Dokumenty - strana 67

Zřizovatelé škol v úspěšných vzdělávacích systémech vytvářejí podmínky k tomu, aby ředitelé škol mohli věnovat většinu svého času pedagogickému vedení. Bylo by něco podobného možné i u nás? Mohly by vybrané nepedagogické činnosti zajišťovat pro své školy například svazky obcí? V článku shrnujeme hlavní závěry studie Vysoké školy ekonomické v Praze, které naznačují, že by to mohl být inspirativní směr pro odbornou i politickou diskusi.

Začínáme si pomalu zvykat, že se občas doslechneme o nepříjemném hackerském útoku na nemocnice, firmy, státní orgány nebo jiné organizace. A co prostředí našich škol?

Co všechno vlastně znamená sociální inteligence? Jak to s ní vypadá mezi českými žáky a učiteli a jak ji na školách podpořit? O tom všem jsem se bavila s Mgr. Danielou Jezdinskou, zástupkyní ředitele základní školy, výchovnou poradkyní a lektorkou AKADEMIE Libchavy.

Projekty a granty umožňují získat finanční prostředky na rozvoj školy, zkvalitnění výuky a rozvoj žáků a učitelů. Řada škol se do projektů z různých důvodů nezapojuje, případně využívá služeb externích firem, které odčerpávají finanční zdroje na tzv. řízení projektů. Článek se na příkladu konkrétní střední školy snaží ukázat, že projekty a granty mohou školám poskytovat velkou konkurenční výhodu a být cenným mimorozpočtovým zdrojem.

Působila jsem minulý školní rok jako učitelka chemie, biologie a přírodních věd na vyšším stupni Evropské školy (EŠ) v Bruselu III. Následující článek shrnuje především několik zásadních rozdílů v systému testování žáků v EŠ a v školách českých.

Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ překvapivě zmiňuje servisní učení již ve svém úvodu (s. 12), kde kolektiv autorů uvádí, že „představuje nejpokročilejší stadium místně zakotveného učení, kdy žáci v rámci výuky pomáhají řešit problém či plní potřebu obce. Dochází při něm k mezioborové spolupráci. Žák nezískává pouze nové znalosti a dovednosti, ale prakticky přispívá i ke kvalitě života v obci.“

Ve dnech 15. až 17. září 2022 se v Praze konala 30. konference sítě ENIRDELM (European Network for Improving Research and Development in Educational Leadership and Management). Pořadateli byly společně...

Po komunálních volbách 2018 jsem se stal v Ostravě-Porubě zastupitelem a jako uvolněnému místostarostovi mi byla svěřena oblast vzdělávání. Volby 2022 i následná široká podpora potvrdily, že bych v této práci měl pokračovat, vnitrostranické hlasování nicméně rozhodlo jinak. Politickou epizodu tak mohu považovat za uzavřenou a dovolit si její reflexi.

Individuální konzultace s odborníky jsou důležitou součástí podpory Národního pedagogického institutu ČR školám v souvislosti s výukou nové informatiky a začleněním digitální kompetence do jednotlivých předmětů. Využívají je zejména ředitelé těch škol, které s přípravami na změny začínají. Nejste to právě vy?

V minulé části našeho seriálu jsme zpovídaly začínající kolegyně a kolegy ve věku do třiceti let. Dnes pozveme do Domu pracovní schopnosti kolegyně a kolegy zkušenější, ve věku mezi třiceti a padesáti pěti lety. Jak si právě oni užívají život v jednotlivých patrech, zjistíme prostřednictvím následujících otázek. Tentokrát jsme se ptaly celkem sedmi učitelů, pěti kolegyň a dvou kolegů, a opět jsme je sjednotily do jedné osoby (vzhledem k zastoupení zpovídaných osob je to žena). Jak se jí tedy v Domě pracovní schopnosti bydlí?

Čím silněji budou lidé cítit, že mají v práci vaši důvěru a že jim dáváte svobodu, tím lepších výkonů budou dosahovat a tím déle budou chtít zůstat ve vašem týmu. Vaši lidé jsou profesionálové, které si najímáte k realizaci své vize. Jsou kompetentní a kvalifikovaní a přejí si, aby se s nimi tak zacházelo. Určité množství řízení je samozřejmě nezbytné k tomu, aby lidé postupovali v souladu s cíli organizace, nicméně manažeři se musí naučit spoléhat na jejich schopnosti, jinak budou riskovat, že se se svými lidmi odcizí a udusí jejich talent. Šéfové, kteří příliš často nebo příliš extenzivně zasahují do práce svých podřízených, mají obvykle špatnou pověst i celkové výsledky.

