Připravované předpisy v oblasti BOZP

Jak je všeobecně známo, 1. ledna letošního roku nabyl účinnosti nový zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „nový zákoník práce“), jenž provedl poměrně radikální změny v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Velká část oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byla totiž ze zákoníku práce vyčleněna do samostatného zákona - zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), dále jen „zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“. Takže dnes v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci platí tyto dva předpisy - nový zákoník práce a zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. To ale přineslo v praxi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci trochu problémy, problémy týkající se prováděcích nařízení vlády z této oblasti. Oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byla totiž již ve starém zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (dále jen „starý zákoník práce“) postupně harmonizována s právem zemí Evropských společenství. Dělo se tak postupně od roku 2000, kdy byla přijata tzv. první harmonizační novela starého zákoníku práce. Změny v zákoně pak následovaly i nové prováděcí předpisy, vydané podle nových zmocnění v hlavě páté části druhé starého zákoníku práce. V období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2006 jich bylo vydáno celkem jedenáct. Následně byl tedy přijat nový zákoník práce. Ten však převzal jen některá ustanovení z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a s nimi jen dvě provádějící nařízení vlády, a to nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu a nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. Pro ně pak stanovil v § 394 nového zákoníku práce, že budou platit do doby vydání prováděcích právních předpisů k provedení § 104 odst. 6, § 105 odst. 7 zákoníku práce. Zcela obdobně se pak dělo se zbývajícími devíti prováděcími nařízeními z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vzhledem k tomu, že ta byla vydána k provedení ustanovení dnes zařazených do zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, obsahuje i tento zákon obdobné ustanovení jako je ustanovení § 394 zákoníku práce - ustanovení § 22 o tom, že do vydání prováděcích právních předpisů k provedení § 2 odst. 2, § 4 odst. 2, § 5 odst. 2, § 6 odst. 2 a § 7 odst. 7 se postupuje podle:

* nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky,

* nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí,

* nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,

* nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat,

* nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru,

* nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu,

* nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky,

* nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění nařízení vlády č. 405/2004 Sb.,

* nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb. a nařízení vlády č. 441/2004 Sb.

Dá se tedy předpokládat, že v dohledné době budou muset být vydána všechna nařízení vlády jako nová, tedy rekodifikovaná. Jako první se tohoto úkolu ujalo Ministerstvo zdravotnictví a připravilo rekodifikaci nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců. Je to trochu tradiční, neboť i samo nařízení vlády č. 178/2001 Sb. bylo vydáno jako první z celé řady jedenácti prováděcích nařízení vlády, bylo vydáno hned po nabytí účinnosti první euronovely starého zákoníku práce, po 1. 1. 2001. V našem dnešním článku se tedy několika poznámkami u něj zastavíme. Přitom poznamenávám, že vycházím z návrhu, který byl předložen do připomínkového řízení. V současné době je nařízení vlády již předloženo Legislativní radě vlády ČR, aby jej projednala v komisích a následně doporučila vládě ke schválení. Předpokládá se, že nařízení vlády nabude účinnosti 1. ledna 2008. Upozorňuji tedy, že některé drobné změny mohou ještě v této fázi legislativního procesu nastat.

Nové nařízení vlády o podmínkách ochrany zdraví zaměstnanců při práci je na první pohled oproti nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů, obsáhlejší. Sestává totiž celkem z 58 ustanovení, dnes platné nařízení vlády obsahuje jen 32 ustanovení. Nové nařízení vlády je však mnohem přehledněji členěno. Obsahuje celkem čtyři části:

* část první - Základní ustanovení (ustanovení § 1 a § 2)

* část druhá - Rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hodnocení zdravotních rizik a opatření k ochraně zdraví (§ 3 až § 40)

- hlava I. - Členění rizik faktorů pracovních podmínek

- hlava II. - Rizikové faktory vznikající v důsledku nepříznivých mikroklimatických podmínek

- hlava III. - Chemické faktory a prach

- hlava IV - Fyzická zátěž

- hlava V. - Psychická zátěž

- hlava VI. - Zraková zátěž

- hlava VII. - Biologické činitele

- hlava VIII. - Bezpečnostní přestávky při práci s rizikovými faktory

* část třetí - Další hygienické požadavky na pracoviště a pracovní prostředí (§ 41 až § 56)

