Změna

V minulé, úvodní části našeho seriálu jsme zdůrazňovaly, jak je důležité přijmout změnu a připravit si jednotlivé kroky pro její realizaci. V dnešní části se zaměříme na to, jak se do řízení změny aktivně zapojit a nebýt jenom pasivním objektem, ale i aktivním subjektem v celém procesu.

Dotazníkové šetření ČŠI provedené napříč našimi školami u ředitelů, pedagogů i zákonných zástupců přineslo jedno jasné zjištění týkající se změny v soutěžích. A proto je namístě se ptát, jaká změna by to měla být a čeho by se měla týkat.

Rodičů, kteří se zajímají o vizi a strategii školy nebo o inovace ve vzdělávání, je podle ředitele pražské ZŠ Hanspaulka Ondřeje Bárty hodně. Klíčové je s nimi správně komunikovat. A to nejen o velkých systémových změnách, jako je zavádění nového kurikula nebo změna pohledu na hodnocení, ale prakticky o všem. Rozhovor s ním vedla Klára Bezděková, která se v Národním pedagogickém institutu ČR věnuje podpoře vedení škol. S O. Bártou se znají ze vzdělávacích akcí zaměřených na pedagogický leadership, a tak si v rozhovoru tykají.

Změna je život… Toto obecné rčení bychom možná mohli opravit na „změna je škola“, protože v letošním školním roce čeká české školství změn opravdu hodně. Tak jsme se rozhodly podělit se s vámi o naše zkušenosti a provést vás během letošního seriálu změnou velmi zásadní, kterou představuje revize školního vzdělávacího programu. I když tuto změnu chystáte až od příštího školního roku, tak věřte, že právě teď je čas začít. A co je důležité – brát změnu jako příležitost!

Fúze, spojení, sloučení. Slova, která evokují Excel, zřizovatele, tabulky. V realitě škol to ale znamená něco jiného: střet identit, příběhů a vztahových map. Slučování škol není primárně organizační akt. Je to hluboká změna, která zasahuje limbický systém každého z nás. Slučování škol je možná to největší, co ředitel za svou kariéru zažije. A přesto to může být krásné. Pokud spojení škol nepovedeme jako administrativní fúzi, ale jako společný vznik nové komunity.

Změny se na nás valí ze všech stran – novely zákonů, nová pravidla, nová očekávání. Jedna z nich je ale opravdu zásadní: revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, podle které se ve školách začne učit nejpozději od 1. září 2027. Ať už se na ni těšíte, nebo vás spíš děsí, jedno je jisté – dotkne se každého učitele. Tento seriál článků vás změnou provede z pohledu učitelské praxe a ukáže, že i velké změny se dají zvládnout, pokud je vezmeme do vlastních rukou. Protože právě učitelé jsou klíčem k tomu, jestli z revize bude jen další povinnost, nebo skutečná příležitost.

Od roku 2017 pro vás chystáme prázdninové čtení s přesahem - Letní speciál Řízení školy. Každý rok jiné téma, jiné otázky a jiné hlasy, třeba generál Petr Pavel, herec Tomáš Hanák nebo novinář Zdeněk Šámal.

České školství prochází zásadní proměnou. Místo memorování znalostí je kladen důrazna rozvoj kompetencí, které mají děti připravit na život v rychle se měnícím světě. Pro úspěch této změny je zásadní, aby ji pochopili i rodiče. „Pokud rodičům nevysvětlíme, co a proč se mění, budou od školy čekat to, co sami zažili. A to už dnes nestačí,“ říká Mgr. Marcela Murgašová, zakladatelka iniciativy Měníme osnovy. V rozhovoru popisuje, jak školám i rodičům pomáhat překonat strach ze změn, proč je partnerský přístup zásadní a co se můžeme naučit od zahraničních škol.

„PBIS není uceleným balíčkem, programem ani předem definovanými osnovami. Je to komplexní rámec pro systematické řešení problémů,“ říká Tim Lewis, ředitel Centra pozitivní podpory PBIS. Spolu se svými kolegy z mezinárodní platformy SMHILE1) navštívil na přelomu dubna a května Prahu. Na konferenci, u kulatého stolu a při dalších setkáních s odbornou veřejností představili poznatky a postupy v oblasti podpory duševního zdraví a bezpečného prostředí ve školách – příklady dobré praxe ze zahraničních výzkumně ověřených přístupů.

Zdi ministerstva školství byly poslední rok svědky mimořádného počinu v oblasti vedení a řízení škol. Od března 2024 do března 2025 se zde scházeli přední představitelé Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Národního pedagogického institutu ČR a České školní inspekce a společně se zkušenými řediteli a zástupci odborníků ve vzdělávání z řad vysokých škol a neziskových organizací se věnovali tvorbě Systému podpory a vedení ředitelů a ředitelek českých škol.

Chceme-li v myšlení provést nějakou změnu, nestačí být pouze změnám dostatečně otevřený. Je potřeba tomuto procesu dobře rozumět. Následující text proto může být užitečný nejen pro ty, kteří chtějí otevřít školu pro společné vzdělávání, ale i těm, kteří mají zájem otevřít sami sebe.

