Robert Čapek

Revize RVP je z jednoho pohledu klíčová záležitost, ale z druhého pohledu jsou to jen byrokratické a formalistické hrátky, odtažité od reálné výuky. Text, který čtete, vznikl z blogu na stránkách Líného učitele a prezentuje můj osobní pohled na to, co může, ale také nemusí ovlivnit kvalitu našeho vzdělávání na dlouhé roky.

Není to věc, která smrdí novotou, ale dostal jsem se k ní až nyní. Začal jsem číst karty Bez rákosky, samozřejmě sám přitom byv také bez rákosky. Rákoska je ošemetná věc, stejně jako fyzické tresty. Jakmile se učitel dotkne žáka fyzicky, aby ho potrestal, je to selhání, které zaslouženě končívá odchodem učitele ze školy a často i ze školství. Je tedy třeba být bez rákosky, to je jasná věc.  

I když se opticky může jevit, že české školství absorbuje skvělé, moderní pedagogické myšlenky, denně se přesvědčujeme o mylnosti této představy. V českých školách stále převažuje výkonové, poškozující, žáky srovnávající hodnocení. Každý den se vrší ukázky této bídy související s hodnocením, která sahá od prvního stupně ZŠ až po vysoké školy. Na prvním stupni ovšem taková nekompetentnost ubližuje nejvíce a je nejméně pochopitelná.

Formativní hodnocení dnes leze z každé konzervy a leckdo, kdo chce být tím správným novátorem, se nyní zaklíná responzivní výukou. Co to je? Máme tu knihu „Responzivní výuka: Kognitivní vědy a formativní hodnocení v praxi“ od Harryho Fletchera-Wooda (dále H. F.-W.) a k tomu i mohutné promo.

Kdo si hraje, nezlobí. Ale nejen to: kdo si hraje, ten dělá svou práci kvalitněji, kreativněji, motivovaněji. Proto je dobré a vítané používat ve výuce gamifikaci. Umožní žákům vnímat vzdělávání příznivě, často si ani nevšimnou toho, jak efektivně se vlastně učí.

Světem českého školství se jako bouřka přehnala malá revize RVP a mnozí se děsí chystaného tsunami – velké revize RVP. Odborníci se pak budou dohadovat s ministerskými úředníky, proč bylo vyškrtnuto tohle a upraveno támhle. Všichni společně pak budou vesele ignorovat fakt, na který Líný učitel (a nejen on) upozorňuje už roky: obrovskému množství učitelů totiž na nějakém RVP vůbec nesejde, protože si v klidu vystačí s osnovami, ať už zjevnými, nebo zamaskovanými.

Velmi často přijíždím na seminář do nějaké školy, kdy se ho účastní kompletně celá sborovna včetně vedení školy. Když jim prezentuji výuku ve stylu „Líného učitele“, plnou pestrých metod, s důrazem na činnost samotných žáků, včetně individualizovaného a podporujícího hodnocení, někteří učitelé se tváří poněkud ublíženě. Co jim mám co říkat? Nakonec z nich nějakým způsobem – anebo doslova – vypadne: „Ale tohle tu přece děláme!“

Leckomu by se mohlo zdát, že formativní hodnocení je takovým vzdělávacím hitem učitelů, že snad ani nelze nalézt někoho, kdo by těmi myšlenkami nebyl alespoň mírně ovátý. Pamatuji se na mnoho hlasů, které tvrdily, že covidovou přestávku využily davy českých učitelů mimo jiné i na vylepšení svých hodnotících dovedností.

Často při semináři ve sborovně zmíním – například při popisu expertních skupin - něco podobného jako: „… a tam žáci pracují s prameny.“ Někdy se mě nějaký učitel zeptá: „Ale co jsou to ty prameny? Třeba učebnice?“

Napadlo vás, jak je práce ředitele podobná činnosti letce ve větroni? Zdálo by se, že stačí ovládat celkem jednoduché řízení letounu, ale opak je pravdou. Nelze radostně a bezpečně létat bez poznatků z meteorologie, kartografie, fyziky i aerodynamiky, zdravovědy a lidské fyziologie, technologie výroby i techniky a mechaniky obecně, psychologie… Stejné je to u ředitele školy. Není to jen školní byrokrat, správce budov, dozorce práce nebo motivátor týmu. Je tu i mnoho dalšího a na některé aspekty chci upřít svou pozornost.

Existují různé modely organizace výukové hodiny. Například populární E-U-R (evokace– uvědomění – reflexe), ale i další: cyklus 5-E, ZKSH, SQ4R a jim podobné. Ty tak používané nejsou. Ve výukové strategii Líného učitele má své místo Sextant.

