AI (umělá inteligence)

Dnešní uživatelé AI se vlastně dělí na dvě oponentské skupiny. Jedni ji přímo vzývají a nechápou, jak ti druzí mohou nad tak dokonalými frázemi ohrnovat nos a ještě pochybovat o správnosti. Druzí pro změnu všechno to, co AI vyplodí, hned zatracují s tím, že je to stejně výmysl a musejí všechno ověřit, tudíž to ani žádné ušetření času nebude. A vlastně mají obě strany pravdu.

V minulých dílech jsme sledovali, jak umělá inteligence ovlivňuje pozornost, myšlení, vztahy a identitu mladých lidí. Dnes se zaměříme na dva propojené jevy: jak algoritmy přebírají rodičovskou roli a jak nám mizí společné kulturní prožitky. Pracujeme se spekulativními scénáři – ne jako s předpověďmi, ale jako s nástroji, které nám pomáhají přemýšlet o výzvách budoucnosti. Oba scénáře mají společného jmenovatele – vzdáváme se vlastního úsudku ve prospěch strojů.

Umělá inteligence se stává běžnou součástí vzdělávacího procesu a každodenního života dětí a dospívajících. Přináší to nové výzvy, které mohou zásadně ovlivnit rozvoj kognitivních schopností a sociálních dovedností žáků. Poradenští pracovníci jsou často prvními, za kým přicházejí učitelé i zákonní zástupci s otázkami ohledně vlivu těchto technologií na duševní zdraví a rozvoj dětí. V tomto článku představíme dva významné scénáře rizik spojených s umělou inteligencí ve vzdělávání, které můžeme již dnes pozorovat v jejich zárodku.

Když začínám pracovat s novou třídou, občas používám takovou aktivitu: přinesu do hodiny změť různých kartiček, panáčků a prapodivných pinčlíků a nalákám žáky na údajně skvělou deskovou hru. Chvíli zmateně prohlížejí ten nepřehledný soubor zbytků z různých her a pak na mě nevyhnutelně vrhnou tázavý pohled: „A kde jsou pravidla?“ Tím plynule navážeme na to, proč potřebujeme pravidla ve třídě a ve škole.

Způsob, jakým se finanční gramotnost vyučuje na českých školách, se často liší podle předmětu i přístupu pedagoga. Na mnoha z nich se téma objevuje jen okrajově, a to navzdory tomu, že mladí lidé se v oblasti financí stále necítí jistě. Na Základní škole Partyzánská v České Lípě se výuce finanční gramotnosti věnují ve volitelném předmětu finance a já, který vede přímo ředitel školy Karel Minařík. Finanční témata zde probírají s využitím digitální platformy Skoala, jež učitelům nabízí více než 140 metodik a zároveň jim poskytuje podporu u složitějších okruhů, například při výkladu investic nebo daní. Jak taková hodina se Skoalou vypadá v praxi?

V předchozích dílech jsme sledovali, jak může umělá inteligence tříštit pozornost, vyvolávat epistemickou bezmoc, vést k přenášení myšlenkových procesů na stroje a nahrazovat lidské vztahy. Pro ty, kdo se k seriálu připojují později, připomínáme: pracujeme s hypotetickými scénáři možné budoucnosti. Nejde o předpovědi, ale o myšlenkové experimenty, které nám mohou pomoci přemýšlet o výuce předvídavě a připravovat se na výzvy, jež umělá inteligence může přinést. Dnes se zaměříme na dvě rizika, která se dotýkají samé podstaty lidské identity a morálního uvažování.

Umělá inteligence (AI) se stává běžnou součástí vzdělávání. Žáci ji používají doma, školy ji testují v hodinách a oficiální rámce Národního pedagogického institutu (NPI) i UNESCO ji samozřejmě doporučují. Zdánlivě se jedná o neškodného pomocníka, ale hranice mezi „AI jako pomocníkem“ a „AI jako rizikem“ je nebezpečně tenká. A právě v této tenké hranici se skrývá byrokratický, etický a datový labyrint, do kterého školy vstupují s iluzí kontroly.

V minulém díle jsme si představili dva scénáře možných rizik spojených s umělou inteligencí ve vzdělávání: roztříštěnou pozornost a epistemickou bezmoc. Dnes se podíváme na další dvě výzvy, které už můžeme v zárodku pozorovat a které mohou zásadně ovlivnit, jak děti přemýšlejí a navazují vztahy.

Pokud jste o Edutenu ještě neslyšeli, zbystřete. Jde o moderní online nástroj pro procvičování matematiky, který propojuje digitální technologie s dlouholetým finským výzkumem v oblasti vzdělávání. Nabízí tisíce interaktivních úloh pro různé věkové kategorie, dokáže se přizpůsobit úrovni každého žáka a motivuje k učení prostřednictvím herních prvků i okamžité zpětné vazby. Díky přehledným výsledkům poskytuje podporu jak učitelům, tak rodičům, a dětem pomáhá vnímat matematiku jako zábavnou a srozumitelnou disciplínu. V zářijovém čísle Učitelského měsíčníku se o Edutenu rozpovídal učitel matematiky a laureát GTP Tomáš Chrobák, který neskrýval své nadšení z tohoto severského programu.1) Tentokrát díky němu přinášíme i konkrétní data, která stojí za pozornost.

