Kriminalita, mládež, výchova, 5. část - Extremismus a škola

Jedná se o , zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím nebo hrozbou násilí, historickým revizionismem, sociální demagogií, motivované zejména rasovou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou sociální nenávistí.¹Pojmem extremismus bývají označovány takové ideologické skupiny lidí, jejichž ideje, hodnoty, metody a jednání jsou vnímány jako neoprávněné. V současnosti je výraz extremismus používán ve velmi odlišných souvislostech a významech, což vede k nežádoucímu nadužívání pojmu. Je to způsobeno tím, že se zatím nepodařilo najít obecně přijímanou formulaci. Nejde totiž o pojem právní, ale o .

Ministerstvo vnitra zahrnuje pod pojem extremismus aktivity s ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání. Nelze jej zaměňovat s termíny teroristický či kriminální apod. Ministerstvo vnitra využívá ve své koncepční činnosti tuto pracovní definici:

Obdobnou definici lze najít i na stránkách MŠMT, kde je řazeno mezi . Za extremistické chování lze považovat takové, které je vědomě konáno ve prospěch politických, náboženských a etnických hnutí a ideologií, které směřují proti základům demokratického ústavního státu. U studentů/žáků se zpravidla jedná pouze o dílčí postoje a formy podpory, které mají často pouze slabý ideologický základ.²

Ve světové politologické literatuře se obvykle rozlišuje a dále a (v některých případech) (regionalistický). Extremismus bývá dělen například na politický, náboženský a národnostní.³

útočí na demokracii tím, že . Lze ho rozdělit na neonacismus a extremistický nacionalismus, jenž může být vázán na autoritářský konzervatismus. K tématům pravicových extremistických hnutí patří romofobie, antisemitismus, islamofobie, antiimigrantské postoje, antikomunismus, odpor proti levici a samozřejmě také homofobie.

V pravé části extremistického spektra zaujímají výrazný prostor nacionalisté, jejichž společným rysem je upřednostňování národnostního principu před občanským. Odmítají rovné uplatňování lidských a občanských práv a v jejich programech se objevují otevřené nebo skryté prvky rasismu, xenofobie a antisemitismu. Poznávacím znakem nejextrémnějších hnutí na samém konci pravého spektra jsou hesla o "etnické čistotě" nebo "rasové válce". Své místo zde mají kulty "národa, krve a země", které kladou důraz na rasu a národ ve spojení s jejich historickým teritoriem. Vyznavači zmíněných hesel a kultů se často zcela nepokrytě hlásí k dědictví německého nacismu a italského fašismu, tedy k militantně nacionalistickým a rasistickým hnutím, která si stanovila za cíl svržení stávajících politických režimů a převzetí státního aparátu.

V diametrálním rozporu s demokratickými principy jsou, obdobně jako u pravicových extremistů, také programy, postoje a aktivity vycházející z levé části extremistického spektra. útočí na demokracii tím, že . Významné místo zde zaujímají vyznavači revoluční ideologie, vyzývající k různým formám diktatury, tedy k organizovanému, systematicky uplatňovanému násilí, jehož cílem a smyslem je likvidace aktivních odpůrců i veškeré možné názorové opozice. Součástí levicového extremismu je i tzv. anarchoautonomní hnutí, které spojuje anarchisty s příznivci tzv. autonomního neideologického proudu, odmítajícího respektovat jakýkoliv společenský řád a jeho struktury. Cílem anarchoautonomů je odstranit stát a vytvořit prostor zcela zbavený všech autorit. Takový systém by ovšem ve svém důsledku nebyl schopen zajistit lidská práva a svobody.

útočí na demokracii úsilím o vytvoření či poškozování lidských práv ve jménu náboženství, setkáváme se s ním tedy např. u sekt. jsou skupiny s totalitními nároky vůči svým členům vyznávající náboženskou ideologii, kterou příslušníci určité větší náboženské skupiny s delší tradicí považují za odpadlickou, případně kacířskou. Není však vyloučeno, že se sekta postupně změní v náboženskou organizaci hlavního proudu.

Sekty se běžně dělí podle toho, zda jejich učení vychází z tradic křesťanských, východních nebo okultních. Bývají ovládány autoritářskou osobností, která má uvnitř sekty absolutní moc. Jsou nesnášenlivé vůči "mateřskému učení" i vůči jiným církvím. U členů se vyžaduje absolutní poslušnost a jakékoli projevy neposlušnosti či neloajality jsou trestány. Sekta svým členům naplňuje potřebu společenského přijetí, potřebu pevného řádu a autority či potřebu duchovního směřování. Na druhé straně sekta člověka manipuluje a deprivuje, zbavuje ho vlastní totožnosti. Vyčlenění ze sekty bývá doprovázeno ztrátou orientace podobnou té, jakou zažívá člověk propuštěný z vězení. Člen je buď vyloučen, nebo odejde z vlastního rozhodnutí, nebo je mu poskytnuta pomoc formou výstupového poradenství. To může probíhat formou skryté intervence, poskytovatel (služba) se pak pokouší o rekonstrukci klientovy původní totožnosti.

bývá charakterizován jako prosazování nároku na suverenitu a separaci vlastního etnika nebo regionu a vede často k excesům potlačování svobody jiných.

prosazuje subjektivně pojaté zájmy přírody a jejích částí, které jsou nadřazeny demokratickým principům a prosazovány na úkor lidských práv a svobod.

