Inkluze

Program Začít spolu již tři desetiletí přináší inovace do škol a propojuje odborníky, kteří usilují o rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání pro všechny žáky. Nyní přichází s Průvodcem tvorbou ŠVP, který školám pomůže efektivně zavést změny vyplývající z revizí RVP. Tato metodická podpora nabízí nejen strukturovaný proces, ale také praktická řešení přizpůsobená individuálním potřebám škol.

Řídicí orgán Operačního programu Jan Amos Komenský provedl z kraje letošního roku analýzu stavu předkládání žádostí o podporu ve výzvách OP JAK Šablony pro MŠ a ZŠ II a Šablony pro SŠ a VOŠ II, které byly vyhlášeny v září 2024.

Chceme-li v myšlení provést nějakou změnu, nestačí být pouze změnám dostatečně otevřený. Je potřeba tomuto procesu dobře rozumět. Následující text proto může být užitečný nejen pro ty, kteří chtějí otevřít školu pro společné vzdělávání, ale i těm, kteří mají zájem otevřít sami sebe.

Výuka cizích jazyků, výchovné předměty či celoškolní projektové dny. To jsou některé z odzkoušených možností realizace společné výuky běžných a speciálních tříd. Ve školním roce 2019/2020 probíhala v těchto podobách společná výuka v 97 základních školách. Česká školní inspekce (ČŠI) nasbírala data z těchto škol a ve své tematické zprávě se pokusila rozklíčovat, jaké jsou hlavní přínosy společné výuky nejen pro znevýhodněné žáky, kde se skrývají její úskalí a jaký druh podpory školám pro rozšíření tohoto trendu stále chybí.

Nebudu lhát. Když jsem se připravovala na setkání s Tomášem Čermákem, o němž jsem věděla, že má krom nejrůznějších vědeckých ocenění i poruchu autistického spektra, byla jsem trošku nervózní. O to větší nastalo překvapení, když naproti mně usedl usměvavý, komunikativní a uvolněný osmnáctiletý mladík. I přesto se ale náš rozhovor točil právě kolem autismu, třebaže byl původní záměr povídat si o vědeckých úspěších, Ceně Učené společnosti nebo žebříčku Středoškolák roku. Věřím ale, že jsme se s Tomášem neviděli naposled. A i kdyby ano, my všichni o něm ještě určitě uslyšíme.

Druhý díl seriálu rozhovorů o vzdělávací politice je věnován významné osobnosti rozvoje vzdělávání v ČR prof. PhDr. Stanislavu Štechovi, CSc. Stanislav Štech je profesorem pedagogické psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Od července 2015 působil jako náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřiny Valachové, od června do prosince 2017 byl pak sám ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve vládě Bohuslava Sobotky a od února 2017 je předsedou České sekce UNESCO . Byl také členem expertní skupiny, která měla za úkol připravit Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.

Když jsem před třinácti lety začal pracovat ve školství, bylo to na pozici asistenta pedagoga v jedné základní škole v okrese Praha – západ. Byl to vůbec první asistent pedagoga v dané škole. Ve škole ani nebyl nikdo, kdo by s asistentem měl zkušenosti, a tak panovaly určité obavy a nejasnosti ze strany vedení školy, třídní učitelky i mne samotného, jak tuto pozici odborně uchopit. Mám pocit, že kromě nadšení, odhodlání, určité pedagogické intuice a dobrého úmyslu, jsem nebyl pro tuto práci nijak vybaven. Neabsolvoval jsem žádný odborný kurz, ale začal studovat Speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Později jsem ještě absolvoval terapeutický výcvik v hudebně dramatických terapiích pod vedením Zdeňka Šimanovského a psychodynamicky orientovaný psychoterapeutický výcvik SUR se zaměřením na arteterapii. Všechny tyto vzdělávací aktivity jsou mi v současnosti oporou v mé práci školního speciálního pedagoga. V článku se zaměřuji na práci školního speciálního pedagoga, a to konkrétně na oblast metodického vedení asistentů pedagoga.

V Nové škole se od konce devadesátých let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných romských dětí. V rámci našich projektů sbíráme zkušenosti a příklady dobré praxe toho, co funguje, a snažíme se naše poznatky dostávat dále do vzdělávacího systému.

V dnešní společnosti je běžným jevem, že základní školy navštěvují děti s různými mateřskými jazyky. Tento rozmanitý kulturní kontext přináší mnoho přínosů, ale i výzev. Jak zajistit, aby se tyto děti cítily v rámci školního prostředí plně začleněny, a jak podpořit jejich akademický a sociální rozvoj?

