Rodiče

Pro všechny aktéry vzdělávání je důležité, aby byly ve školním prostředí naplňovány jejich základní lidské potřeby. Kromě těch fyziologických se jedná zejména o potřeby bezpečí, přijetí, uznání a seberealizace. Ve školním prostředí hrají klíčovou roli potřeby spojené se vztahy. Pokud se děti i dospělí ve škole ve vztazích cítí bezpečně, cítí se být součástí školního společenství a zažívají pozitivní zpětnou vazbu a ocenění své práce, mohou naplno využívat svůj kognitivní potenciál – žáci se lépe učí a učitelé jim poskytují kvalitnější výuku.

V předškolním věku tráví děti nejvíce času ve své rodině a v mateřské škole. Aby dítě dobře prospívalo, je velmi důležité, aby mateřská škola a rodina úzce spolupracovaly a poskytovaly mu podporu při jeho celkovém rozvoji. Tento článek se zaměřuje na význam této spolupráce, nabízí pohled České školní inspekce na její realizaci v mateřských školách a nabízí konkrétní tipy a strategie pro její efektivní nastavení.

V prvních čtyřech částech našeho seriálu o třídním učiteli jsme podrobně vymezili jeho funkci a dotkli jsme se i vzdělávání a odměňování. Nyní nastává část začít se věnovat oblastem spolupráce mezi ním a dalšími aktéry vzdělávacího procesu. A začneme těmi, o kterých se na pedagogických fakultách studenti moc nedovědí, tedy rodiči.

„Mami, Honzík byl na mě ve škole zlý a zlomil mi pastelku.“ Věta, kterou slyšel, a situace, kterou musel řešit nejeden rodič. Záležitost, která je nepříjemná jak pro dítě, tak pro jeho rodiče, učitele. Děti se ve školním kolektivu setkávají s různými situacemi, v některých si nevědí rady a nastávají první konflikty. Mnohé konflikty jsou malé a končí omluvou a slibem kamarádství, jiné mohou narůstat a přejít v nepříjemné dění, které ovlivní nejednoho školáka. Někdy se přihodí, že se dítě stane obětí legrace či útoku jiné skupinky dětí a neví, co má dělat. Nechce být „žalobníčkem“, a tak si svou - ač bolavou - zkušenost, která může trvat, nechává pro sebe.

Romana Kubecová, autorka projektu Vychovávej s láskou a laureátka ceny Gratias Tibi, přináší do veřejné diskuse formou podcastu příběhy dětí i dospělých, kteří si nesou trauma z dětství. „Snažím se dát hlas opravdu každému, protože násilí a trauma se týká nás všech, bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální status.“ Její práce inspiruje nejen pedagogy, ale i celou společnost k tomu, aby se více zamýšleli nad tím, jak prostředí, ve kterém děti vyrůstají, formuje jejich budoucnost. Sama se jako vychovatelka setkala s nejrůznějšími příběhy. „Když jsem tenkrát o noční směně zachraňovala 15letou slečnu, která si pořezala zápěstí a říkala mi do očí, že je škoda, že ji kamarádky našly, je to něco, co vás určitě poznamená. A podobných situací tam bylo více.“

Jako třídní učitel máte jedinečnou příležitost ovlivnit vztahy mezi školou, rodiči a žáky. Přestože komunikace s rodiči může na první pohled vypadat náročně a někteří třídní učitelé z ní mohou mít obavy, není důvod k nejistotě. Klíčem je dobrá příprava, která vám pomůže získat jistotu a efektivně zvládnout jakýkoli rozhovor. Navíc dobře vedená komunikace s rodiči je příležitostí, jak posílit důvěru, budovat pozitivní vztahy a zlepšit spolupráci ve prospěch vašich žáků.

Téma rozpadu rodiny se v posledních desetiletích týká velkého množství dětí. Rozvod či rozchod rodičů s sebou přináší veliké znejistění a nabourání základních jistot, které děti v životě mají. Prožívání takové situace je velmi individuální, ale téměř vždy je spojeno se spoustou pocitů a myšlenek, ve kterých se děti nevyznají a s nimiž si nevědí rady. Někdy není možné obrátit se na rodiče a žádat je o podporu, mnoho dětí zůstává v tomto zmatku osamocených a bezradných. Knížka „Máma s tátou už nejsou spolu“ je tak velice vítanou publikací, která může dětem pomoci se v nastalé situaci zorientovat a lépe jí projít.

Potkaly se opět a opět ne u Kolína advokátka na mateřské dovolené a bývalá ředitelka školy, které ale chtějí stále pomáhat školám a ředitelům. A tentokrát narazily na téma školních akcí, k nimž mají obě co říct. Minule si povídaly o tom, co je školní akce, a dnes budou pokračovat rolí rodičů při plánování a realizaci školních akcí.

Pro učitele je nepochybně důležité, jak se dítě projevuje dnes. Ale v duchu si určitě alespoň občas položí otázku, jaký bude jeho další osud, k jakému vzdělání směřuje, jak se zapojí do dospělého života. A říká si, které poznatky dítě využije, které fakticky obohatí jeho soukromý i profesní život. Jistě bude stále vyučovat všechno a všechny děti, jen možná u některého, zejména ve vyšších ročnících, nad některou neznalostí vnitřně mávne rukou, zatímco u jiného bude výrazněji trvat na doučení a lepším výkonu, protože předpokládá další, náročnější studium. Rozumný učitel dělá předpovědi velmi opatrně, ale dělá si je. Zejména když má letité zkušenosti.

