Mgr. Barbora Šebová

V Nové škole se od konce 90. let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných – nejen romských – dětí. Ve druhém dílu seriálu navazujeme na v únoru představené zkušenosti s doučováním ve škole i doma. Tento díl věnujeme především navazování komunikace a spolupráce rodiny se školou, která může nezřídka stát u jádra komplikací a problémů. Příklady pocházejí zejména z projektu Džas dureder, což v češtině znamená „Jdeme dál“1) .

V Nové škole se od konce devadesátých let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných, nejen romských dětí. V rámci našich projektů sbíráme zkušenosti a příklady dobré praxe, tedy toho, co funguje, a snažíme se naše poznatky dostávat dále do vzdělávacího systému. Kromě vzdělávání a zaměstnávání romských asistentů, kterým se Nová škola věnovala už v devadesátých letech dvacátého století, jsme v roce 2013 stáli také u zrodu konceptu tzv. školních asistentů.

Kvalitnější podpora žáků se sociálním znevýhodněním by byla prospěšná pro celou společnost. Současná podpora dětí a žáků se sociálním znevýhodněním v hlavním vzdělávacím proudu je však nedostatečná a neefektivní. Jak ukazují výzkumy z posledních let (Člověk v tísni a UPOL, 2015; Němec, Philippová, 2021), skrze systém podpůrných opatření se těmto žákům dostává podpory asistentů pedagoga v naprosto nedostatečné míře.

Po první vlně epidemie koronaviru na jaře tohoto roku se hovořilo o tom, že více než 10 000 převážně sociálně znevýhodněných dětí zůstalo během pandemie mimo systém vzdělávání. Tato situace opět jasně poukázala na fakt, že český vzdělávací systém až na výjimky stojí na podpoře rodiny a domácí přípravě dětí.