Dětství je krásné a křehké období, podobné zahradě, v níž je zahradník, který čeká, co krásného a jedinečného v ní vzejde. Ráda bych v sérii šesti článků představila fenomén rané péče a vzdělávání v dětských skupinách. Některé mateřské školy již mají k sobě přidruženou dětskou skupinu, jiné mají jeslovou třídu s dětmi do tří let, další mají ve svých třídách dvouleté děti. Pro inspiraci stojí za to podívat se, co se v těchto nově vzniklých institucích odehrává – z pohledu dětí, rodičů i pečujících osob1) .
První krůčky bez maminky a tatínka: cesty adaptace dítěte do tří let v dětské skupině
Mgr. et Mgr.
Lucie
Grůzová
Ph.D.
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, katedra primární
Adaptace jako vstupní brána
První článek se zaměří na začátek docházky – adaptaci, protože je to klíč a vstup do „nového a velkého“ světa. Zaměříme se na tři hlavní témata: jak probíhá adaptační proces nejmenších dětí, jaké jsou role pečujících osob a rodičů při adaptaci a co pro citlivé zvládnutí adaptace v praxi funguje.
Z 19 rozhovorů s rodiči (viz Grůzová et al., 2022) vyplynulo, že v nich stále přetrvávají mýty a obavy z dřívějších studií o „škodlivosti odloučení“ či „vzniku traumat“. Tyto studie však vycházely z extrémních situací (např. dlouhodobé hospitalizace nebo ústavní péče; viz Matějček & Langmaier, 2024) a nelze je přenášet na dnešní docházku v malých skupinách se stabilními dospělými a předvídatelným rytmem. Právě rutina a rituály fun