V přechozích číslech časopisu Školní poradenství v praxi jsme vám představili metodické materiály pro školy k tématu násilí na dětech, týrání, zneužívání a zanedbávání žáka. Jednalo se o příručku s názvem „Týrané zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol“ a související stejnojmennou přílohou metodického doporučení MŠMT k primární prevenci rizikového chování. V tomto článku pokračujeme s vybranými otázkami týkajícími se komunikace v situacích podezření na žáka ohroženého týráním, zneužíváním, zanedbáváním či domácím násilím.

Výuku venku vnímají jako přínosnou rodiče, děti i pedagogové, v praxi však jejímu rozšíření brání některé překážky. Školám by pomohla flexibilnější organizace výuky především na 2. stupni, aktivnější podpora vyučujících ze strany vedení školy, ale i lépe vybavené školní zahrady, kde by žáci měli vytvořené vhodné zázemí pro nejrůznější typy aktivit. I s těmito zjištěními přišel výzkum České děti venku Nadace Karel Komárek Family Foundation.

Ředitel naživo je dvouletý akreditovaný vzdělávací program pro dvojice/trojice z vedení škol. Je určen pro ředitele základních a středních škol a jejich zástupce, kteří mají motivaci pracovat na tom, aby se děti v jejich školách učily naplno a s radostí, a chtějí své zkušenosti sdílet. V sérii rozhovorů si budeme v tomto školním roce povídat s absolventy programu o využití získaných znalostí a dovedností ze vzdělávacího programu v životě školy. V dnešním rozhovoru se zaměříme na zavádění triád, tedy setkávání učitel – žák – rodič.

Propojení rodiny a školy představuje spojení dvou zásadních sfér, které mají významný vliv na vývoj dětí. Vzájemný respekt, aktivní dialog a efektivní spolupráce mezi rodiči, jejich dětmi a školou jsou základními pilíři pro rozvoj a vzdělávání. Tato synergie posiluje důvěru mezi všemi zúčastněnými stranami a zároveň podněcuje radost z vyučování a učení se. Pojďme se společně podívat, jak komunikaci co nejlépe nastavit ve prospěch dětí.

Na Lince pro rodinu a školu 116 000 jsme vedli mnoho hovorů s pedagožkami z MŠ, které nám mezi jiným sdělily, jak jsou někdy vyčerpávají rozhovory s rodiči svěřených dětí. Společným jmenovatelem těchto hovorů je přitom opakované a dlouhodobé zasahování do jejich pedagogických kompetencí právě ze strany rodičů. Tuto situaci není možné jedním článkem napravit, je v něm ale možno předat tipy ze školek, kde se s ní vypořádávají vesměs úspěšně.

V profesi učitele je klíčové nejen podporovat žáky, ale také efektivně spolupracovat a komunikovat s rodiči. To není nic nového, co by čtenáři už neznali. Přesto mě při cestách po školách v České republice překvapuje rozdílný přístup jednotlivých škol a pedagogů. Proto bych rád napsal několik řádků o tom, co vnímám jako podpůrnou službu.

Bubnovačka je preventivní a osvětová akce, jejímž cílem je upozornit na důležitost ochrany dětí před násilím v blízkých vztazích. Školám nabízí možnost jednorázové akce i inspiraci pro projektové dny. Zapojení je jednoduché, společenský přínos neocenitelný.

„Mám takovou teorii. Když se obklopíte rodiči, kteří vám fandí, vytvoříte si kolem sebe bariéru a nedostanou se k vám rodiče, kteří vám třeba zas tak úplně nefandí. A když s nimi navážete vztah, jde pak všechno úplně jinak, než když jednáte jen z pozice moci,“ říká Matěj Žák, ředitel česko-anglické školy Victoria School v Klánovicích. Školy, kde jsou rodiče vítáni - i proto mají stejnojmennou certifikaci od Řízení školy. Jaké aktivity s rodiči realizují? A vyplácí se tykat si s nimi? Nejen na to jsme se zeptali pana ředitele v našem rozhovoru.

Jak to chodí v mateřské škole, která upustila od přemíry memorování písniček a básniček? Proč se raději zaměřují na silné stránky dětí? A jak jim certifikace Rodiče vítáni pomáhá s plánováním rozvoje osobností dětí ve spolupráci právě s rodinou? Nejen o tom jsme si povídali s Otakarem Kolářem, ředitelem Mateřské školy Synkova 24 v Brně. „Z naší zkušenosti vidíme, že funkční komunikace a spolupráce s rodiči je opravdovým základem kvalitní výchovně vzdělávací práce s dětmi. Dosáhli jsme bodu, kdy vnímáme rodiče jako partnery, a proto se s nimi snažíme od začátku budovat atmosféru důvěry a oboustranného respektu.“

Mateřská škola je jediným druhem školy a školského zařízení, kde se učitelé potkávají s rodiči dětí zpravidla 2x denně. Tato skutečnost vytváří podmínky pro úzkou a kvalitní oboustrannou spolupráci. Oblast této spolupráce je velká proměnná, každý rok se sejdou v mateřské škole jiní rodiče se svými specifickými možnostmi i motivací a záleží na ředitelích a učitelích každé konkrétní školy, jakými směry spolupráci s rodiči rozvinou. Prostřednictvím následujícího seriálu nabízíme inspiraci, jakým způsobem můžeme ke spolupráci využít různé profese a zájmy rodičů.

Svěření do střídavé péče je zcela běžné. Stejně tak je běžné, že i v tomto případě bydlí rodiče na vzdálených místech a vzdělávání v jedné škole není reálně možné. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, návod nenabízí.