Inkluze

Nebudu lhát. Když jsem se připravovala na setkání s Tomášem Čermákem, o němž jsem věděla, že má krom nejrůznějších vědeckých ocenění i poruchu autistického spektra, byla jsem trošku nervózní. O to větší nastalo překvapení, když naproti mně usedl usměvavý, komunikativní a uvolněný osmnáctiletý mladík. I přesto se ale náš rozhovor točil právě kolem autismu, třebaže byl původní záměr povídat si o vědeckých úspěších, Ceně Učené společnosti nebo žebříčku Středoškolák roku. Věřím ale, že jsme se s Tomášem neviděli naposled. A i kdyby ano, my všichni o něm ještě určitě uslyšíme.

Když jsem před třinácti lety začal pracovat ve školství, bylo to na pozici asistenta pedagoga v jedné základní škole v okrese Praha – západ. Byl to vůbec první asistent pedagoga v dané škole. Ve škole ani nebyl nikdo, kdo by s asistentem měl zkušenosti, a tak panovaly určité obavy a nejasnosti ze strany vedení školy, třídní učitelky i mne samotného, jak tuto pozici odborně uchopit. Mám pocit, že kromě nadšení, odhodlání, určité pedagogické intuice a dobrého úmyslu, jsem nebyl pro tuto práci nijak vybaven. Neabsolvoval jsem žádný odborný kurz, ale začal studovat Speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Později jsem ještě absolvoval terapeutický výcvik v hudebně dramatických terapiích pod vedením Zdeňka Šimanovského a psychodynamicky orientovaný psychoterapeutický výcvik SUR se zaměřením na arteterapii. Všechny tyto vzdělávací aktivity jsou mi v současnosti oporou v mé práci školního speciálního pedagoga. V článku se zaměřuji na práci školního speciálního pedagoga, a to konkrétně na oblast metodického vedení asistentů pedagoga.

Druhý díl seriálu rozhovorů o vzdělávací politice je věnován významné osobnosti rozvoje vzdělávání v ČR prof. PhDr. Stanislavu Štechovi, CSc. Stanislav Štech je profesorem pedagogické psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Od července 2015 působil jako náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřiny Valachové, od června do prosince 2017 byl pak sám ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve vládě Bohuslava Sobotky a od února 2017 je předsedou České sekce UNESCO . Byl také členem expertní skupiny, která měla za úkol připravit Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.

V Nové škole se od konce devadesátých let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných romských dětí. V rámci našich projektů sbíráme zkušenosti a příklady dobré praxe toho, co funguje, a snažíme se naše poznatky dostávat dále do vzdělávacího systému.

V dnešní společnosti je běžným jevem, že základní školy navštěvují děti s různými mateřskými jazyky. Tento rozmanitý kulturní kontext přináší mnoho přínosů, ale i výzev. Jak zajistit, aby se tyto děti cítily v rámci školního prostředí plně začleněny, a jak podpořit jejich akademický a sociální rozvoj?

Důležité je mít myšlenku a jít usilovně za jejím naplněním. Ovšem současně existuje reálný praktický život, který bývá zpožděný, často se ubírá různými zákrutami, nesměřuje vždy rychle a přesně k naplnění původní myšlenky. Nebyl by v tom zásadní problém, kdybychom tyto komplikace brali vážně – ne jako individuální a nahodilé chybičky jednotlivců na jinak úžasné cestě .

Jedním z cílů Strategie 2030+ je vedle posílení klíčových kompetencí také rovný přístup ke vzdělávání. ČR patří mezi státy s největšími vzdělávacími nerovnostmi, které posiluje výběrovost, sociální status rodin, zdravotní i jiné znevýhodnění, rozdíly mezi regiony, nízká mezigenerační mobilita i neschopnost škol motivovat žáky k učení.

U této otázky si možná mnozí klepají na čelo. Samozřejmě že ano. Pokud žák asistenta pedagoga potřebuje, pedagogicko-psychologická poradna ho doporučí, škola na jeho plat dostane peníze a musí ho žákovi zajistit. Uvedený princip však platí teprve od roku 2016 od tzv. inkluzivní novely školského zákona. Předtím byla situace jiná, doporučení z pedagogicko-psychologické poradny neznamenalo automaticky, že škola peníze na asistenta pedagoga skutečně dostane. A právě o tom rozhodoval v prosinci 2023 Ústavní soud.1) Že nás toto rozhodnutí nemusí zajímat, když se vztahuje k dřívější právní úpravě? Ba naopak! Právě s aktuálně diskutovanými změnami směřujícími k omezení počtu asistentů pedagoga nabývá nález Ústavního soudu na aktuálnosti.

Tematická zpráva

Konference má téma Mapování rozvoje inkluzivního vzdělávání v Evropě – kolegiální podpůrná centra.