Situace, kterou možná znáte: Student odevzdá skvěle napsanou seminárku. Učitel má podezření na použití ChatGPT. Následuje nepříjemný rozhovor, při kterém se ukáže, že nikdo předem neřekl, zda a jak lze AI používat. Student si myslel, že je to v pořádku, učitel předpokládal opak. Výsledek? Zbytečné nedorozumění a ztráta důvěry na obou stranách.

V digitálním věku, kdy se sociální vazby proměňují, se stále častěji objevuje nový fenomén: emocionální pouta k umělé inteligenci. Chatboti, navržení k simulaci empatie a lidské interakce, se stávají společníky, mentory, a dokonce i romantickými partnery, obzvláště pro mladé lidi. Metodika „AI dětem: Digitální blízkost“ nabízí pedagogům cenný nástroj, jak s žáky prozkoumat tuto problematiku – její přínosy, ale i skrytá rizika, která mohou ovlivnit psychickou odolnost a schopnost budovat skutečné mezilidské vztahy. Tento článek představí metodiku a doplní ji poznatky z odborných studií.

Jak vnímají digitální platformu Eduten ti, pro které je určena nejvíc – studenti? O své zkušenosti se s námi podělili Marie Olšáková a Tobias John Božoň, kteří Eduten využívají během hodin matematiky i mimo ně. Mluví o tom, co jim pomohlo v učení, kde vidí prostor ke zlepšení a proč by Eduten doporučili i dalším školám. Jejich odpovědi ukazují, že Eduten není jen „další aplikace na procvičování příkladů“, ale nástroj, který dokáže změnit tempo, motivaci i pohled na matematiku. Tobias oceňuje možnost zkoušet věci znovu a učit se rychleji, Marie naopak vyzdvihuje pestrost úloh a propojení s lidským přístupem učitele. Společně potvrzují, že když se moderní technologie propojí s dobrou výukou, může být matematika nejen snazší, ale i zábavnější.

V dubnu dánské úřady zveřejnily krátké formální sdělení, ve kterém informují, že překladatelé – redaktoři, kteří upravují strojově přeložené texty, nemají nárok na veřejné kompenzace, například z knihovních poplatků, protože uvedená díla vlastně nejsou autorským dílem, ale jen redakční prací.

V období od prosince 2024 do března 2025 jsme realizovali průzkum 1) (Scio Research, 2025) zaměřený na zjišťování postojů k umělé inteligenci (AI) a zkušeností s ní. Kromě dalších aspektů jsme se věnovali zjišťování toho, jaké emoce v žácích AI vyvolává. Data ukazují, že mezi emocemi, které si žáci s AI nejčastěji spojují, dominují zvídavost a nejistota. V tomto článku vám představíme hlavní zjištění této konkrétní oblasti a doplníme je o doporučení, jak by bylo možné s těmito emocemi pracovat a využít je pro vzdělávací praxi.

Vzdělávací politika posledních let jasně zdůrazňuje význam moderních technologií jako nezbytné součásti kompetencí, jež žáci potřebují pro život v dynamicky se vyvíjejícím světě.

Navazujeme na předchozí článek o postojích žáků a rodičů k umělé inteligenci ve vzdělávání.1) Tentokrát se zaměříme na to, jak se jejich očekávání promítají do školní praxe a jaké jsou skutečné zkušenosti pedagogů s umělou inteligencí.

Digitální technologie už nejsou jen vizí budoucnosti, ale stávají se běžnou součástí školního prostředí. O přístupu k digitalizaci a práci s moderními nástroji v ZŠ Zeleneč jsme si povídali s jejím ředitelem Mgr. Jiřím Ptáčníkem.

Umělá inteligence (AI) už dávno není novinkou – ale její vliv na vzdělávání, vztahy i duševní zdraví žáků se teprve začíná naplno projevovat. Přináší nové příležitosti, ale také zásadní výzvy pro učitele a školské preventisty: otázky odpovědnosti, etiky, ochrany soukromí, citové závislosti i hranic mezi realitou a manipulací.

„Myslím, tedy jsem.“ Tento citát předznamenává mou dnešní úvahu naprosto dokonale. Na síti LinkedIn se O. Neumajer pokusil na základě průzkumu Kalibro a zprávy ICILS popsat stav, ve kterém prý rozhodně nedochází k úpadku vědomostí u našich žáků, a snaží se to dokázat na digitální gramotnosti a angličtině. A hned se této zprávy chytili mnozí věrozvěsti a začali požadovat „ještě větší houšť AI do lavic“. Je nepochybné, že v těchto oblastech jsme dosáhli opravdu skvělý výsledek. A jak už to tak v dnešní politicko-marketingové době bývá, každý úspěch je nutno prodat. Jsem přesvědčen, že snad mne osobně nikdo nemůže považovat v oblasti digitální osvěty za diluviálního dinosaura. Přináším však neucelený souhrn docela jiných faktů.

Na stále více místech se ukazuje, že zatímco někteří dospělí diskutují o rizicích umělé inteligence, děti s ní už běžně pracují. Pokud patříte k těm, kteří se k využití umělé inteligence ve vzdělávání staví optimisticky, rádi bychom vám představili jeden z dalších nástrojů, který pro tento účel můžete se žáky využívat. Od září je na stránce www.sciobot.cz nově dostupný ScioChat.