Napadlo vás, jak je práce ředitele podobná činnosti letce ve větroni? Zdálo by se, že stačí ovládat celkem jednoduché řízení letounu, ale opak je pravdou. Nelze radostně a bezpečně létat bez poznatků z meteorologie, kartografie, fyziky i aerodynamiky, zdravovědy a lidské fyziologie, technologie výroby i techniky a mechaniky obecně, psychologie… Stejné je to u ředitele školy. Není to jen školní byrokrat, správce budov, dozorce práce nebo motivátor týmu. Je tu i mnoho dalšího a na některé aspekty chci upřít svou pozornost.

Každý učitel slyšel o metodě plánování výuky, nazývané E-U-R nebo třífázový model učení, a mnozí ji i používají. Jejím popularizátorem je mezinárodní program Čtením a psaním ke kritickému myšlení, který ji vykoval z filozofie konstruktivistického přístupu k učení.

Napadlo vás, jak je práce ředitele podobná činnosti letce ve větroni? Zdálo by se, že stačí ovládat celkem jednoduché řízení letounu, ale opak je pravdou. Nelze radostně a bezpečně létat bez poznatků z meteorologie, kartografie, fyziky i aerodynamiky, zdravovědy a lidské fyziologie, technologie výroby i techniky a mechaniky obecně, psychologie… Stejné je to u ředitele školy. Není to jen školní byrokrat, správce budov, dozorce práce nebo motivátor týmu. Je tu i mnoho dalšího a na některé aspekty chci upřít svou pozornost.

Jak řekl Carl Rogers, dobré vzdělávání nelze realizovat bez pozitivních emocí. Tohle zlaté pravidlo však platí pro učitele nejen v roli výdejce, ale i příjemce! Ten, kdo není v pohodě sám, jen těžko pohodu vytvoří ve třídě.

  Napadlo vás, jak je práce ředitele podobná činnosti letce ve větroni? Zdálo by se, že stačí ovládat celkem jednoduché řízení letounu, ale opak je pravdou. Nelze radostně a bezpečně létat bez poznatků z meteorologie, kartografie, fyziky i aerodynamiky, zdravovědy a lidské fyziologie, technologie výroby i techniky a mechaniky obecně, psychologie… Stejné je to u ředitele školy. Není to jen školní byrokrat, správce budov, dozorce práce nebo motivátor týmu. Je tu i mnoho dalšího a na některé aspekty chci upřít svou pozornost.  

Jestliže něco definuje špatný stav výuky v českých školách, tak je to ono nesmyslné testování, kterého jsou účastni naši žáci. Mnoho učitelů snad ani nezná jiný způsob, jak ověřit látku, a testují a písemkují jako smyslů zbavení. Často to vypadá, jako by se žáci učili jen kvůli testům a to byl ten jediný způsob, jak se učitel dostane ke známkám. Když se třeba přiblíží pololetí, žáci za týden píší (i s opravami) třeba i deset a více testů týdně a například na víceletých gymnáziích to znamená několikahodinovou přípravu na každý z nich. Stresu si tedy žáci užijí dostatek. A jsou i další důvody, proč je právě tento stav nevhodný: testy vlastně ověřují, jak se žák naučil látku doma. Práce a učení tedy neprobíhá ve třídě, kde se má žák dočkat okamžité zpětné vazby, vzájemného učení a inspirace od druhých, ale mimo školu, izolovaně a často bez pomoci.

Napadlo vás, jak je práce ředitele podobná činnosti letce ve větroni? Zdálo by se, že stačí ovládat celkem jednoduché řízení letounu, ale opak je pravdou. Nelze radostně a bezpečně létat bez poznatků z meteorologie, kartografie, fyziky i aerodynamiky, zdravovědy a lidské fyziologie, technologie výroby i techniky a mechaniky obecně, psychologie… Stejné je to u ředitele školy. Není to jen školní byrokrat, správce budov, dozorce práce nebo motivátor týmu. Je tu i mnoho dalšího a na některé aspekty chci upřít svou pozornost

  Létající ředitel beze strachu Robert Čapek lektor, psycholog, učitel, didaktik a Líný učitel Napadlo vás, jak je práce ředitele podobná činnosti letce ve větroni? Zdálo by se, že stačí...

Ve výčtu metod se velmi často objevuje „brainstorming“. Jde o jednu z evokačních metod, i když její využití může být mnohem všestrannější. Mnoho pedagogů předpokládá, že je to metoda velmi dobře realizovatelná a v podstatě „snadná“ – aniž by ji ovšem reálně používali. Představa, že žáci „vykřikují“ své nápady, jim připadá nepatřičná. Někteří mají i obavy z nadměrného hluku nebo z toho, že se rozvolní kázeň ve třídě. Taková činnost jde proti jejich řízení třídy: když opakovaně požadujete, aby žáci byli tiše a poslouchali učitelská moudra, nyní se vlastně děje opak.