Mgr. Jan Jícha

Stovky českých škol už vyzkoušely nějakou formu zahraničního partnerství. Naše základní škola v Litni se nechala zlákat na kontaktní seminář do Irska na téma inkluze, ovšem vývoj věcí nabral úplně jiný směr.

Jak se prohlubuje a medializuje klimatická krize a neubývá sociálních hrozeb v globálním měřítku, čím dál více škol zaujímá zodpovědný a aktivní postoj k tzv. soft skills, přípravě žáků na nepředvídatelné zvraty a obecně řečeno k tréninku lidskosti, vzájemnosti a solidarity ve všech myslitelných podobách. RVP pro základní i střední vzdělání shrnuje formování zdravých lidských postojů v podobě průřezových témat.

Koronavirová krize obrátila pozornost veřejnosti ke školství víc než cokoli jiného za poslední roky. V širokém rodičovském plénu vzplanula debata o smysluplnosti části učiva a odborné kruhy se zamýšlely nad tím, jak hodnotit žáky za práci v podmínkách, na něž nikdo nebyl připraven. Obecný dojem z pokynů, jež od počátku vysílaly školské autority, byl hlavně děti nepřetěžovat, brzy nato se začala vážně probírat možnost zrušit protentokrát známky a zavést formativní slovní hodnocení, o němž se předpokládá, že je k žákům laskavější a spravedlivější.

Na počátku bylo slovo, nikoli číslo, mělo by tedy být i na konci. Dramatické děje tohoto roku navíc zatřásly zavedenými strukturami v mnoha oborech, školství nevyjímaje, a tak se do širší debaty dostalo i téma slovního hodnocení na vysvědčení.

Na počátku bylo slovo, nikoli číslo, mělo by tedy být i na konci. Dramatické děje tohoto roku navíc zatřásly zavedenými strukturami v mnoha oborech, školství nevyjímaje, a tak se do širší debaty dostalo i téma slovního hodnocení na vysvědčení.

Od zavření škol uběhly tři týdny. Nemám tušení, jaká bude situace v době, kdy se tento text dostane ke čtenářům, a proto má několik začátků a žádný konec.

Takzvané alternativní školství nabízí nejen řešení některých problémů, s nimiž se potýká obvyklá výuka na státních školách, ale také množství rizik, která mohou být v rámci nadšení a budování přehlížena a v delším výhledu se vyvinout ve vážné problémy jiného druhu. Zde tedy přinášíme dokončení textu, jehož první část jsme otiskli v předchozím čísle Řízení školy, a nabízíme ochutnávku některých typických úskalí fungování (zejména mladé) alternativní školy i možnosti jejich prevence, které se konkrétním školám osvědčily – nebo by se byly osvědčily, kdyby na ně včas došlo.

Dlouho jsem sbíral materiál i odvahu k tomuto článku, který nemá jinou ambici než pojmenovat některé jevy běžné v tzv. alternativním školství a poukázat na jejich výhody a slabiny. Předesílám, že jsem sám ředitelem takové školy a mám eminentní zájem na tom, aby možnosti vzdělávacích alternativ zůstaly zachovány a nadále se rozvíjely, zároveň ale vnímám, že v některých aspektech je nanejvýš vhodné, aby se alternativa pokorně poučila školským standardem a nekochala se sama sebou ad absurdum.

Profesor filozofie Milan Machovec choval velkou úctu k mladým lidem a říkával: Nebýt toho, že děti začaly sametovou revoluci, máme tu dodneška totalitu a nad pivem si polohlasně vyprávíme vtipy o komunistech. Nás studenty vedl také k širokospektrálnímu, vrstevnatému myšlení, do nějž se vešla jak konkrétní odbornost, tak i fundament klasického vzdělání či sociální a ekologická integrita.