Školní čtenářské kluby pohledem speciálního pedagoga

Zapojení se do projektu Nové školy, o. p. s., „Školní čtenářské kluby na 2. st. základní školy“ je pro mne významnou profesní zkušeností. Projekt probíhá v 10 krajích, ve 27 základních školách. Osobně jsem projektovým speciálním pedagogem v klubu ZŠ Meziměstí a ZŠ T. G. Masaryka, Náchod. Cílovou skupinu tvoří žáci 6. až 9. ročníku ze socioekonomicky znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí. Projekt je koncipován jako tříletý, bude ukončen na podzim roku 2019.

Žáci se setkávají ve škole jednou za týden na 90 minut, klub vede učitel a „neškolní“ knihovník. Klub obvykle navštěvuje skupina kolem 12 dětí, v průběhu projektu se zčásti obměňuje. Speciální pedagog navštěvuje klub přibližně jednou za dva měsíce. Vede pozorování jednotlivých žáků, zaznamenává jejich osobní pokrok, konzultuje možné postupy s vedoucími klubu. Čtenářské kluby se v některých místech potýkají s menším zájmem dětí. To z mého pohledu souvisí s tím, že dnešní děti navštěvují značné množství kroužků. Tato věková skupina je už poměrně pevně zapojena do volnočasových aktivit, které si zvolila již v mladším školním věku. Mají omezené časové možnosti. Rozvrh hodin na 2. stupni navíc často předpokládá dvě odpolední vyučování za týden. Je tedy i náročné najít vhodný čas pro klub, který funguje jako skupina žáků napříč ročníky.

V projektu se ukazuje, že čtenářský klub a dílny čtení jako svou stěžejní část rozvíjejí žáky, kteří překonávají problémy doma a ve škole. Nadužíváme pojmy individualizace a diferenciace. Mnozí z nás je vnímají jako klišé nebo „zaklínadla“. Stávají se pak spíše zdrojem nedorozumění, pocitu nedosažitelného ideálu a frustrace pedagogů. Ve čtenářském klubu jsou do činnosti zapojeni všichni a pracují tak, jak nejlépe v daný okamžik dokážou. Dítě přichází se svou knihou nebo si vybírá z projektové knihovničky. Do výběru promítá své zájmy, ale i své možnosti. Volí si obtížnost a může s ní experimentovat. Žáci reálně zažívají momenty soustředění, když se každý věnuje tichému čtení vlastní knihy. U jednotlivých dětí je patrné, že překonávají těkavost a povrchnost, jejich soustředění se prodlužuje a prohlubuje.

V klubu je důležitý především proces. Odpadá tlak na rychlost čtení a vzájemné porovnávání, protože primárně nejde o hodnocení dětí ze strany dospělých. Žáci mají příležitost reagovat na četbu, přemýšlet o svém čtenářském zážitku, mluvit o svých pocitech, formulovat své názory. Učí se naslouchat druhým.

Při svých návštěvách vidím velké pokroky jednotlivých žáků v myšlení a komunikaci. Obzvlášť cenné mi připadají pokroky v kladení si otázek navzájem, ve schopnosti doptat se toho druhého. Díky projektu se klubové děti setkávají s novými knihami, s autory a ilustrátory knih i dalšími odborníky, jako je regionální koordinátor nebo speciální pedagog, což dětem opět rozšiřuje obzory, upevňuje jejich komunikační dovednosti.

Velké změny zaznamenávám v sociální oblasti. Čtenářský klub se stává společenstvím lidí – jeho návštěvníků. Žáci se setkávají a komunikují s dalšími žáky i napříč ročníky. Pozoruji, jak postupně polevuje napětí, opatrnost a ostražitost některých dětí, kterou si přinášejí z třídních kolektivů. Mohou se projevit a navázat vztahy bez stigmatizace, kterou někteří zažívají ve své kmenové třídě. Při každé další návštěvě pozoruji větší důvěru mezi dětmi.

Pro řadu dětí z cílové skupiny projektu probíhá v klubu korektivní zkušenost, jsou přijímány vrstevníky, ostatní jim naslouchají a jejich názor je respektován. Pocit bezpečí je důležitý předpoklad pro proces učení. Učí se respektovat názory druhých a tolerovat odlišnost. Žáci zažívají zájem a pochopení od dospělých, mají možnost pozvat kamaráda do klubu, při otevřených klubových setkáních ukázat svoji práci rodičům a příbuzným. Děti si osvojují pravidla – pravidla klubu a dílny čtení. To vše jsou oblasti, ve kterých potřebují podporu, a je velice cenné, že se jim jí v klubu dostává.

V klubu žáci zažívají sladěnou spolupráci dvou dospělých – pedagoga a knihovníka. Domnívám se, že pedagog, který pracuje ve dvojici s knihovníkem, využije tuto zkušenost při spolupráci s asistentem pedagoga nebo tandemovým učitelem. Byť z počátku mají kluboví vedoucí z povinnosti práce ve dvojici obavy, ve výsledku jde o oblast, kde nejvíce pozorují svůj osobní růst. Pro žáky je pedagog a knihovník zároveň vzorem v komunikaci a vztahu ke knihám.

Pedagog i knihovník se učí pracovat se žáky s potřebou podpůrných opatření a především rozvíjet tyto děti. Vedoucí klubu často do sboroven a kabinetů přináší jiný pohled na žáky, kteří chodí do klubu, má s nimi „klubovou“ zkušenost, vidí jejich pokroky. Knihovník může využít své zkušenosti s inkluzí pro rozhovory ve svém okolí, s návštěvníky knihovny a přispět tak k informování veřejnosti o příkladech, kdy se nám inkluze daří.

Projekt je dlouhodobý, umožňuje nám dospělým se učit, osvojit si dílny čtení a další aktivity k podpoře čtenářství, vyměňovat si zkušenosti z klubů. Pedagog v projektu využívá zpětnou vazbu speciálního pedagoga, regionální koordinátorky, manažerky projektu. Získává tak důvěru k externímu „odborníkovi“, vidí výhody takové spolupráce pro svoji práci. Věřím, že takové pozitivní zkušenosti otevřou naše školy více pro mentory a kouče, protože i oni nás mohou podpořit na naší profesní cestě.

Vedoucí klubu je odborníkem na literaturu pro děti a mládež. Inspiruje další pedagogy, předává metodiky, jak vést klub, dílnu čtení, jak rozvíjet dětské čtenářství v prostředí školy. Opakovaně jsem v klubu zažila návštěvu učitelek z jiné školy, které „si přišly“ pro podněty.

Klubové děti získaly ke škole mimořádný vztah. Při otevřených klubových setkáních školu navštěvují rodiče, příbuzní žáků, mají možnost zažít příjemnou pracovní atmosféru v klubu. Zapojená škola v rámci projektu navázala kvalitní spolupráci s místní knihovnou, získala řadu dětských knih a dalších pomůcek. Kluby příznivě ovlivňují prestiž školy.

Čtení má sílu lidi sbližovat. V klubu se všichni učí trávit volný čas četbou knih. To je smysluplná protiváha pasivnímu trávení času.

Pedagogický optimismus není perpetuum mobile. Potřebujeme se přesvědčovat o tom, že existují metody a přístupy, které fungují, které umožňují každému dítěti i dospělému se rozvíjet, dělat pokroky, vzájemně se učit. Čtenářské kluby z mého pohledu právě tak fungují.

Podrobné informace o práci školních čtenářských klubů, bohatou nabídku čtenářských lekcí i anotací současných dětských knížek i knížek pro „young adults“ včetně jejich didaktického potenciálu najdete na www.ctenarskekluby.cz.