, že dnes na rozdíl od praxe platné před vydáním vyhlášky č. 64/2005 Sb., tedy před 6. 2. 2005, je třeba v knize úrazů evidovat všechny úrazy dětí, žáků a studentů bez ohledu na to, jak dlouhou absenci žáka na vyučování způsobily nebo zdali způsobily vůbec nějakou absenci. V praxi se může jednat i o případy, kdy dítě nebo žák uklouzne a následkem pádu začne krvácet z nosu. V případě, kdy k úrazu dětí, žáků a studentů došlo při činnosti zmíněné v ustanovení § 29 odst. 2 školského zákona, je třeba jej zaevidovat v knize úrazů. Podle nových předpisů tedy neplatí, že by se evidovaly pouze úrazy, při nichž došlo k absenci ve škole delší než jeden den. Evidovat se musí každý úraz, který utrpí dítě, žák nebo student při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb V tomto směru se jedná rozhodně o zpřísnění dosavadní praxe.

Vyhláška přesně vyjmenovává v taxativním výčtu náležitosti záznamu o úrazu, tedy především osobní údaje zraněného, popis úrazů a vůbec popis události, při kterém k úrazu došlo a okolnosti úrazu, zda a kým byl úraz ošetřen a podpis zaměstnance školy, který zápis provedl.

Záznam o úrazu dítěte, žáka nebo studenta je důležitým dokladem, jímž se prokazuje vznik úrazu a okolnosti, za kterých k němu došlo. Obecně slouží pro stanovení nápravných a preventivních opatření a pro jejich kontrolu. Je podkladem pro evidenci, statistiku a rozbory školní úrazovosti i pro preventivní opatření širšího rozsahu. Je rovněž závažným vodítkem pro posouzení míry odpovědnosti za vzniklou škodu ze strany žáka.

Z jeho obsahu se vychází i při projednávání trestní odpovědnosti v případech zanedbání náležitého dohledu, zejména tam, kde školní úraz zanechá trvalé následky na zdravotním stavu žáka. Proto je též jedním z důležitých důkazů pro učitele nebo příslušného pedagogického pracovníka, pověřeného dozorem nad žáky v době úrazu. Podle těchto záznamů je možno posoudit, do jaké míry mohl nebezpečné situaci čelit. S ohledem na tyto okolnosti má být záznam o úrazu sepsán po řádném a objektivním vyšetření příčin, pokud možno bezprostředně po úrazu. Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení č. 14 269/2001-26 v čl. 13 mimo jiné stanoví povinnost zaměstnanců škol a školských zařízení při úrazech dětí, žáků a studentů.

Vyhláška č. 64/2005 Sb. v ustanovení § 2 stanoví:

(1) Záznam o úrazu škola nebo školské zařízení vyhotovuje, jde-li o

a) úraz, jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta (dále jen „žák“) ve škole nebo školském zařízení, nebo

b) smrtelný úraz; smrtelným úrazem se pro účely této vyhlášky rozumí takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky žák zemřel nejpozději do jednoho roku od vzniku úrazu.

(2) Záznam o úrazu se vyhotoví na formuláři, jehož vzor je uveden v příloze k této vyhlášce.

(3) Na žádost zákonného zástupce žáka, zletilého žáka nebo orgánu uvedeného v § 4 škola nebo školské zařízení bezodkladně vyhotoví záznam i o úrazu, který není uveden v odstavci 1.

(4) Škola nebo školské zařízení vyhotoví záznam o úrazu, který nezpůsobí nepřítomnost žáka ve škole nebo školském zařízení, pokud je pravděpodobné, že žáku bude poskytnuta náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem. (5) Jedno vyhotovení záznamu o úrazu předá škola nebo školské zařízení zletilému žákovi, v případě nezletilého žáka jeho zákonnému zástupci.“

Dnes tedy neplatí, že záznam o školním úrazu se sepisuje u úrazů, které způsobily, že se žák neúčastní činnosti školy nejméně jeden den, kromě dne, kdy k úrazu došlo, jako tomu bylo před přijetím této vyhlášky. Dnes platí, že záznam o úrazu se sepisuje i u úrazů, kde nedošlo k nepřítomnosti žáka ve škole, ale je pravděpodobné, že žák nebo jeho zákonní zástupci budou požadovat náhradu za bolest nebo ztížení společenského uplatnění nebo na žádost zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka i při sebemenším drobném úrazu.

