Bc. Eva Znojemská, DIS. art., MBA

Ve Strategii 2030+ se dočteme, že „základním východiskem pro posílení rovného přístupu ke vzdělávání je zajištění srovnatelné a vysoce kvalitní výuky ve všech školách“. A kdo je z pozice legislativy zodpovědný za vysoce kvalitní výuku školy? Ředitel.

O umělé inteligenci se hovoří jako o technickém zázraku, který očividně umožňuje různým technologickým systémům reagovat na vjemy z jejich prostředí, samostatně zpracovávat data, řešit zadané problémy a vypadá to, že brzo bude umět skoro všechno.

V průběhu života získáváme určité návyky, které mají obrovskou přitažlivou sílu. Větší, než si je většina z nás ochotna připustit. Jedním z úkolů vedoucího pracovníka (někoho, kdo vede druhé) je umožnit lidem zbavit se starých paradigmat, která je utvrzují ve falešných jistotách. To lze sebevzděláváním nebo sbíráním zahraničních zkušeností.

V minulém školním roce opět proběhly konkurzy na místa ředitelů škol. Do funkcí bylo uvedených mnoho začínajících kolegů, kteří na pracovní pozici ředitel školy byli dosazeni bez jakýchkoliv předchozích manažerských zkušeností.

Řízení jakékoliv organizace, firmy, školy nebo rodiny je vlastně umění, kterému se učíme celý život. Situace je pokaždé jiná, lidé jsou různí a různé jsou také postupy, jak, co a kdy správně dělat. Jediná správná cesta totiž neexistuje.

Zástupce ředitele školy je komplikovaná pracovní pozice. Cena nakladatelství Wolters Kluwer je určena všem, kteří mají skvělé pracovní nasazení, podporují kolegy, jsou loajální ke svému šéfovi, obětaví k rodičům a krizové situace vždy řeší s nadhledem.

Paní PhDr. Ilona Juhásová (hlavní garantka vzdělávací oblasti pro ZUŠ/SUŠ) se ve Speciálu pro ZUŠ č. 4/17 obrací na ředitele škol s dotazem: „Myslíte na sebe, paní ředitelko, pane řediteli?“ Její otázka směřuje k zamyšlení, zda v rámci všech povinností, které na sebe ředitel školy váže, myslí také na své vlastní sebevzdělávání.

Nedávno jsem obdržela e-mail od jednoho kolegy ředitele s dotazem, zda mi může zavolat, protože se potřebuje poradit. Do školy se mu hlásí dva žáci, jeden trpí Downovým syndromem a chce hrát na klavír. Druhý je slepý a moc rád by se věnoval zpěvu.

Na konci loňského roku jsem v jedné obálce obdržela dva dopisy. Jeden z nich byl návrh odměny, a byl tak pro mne motivující. Ve druhém dopise mi ale bylo zároveň oznámeno, že na základě některých nedostatků, které byly uvedeny v protokolu z kontrolní činnosti odboru školství, mi byla odebrána polovina peněz z původně navržené finanční částky dopisu prvního.

Všichni žijeme pod silným tlakem dosahovat co nejlepších výsledků v kolejích závazných a vymahatelných požadavků ze stran našich zřizovatelů. Není ale chybou školství obecně, že je kladen přílišný důraz na standardizované postupy, tabulky, testy a dotazníky? Že se omezují ve vzdělávání počty hodin výtvarné, hudební či dramatické výuky, které by právě mohly rozvíjet u dětí inspiraci, obrazotvornost, představivost a kreativitu?

V současnosti hýbou školním vzdělávacím systémem neustálé změny. V dnešní době jsou řídící pracovníci atakování vyššími nároky na osvojení si nových manažerských dovedností. Pokud chce ředitel školy změnám čelit, musí umět obstát v nerovném boji překotného běhu světa.

Česko se snaží už od devadesátých let změnit způsob odměňování učitelů. Od té doby se diskutuje o tom, že platy učitelů budou skutečně odpovídat jejich vzdělání a náročnosti práce s dětmi, ale až poté, co vejde v platnost kariérní řád, který je mimochodem běžným standardem evropských zemí již mnoho let.

Praxe ukazuje, že výtečná škola je produktem především dobrého managementu, který se nebojí měnit léty prověřené zaběhlé školské mechanismy. Jednu takovou jsem nedávno objevila.

V běžném životě musí člověk dennodenně hodnotit a vybírat. I když mnohdy nevíme, co je dokonale dobré (levné, kvalitní, spolehlivé, úsporné, zdravé), obvykle se dokážeme zorientovat v tom, co je lepší a co horší. Dáváme jedné věci přednost před jinou a dovedeme to i zdůvodnit nebo jednoduše vysvětlit. Naše potřeby v tomto případě zohledňují naše vlastní spotřebitelské preference.

Nevím, jak vy ostatní, ale já osobně jsem si z valné hromady AZUŠ odnesla mnohé informace, ale nebudu zastírat, že to bylo především prostřednictvím neformálních posezení.

Od dubna 2012 je Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila v Brně nositelem grantového projektu, který se zabývá prací s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v ZUŠ.

Specifičnost výuky na základních uměleckých školách v minulosti vyvolávala a dodnes vyvolává rozporuplné diskuse a názory na kvalitu a rozsah kompetencí učitelů ZUŠ. Přesto a právě proto by učitelé ZUŠ měli mít možnost systematicky zvyšovat svou odbornou i pedagogickou kvalifikaci, rozšířit si svou jazykovou vybavenost a využívat ji při komunikaci se zahraničními školami, při vyhledávání metodických materiálů a různých informací souvisejících s výukou na internetu i ve vlastní výuce. Měli by se průběžně seznamovat s novými strategiemi učení a progresivními metodami výuky a využívat nové didaktické pomůcky se zapojením moderních informačních a komunikačních technologií.

České školství se v posledních desetiletích výrazně proměnilo. Co doposud fungovalo beze změny (a nutno dodat bez vážnějších problémů), je systém provázaného a na sebe navazujícího třístupňového uměleckého vzdělávání v ČR. Od ZUŠek, přes konzervatoře a nejrůznější střední školy uměleckého zaměření až po vysoké umělecké školy. Výrazné změny však lze pozorovat uvnitř těchto institucí.

„Kavalendárium“ začínající ředitelky Bc. Eva Znojemská   ředitelka ZUŠ J. Kvapila, Brno KVĚTEN 2012 Českou republikou se žene „tsunami“ konkurzních řízení na místa ředitelů a ředitelek škol. Jsem jedním...