- hlava I. - Mikroklimatické podmínky na pracovišti

- hlava II. - Osvětlení pracoviště

- hlava III. - Prostorové požadavky na pracoviště a pracovní místo

- hlava IV. - Zobrazovací jednotky

- hlava V. - Požadavky na pracoviště s biologickými činiteli

- hlava VI. - Požadavky na zásobování vodou

- hlava VII. - Požadavky na sanitární a pomocná zařízení

* část čtvrtá - Závěrečná ustanovení (§ 57 a § 58)

Samozřejmě, že k nařízení vlády patří i přílohy, je jich stejně jako ve starém nařízení vlády č. 178/2001 Sb. jedenáct.

Tato část obsahuje jen dvě ustanovení. V ustanovení § 1 - jak již bývá pravidlem v naší legislativě po vstupu do Evropské unie - se především deklaruje, že toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v poznámce pod čarou se podává výčet všech směrnic zapracovaných do nařízení vlády. Zajímavé a nové je ustanovení § 2, které pojednává o zjišťování a hodnocení rizikových faktorů a výkladu některých pojmů. Obecně se zde stanoví, že při zjišťování a hodnocení rizikových faktorů pracovních podmínek se postupuje podle tohoto nařízení nebo zvláštního právního předpisu, jako např. podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání atomové energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Není-li zjišťování a hodnocení rizikových faktorů pracovních podmínek upraveno právním předpisem, postupuje se podle metody obsažené v české technické normě, při jejímž použití se pro účely tohoto nařízení má za to, že výsledek je co do mezí stanovitelnosti, přesnosti a správnosti prokázaný. Při použití jiné metody musí být prokázáno, že použitá metoda je stejně spolehlivá. Je pravdou, že takto se v praxi vždy postupovalo, ale nebylo to legislativně ošetřeno. Dále se zde definuje pojem „trvalá“ práce jako práce vykonávaná po dobu delší 4 hodin za směnu. Tento pojem jsme v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci také dříve používali, ale v nařízení vlády č. 178/2001 Sb. jsme jej měli upraven v souvislosti s osvětlením pracoviště. Dnes se bude používat jako obecný pojem pro hodnocení všech rizik na všech pracovištích, kde se vykonává práce déle jak 4 hodiny za směnu. Nakonec se definuje pojem nadměrná expozice jako stav, kdy v důsledku mimořádné události dochází k takovému zvýšení koncentrace chemické látky v pracovním ovzduší, u kterého je pravděpodobnost ohrožení zdraví mimořádně vysoká.

Jak jsem uvedla výše, na první pohled zjevnou předností tohoto nařízení je jeho přehlednost a to v plném rozsahu platí o této části nového nařízení vlády. Ustanovení nejsou tak obsáhlá, jsou stručnější, ale jasnější. Úvodem této části se stanoví, že rizikové faktory pracovních podmínek se člení na faktory fyzikální, chemické, biologické činitele, prach, fyzickou, psychickou a zrakovou zátěž a rizikové faktory vznikající v důsledku nepříznivých mikroklimatické podmínek. Dále se pro úplnost poznamenává, že pokud jde o rizikové faktory hluku a vibrací, neionizujícího záření a ionizujícího záření, jejich hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance postupuje se podle:

* nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací,

* nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně před neionizujícím zářením,

* zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání atomové energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V hlavě II. části druhé se pojednává o rizikových faktorech vznikajících v důsledku nepříznivých mikroklimatických podmínek, tedy o zátěži teplem a zátěži chladem. Nejprve jsou upřesněny požadavky na tepelnou zátěž z hlediska krátkodobé a dlouhodobé únosnosti pro zaměstnance. Hodnoty dlouhodobě únosné zátěže teplem pro osmihodinovou směnu pro aklimatizovaného a neaklimatizovaného zaměstnance jsou upraveny obdobně jako je tomu v dosud platném nařízení vlády č. 178/2001 Sb., v tabulce č. 1, části B, přílohy č. 1. Dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce pro osmihodinovou směnu aklimatizovaného zaměstnance, odděleně podle pohlaví, jsou upraveny v tabulkách č. 1a až 2c, části B, přílohy č. 1. Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek pro kalendářní rok jsou upraveny v tabulce č. 2, části A, přílohy č. 1. V části C, přílohy č. 1 jsou pak tabulky dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce na důlních pracovištích a stanovení režimu práce a odpočinku těchto zaměstnanců. Další samostatné ustanovení § 6 je věnováno minimálním opatřením k ochraně zdraví zaměstnance před účinky zátěže teplem a bližším požadavkům na způsob organizace práce. Dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce na důlních pracovištích a stanovení režimu práce a odpočinku upravuje část C, přílohy č. 1. V dalším ustanovení, v ustanovení § 6 nového nařízení vlády jsou stanoveny minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnance před účinky zátěže teplem a bližší požadavky na způsob organizace práce. Hodnoty dlouhodobě únosné zátěže teplem aklimatizovaného i neaklimatizovaného zaměstnance jsou upraveny v tabulce č. 1, části B, přílohy č. 1. Výslovně se zde však stanoví, že tyto hodnoty neplatí, jde-li o mimořádně teplý den. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty vyšší než 30 °C. Nakonec pro případy práce na pracovišti včetně pracoviště vyžadujícího zvláštní tepelné podmínky nebo pracoviště, na němž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie, musí být zajištěno dodržení jsou stanoveny hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce podle tabulek č. 1a až 2c, části B, přílohy č. 1. Zdůrazňuje se, že dodržení hodnot dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce se zajišťuje střídáním práce a odpočinku podle výpočtu upraveného v části B, přílohy č. 1. V ustanovení § 7 se stanoví, že zátěž chladem při práci se hodnotí z hlediska její únosnosti pro zaměstnance ve stanovené směně. Únosné hodnoty zátěže chladem jsou stanoveny s ohledem na energetický výdej zaměstnance při dané práci a teplotu vzduchu korigovanou podle rychlosti jeho proudění. Teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti jeho proudění je upravena v tabulce části D, přílohy č. 1. Zároveň se stanoví způsob zjišťování tohoto hygienického limitu a hodnocení, bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů. V ustanovení § 8 nového nařízení vlády se stanoví minimální opatření k ochraně zdraví před účinky zátěže chladem a hygienické požadavky na pracoviště. Zcela nové je ustanovení, jež výslovně stanoví, že jestliže teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti jeho proudění poklesne pod 4 °C, musí být zaměstnanec vybaven vhodným typem pracovních rukavic a že vystavení nechráněné kůže těla zaměstnance vzduchu, jehož teplota korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu je nižší než -20 °C, nesmí překročit 20 minut. Zároveň se také výslovně stanoví, že pro práci v zátěži chladem se poskytuje pracovní oděv, který musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu vyjádřených teplotou tělesného jádra 36 až 37 °C, a vhodná pracovní obuv. Pro stanovení potřebných tepelně izolačních vlastností pracovního oděvu postačujících k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu se postupuje podle příslušné