Vyhláška rozlišuje úrazy dětí, žáků a studentů na straně jedné a smrtelné úrazy. V případě smrtelného úrazu je definice tohoto pojmu připodobněna definici pojmu „smrtelný pracovní úraz“ obsažené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu podle kterého se smrtelným pracovním úrazem rozumí takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky zaměstnanec zemřel nejpozději do 1 roku. V případě pracovních úrazů však tato definice má své opodstatnění, neboť vychází ze zásad pro statické výkaznictví a evidenci pracovních úrazů platných v rámci Evropské unie, pro oblast školství však obdobné společné principy platné pro Evropskou unii neexistují.

To, že záznam o školním úrazu musí být řádně vyplněn a že všechny údaje, případně odpovědi musí být čitelné ve všech vyhotoveních a musí odpovídat předtištěnému textu příslušné rubriky platilo již dříve, takže toto vyhláška jako notorietu nezdůrazňuje.

Stručný popis úrazového děje musí být zpracován tak, aby nezúčastněná osoba mohla posoudit, jak a za jakých okolností ke vzniku úrazu došlo a zda nápravná a preventivní opatření jsou dostačující, stejně jako to, kdo nese za vznik úrazu odpovědnost a co bylo příčinou porušení povinností.

Pokud to situace vyžaduje, je třeba uvést podrobnější popis na zvláštní příloze, která se k záznamu připojí. Jde-li o smrtelný, těžký nebo hromadný úraz, je nutno vždy podrobné vylíčení úrazového děje spolu s výslechem svědků provést na zvláštní příloze ve formě zápisu o zjištění příčin.

Podle ustanovení § 3 vyhlášky platí:

„(1) O úrazu nezletilého žáka podá škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu hlášení jeho zákonnému zástupci.

(2) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s úrazem byl spáchán trestný čin nebo přestupek, nebo jedná-li se o smrtelný úraz, podá škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu hlášení místně příslušnému útvaru Policie České republiky.

(3) O úrazu podá škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu hlášení pojišťovně, u které je škola nebo školské zařízení pojištěno pro případ své odpovědnosti za škodu vzniklou na životě a zdraví žáků, pokud škola nebo školské zařízení má takové pojištění sjednáno.

(4) Škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu podá hlášení o úrazu podle § 2 odst. 1 a 4 také příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, popřípadě příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, pokud k úrazu došlo při praktickém vyučování žáků středních

škol nebo praktické přípravě studentů vyšších odborných škol.“

Hlášení úrazů ve smyslu tohoto ustanovení ještě není předávání a zasílání záznamu o úrazů. Hlášení se musí podat bezprostředně, zejména když se úraz sděluje rodičům dítěte, žáka nebo studenta, tak se musí volit nejrychlejší komunikační prostředky. V praxi se nejběžněji v této souvislosti používá telefon nebo mobilní telefon.

V případech uvedených v odstavci druhém, tj. situace, které nasvědčují spáchání trestného činu, je třeba též volit k ohlášení úrazu Policii České republiky jako nejlepší a nejrychlejší prostředek telefon, i když ani fax nebo e-mailová pošta nejsou v dnešní době vyloučeny. Podávat hlášení na Policii písemně by však bylo zdlouhavé a nesplnilo by očekávaný účel. V odstavci třetím se pojednává o povinnosti školy podat hlášení pojišťovně školy nebo školského zařízení, pokud je dotyčná škola nebo školské zařízení pro případ své odpovědnosti za škodu vzniklou na životě a zdraví žáků pojištěna. Není zde a ani nemůže být ani v náznaku paralela se zákonným pojištěním odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání ve smyslu ustanovení § 205d zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (ustanovení § 365 zákoníku práce). Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu zaměstnavatele způsobenou zaměstnanci z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání se vztahuje pouze na školy a školská zařízení v postavení zaměstnavatele, tedy na jejich pracovněprávní vztahy k zaměstnancům (pedagogickým pracovníkům). Proto také když by škola nebo školské zařízení nebyly pojištěny, hlášení podle odstavce třetího nikam nepodává.