Důležité je mít myšlenku a jít usilovně za jejím naplněním. Ovšem současně existuje reálný praktický život, který bývá zpožděný, často se ubírá různými zákrutami, nesměřuje vždy rychle a přesně k naplnění původní myšlenky. Nebyl by v tom zásadní problém, kdybychom tyto komplikace brali vážně – ne jako individuální a nahodilé chybičky jednotlivců na jinak úžasné cestě .

Jedním z cílů Strategie 2030+ je vedle posílení klíčových kompetencí také rovný přístup ke vzdělávání. ČR patří mezi státy s největšími vzdělávacími nerovnostmi, které posiluje výběrovost, sociální status rodin, zdravotní i jiné znevýhodnění, rozdíly mezi regiony, nízká mezigenerační mobilita i neschopnost škol motivovat žáky k učení.

U této otázky si možná mnozí klepají na čelo. Samozřejmě že ano. Pokud žák asistenta pedagoga potřebuje, pedagogicko-psychologická poradna ho doporučí, škola na jeho plat dostane peníze a musí ho žákovi zajistit. Uvedený princip však platí teprve od roku 2016 od tzv. inkluzivní novely školského zákona. Předtím byla situace jiná, doporučení z pedagogicko-psychologické poradny neznamenalo automaticky, že škola peníze na asistenta pedagoga skutečně dostane. A právě o tom rozhodoval v prosinci 2023 Ústavní soud.1) Že nás toto rozhodnutí nemusí zajímat, když se vztahuje k dřívější právní úpravě? Ba naopak! Právě s aktuálně diskutovanými změnami směřujícími k omezení počtu asistentů pedagoga nabývá nález Ústavního soudu na aktuálnosti.

Tematická zpráva

Konference má téma Mapování rozvoje inkluzivního vzdělávání v Evropě – kolegiální podpůrná centra.

Dr. Beno Schraepen se snaží svými projekty již desítky let prokázat smysluplnost inkluze, a to nejen na své domovské univerzitě v Antverpách (Belgie), ale i při spolupráci s kolegy z evropských zemí a Latinské Ameriky. Také na Českou republiku má vazby díky mezinárodnímu projektu Erasmus+. Vnímá inkluzi velmi komplexně a v rozhovoru nabízí široké spektrum pohledů, které přinášejí pochopení i zamyšlení a zneklidnění. Překvapivě nalezneme mnoho paralel mezi inkluzivním vzdělávání v Belgii a v České republice.

Přinášíme vám další díl seriálu o dětech, které začaly svoji životní dráhu rovnou s nějakou náloží komplikací. Ať už jim zátěž přinesly okolnosti a prostředí, do kterého se narodily, nebo nějaký vrozený handicap, musejí od počátku bojovat o své místo na světě.

„Students who are loved at home come to school to learn. Students who aren’t…, come to school to be loved.“ Nicholas A. Ferroni Tento seriál bude o dětech, které začaly svoji životní dráhu již od počátku s nějakou náloží komplikací. Ať už jim tu zátěž přinesly okolnosti a prostředí, do kterého se narodily, nebo nějaký vrozený handicap, musejí od narození bojovat o své místo na světě.

„Kdybyste děti rozdělovali podle úrovně schopností, tak byste v podstatě prosazovali jejich segregaci. Proč byste ale chtěli mít segregované základní školství? To přece nedává žádný smysl.“ Rando Kuustik, ředitel školy Tallinn

V současné době probíhá na různých úrovních a platformách v českém školství, především v základních školách, debata o nových právních a ekonomických podmínkách inkluze žáků se speciálními potřebami. Je pochopitelné, že diskuze je především soustředěná na finanční toky mezi poskytovateli vzdělávání a ministerstvem, případně se týká zapojení zřizovatelů škol. V mnohem menší míře je veřejně diskutováno právní prostředí inkluze vyplývající z Úmluvy o právech dítěte a vůbec lidskoprávní motivace začleňování žáků se speciálními potřebami do školních kolektivů. Veřejné mínění stále částečně ovlivňují neblahé výroky některých vysoce postavených politiků, kteří v zájmu o pozornost zastávají v demokratické zemi eticky nepřijatelná stanoviska. Také v postoji k tématu inkluze se dělí česká společnost na demokraticky uvažující či extrémně naladěnou.

Milí kolegové, rád bych se s vámi podělil o jeden svůj nedávný zážitek. Byl jsem na koncertu mých oblíbených pražských symfoniků FOK, s nimiž hrál coby sólista ve Straussově koncertu...