technické normy o ergonomii tepelného prostředí. Taková jednoznačná ustanovení dosud platné nařízení vlády č. 178/2001 Sb. neobsahovalo. V posledním ustanovení této hlavy, v ustanovení § 9 jsou upraveny ochranné nápoje, a to souhrnně pro zátěž teplem i zátěž chladem. Právní úprava by zde oproti okruhu případů, v kterých jsou poskytovány ochranné nápoje podle nařízení vlády č. 178/2001 Sb. neměla doznat změn. Pokud dojde ve finále u ochranných nápojů ke změnám, tak to bude jen v důsledku změny prací zařazených do třídy IIb a vyšší v tabulce č. 2, části A, přílohy č. 1, tedy třídy práce, která je podmínkou pro poskytování ochranného nápoje. V hlavě III. části druhé v ustanoveních § 10 až 22 se pojednává o chemických faktorech a prachu. Celé členění hlavy je zase přehledné a oproti starému nařízení vlády č. 178/2001 Sb., i laikovi mnohem lépe srozumitelnější. V ustanovení § 10 se stanoví, že za hygienický limit chemické látky nebo přípravku se považuje přípustný expoziční limit a nejvyšší přípustná koncentrace, u prachu pak přípustný expoziční limit. Je zde stanoveno, co se obecně rozumí přípustným expozičním limitem a upřesňuje se, že nejvyšší přípustné koncentraci nesmí být zaměstnanec vystaven v žádném úseku směny. Nakonec je upraven postup při měření nejvyšší přípustné koncentrace chemických látek s tím, že chemické látky jsou upraveny v seznamu přílohy č. 2. V dalším ustanovení se pak upravuje rozsah hodnocení zdravotního rizika při expozici chemickým látkám a prachu včetně hodnocení zdravotního rizika u práce spojené s údržbou nebo úklidem, při nichž může být zaměstnanec vystaven nadměrné expozici. Ustanovení § 12 obsahuje minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnanců u látek, které pronikají kůží a sliznicemi. V ustanovení § 13 jsou stanoveny zásady opatření k ochraně zdraví zaměstnance na přijatelnou míru při vzniku nadměrné expozice chemickým látkám. Přijatelnou mírou podle těchto ustanovení se rozumí snížení míry rizika expozice chemické látce pod její přípustný expoziční limit nebo 1/3 její nejvyšší přípustné koncentrace. V ustanoveních § 14 až 16 se pojednává o riziku olova a jeho iontových sloučenin při práci. Předně se zde upřesňuje postup při posuzování zdravotního rizika olova a jeho iontových sloučenin při práci včetně informací, které je zapotřebí zaměstnanci, odborové organizaci nebo zástupci pro BOZP sdělit pro účely prevence před účinky olova a jeho iontových sloučenin na zdraví. Nařízení vlády stanoví, že ukazatelem přítomnosti olova v těle zaměstnance se prokazuje v krvi a odkazuje na příkladný seznam činností uvedený v příloze č. 4, které jsou spojeny s prací s olovem. V ustanovení § 15 se stanoví rozsah zjišťování olova jak v pracovním ovzduší, tak v krvi zaměstnance a upřesňuje se za jakých podmínek podle koncentrace olova v pracovním ovzduší a obsahu olova v krvi. Nakonec v ustanovení § 16 se stanoví opatření k ochraně zdraví zaměstnanců včetně opatření přijímaných zaměstnavatelem ještě před samotným započetím prací spojených s expozicí olova a požadavek na informovanost zaměstnanců o míře rizika z konkrétní expozice olova. Oproti dosud platnému nařízení vlády č. 178/2001 Sb. jsou zde upřesněny požadavky na ochranné pracovní prostředky včetně jejich uchovávání a čištění. Ustanovení § 17 až 19 nového nařízení vlády pojednávají o karcinogenech a mutagenech. Ustanovení § 17 stanoví princip označování karcinogenů a mutagenů a pracovních procesů s rizikem chemické karcinogenity. Ustanovení § 18 způsob hodnocení rizika karcinogenů a mutagenů včetně zásady, že hodnocení se opakuje pravidelně nejméně jedenkrát ročně a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, které mohou mít vliv na výši expozice zaměstnance chemickými karcinogeny kategorie 1 nebo mutageny kategorie 2. V ustanovení § 19 se nakonec stanoví rozsah opatření k ochraně zdraví před účinky karcinogenů a mutagenů včetně opatření technických a technologických a zřizováním kontrolovaných pásem. Je zde