Orgánu inspekce práce (ve vyhlášce však uvedeno staré označení inspektorát bezpečnosti práce), nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu se ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 vyhlášky podává hlášení, jen došlo-li k úrazu při praktickém vyučování žáků středních škol nebo praktické přípravě studentů vyšších odborných škol. I tak je účel tohoto hlášení poměrně sporný, neboť je otázkou až budoucnosti, jaký výsledek tato ohlašovací povinnost přinese. Orgány inspekce práce nebo příslušné obvodní báňské úřady - tyto orgány totiž zatím nemají vůči školám a školským zařízením - ani v případě praktického vyučování žáků středních škol - žádné kontrolní pravomoci.

Podle ustanovení § 4 vyhlášky platí, že:

„(1) Záznam o úrazu podle § 2 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zasílá škola nebo školské zařízení za uplynulý kalendářní měsíc, nejpozději do pátého dne následujícího měsíce,

a) zřizovateli,

b) zdravotní pojišťovně žáka a

c) příslušnému inspektorátu České školní inspekce.

(2) Záznam o smrtelném úrazu zasílá škola nebo školské zařízení do 5 pracovních dnů po podání hlášení podle § 3

a) zřizovateli,

b) zdravotní pojišťovně žáka,

c) příslušnému inspektorátu České školní inspekce a

d) místně příslušnému útvaru Policie České republiky.“

V případě zasílání záznamu o úrazu jde skutečně o určitou obdobu s pracovněprávními předpisy (s nařízením vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje záznam pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu.), neboť toto ustanovení rozlišuje zasílání záznamu o úrazech a záznamů o smrtelných úrazech. Lhůty k zasílání jsou v obou případech shodné s nařízením vlády č. 494/2001 Sb.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v případě záznamu o úrazu musí škola nebo školské zařízení tento sepsat pětkrát, aby jej mohla předat zákonnému zástupci žáka nebo zletilému studentovi, pak zaslat institucím vyjmenovaným v ustanovení § 4 odst. 1 a jedno vyhotovení zaevidovat ve škole. V případě záznamu o smrtelném úrazu musí škola nebo školské zařízení tento sepsat šestkrát, aby jej mohla předat zákonnému zástupci žáka nebo studenta, pak zaslat institucím vyjmenovaným v ustanovení § 4 odst. 1 a jedno vyhotovení zaevidovat ve škole.

Vzor záznamu o úrazu dětí, žáků a studentů je uveden v příloze vyhlášky č. 64/2005 Sb. V úvodních rubrikách se vyplňuje název právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení a označení školy nebo školského zařízení. Tyto údaje se samozřejmě musí shodovat s údaji ve školském rejstříku.

V rubrice zdravotní pojišťovna zraněného se uvede zdravotní pojišťovna dítěte, žáka nebo studenta (např. Všeobecná zdravotní pojišťovna apod.) Rubrika zda byl záznam vyhotoven na žádost se vyplní „ano“ nebo „ne“ podle toho, zda byl záznam vyhotoven na žádost zákonných zástupců dítěte nebo žáka nebo plnoletého studenta ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky nebo zda byl vyplněn bez žádosti pouze na základě zákonné povinnosti školy.

Pod bodem 1 se uvádí údaje o postiženém dítěti, žáku nebo studentu. Jméno, příjmení, adresa místa trvalého pobytu zraněného, datum narození a třída nebo ročník zraněného nebudou zajisté v praxi činit problémy.

Pod bodem 2 se uvádí údaje o zákonném zástupci zraněného. Nejprve se uvede jeho jméno, příjmení a adresa místa trvalého pobytu a dále údaj o tom, kdy a jak byl zákonný zástupce vyrozuměn. Sem se uvede např. dne 30. 3. 2007 v 11 hodin telefonem.