Když se řekne Post Bellum, přiznám se, že první, co si vybavím, jsou Příběhy našich sousedů. Má vůbec ještě smysl pokračovat v natáčení pamětníků, když ti nejvyhledávanější z 2. světové války nebo 50. let už tu nejsou nebo brzy nebudou? Zeptali jsme se Magdalény Benešové, vedoucí vzdělávacích projektů Post Bellum.

V říjnu byli v rámci konference Zástupce v časech dobrých i zlých vyhlášeni letošní vítězové zlaté, stříbrné a bronzové karabiny. Dalším třem zástupcům byla udělena cena za mimořádný počin. Naše redakce se všemi oceněnými připravuje rozhovory, které budou postupně publikovány v Řízení školy. Jako první jsme vyzpovídali zlatou Mgr. Kateřinu Švajdovou. Ta je už čtrnáct let součástí vedení ZŠ a MŠ Dr. E. Beneše v pražských Čakovicích.

Vidět na vlastní oči horké gejzíry, velryby a polární záři, zažít čtvero ročních období během jednoho odpoledne a navíc nahlédnout pod pokličku jednoho z nejzajímavějších školských systémů na světě? To všechno se díky programu Erasmus podařilo žákům a učitelům ze ZŠ Chraštice. Jak cesta probíhala a co všechno pro ni museli v Chrašticích udělat, vyprávějí zástupkyně ředitele Alena Váňová (AV) a koordinátorka projektu Ladislava Míková (LM).

Stovky českých škol už vyzkoušely nějakou formu zahraničního partnerství. Naše základní škola v Litni se nechala zlákat na kontaktní seminář do Irska na téma inkluze, ovšem vývoj věcí nabral úplně jiný směr.

V minulých článcích jsme zmínili tzv. vysoce funkční prostředí a wellbeing. Chceme-li pomáhat žákům v rozvoji jejich základních kompetencí, musíme dbát na prostředí, ve kterém učení probíhá, a na okolnosti, za jakých probíhá. Ostatně je to i v zájmu vedení škol a učitelů, které má jejich práce přece také bavit. Vyšší pozornost byla wellbeingu a prostředí pro učení věnována v období pandemie. Ale zajímat bychom se o ně měli i bez krize. Toto téma můžeme očekávat jistě také v připravovaném RVP.

První dvě výzvy na Šablony I pro MŠ a ZŠ a pro SŠ a VOŠ byly vyhlášeny před více než pěti měsíci. K 31. říjnu 2022 bylo podáno 2 955 žádostí o podporu a mnoho škol a školských zařízení již zahájilo realizaci svého projektu.

Operační program Jan Amos Komenský přinesl, zdá se že bez větší pozornosti pedagogické veřejnosti, nenápadnou, ale podstatnou změnu v čerpání finančních prostředků na další vzdělávání pedagogických pracovníků. Jen pozorní čtenáři si všimli, že se v šablonách Vzdělávání pracovníků ve vzdělávání MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ nachází věta: „Vzdělávání je možné realizovat formou akreditovaných i neakreditovaných kurzů nebo vzdělávacích programů, stáží, nebo formou supervize/mentoringu/koučinku.“

V minulých dvou částech našeho seriálu o skupinách spolupracujících učitelů jsme se podívali na jejich historii a popsali náplň činnosti. V dnešní části se zaměříme na personální obsazení, a to včetně zařazení vedoucího metodického sdružení nebo předmětové komise do organizační struktury školy.

Na stránkách Řízení školy se setkáváme s osobnostmi, které v současné době působí ve Stálé konferenci ředitelů (SKŘ). Jak žáky, pedagogy i kolegy ze SKŘ vnímá Mgr. Aleš Hajíček, ředitel ZUŠ Teplice, pedagog na teplické konzervatoři a člen Kolegia předsedy UR ZUŠ ČR? Jaký přístup při řízení školy v této složité době pokládá za správný?