upraven i způsob opatření k ochraně zdraví zaměstnanců v případě mimořádné události, v jejímž důsledku dojde k nadměrné expozici karcinogenů a mutagenů. Oproti dosud platnému nařízení vlády č. 178/2001 Sb. se zde také výslovně stanoví, při jaké práci se kontrolovaná pásma nemusí zřizovat. V ustanoveních § 20 až 22 se pojednává o riziku práce s azbestem. Jak je známo azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou aktinol, amosit, antofylit, chrysotil, krokydolit a tremolit. V dalším ustanovení se stanoví způsob hodnocení zdravotního rizika při práci s azbestem, způsob zjišťování přítomnosti azbestu na pracovištích a frekvence měření azbestu v pracovním ovzduší. Ustanovení § 22 stanoví minimální opatření k ochraně zdraví při práci s azbestem, když dochází k odstraňování staveb nebo jejich částí, v nichž byl použit stavební materiál obsahující azbest. Zároveň se zde výslovně stanoví, že pro zaměstnance, který je nebo může být exponován azbestem nebo prachem z materiálu obsahujícího azbest, musí být zajištěno školení v pravidelných intervalech, které umožní získávání znalostí a dovedností k uplatňování správné prevence k ochraně zdraví při práci. I to je samozřejmě novinka. V hlavě IV. se v ustanoveních § 23 až 31 upravují rizika fyzické zátěže. Ustanovení § 23 definuje, že za celkovou fyzickou zátěž se považuje zátěž při fyzické práci dynamické, vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno více než 50 % svalové hmoty. Celková fyzická zátěž se posuzuje z hlediska energetické náročnosti práce pomocí hodnot energetického výdeje (netto) a srdeční frekvence. V ustanovení § 24 se pojednává o hygienickém limitu celkové svalové zátěže a stanoví se, že přípustné hodnoty energetického výdeje při práci s celkovou fyzickou zátěží jsou odděleně podle pohlaví a věku upraveny v tabulkách č. 1 až 3, části A, přílohy č. 6. Ustanovení § 25 definuje pojem „lokální svalová zátěž“ jako zátěž malých svalových skupin při výkonu práce končetinami. V ustanovení § 26 je definován hygienický limit lokální svalové zátěže, jeho zjišťování a hodnocení. Přípustné hodnoty lokální svalové zátěže jsou stanoveny v příloze č. 6. V ustanovení § 27 je stanoveno, za jakých podmínek lze hodnotit pracovní polohy. Pracovní polohy se podle ustanovení § 28 pro účely hodnocení zdravotního rizika člení na přijatelné, podmíněně přijatelné a nepřijatelné. Hodnocení pracovních poloh je upraveno v bodech 1 až 3, části C, přílohy č. 6 k tomuto nařízení. Doba práce v osmihodinové směně v jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních polohách nesmí přesáhnout 160 minut a doba trvání jednotlivých pracovních poloh nesmí být delší než 1 až 8 minut v závislosti na typu pracovní polohy a frekvenci pohybů. Ustanovení § 29 definuje ruční manipulaci břemen jako přepravování nebo nošení břemene jedním nebo současně více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, které v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek zahrnuje zejména možnost poškození páteře zaměstnance nebo onemocnění z jednostranné nadměrné zátěže. Ustanovení § 30 stanoví způsob hodnocení zdravotního rizika při manipulaci s břemenem s důrazem na prevenci před poškozením bederní páteře, upravuje váhové limity břemen pro muže a ženy a odkazuje na samostatnou právní úpravu manipulace s břemenem pro těhotné a kojící ženy, matky do konce 9. měsíce po porodu a mladistvé obsaženou ve vyhlášce č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání. Mimo váhové limity břemen dále upravuje limity tažných sil při přepravování břemen pomocí jednoduchých bezmotorových prostředků muži a ženami. Ustanovení § 31 stanoví minimální opatření k ochraně zdraví při práci s ručně manipulovaným břemen, hygienické požadavky na pracoviště a bližší požadavky na pracovní postupy. V hlavě V., části druhé v ustanoveních § 32 až 34 je upraveno riziko psychické zátěže. Na rozdíl od nařízení vlády č. 178/2001 Sb. se stanoví, že prací s psychickou zátěží se rozumí práce:

