Robert Čapek - strana 2

Napadlo vás, jak je práce ředitele podobná činnosti letce ve větroni? Zdálo by se, že stačí ovládat celkem jednoduché řízení letounu, ale opak je pravdou. Nelze radostně a bezpečně létat bez poznatků z meteorologie, kartografie, fyziky i aerodynamiky, zdravovědy a lidské fyziologie, technologie výroby i techniky a mechaniky obecně, psychologie… Stejné je to u ředitele školy. Není to jen školní byrokrat, správce budov, dozorce práce nebo motivátor týmu. Je tu i mnoho dalšího a na některé aspekty chci upřít svou pozornost.

Velmi důležitou součástí kvalitní výuky je diferenciace. Je to zásada, která respektuje nezpochybnitelný fakt, že žáci ve třídě jsou rozdílní. Bohužel až příliš často se v českých školách učí všichni žáci všechno úplně stejně. Stejným způsobem, ve stejném čase a se stejnou obtížností. Učitelé některé žáky brzdí tak, aby všichni ve třídě začínali i končili látku ve stejnou dobu, a navíc její osvojení kontrolují stejným testem pro všechny. Po některých tak chtějí příliš málo, zato od jiných naopak vyžadují dosažení nereálných cílů. Navíc všechny srovnávají navzájem mezi sebou. Žáci ale nejsou společně ve třídě proto, aby se učili stejné věci na stejné úrovni a byli hodnoceni stejným metrem!

Napadlo vás, jak je práce ředitele podobná činnosti letce ve větroni? Zdálo by se, že stačí ovládat celkem jednoduché řízení letounu, ale opak je pravdou. Nelze radostně a bezpečně létat bez poznatků z meteorologie, kartografie, fyziky i aerodynamiky, zdravovědy a lidské fyziologie, technologie výroby i techniky a mechaniky obecně, psychologie… Stejné je to u ředitele školy. Není to jen školní byrokrat, správce budov, dozorce práce nebo motivátor týmu. Je tu i mnoho dalšího a na některé aspekty chci upřít svou pozornost.

Dovolím si hned v úvodu tvrdit, že pokud někdo učí nevhodně z hlediska metod, tedy používá přemíru frontální výuky (výklad, prezentace, řízenou diskusi a práci s učebnicí), nemůže ani kvalitně hodnotit. A ten, kdo pestrými metodami rozvíjí dovednosti a soft skills žáků, ten se naopak v tradičním používání klasifikace nemůže cítit dobře.

Učitel má podle mého názoru dva hlavní úkoly: 1) představit žákovi svůj předmět v co nejlepším světle a ukázat mu, že je zajímavý, přínosný a zábavný, 2) prostřednictvím činností ho naučit důležité dovednosti a softskilly, oborové i obecné. To lze pouze prostřednictvím žákovy činnosti, a je to tedy otázka využitých metod, forem práce a aktivit. Učitel, pokud chce ve třídě pracovat kvalitně, by tedy měl ovládat portfolio metod, kterými rozvíjí potřebné dovednosti u žáků.

Každý učitel při své výuce spoluvytváří se svými žáky třídní klima. Toto klima je pro každou třídu v každém předmětu jedinečné a velmi záleží na tom, jak kvalitní prací se pedagog prezentuje. On sám má totiž k dispozici ty nejúčinnější nástroje, jak klima utvářet a posilovat v něm ty aspekty, které žákům a jemu samotnému pomáhají.