Zkušební doba je pracovněprávní institut, který umožňuje zaměstnanci a zaměstnavateli posoudit, zda je pro ně pracovněprávní vztah vhodný a zda v něm chtějí pokračovat, nebo nikoliv. Usoudí-li smluvní strany, že pro ně není pracovní poměr vyhovující, mohou ho v průběhu zkušební doby jednoduchým způsobem rozvázat. Zkušební dobu a zvláštní způsob skončení pracovního poměru upravuje § 35 a § 66 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Zkušební doba
Mgr.
Martin
Kaplán
právník ČMOS PŠ
Obvykle se zkušební doba sjednává v pracovní smlouvě. Není však vyloučeno, aby byla obsahem samostatné dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a lze ji sjednat nejpozději v den nástupu zaměstnance do práce. U zaměstnanců, kteří jsou do vedoucí pracovní pozice jmenováni, je pro účely sjednání zkušební doby nutné uzavřít samostatnou smlouvu.
Zkušební doba musí být sjednána písemně. Nedodržení písemné formy má za následek neplatnost ujednání o zkušební době (§ 582 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Tato neplatnost může být zhojena dodatečným jednáním smluvních stran. To znamená, že zkušební doba by byla sjednána ústně nejpozději v den nástupu zaměstnance do zaměstnání. Posléze by smluvní strany tuto dohodu převedly do písemné formy.
Délka trvání zkušební doby může být maximálně tři měsíce, jde-li o řadové zaměstnance. V případě vedoucích zaměstnanců (vedoucí školní jídelny, vedoucí vychovatel/ka školní družiny) mají smluvní strany možnost sjednat zkušební dobu až v délce šesti měsíců.
Je-li se zaměstnancem sjednán pracovní poměr na dobu určitou, nesmí délka zkušební doby přesáhnout polovinu sjednané doby trvání pracovního poměru. Prakticky maximální možnou délku zkušební doby u řadových zaměstnanců ovlivní pracovní poměry s délkou trvání kratší než šest měsíců. U vedoucích zaměstnanců to budou pracovní poměry s dobou trvání kratší než 12 měsíců.
Délka trvání dohodnuté zkušební doby nesmí být dodatečně prodlužována. Byla-li smluvními stranami sjednána kratší zkušební doba, než je zákonem stanovený limit, nelze ji již dohodou stran prodloužit.
Ze zákona se zkušební doba prodlužuje o dobu trvání celodenních překážek v práci, pro které v jejím průběhu zaměstnanec nekoná práci, a o dobu čerpání dovolené. Smluvní strany se tedy nemusejí obávat, že by zkušební doba uplynula například v době dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance.
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době je právní jednání umožňující smluvním stranám rozvázat pracovní poměr i bez uvedení důvodu, a to za trvání zkušební doby. Zrušení pracovního poměru musí být učiněno písemně a doručeno nejpozději v poslední den zkušební doby. Pracovní poměr pak skončí dnem, kdy zrušení bylo druhé smluvní straně doručeno, nebo v jiný, pozdější den uvedený v tomto právním jednání.
Není možné, aby pracovní poměr skončil předtím, než je zrušení doručeno smluvní straně (tzv. zpětně). Je-li tedy v právním jednání uveden den dřívější, než je skutečný den doručení, skončí pracovní poměr dnem doručení.
Není-li dodržena písemná forma zrušení, hledí se na něj, jako kdyby nebylo učiněno, a pracovní poměr pokračuje dál. Zrušení ve zkušební době musí být adresátovi, smluvní straně, řádně doručeno v souladu s § 334 a násl. zákoníku práce.
Pracovní poměr může být ve zkušební době zrušen kdykoliv, tudíž i v době trvání překážek v práci. Výjimkou je prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnance, kdy je zaměstnavateli zakázáno, aby pracovní poměr zrušil. Zaměstnanec tímto způsobem omezen není. Po uplynutí prvních 14 dní je pak oprávněn pracovní poměr zrušit i zaměstnavatel.
V průběhu zkušební doby lze pracovní poměr skončit i jakýmkoliv jiným způsobem rozvázání pracovního poměru (dohoda, okamžité zrušení, výpověď).
Práva a povinnosti zaměstnanců
Zaměstnanec konající práci ve zkušební době má stejná práva a povinnosti jako ostatní zaměstnanci konající u zaměstnavatele práci. Musí mu proto být poskytován příspěvek ze sociálního fondu nebo FKSP (v souladu s podmínkami fondu), poskytováno závodní stravování atp. Zaměstnanci může být od počátku pracovního poměru přiznán i osobní příplatek, a to v případě, že vykonává větší rozsah pracovních úkolů.