* spojená s monotonií,

* ve vnuceném pracovním tempu,

* ve třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu,

* vykonávaná pouze v noční době.

Napříště se tedy nenavrhuje nezařazovat mezi faktory psychické zátěže práce:

* pod časovým tlakem spojená s vysokým pracovním tempem a omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou rychlého nástupu únavy a nedostatečné možnosti zotavení organizmu,

* práce spojené s vysokými nároky v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci a činnosti, kdy je zaměstnanec vystaven interpersonálním konfliktům, frustraci a negativním emočním tlakům,

* riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob.

V ustanovení § 33 se stanoví, že při hodnocení zdravotního rizika psychické zátěže se zjišťuje zdroj jejího vzniku a hodnotí se ostatní okolnosti a vlivy, které vedou k jejímu vzniku a v ustanovení § 34, že práce spojené s monotonií a práce ve vnuceném pracovním tempu musí být k omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví přerušovány bezpečnostními přestávkami v trvání alespoň 5 až 10 minut nejméně po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců. V hlavě VI., části druhé, v ustanoveních § 35 a § 36 se pojednává o riziku zrakové zátěže. Podle definice tohoto pojmu se prací zrakovou zátěží se rozumí práce:

* spojená s náročností na rozlišení detailů,

* vykonávaná za zvláštních světelných podmínek,

* spojená s používáním zvětšovacích přístrojů a se zobrazovacími jednotkami,

* spojená s neodstranitelným oslňováním. Tyto pojmy se zde také blíže definují. Důležité je také ustanovení § 36 pojednávající o minimálních opatřeních k ochraně zdraví při práci se zrakovou zátěží a na zařízení se zobrazovací jednotkou. Práce se zrakovou zátěží musí být v zájmu omezení jejího nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnance přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání alespoň 5 až 10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců. To platí plně i pro práce na zařízení se zobrazovací jednotkou. V hlavě VII., části druhé je hodnocení zdravotního rizika při práci s biologickými činiteli. Biologickými činiteli jsou všechny mikroorganismy, buněčné kultury a endoparaziti, kteří mohou vyvolat infekční onemocnění a alergické nebo toxické projevy v živém organizmu. Mikroorganismem se rozumí mikrobiologický objekt buněčný nebo nebuněčný, schopný replikace nebo přenosu genetického materiálu; buněčnou kulturou se rozumí buňky pocházející z mnohobuněčného organizmu, které rostou in vitro. Biologičtí činitelé se člení podle míry rizika infekce na:

* biologické činitele skupiny 1, u nichž není pravděpodobné, že by mohli způsobit onemocnění člověka,

* biologické činitele skupiny 2, které mohou způsobit onemocnění člověka a mohou být nebezpečím pro zaměstnance, je však nepravděpodobné, že by se rozšířili do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění jsou obvykle dostupné,

* biologické činitele skupiny 3, které mohou způsobit závažné onemocnění člověka a představují závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí z hlediska možnosti rozšíření do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění jsou obvykle dostupné a

* biologické činitele skupiny 4, které způsobují u člověka závažné onemocnění a představují závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí rozšíření do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění jsou obvykle nedostupné.

Seznam biologických činitelů s jejich zařazením do skupin 2, 3 nebo 4 je uveden v části A, přílohy č. 7 k tomuto nařízení. V ustanovení § 38 se stanoví hodnocení zdravotního rizika při práci s biologickými činiteli, včetně hodnocení v některých zdravotnických a veterinárních zařízení, laboratořích a při průmyslových procesech. V ustanovení § 39 se ukládá rozsah minimálních opatření k ochraně zdraví zaměstnance při práci s biologickými činiteli s přihlédnutím k činnostem, při nichž nelze riziko biologického činitele vyloučit a princip opatření, která je nezbytné přijímat, pokud opatření technická nejsou dostačující. Dále se stanoví, za jakých podmínek je nezbytné práci s biologickými činiteli provádět v kontrolovaném pásmu a jaké obecné požadavky na ochranu zdraví je nutné aplikovat tam, kde je možnost ohrožení zdraví biologickými činiteli. Hlava VIII. obsahuje jediné ustanovení, a to § 40 a pojednává o bezpečnostních přestávkách při práci s riziky. V podstatě se dá zobecnit, že pokud je při trvalé práci, zařazené jako riziková, nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikového faktoru nebo pokud to povaha ochranného pracovního prostředku vyžaduje, musí být během práce zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž může zaměstnanec odložit osobní ochranný pracovní prostředek. První přestávka se zařazuje zpravidla po 2 hodinách nepřetržitého výkonu práce v trvání minimálně 15 minut, poslední nejpozději 1 hodinu před ukončením směny. Po dobu trvání bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec v žádném úseku směny exponován rizikovému faktoru překračujícímu hygienický limit. Podle tohoto ustanovení se posuzuje nárok zaměstnance na bezpečnostní přestávku, pokud toto nařízení nestanoví jinak.

