Individualizovaný přístup k žákům, který umožnuje odhalit příčiny jejich selhávání navenek se projevujícího absencemi či výchovnými problémy, je podle řady odborníků základem pro prevenci školní neúspěšnosti, včetně předčasných odchodů ze vzdělávání. Významnou roli v tomto ohledu mohou hrát pedagogické podpůrné profese. V tomto článku představíme jednu z nich – školního psychologa.
Školní psychologové na základních a středních školách v České republice působí od roku 1990, jejich pozice je ale v legislativním systému ukotvena až od roku 2004 (Herynková, 2020; Fialová, 2016). Přesto není roli školního psychologa vždy snadné vymezit a v praxi se jejich přístup a postupy mnohdy liší (Herynková, 2020; Nilius, 2011)1). Rozdíl je nejen v tom, na jakém typu školy školní psycholog působí, ale také v tom, zda se jedná o osobu působící va škole v rámci pracovního úvazku nebo o externistu. Přesto existují styčné body této profese, které lze obecně popsat a které se dají vztáhnout k tématu prevence předčasných odchodů.
V rámci výzkumu zabývajícího se předčasnými odchody ze vzdělávání v Jihomoravském kraji, realizovaného pod záštitou projektu iKAP JMK II, jsme hovořili se školními psychology působícími na různých typech škol v Jihomoravském kraji2). Zajímalo nás, co vše školní psycholog na střední škole dělá, jaká je jeho role a v čem může být důležitá pro prevenci předčasných odchodů. Může školní psycholog ovlivnit, zda žák školu nakonec úspěšně dokončí? Jaké k tomu může využít konkrétní „nástroje“ a jaké má obecné možnosti?
Předčasné odchody rozdělujeme na
předčasné odchody ze škol
(school drop out) a
předčasné odchody ze vzdělávání
(ve smyslu ukazatele předčasných odchodů vykazovaného Eurostatem, tzv. early school leaving)3).
Předčasné odchody ze škol
mohou a nemusí vyústit v předčasný odchod ze vzdělávání. Část žáků, kteří ukončí studium na střední škole, přechází bezprostředně nebo s menším odstupem na jinou školu nebo se do vzdělávání vrací později (Trhlíková, 2012).
Předčasné odchody ze vzdělávání
znamenají definitivní zanechání studia.4) V tomto článku budeme pro oba typy odchodů používat pojem „předčasné odchody ze vzdělávání“.Česká republika dlouhodobě patří mezi země s nejnižší mírou předčasných odchodů žáků ze systému vzdělávání v Evropě. Méně pozitivní je již skutečnost, že oproti celoevropskému trendu, který se vyznačuje poklesem či stagnací míry odchodů ze vzdělávání (ze 14 % na 9,9 % mezi roky 2009 a 2020), v České republice v posledních letech dochází k jejich nárůstu (z 5,4 na 7,6 % mezi roky 2009 a 2020)5). Zároveň zaznamenáváme velké rozdíly regionální a podle typu škol. Největší míra předčasných odchodů ze vzdělávání se vyskytuje v Karlovarském a Ústeckém kraji (NUTS 2 Severozápad), kde procento předčasných odchodů v roce 2017 vystoupalo dokonce na 15,6 % (Chomová a kol., 2019).
Z hlediska kategorie vzdělávání se nejvyšší podíl předčasných odchodů vyskytuje v oborech středního vzdělávání bez výučního listu a maturity (28–30 % žáků) a ve středním vzdělávání s výučním listem (28 % žáků) (ReferNet, 2013).
Rozhovory s psychology ukázaly, že nikdo z nich systematicky nesleduje, zda jeho činnost nějakým způsobem ovlivňuje to, zda žáci méně často opouštějí danou školu nebo odcházejí ze vzdělávání. Na druhou stranu si ale jsou vědomi toho, že to, jakým způsobem s žáky pracují, může mít v tomto směru preventivní účinek.
Psycholog jako důvěrník a průvodce
Některé problémy žáků, které mohou vyústit v předčasný odchod ze vzdělávání, se mohou projevit z