Pod bodem 3 se uvádí údaje o zranění dítěte, žáka nebo studenta. Nejprve se uvede hodina, den, měsíc a rok vzniku úrazu. Tyto údaje se vypisují arabskými číslicemi. Dále se uvede místo, kde k úrazu došlo (např. ve třídě, na chodbě o přestávce apod.). Uvede se též zraněná část těla (hlava, ruka, noha apod.) a zdravotnické zařízení, kde byl zraněný ošetřen lékařem. Tento údaj se nevypisuje pouze u drobných úrazů, které byly ošetřeny přímo ve škole a kde je záznam o úrazu vypisován na žádost zákonných zástupců.

Pod bodem 4 se vypisuje zda se jednalo o úraz smrtelný a v tom případě datum úmrtí. Zpravidla se do této rubriky zapíše „ne“.

Pod bodem 5 se uvede popis události při níž došlo k úrazu. Pokud by rubrika sama nestačila, je možno popis rozvést na další stránku, která se k záznamu přiloží. V další kolonce se vyplní popis činnosti dítěte, žáka nebo studenta, při které ke zranění došlo a předpokládaná příčina úrazu. Jako předpokládaná příčina úrazu se může uvést např. běžná neopatrnost, uklouznutí, zakopnutí. Nakonec se uvádí preventivní opatření. I když zákon sám ani vyhláška neukládá výslovně řediteli školy nebo školského zařízení povinnost přijímat nějaká preventivní opatření, rozumí se to samo sebou a vyplývá to z praxe.

Pod bodem 6 se uvede jméno a příjmení osoby, která vykonávala v době úrazu dozor nad žáky. Tento bod je důležitý hlavně v případě úrazů o přestávkách a mimo vyučování.

Pod bodem 7 se uvede zda byl úraz způsobem jinou osobou a pokud ano tak se uvede její jméno a adresa. To se používá v případech, kdy úraz byl způsoben např. jiným žákem, který dotyčného porazil, uhodil apod. Nakonec se zde uvede, zda byl úraz ovlivněn působením přírodních živlů (např. úpal velkým vedrem, úžeh slunečním počasím apod.) nebo působením zvířat - napadnutí a pokousání psem na výletě apod. Poslední rubriky jsou též klasické rubriky statistického výkaznictví -podpis zraněného, pokud to umožňuje jeho zdravotní stav, datum sepsání záznamu, jména a příjmení svědků a podpis vedoucí zaměstnance, tedy ředitele a razítko.

Pod bodem 8 se mohou uvést další záznamy, pokud je to třeba.

Odpovědnost školy za škodu, která vznikne žákům školními úrazy vychází z povinností a odpovědnosti školy za zajištění náležitého dohledu nad žáky při veškeré školní výuce, výchově, vzdělávání nebo v přímé souvislosti s nimi, která je uložena příslušnými předpisy (zejména ustanovením § 422 občanského zákoníku).

Vychází ze stejných zásad jako při náhradě škody, která vznikne zaměstnancům v pracovním poměru při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi podle zákoníku práce. U školních úrazů riziko za činnost spojenou s výchovně vzdělávací činností nese plně škola. Jde o objektivní odpovědnost, která je odpovědností za výsledek a nikoliv odpovědností za zavinění, jako je tomu např. při náhradě škody za úraz, který utrpí žák při cestě do školy na veřejné komunikaci. To je podstatný rozdíl mezi odškodněním úrazů vzniklých za podmínek objektivní odpovědnosti podle zákoníku práce a mezi odškodněním úrazů za podmínek subjektivní odpovědnosti podle občanského zákoníku.

Princip, že odškodnění úrazů žáků základních škol, základních uměleckých škol, učilišť, středních odborných škol a speciálních škol, vyšších odborných škol, studenty vysokých škol se řídí pracovněprávními předpisy vychází z ustanovení § 391 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení za škodu a škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá škola; při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá žákům zřizovatel školy, popřípadě školského zařízení.

Příslušná škola odpovídá žákům středních škol (gymnázií, středních odborných škol, středních odborných učilišť), vyšších odborných škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní závěrečné zkoušky za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu příslušné školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá za škodu zřizovatel školy nebo školského zařízení.