Hlava I. této části pojednává o mikroklimatických podmínkách na pracovišti, tedy o teplotě na pracovišti, která každého z nás zajímá zejména v mimořádně teplých a mimořádně chladných dnech. Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek pro kalendářní rok jsou upraveny v tabulce č. 2, části A, přílohy č. 1. V ustanovení § 42 se stanoví požadavky na větrání a požadovaná množství venkovního vzduchu při práci vsedě, vstoje a chůzi a při těžké fyzické práci a upřesňuje požadavky na zvýšení přísunu venkovního vzduchu při některých pracích, požadavky na provětrávání pracovišť a havarijní větrání v případě mimořádné události. V ustanovení § 43 se stanoví požadavky na nucené větrání včetně požadovaného množství přiváděného venkovního vzduchu a požadavků na tepelnou úpravu přiváděného venkovního vzduchu v zimním období. V ustanovení § 44 se stanoví požadavky na větrání pracoviště se zvláštními nároky na čistotu ovzduší. V ustanovení § 45 se stanoví, že minimální operativní teploty na pracovištích jsou upraveny v tabulce č. 2, části A, přílohy č. 1. Minimální teploty upravené v této tabulce se nevztahují na práci vykonávanou na pracovišti, na němž nelze odstranit chladovou zátěž z technologických důvodů. V hlavě II této části, v ustanovení § 46 se pojednává o osvětlení. K osvětlení pracoviště se užívá denní, umělé a sdružené osvětlení. Osvětlení pracoviště denním, umělým a sdruženým osvětlením musí odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví v souladu s normovými hodnotami a požadavky. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní hodnota denního, umělého nebo sdruženého osvětlení obsažená v příslušné české technické normě. Normovým požadavkem se rozumí technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě. Osvětlení nesmí být příčinou oslňování. Blíže se stanoví požadavky na intenzitu osvětlení na pracovišti osvětlovaném denním, sdruženým a umělým osvětlením a na pracoviště osvětlované pouze umělým osvětlením v závislosti na dodržení požadavků na zrakovou náročnost, požadavky na osvětlovací otvory a soustavy, včetně požadavků na jejich čištění a bezpečnost při manipulaci s okny a světlíky, a požadavky na nouzové osvětlení. V hlavě III. této části, v ustanoveních § 47 až § 50 se stanoví prostorové požadavky na pracoviště a pracovní místo. V ustanovení § 47 se stanoví požadované světlé výšky pracovišť ve vztahu k rozměrovým požadavkům podlahových ploch, jejich snížení při určitých druzích prací a světlé výšky na pracovištích se šikmými stropy. V ustanovení § 48 jsou stanoveny požadavky na vzdušný prostor zaměstnance na pracovišti. Na pracovišti musí na jednoho zaměstnance připadnout nejméně 12 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané vsedě,

* 15 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje,

* 18 m3 vzdušného prostoru při těžké fyzické práci.

V ustanovení § 49 se stanoví požadavky na volnou pracovní plochu pro jednoho zaměstnance. V ustanovení § 50 se nakonec stanoví požadavky na rozměry pracovní roviny, pracovního místa a požadavky na ovladače. Platí zásada, že pracovní místo musí být uspořádáno tak, aby manipulační roviny, pohybové prostory a vynakládané síly odpovídaly tělesným rozměrům a přirozeným drahám pohybů končetin zaměstnance, a aby nedocházelo k zaujímání nepřijatelných pracovních poloh V hlavě IV., v ustanovení 51 jsou stanoveny požadavky na zobrazovací jednotky. V hlavě V., v ustanoveních § 52 a 53 jsou požadavky na pracoviště s biologickými činiteli. V ustanovení § 52 jsou blíže specifikovány požadavky na pracoviště zdravotnického a veterinárního zařízení a v ustanovení § 53 na pracoviště v laboratořích a místnostech pro laboratorní zvířata a na pracoviště průmyslových procesů.

V hlavě VI., v ustanovení § 54 jsou stanoveny požadavky na zásobování pitnou vodou a vodou na očistu těla zaměstnance. Platí zásada, že budovy určené pro pracovní činnost musí být zásobeny pitnou vodou v množství postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské první pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců. Při práci s biologickými činiteli a s látkami, působícími dráždění pokožky, senzibilizaci, s toxickými a vysoce toxickými chemickými látkami, s karcinogeny kategorie 1 a mutageny kategorie 2, a při činnostech epidemiologicky závažných, musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. V hlavě VII., v ustanovení § 55 jsou stanoveny požadavky na sanitární zařízení pracovišť a v § 56 požadavky na pomocná zařízení. V podstatě se dá říci, že obsah přílohy č. 11 k nařízení vlády je převeden do textu nařízení vlády a zpřesněn.

Tato část sestává pouze ze dvou ustanovení. V ustanovení § 57 se zrušuje nařízení vlády č. 178/2001 Sb. i jeho obě novely a ustanovení § 58 navrhuje účinnost od 1. ledna 2008.