Kamila Tkáčová je učitelkou na Slezském gymnáziu v Opavě. Mimo to, že zastává roli školní metodičky prevence, vyučuje ještě základy společenských věd a tělesnou výchovu. Hlavně je ale koordinátorkou několika velmi zajímavých projektů. Jedním z nich je i projekt HELP P3. Kdyby vám stejně jako mně hned nedošlo, co zkratka P3 znamená, jsou to tři P ze slovního spojení poruchy příjmu potravy. Ty se bohužel nevyhýbají žákům základních ani středních škol. „Má osobní – zdůrazňuji slovo osobní – statistika a zkušenost je poměrně alarmující, jde až o tři či čtyři žáky v každé třídě, kteří se potýkají s nějakým onemocněním ze spektra poruch příjmu potravy.“ Je dobře, že každá třída má zároveň možnost udělat si do Opavy výlet a poslechnout si jednu z přednášek, které vedou studenti zmiňovaného gymnázia už více než patnáct let.
O anorexii jste asi už slyšeli. A co bigorexie? Studenti z Opavy vám vysvětlí, o co jde
Vydáno:
13 minut čtení
O anorexii jste asi už slyšeli. A co bigorexie? Studenti z Opavy vám vysvětlí, o co jde
Mgr.
Michaela
Váchová
odborná editorka Učitelského měsíčníku
Mohla byste nám projekt HELP P3 představit?
Projekt se zabývá poruchami příjmu potravy. Vznikl paradoxně velmi prozaicky. V hodinách tělesné výchovy se mi několikrát stalo, že některá z dívek omdlela. Pátrala jsem po tom, co děti jedí, a zjistila, že během dne si dají třeba jen jedno jablko. V roce 2006 jsem začala zjišťovat, co s tím mohu jako tělocvikářka udělat, a našla informace o anorexii. Uvědomovala jsem si, že pokud chci něco změnit, nestačí, že o to budu usilovat jen já. Že musí chtít především ti, kteří poruchou trpí. Tady přichází ke slovu vrstevnická skupina, která díky svému působení dokáže změnit pohled na to, co znamená správné stravování, a může také mladému člověku pomoci, aby si uvědomil podstatu problému, se kterým se potýká. Tak vznikl v roce 2007 projekt HELP P3. Naši studenti pořádají na toto téma více než tři desítky přednášek pro střední a základní školy ročně.
Věnujete se v projekt