Napadlo vás, jak je práce ředitele podobná činnosti letce ve větroni? Zdálo by se, že stačí ovládat celkem jednoduché řízení letounu, ale opak je pravdou. Nelze radostně a bezpečně létat bez poznatků z meteorologie, kartografie, fyziky i aerodynamiky, zdravovědy a lidské fyziologie, technologie výroby i techniky a mechaniky obecně, psychologie… Stejné je to u ředitele školy. Není to jen školní byrokrat, správce budov, dozorce práce nebo motivátor týmu. Je tu i mnoho dalšího a na některé aspekty chci upřít svou pozornost
Ve školách, kde vedu semináře pro sborovnu, často zavítám do tříd. Nasávám inspiraci, hledám didakticky zajímavé náměty, kochám se. Třídy prvního stupně jsou jako obrázky. Ale i tam vidím veliké rozdíly v jedné věci, jak jsem nedávno říkali jistému řediteli. Ten mi ukázal dvě krásné třídy, ale já mu řekl:
„Jen v jedné vidím produkty žákovské práce. Když se rozhlédnu, tak na oknech, na nástěnkách, na skříních a pověšené na světlech vidím výsledky devíti nebo deseti činností. Ale v předchozí třídě bylo jen to, co udělala paní učitelka. Vyjmenovaná slova, násobilka, citáty, všechno krásně napsané, vizuálně atraktivní, zafoliované, ale pocházející pouze od paní učitelky.“
To bylo na prvním stupni a dvě třídní učitelky vlastně učily děti ve svých třídách dvě rozdílné věci, které se týkají odpovědnosti a jejich zapojení v péči o prostředí.Dobrá ilustrace, jak žáci vnímají pedagogem vytvořené prostředí, je další příhoda. Učitelka vytvořila na celé zadní stěně třídy matematické muzem. Fotky matematiků, velké matematické vzorce, definice, vše krásně napsané a zpracované. Grafická nádhera. Přišel jsem v lednu do této třídya ptal se žáka, který seděl v poslední lavici:
„Pamatuješ si jednu věc, cokoliv z té obrovské matematické nástěnky, co je za tebou?“
Nevzpomněl si na nic. Soused také nic. Po pěti měsících sezení na dosah ruky od matematické stěny.Na druhém stupni a středních školách to ve třídách velmi často vypadá, jako by se tam ani nepracovalo. Na stěnách visí stále ty stejné nástěnné obrazy: nepravidelná slovesa, periodická soustava prvků, mapa, nástěnka s rozvrhem a službami. To tam bude celý školní rok. A také holé stěny. Kde jsou žáky vytvořené myšlenkové mapy, výukové plakáty, kmeny a kořeny, burza nápadů, výsledky brainstormingůa další výsledky žákovských činností? Kde je výzdoba z rukou žáků? Učitelé říkají, že by si to žáci sami zničili. Ale byl jsem v deváté třídě speciální školy, která vypadala jako klubovna volného času. Na otázku, zda si to žáci neničí, učitelka udiveně odpověděla:
„Proč by si ničili něco, co sami vytvořili
a co je jejich?“
Tohle je klíč: Žáci se často ve třídách necítí, jako by byla jejich. Navíc učitelé frontální výukou rozhodně ani nezískávají výsledky práce, které by třídu vyzdobily a zároveň didaktizovaly.Máme totiž školy dvojího typu. V těch prvních mají sice žáci jakoby „svou třídu“, ale jsou v ní pouze jednu nebo dvě hodiny denně. Chodí do „specializovaných učeben“, což je krycí název pro jakoukoliv učebnu, kterou mají učitelé u svých kabinetů. Ano, fyzikální laboratoř nebo učebna IT je svým vybavením nezaměnitelná a nezastupitelná, ale „učebna občanské výchovy“ a další? Jde o to, že učitel udělá jen několik kroků od svého kabinetu, ale třídy kočují celý den po patrech a chodbách školy. Něco jako „jejich učebna“ v podstatě neexistuje. Škola neučí žáky starat se o třídu a pečovat o ni, učí to své pedagogy.
V jedné škole hlasovali o tom, zda neumožnit žákům návrat k „mateřským třídám“, ale odmítla to učitelka přírodopisu, která prý „nebude do schodů tahat kostru“. To, že těch několik hodin, kdy je kostra potřeba, ji mohli donést žáci, nikoho nenapadlo. Ale pokud mají žáci svou opravdovou mateřskou třídu, situace se obrací. Odcházejí z ní sice na tělocvik nebo fyziku, ale většinu školního dne v ní tráví a třídní učitel by je měl vést k tomu, aby se o ni starali. Nést zodpovědnost a podílet se na vzhledu a čistotě ve třídě předá žákům dovednosti, které jsou důležité. Připravit třídu na třídní schůzku nebo vánoční besídku jsou zajímavé projekty. Co vlastně chceme žáky učit? Že ve svých třídách jsou jen nezúčastněnými hosty a jejich škola je jako nějaká anonymní čekárna? Potom se tam budou i tak chovat.