Zde tedy platí zásada, že pouze za škodu, která vznikla žákům odborných učilišť při praktickém vyučování může odpovídat někdo jiný než škola, zde se jedná o právnickou nebo fyzickou osobu, která praktické vyučování zajišťuje.

Ve všech ostatních případech i u studentů gymnázií, žáků základních a středních škol, pokud k úrazu došlo při teoretickém nebo praktickém vyučování odpovídá škola, jestliže má právní subjektivitu. Pokud škola nebo školské zařízení nemá právní subjektivitu a nemůže vystupovat v právních vztazích svým jménem, odpovídá žákům a studentům zřizovatel školy nebo školského zařízení.

Jak jsme si zdůraznili výše, úprava odpovědnosti za škodu pro poškození zdraví a úrazy žáků se řídí zákoníkem práce. Tato právní úprava je pro postižené příznivá, neboť se jedná o objektivní odpovědnost, kde se nemusí prokazovat míra zavinění. Výše náhrady škody se řídí tedy ustanoveními § 366 a násl. zákoníku práce. I zde ale musí být splněny základní předpoklady pro náhradu škody jako v případě úrazu pracovního, tj. musí existovat škodná událost, která má za následek vznik škody a musí být mezi nimi přímá příčinná souvislost. Nevznikne-li škoda, nepřichází v úvahu ani odpovědnost za škodu. V případě školních úrazů se škoda v klasickém pojetí, tj. jako majetková újma (náhrada za ztrátu na výdělku) hradí jen mimořádně, většinou v případech těžkých školních úrazů, jejichž následkem se dítě stane např. nadosmrti plně invalidním apod.

Častěji v případě školních úrazů přichází v úvahu odškodnění škody na věcech (např. zničení oděvu apod.) a účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. U bolestného a ztížení společenského uplatnění je situace obdobná jako u náhrad za ztrátu na výdělku.

Zásadně platí, že odpovědný subjekt (škola nebo její zřizovatel) je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti, vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Z toho důvodu je třeba klást velký důraz právě na vyšetření příčin a okolností úrazu žáka. Je dobrou praxí ředitelů škol, že vydávají tzv. školní řád, jehož součástí je vnitřní hygienický a bezpečnostní předpis často zvaný např. Zásady chování žáků ve škole a při činnostech mimo školu a dbají na jeho obsah. V tomto předpise totiž může ředitel školy jednoduchým způsobem shrnout všechny základní zásady bezpečného, ale i slušného chování žáků při výuce a ve školní družině a tento předpis má pak také dalekosáhlé důsledky právě při zjišťování příčin a odškodňování školních úrazů. Vzhledem k tomu, že školní úrazy se odškodňují podle ustanovení § 366 a násl. zákoníku práce platí pro školu i možnost zproštění odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 367 zákoníku práce.

Víme dobře, že v poslední době se množí i případy školních úrazů vzniklých z důvodu užívání drog nebo pití alkoholu. Pokud pak v bezpečnostním předpise školy je klauzule, že užívání drog, pití alkoholu a kouření je pro žáky školy nepřípustné, pak v případě, že se prokáže, že poraněný žák byl pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, má škola velkou šanci se zprostit své odpovědnosti za školní úraz. Zda se zprostí zcela nebo zčásti, záleží na konkrétních okolnostech případu a právě také na řádném a podrobném vyšetření příčin úrazu. Aby se škola mohla zprostit alespoň částečně své odpovědnosti za školní úraz, je třeba ještě dbát na jednu důležitou okolnost a to, aby všichni žáci byli s výše uvedeným vnitřním bezpečnostním předpisem řádně a prokazatelně seznámeni. Pro zproštění odpovědnosti je třeba, aby ředitel školy měl v ruce doklad o tom, že žák byl přítomen ve škole (záznam v knize docházky) v den, kdy zpravidla třídní učitel seznámí žáky s tímto dokumentem. O seznámení žáků musí být samozřejmě také minimálně proveden záznam v třídní knize. Je na zvážení ředitele školy jakým vhodným způsobem seznámit s vnitřním řádem školy i rodiče žáků.

