Odpovědnost za škodu způsobenou žákem základní a střední školy

Cílem článku¹⁾ je

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010 (čj. 25 Cdo 2204/2008) vybíráme klíčové pasáže popisu situace (zjištěného skutkového stavu) a rozhodnutí jednotlivých soudů.

Žalobcem bylo v dané věci město, které bylo vlastníkem vázy, žalovaným byla základní škola.

Tento spor byl řešen jak v řízení před okresním soudem, tak v odvolacím i dovolacím řízení.

Okresní soud dospěl k závěru:

Krajský soud v odvolacím řízení konstatoval:

Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná škola dovolání k Nejvyššímu soudu. V dovolání mimo jiné uvedla, že dovozuje, že náležitý dohled nad nezletilým žákem nezanedbala, neboť exkurze se zúčastnil dostatečný počet pedagogů, nezletilý poškodil vystavený exponát, až když se ujistil, že ho nikdo nesleduje, a jednal v rozporu s předchozími pokyny pedagogů i jeho spolužáků. Nejvyšší soud uvedl:

Protože žák rozbil vázu v roce 2001, použili soudy ustanovení § 422 odst. 1 a 2 tehdy platného občanského zákoníku:

(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.

(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.

V příkladu je několikrát zdůrazněno, že škola neprokázala, že náležitý dohled nezanedbala. Argumentace školy založená na tom, že škodu záměrně způsobil žák, který byl již v minulosti sankcionován třídní důtkou, pouze potvrdila tento závěr soudu - i když škola věděla, že se exkurze účastní takový „problémový“ žák, nevyvinula ve vztahu k němu vyšší míru dozoru, kontroly a výchovného vedení.

Slovy „společně a nerozdílně“ se rozumí povinnost nahradit škodu ve smyslu principu „jeden za všechny a všichni za jednoho“. Poškozený může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na škůdci, na osobě, která zanedbala náležitý dohled, nebo na obou zároveň. Poškozenému se tak při povinnosti nahradit mu škodu společně a nerozdílně zvyšuje pravděpodobnost skutečné satisfakce vzniklé škody, jelikož může svůj nárok uplatnit vůči více subjektům.

V daném případě krajský soud rozhodl a Nejvyšší soud potvrdil, že škola odpovídá poškozenému za vzniklou škodu společně a nerozdílně s nezletilým žákem. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána pouze vůči škole, byla škole uložena povinnost nahradit škodu v plné výši²⁾ (což nebrání škole vymáhat zaplacenou škodu po žákovi, jako přímém škůdci, ale to již nebylo předmětem daného soudního řízení).

Pokud by soud o podobném případu rozhodoval nyní, použil by ustanovení § 2921 nového občanského zákoníku. Toto ustanovení již předpoklad zanedbání dohledu neobsahuje. Poškozený naopak musí sám prokázat, že škola náležitý dohled zanedbala.

V množství informací o solidární odpovědnosti přímého škůdce a školy je nutné zdůraznit situaci, kdy škola společně a nerozdílně se škůdcem škodu nehradí.

Jestliže je žák zletilý, nebo je nezletilý, ale nabyl plné svéprávnosti (sňatkem nebo tzv. emancipací), hradí jím způsobenou škodu pouze tento žák.

Představme si, že žák základní školy nebo žák střední školy (který je nezletilý a nenabyl plné svéprávnosti), nad kterým vykonává škola dohled, způsobí újmu (na zdraví) nebo škodu (na majetku). Jestliže způsobí újmu nebo škodu osobě odlišné od školy (např. rozbije výklad obchodu), a poškozený prokáže, že škola zanedbala náležitý dohled, pak společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i škola, která nad žákem zanedbala dohled.

V případě, že žák základní školy způsobí škodu škole a současně škola zanedbá nad žákem dohled, bude třeba v každém jednotlivém případě v souladu s ustanovením § 2918 občanského zákoníku posoudit, do jaké míry vznikla škoda nebo se zvětšila z důvodů přičitatelných poškozenému, tedy škole. Jestliže by byl podíl školy na vzniku škody jen zanedbatelný (tedy např. zanedbání dohledu mělo minimální vliv na vznik škody), tak by zůstala povinnost k náhradě škody výlučně na straně žáka (respektive jeho zákonných zástupců podle ustanovení § 2921 občanského zákoníku). Pokud naopak v důsledku zanedbání dohledu podíl školy (tj. poškozeného) na vzniku škody nebo zvětšení škody není zanedbatelný, povinnost škůdce (tj. žáka základní školy) nahradit škodu se poměrně sníží.