Dr. Beno Schraepen se snaží svými projekty již desítky let prokázat smysluplnost inkluze, a to nejen na své domovské univerzitě v Antverpách (Belgie), ale i při spolupráci s kolegy z evropských zemí a Latinské Ameriky. Také na Českou republiku má vazby díky mezinárodnímu projektu Erasmus+. Vnímá inkluzi velmi komplexně a v rozhovoru nabízí široké spektrum pohledů, které přinášejí pochopení i zamyšlení a zneklidnění. Překvapivě nalezneme mnoho paralel mezi inkluzivním vzdělávání v Belgii a v České republice.

Přinášíme vám další díl seriálu o dětech, které začaly svoji životní dráhu rovnou s nějakou náloží komplikací. Ať už jim zátěž přinesly okolnosti a prostředí, do kterého se narodily, nebo nějaký vrozený handicap, musejí od počátku bojovat o své místo na světě.

„Students who are loved at home come to school to learn. Students who aren’t…, come to school to be loved.“ Nicholas A. Ferroni Tento seriál bude o dětech, které začaly svoji životní dráhu již od počátku s nějakou náloží komplikací. Ať už jim tu zátěž přinesly okolnosti a prostředí, do kterého se narodily, nebo nějaký vrozený handicap, musejí od narození bojovat o své místo na světě.

„Kdybyste děti rozdělovali podle úrovně schopností, tak byste v podstatě prosazovali jejich segregaci. Proč byste ale chtěli mít segregované základní školství? To přece nedává žádný smysl.“ Rando Kuustik, ředitel školy Tallinn

V současné době probíhá na různých úrovních a platformách v českém školství, především v základních školách, debata o nových právních a ekonomických podmínkách inkluze žáků se speciálními potřebami. Je pochopitelné, že diskuze je především soustředěná na finanční toky mezi poskytovateli vzdělávání a ministerstvem, případně se týká zapojení zřizovatelů škol. V mnohem menší míře je veřejně diskutováno právní prostředí inkluze vyplývající z Úmluvy o právech dítěte a vůbec lidskoprávní motivace začleňování žáků se speciálními potřebami do školních kolektivů. Veřejné mínění stále částečně ovlivňují neblahé výroky některých vysoce postavených politiků, kteří v zájmu o pozornost zastávají v demokratické zemi eticky nepřijatelná stanoviska. Také v postoji k tématu inkluze se dělí česká společnost na demokraticky uvažující či extrémně naladěnou.

Milí kolegové, rád bych se s vámi podělil o jeden svůj nedávný zážitek. Byl jsem na koncertu mých oblíbených pražských symfoniků FOK, s nimiž hrál coby sólista ve Straussově koncertu...

Představte si svět, kde je všechno dokonalé. Lidé mají nejvyšší IQ, jsou fyzicky zdatní, mají stejné názory a pocity. Rodí se jen zdravé děti, které stoprocentně plní vše, co jim dospělí určí, a ve školách se připravují na svůj budoucí, dokonalý život.

Rád bych se s vámi podělil o jeden svůj nedávný zážitek. Byl jsem na koncertu mých oblíbených pražských symfoniků FOK, s nimiž hrál coby sólista ve Straussově koncertu pro lesní roh německý hornista Felix Klieser. Potud zdánlivě běžná situace. Až na to, že zmíněný hornista se narodil bez rukou a na nástroj upevněný ve zvláštním stojanu hrál nohou. A naprosto famózně. Na základě textu o německém hornistovi Felixu Klieserovi jsme požádali jeho autora, pana Miroslava Hřebeckého, o rozhovor. Inkluzivní přístup je téma, které v prostředí českých ZUŠ zatím není příliš diskutováno, přestože je tato problematika (vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami) v uměleckém prostředí evidentně přítomná. Rovný přístup je jedním ze dvou cílů Strategie 2030+, koncepčního dokumentu MŠMT ČR, který nastavuje priority ve vzdělávání pro následující období, a základní umělecké školy by mohly přinést mnoho inspirativních přístupů.

V předchozích číslech jsme vám představili metodický soubor Respekt, Rozmanitost, Rovnost & Resilience, zkráceně RRRR, který Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání tento školní rok pilotuje na několika základních a středních školách. Od dalšího školního roku budou metodiky poskytnuty školám jako inspirace, jak systematicky podpořit socioemoční učení a wellbeing žáků. V tomto článku se zaměříme na třetí tematickou oblast metodik s názvem Zvládání náročných situací.

V Praze byl 15. 12. slavnostně pokřtěn Katalog podpůrných opatření, dílo, které vzniklo na Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty UP, a které vydává redakce Řízení školy společnosti Wolters Kluwer ČR. Katalog podpůrných opatření tak bude veřejně dostupný, a to v tištěné podobě i jako e-book. Všichni zájemci si jej budou moci zakoupit již na začátku roku 2023.