Do souvislosti s pojmem extremismus bývají dávány také například pojmy radikalismus, fanatismus, fundamentalismus, terorismus a některé většinovou společností nesdílené formy nacionalismu, fašismu, xenofobie a rasismu.

Pojem se obecně používá k označení mezilidské nesnášenlivosti a předsudků vůči lidem, je vyjádřením nedůvěry a odporu ke všemu cizímu.

Pojem se často volně a bez hlubšího promyšlení používá k označení nepřátelských či negativních pocitů jedné etnické skupiny či národa vůči jiným a výsledných činů z takového přístupu pramenících. Rasismus lze obecně definovat jako předsudek založený na sociálně významných fyzických rozdílech. Podstatou rasistické ideologie je dogmatické tvrzení o existenci vrozené, geneticky dané a neměnné rasové nerovnosti. Rasistou je pak člověk, který je přesvědčen, že někteří jedinci jsou v důsledku takto definovaných rasových rozdílů nadřazení nebo méněcenní.

Jak už bylo uvedeno výše, v obecném pohledu je extremismus spíše politologický pojem, který se vztahuje k hraničním, zcela nestandardním společenským jevům a jejich nositelům. Bezpečnostním rizikem se stává v okamžiku, kdy jsou jeho motorem ostře antagonistické postoje vůči stávajícímu společenskému řádu a nesmiřitelnost ústí v konkrétní záměry a aktivity směřující k destabilizaci a odstranění daného politického a sociálního systému. Ve svobodné společnosti by vítězství krajně vyhrocených, demokracii nepřátelských postojů, názorů a ideologií znamenalo ústup od lidských práv a nastolení autoritářství, totality nebo anarchie. Mezi ohrožené demokratické principy patří zejména:

V právu není pojem extremismus nijak definován. Zejména v souvislosti s rasově motivovanou trestnou činností se můžeme setkat s pojmem nebo . Tímto pojmem se rozumějí formy trestné činnosti, o nichž je důvod se domnívat, že byly extremistickými postoji motivovány nebo ovlivněny. Alternativně lze v řadě případů používat i pojmu kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí. V praxi se může jednat především o následující trestné činy:

Ústavní soud ČR ve svém nálezu zdůrazňuje, že přes nepochybnost garance základních práv pro každého je právem i povinností demokratického státu přiměřenými prostředky bránit sebe sama i společnost, kterou reprezentuje, proti destruktivním útokům ze strany těch hnutí a jednotlivců, již popírají a zpochybňují základní demokratické hodnoty. Demokracie, která by bezvýhradně odmítla používat proti svým protivníkům státní moc, by otevírala bránu nejen anarchii, ale i totalitě. Právo menšiny na vyjádření jejího politického postoje nesmí být zaměňováno za právo libovolnými prostředky hlásat zlo; povinnost demokratického právního státu (nesvázaného s žádnou výlučnou ideologií) uplatňovat státní moc v mezích a způsobem stanovených zákonem nelze pak zaměňovat s rezignací čelit projevům zla a nenávisti i takovými prostředky, jež se šiřitelům těchto projevů mohou jevit jako tvrdé.⁵

Extremismus je zpravidla vnímán jako mnohovrstevný fenomén, který je vyvolán mnoha příčinami sociálního, ekonomického, ideologického, náboženského, etnického a ekologického charakteru nebo kombinací těchto příčin. Hlavní prevencí extremismu je předcházení vzniku těchto společensky složitých situací.

Výskyt politického extremismu je pravděpodobný především . Může se projevovat zejména jako verbální a fyzické napadaní spolužáků, zaměstnanců či návštěvníků školy kvůli jejich politickému či náboženskému přesvědčení nebo rasovému, národnostnímu, etnickému či třídnímu původu, a to včetně střetů různých extremistických, etnicky nebo nábožensky vymezených skupin. V souvislosti s tím může docházet k agitaci ve prospěch extremistických hnutí na půdě školy a snaze o získání nových stoupenců mezi vrstevníky. Patří sem také revizionistické zpochybňování oficiálních výkladů historie či pojetí soudobé demokracie ve prospěch extremistického výkladu. Možné je také využívání školního vzdělání a výcviku k nabytí znalostí, dovedností a schopností pro bezprostřední využití na extremistické scéně, např. nácvik bojových umění v kroužcích sebeobrany. Zaznamenáno bylo také využití školních prostor, zařízení a přístrojů ve prospěch extremismu, např. využití školních počítačů a serverů k vytváření a umístění extremistických internetových stránek.

Co dělat, když dojde k projevům extremismu ve škole? Jednání žáků nebo studentů může naplnit znaky některého z trestných činů uvedených výše nebo přestupků proti občanskému soužití. Lze doporučit ihned po zjištění takového jednání volat Policii ČR. Podrobně je také doporučený postup jednání pedagogů rozebrán .

ZDROJE