Explicitně je pak upravena situace, kdy škodu způsobí škole žák střední školy, konzervatoře.

Bez ohledu na to, zda je žák střední školy zletilý nebo nezletilý, odpovídá škole nebo právnické či fyzické osobě, na jejichž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování, za způsobenou škodu. Stejně tak uvedený žák odpovídá za škodu způsobenou škole nebo právnické či fyzické osobě, na jejichž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování.

Jednoduše řečeno, v případě, že žák střední školy způsobí škodu škole, pak odpovídá škole za způsobenou škodu a musí nahradit škodu v plné výši. Nicméně i v tomto případě je možné aplikovat ustanovení § 2918 občanského zákoníku o spoluzavinění samotného poškozeného. Pokud by se tedy jednalo o škodu, kterou způsobil žák střední školy (který je nezletilý a nenabyl plné svéprávnosti), a škola nad ním zanedbala dohled, tak by toto zanedbání mohlo být posouzeno jako spoluzavinění ze strany školy. V takovém případě by došlo k poměrnému snížení povinnosti žáka, jako škůdce, nahradit škodu, a to právě v tom poměru, v jakém je vznik škody přičitatelný škole. Takový poměr není možné obecně stanovit a bude vždy závislý na okolnostech konkrétního případu.

Stejné pravidlo se uplatní, jestliže žák střední školy způsobí škodu fyzické nebo právnické osobě, na jejichž pracovištích se uskutečňuje praktické vyučování. Může se např. stát, že žák střední školy poškodí v nemocnici, ve které se uskutečňuje praktické vyučování, drahý přístroj. Uvedený žák střední školy není v pracovněprávním vztahu k fyzické nebo právnické osobě, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování. Proto se na náhradu škody způsobenou žákem střední školy nevztahuje určitý finanční limit, jak je tomu např. v případě škody, kterou způsobí zaměstnanec zaměstnavateli.³⁾ Z tohoto důvodu lze jednoznačně doporučit, aby se subjekty, na jejichž pracovištích se uskutečňuje praktické vyučování (např. restaurace, zdravotnická zařízení apod.), pro takové případy pojistily. Stejně tak lze doporučit, aby byl pro způsobení takové škody pojištěn žák střední školy.⁴⁾

Jako jinou variantu škody způsobené žákem střední školy při praktickém vyučování si můžeme představit „manko“, které způsobí žák, který při praktickém vyučování na poště manipuluje s penězi. Také v tomto případě platí, že žák střední školy je povinen nahradit způsobenou škodu v plné výši a nevztahuje se na něj určitý finanční limit omezující výši náhrady škody. Dále je vhodné zdůraznit, že s takovým žákem střední školy nelze uzavřít dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování dle § 252 zákoníku práce. Důvod opět spočívá v tom, že uvedený žák školy není zaměstnancem fyzické nebo právnické osoby, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování.

V reálném životě pak může dojít pochopitelně i k situacím, kdy sice dojde ke vzniku škody, ale předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu nebudou dány ani u žáka, ani u školy, jakožto subjektu vykonávajícího dohled. Například žák v hodině tělocviku standardním způsobem používá florbalovou hůl, která se při hře zlomí v důsledku skryté vady výrobku a v důsledku zlomení hole dojde k poškození parket v tělocvičně. V takovém případě nedošlo ani ze strany žáka (který hůl používal při hře běžným způsobem), ani ze strany školy (která skrytou vadu výrobku neměla možnost odhalit) k žádnému porušení povinnosti, a tedy ani jeden subjekt za takto vzniklou škodu neodpovídá. Jedná se tedy o vznik škody tzv. náhodou (byť v tomto konkrétním případě by přicházela v úvahu např. odpovědnost výrobce florbalové hole), přičemž pro krytí těchto škod vzniklých náhodou by mělo sloužit pojištění.