S ohledem na výše uvedené je třeba při odškodnění školních úrazů vycházet z druhů škod uvedených v ustanovení § 369 zákoníku práce. Jednotlivými druhy náhrady tedy jsou:

a) ztráta na výdělku,

b) bolest a ztížení společenského uplatnění,

c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

d) věcná škoda.

Pod pojmem ztráta na výdělku jsou v zákoníku práce zahrnuty dvě náhrady a to náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle ustanovení § 370 zákoníku práce a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení § 371 zákoníku práce. Je však třeba úvodem zdůraznit, že tyto náhrady jsou na sobě nezávislé a nemohou se zásadně shodovat v čase, tzn. v určitém období může vzniknout právo buď na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle ustanovení § 370 zákoníku práce, nebo na náhradu po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení § 371 zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že žák nebo student v době výuky nemá příjem a nevzniká mu právo ani na dávky nemocenského, nepřichází v úvahu v době výuky ani vznik práva na tyto dvě náhrady. Právo na některou z těchto náhrad může vzniknout pouze v případě, že následkem školního úrazu je částečná nebo dokonce plná invalidita a že následky úrazu trvají i v době po skončení povinné školní docházky nebo po skončení střední či vysoké školy a kdy již postiženému žáku uchází příjem. V takových případech se po skončení povinné školní docházky nebo přípravy na povolání zjišťuje do jaké míry školní úraz ovlivnil možnost pracovního uplatnění žáka nebo studenta v povolání odpovídajícím jeho kvalifikaci. V těchto případech pak může vzniknout právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

Bolest a ztížení společenského uplatnění se odškodňuje zcela stejně jako v případě zaměstnanců odškodňovaných podle zákoníku práce, tedy na základě vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. Podle této vyhlášky provádí bodové ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění ošetřující lékař postiženého žáka či studenta. Jeden bod pak představuje 120 Kč. Lékařský posudek se vydává až když je zdravotní stav ustálený.

Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením žáků a studentů vychází ze stejných principů jako náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání. V podstatě jde o náklady které vzniknou poškozenému žáku nebo studentu nad rámec bezplatného zdravotního pojištění, a to, jak při vlastním ošetření, tak např. jako doplatky na léky, ortopedické pomůcky, brýle, ale i třeba i vozíky apod. Nakonec se v rámci této náhrady hradí i cestovní náklady spojené s návštěvou lékaře či zdravotnického zařízení. Účelnost a vhodnost vynaložených nákladů zásadně posuzuje ošetřující lékař.

Poslední náhradou, která může v souvislosti se školním úrazem vzniknout je věcná škoda. Sám pojem „věcná škoda“ není v zákoníku práce blíže definován. V praxi ale často bývá spojován pouze s bezprostřední majetkovou újmou, jako např. náhradou rozbitých brýlí, poškozeného či jinak znehodnoceného oděvu a to není přesné. Pojem náhrada věcné škody je naopak velice široký a lze pod něj zahrnout každou škodu, která nastala poškozenému v přímé souvislosti se školním úrazem a není odškodnitelná některou z předchozích náhrad. U žáků to mohou být i náhrady spojené s tím, že rodiče se musí uvolňovat z práce, aby se žákem jeli na ošetření nebo aby o něj po dobu nemoci pečovali.

Nakonec je však upozornit na zásadní věc, že v případě, kdy je v rámci šetření příčin úrazu žáka či studenta prokázáno jeho zavinění nebo nedodržení některých bezpečnostních předpisů školy, s kterými byl seznámen a škola se zprošťuje zčásti odpovědnosti, pak se zprošťuje pro případ uplatnění všech druhů náhrad. Zásadně platí, že když se např. krátí bolestné, krátí se ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením i případná věcná škoda.

Zcela závěrem je asi dobré upozornit ještě na jednu věc a to je otázka včasnosti vyřešení odškodnění úrazu žáka. I když žádný právní předpis nestanoví přesně lhůtu, dokdy má být úraz s rodiči žáka projednán a dokdy má být žák odškodněn, je nesporné, že všechny průtahy navozují atmosféru nejistoty. Žák a jeho rodiče mají pak pocit, že škola nemá zájem na spravedlivém vyrovnání a zbytečně dochází ke konfliktům.