Rodiče

Školská rada je kontroverzní složka vzdělávacího systému. Nadaná vysokými pravomocemi, křehká vůči vnitřním i vnějším tlakům, osamělá bez systémové podpory. Od ledna 2026 k ní dostávají klíče i žáci středních škol. Článek popisuje příležitosti i rizika, které tato změna může obsahovat.

V minulých dílech jsme sledovali, jak umělá inteligence ovlivňuje pozornost, myšlení, vztahy a identitu mladých lidí. Dnes se zaměříme na dva propojené jevy: jak algoritmy přebírají rodičovskou roli a jak nám mizí společné kulturní prožitky. Pracujeme se spekulativními scénáři – ne jako s předpověďmi, ale jako s nástroji, které nám pomáhají přemýšlet o výzvách budoucnosti. Oba scénáře mají společného jmenovatele – vzdáváme se vlastního úsudku ve prospěch strojů.

Akční rodiče ve škole bývají spíše doménou mateřských škol a „základek“. V Ivančicích na jižní Moravě však dokazují, že to je možné i na střední. Na Gymnáziu Jana Blahoslava na sebe rodiče občas berou roli učitelů, pomohli vybudovat beachvolejbalové hřiště, a dokonce se podílejí i na tvorbě ŠVP.

Unie rodičů spustila novou mapu, která zobrazuje aktivní skupiny rodičů sdružených kolem školy, školy otevřené spolupráci s rodiči. Interaktivní mapa pomůže propojit nejen skupiny rodičů, ale také předává inspiraci a prověřené příklady z praxe. 

Škola se často dostává do nepříjemné situace, když se ocitne dvěma znesvářenými rodiči a je třeba řešit, jak postupovat, aby byla zachována práva obou zákonných zástupců a škola nebyla zatahována do případného soudního řešení jejich sporu. Ač se to může jevit jako velmi zvláštní, tyto spory se mohou týkat také přihlášení ke školnímu stravování. Jak se k této situaci postavit? Potřebuje školní jídelna mít přihlášku podepsanou oběma rodiči?

Je možné, aby škola měla SRPŠ bez právního podložení, tzn. nemáme stanovy, řád, nejsme zapsáni v rejstříku? Můžeme mít na webu školy informace o SRPŠ a členech? Jaký je přesný a správný postup u založení a chodu SRPŠ?

Komunikace – slovo, které nás denně provází. Je základním kamenem mezilidských vztahů. Mluvíme, píšeme, gestikulujeme. Komunikace je jako neviditelná nit, která propojuje lidi, týmy i celé společnosti. Dokáže budovat důvěru, inspirovat, posouvat věci kupředu, ale stejně tak může vyvolat nedorozumění a konflikty. Dá se říci, že komunikace je dovednost, kterou používáme od prvního dne života, a přesto ji nikdy zcela neovládáme. Je to dynamický proces, ve kterém nejde jen o slova, ale také o tón hlasu, gesta, emoce a kontext. Říká se, že nelze nekomunikovat, a skutečně, i mlčení nebo pouhý pohled jsou pro druhého zprávou. V tom právě tkví kouzlo i nástraha komunikace – je všudypřítomná, a přitom ji lze tak snadno zkreslit.

Vstup do mateřské školy není jen výzvou pro dítě, i rodiče prožívají adaptační období intenzivně. První díl seriálu o rodičovské zkušenosti mapuje, jak rodiče vnímají školku v prvních týdnech nové etapy.

Dětství je krásné a křehké období, podobné zahradě, v níž je zahradník, který čeká, co krásného a jedinečného v ní vzejde. Ráda bych v sérii šesti článků představila fenomén rané péče a vzdělávání v dětských skupinách. Některé mateřské školy již mají k sobě přidruženou dětskou skupinu, jiné mají jeslovou třídu s dětmi do tří let, další mají ve svých třídách dvouleté děti. Pro inspiraci stojí za to podívat se, co se v těchto nově vzniklých institucích odehrává – z pohledu dětí, rodičů i pečujících osob1) .

Je to trochu divný titulek článku, že? Může tomu být jinak? Je spolupráce zřizovatele a školy důležitá, anebo je lepší, pokud zřizovatel pošle škole jen peníze na provoz a zbytek nechá na řediteli? Vždyť přece zřizovatel je amatér, který vzdělávání nerozumí. Zkusím na tyto otázky odpovědět z pohledu zřizovatele z menšího, téměř desetitisícového města s jednou základní školou o tisíci žácích, s třemi mateřskými školami a jednou základní uměleckou školou.