Je logické, že při edukaci dětí je třeba zohledňovat nemalé množství okolností. Zdravotní, psychické, sociální, společenské… Všechny ovlivňují jejich vývoj a rozvoj, přednosti i nedostatky, trvalé problémy i aktuální rozpoložení. Ale také s nimi souvisejí i vhodné edukační přístupy.

Rámcový vzdělávací program byl začleněn do českého vzdělávacího procesu v roce 2005. V roce 2011 přišel stát se státní maturitní zkouškou. V letech 2015/2016 byla začleněna inkluze do vzdělávací soustavy a pojďme to zatím uzavřít státními přijímacími zkouškami, které se poprvé objevily ve školním roce 2016/2017. Od té doby samozřejmě došlo k dalším dílčím revizím, jako jsou malá revize ICT nebo implementace digitálních kompetencí.

Pro pátý rozhovor o vzdělávací politice jsme vybrali prof. PhDr. Vladimíru Spilkovou, CSc., která je významnou osobností v oboru pedagogika. Vladimíra Spilková vystudovala učitelství pro 1. stupeň ZŠ a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, později se pak v rámci postgraduálních studií zabývala pedagogickou psychologií. V letech 1990 až 2016 působila na PedF UK, kde vedla katedru primární pedagogiky. Vytvořila tam reformní projekt studia učitelství pro 1. stupeň základní školy, který se stal inspirací k proměnám v celostátním měřítku. Nyní působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice na katedře anglistiky a amerikanistiky. Je autorkou a spoluautorkou řady monografií, publikovala odborné statě také v zahraničí. Za to, že se zásadním způsobem podílela na porevoluční transformaci českého školství a významně posunula českou pedagogiku a přípravu budoucích učitelů, byla v roce 2020 uvedena do Auly slávy ceny EDUína.

Změna je nedílnou součástí našeho života. Měli bychom ji tedy brát s přehledem a být na ni zvyklí. Jenže - nejen že nás občas překvapí, ale také nám může přinést spoustu starostí a práce. V českém školství se v poslední době odehrává množství změn, a nejsou to jen změny pedagogické. Školních jídelen se od září budou pravděpodobně týkat dvě velké změny - úprava spotřebního koše a převedení financování platů na zřizovatele. Pojďme se tedy v dnešním článku podívat na změnu jako na příležitost a zaměřme se na to, co můžete více ovlivnit - a tím je úprava jídelníčku v souvislosti se změnou spotřebního koše.

Letní speciál Řízení školy v minulém roce by od začátku do konce zaplněn články na jediné téma – změna. Při čtení jsem se nemohla zbavit myšlenek na změny, ke kterým za dlouhá desetiletí nikdy nedošlo v našich školách, v ZUŠ.

Ředitel naživo je dvouletý akreditovaný vzdělávací program pro dvojice / trojice z vedení škol. Je určen pro ředitele základních a středních škol a jejich zástupce, kteří mají motivaci pracovat na tom, aby se děti v jejich školách učily naplno a s radostí, a chtějí své zkušenosti sdílet. V sérii rozhovorů si v letošním školním roce povídáme s absolventy programu o využití získaných znalostí a dovedností ze vzdělávacího programu v životě školy. V dnešním rozhovoru se zaměříme na změnu ve vedení školy. A povídat si tentokrát budeme netradičně pouze s paní ředitelkou. Mgr. Štěpánka Černá, MBA, ředitelka 6. základní školy v Chebu, totiž Ředitele naživo absolvovala s původním panem zástupcem a teprve poté se rozhodla pro změnu ve vedení školy.

„Změna je to jediné, co je v životě jisté“ – určitě tento výrok znáte a nezbývá vám než s ním souhlasit. Ve školství možná platí více než jinde. Zkušenější zažili školské úřady a nyní hledají podobnou podporu ve středním článku. Všichni jsme smířeni s neustále se měnící legislativou a statečně udržujeme krok s nabízejícími se výzvami ve formě projektů. Nově nám do toho všeho ještě vstupuje umělá inteligence s téměř neomezenými možnostmi. A tak jsme usoudily (opravdu s „y“, protože jsme tři autorky), že je potřeba vše trochu teoreticky učesat, doplnit konkrétní pedagogickou změnou a také nabídnout nové inspirace. Ač jsme se společně se Zuzkou Svobodovou věnovaly spíše školskému managementu, pod vlivem Terky Bočanové jsme zamířily více pedagogickým směrem. A přicházíme s knihou Nově projektově: O změnách nejen ve školství.

Úpravy v souvislosti s revizemi vzdělávacího programu jsou dnes nezbytnou součástí cesty ke kvalitnímu a modernímu vzdělávání. Ředitelé a pedagogové tak čelí výzvě, jak tyto změny vhodně, smysluplně a citlivě začlenit do školního prostředí a zároveň udržet motivaci všech zúčastněných. Pojďme se zaměřit na klíčové kroky, které mohou školám pomoci projít tímto transformačním procesem úspěšně.

Ve školství jde o docela oblíbené a neustále se vracející téma. Mladí, dynamičtí, nadšení, novátorští učitelé ztrácejí chuť i energii v prostředí plném starých, neměnných pořádků, konzervativních kolegů a ještě konzervativnějších ředitelů, takže poměrně rozladění a zklamaní odcházejí po poměrně krátké době působení ze školství. A tento popis určitě odpovídá skutečnosti. A pak existuje ještě druhý pohled.