Rodičů, kteří se zajímají o vizi a strategii školy nebo o inovace ve vzdělávání, je podle ředitele pražské ZŠ Hanspaulka Ondřeje Bárty hodně. Klíčové je s nimi správně komunikovat. A to nejen o velkých systémových změnách, jako je zavádění nového kurikula nebo změna pohledu na hodnocení, ale prakticky o všem. Rozhovor s ním vedla Klára Bezděková, která se v Národním pedagogickém institutu ČR věnuje podpoře vedení škol. S O. Bártou se znají ze vzdělávacích akcí zaměřených na pedagogický leadership, a tak si v rozhovoru tykají.

Může zákon změnit, jak vychováváme naše děti? Sám o sobě ne. Ale může nám pomoci jasně pojmenovat postoj a hodnoty společnosti, a to že násilí do výchovy nepatří. Centrum LOCIKA a Iniciativa Dětství bez násilí dlouhodobě usilují o to, aby Česká republika uznala nepřijatelnost tělesných trestů a právo dětí na bezpečné dětství. Nyní se tato změna stala skutečností. Novela občanského zákoníku byla schválena a od 1. ledna 2026 vstoupí v účinnost. Co to znamená pro školy, pro rodiče a pro děti? A jak se můžeme jako odborníci zapojit do vytváření bezpečnějšího a respektujícího prostředí pro všechny?

Více pohybu pro děti. Lepší dopravní situace před školou. Učitelé výzvu hodnotí kladně. 93 % loňských účastníků se plánuje zapojit i letos. A doporučují to i ostatním školám. Součástí výzvy je soutěž o třídu, která nejvíce chodí.

Letní speciál vás přesvědčí, že spolupráce mezi školami a rodiči je přitom předpokladem pro úspěšné vzdělávání dětí. Že to už dávno víte? Výborně! Máme pro vás pár dalších tipů!

Jedním z nejčastějších dotazů, který přichází ze škol s jarem, je, jaký je správný postup v případě, že pedagog zjistí, že dítě má přistáté klíště. Pokud odpovíme na tento dotaz opravdu poctivě, musíme říct, že neexistuje žádný postup, u něhož bychom mohli s obecnou platností říct, že právě tento je ten správný.

Je jen málo škol, kde byste nezachytili větu: „S dětmi to ještě jakž takž jde, s těmi se domluvíte. Ale ti rodiče?!“ Ten povzdech je jednak častý, jednak realistický.

Dobré vztahy mezi rodinou a školou vedou ke spokojeným žákům a jejich dobrým výsledkům. Certifikace Rodiče vítáni garantuje vstřícné jednání mezi školou a rodiči a usnadňuje tak rodičům výběr školy. Jaká jsou kritéria a proč po své škole certifikaci požadovat, popisuje produktová manažerka Klára Stáňová.

Jaký je smysl uzavírání smluv o vzdělávání a jaká jsou pravidla pro tyto smlouvy? Co se změnilo v souvislosti s nálezem Ústavního soudu, který i tyto smlouvy označil za spotřebitelské? Na čem všem se ještě může škola s rodiči domluvit a co je pevně dané zákonem? Na to se pokusíme odpovědět v analýze právního postavení rodičů v soukromých školách.

Tento Letní speciál se věnuje rodičům. Možná vás ale zatím nenapadlo ptát se, kdo je vlastně rodič a jak by k osobám, které nejsou rodiči, ale jednají za dítě, měla škola přistupovat. Na to se podíváme v tomto článku.

Rodiče z komunitní MŠ a ZŠ Archa úzce spolupracují s vedením školy. Podílejí se na tvorbě rozpočtu a pomáhají s fundraisingem. Ve škole funguje sdružení rodičů, které provozuje mikrobus a pořádá velké komunitní akce. V době covidové krize tu vznikla i jakási „širší rada“ (smíšená skupina vedení školy, zástupců rodičů a pedagogů), která diskutuje důležitá strategická témata z různých úhlů pohledu. Participativní přístup se osvědčil a škola na něm začíná stavět dlouhodobou vizi spolupráce s maminkami a tatínky. Zástupci rodičů v této radě jsou i Petra Macháčková (PM) a Jiří Richter (JR).