Zvyšování psychické odolnosti pedagogů

V rámci profese pedagoga v jakémkoliv typu školního zařízení je téma psychické odolnosti velmi podstatné. Péče o vlastní psychickou stabilitu (která ovlivňuje základní ladění každého, jeho vnímání, komunikaci, mentální kapacitu, empatii, schopnost řešit konflikty atd.) stojí na předních místech v každém zaměstnání, kde se pracuje s lidmi. U pedagoga, který patří do kategorie pomáhajících profesí, se potřeba péče o vlastní psychickou stabilitu ještě mnohonásobně zvyšuje, a to vzhledem k tomu, že pracuje s dětmi nebo mladými adolescenty, jejichž nervová soustava není ještě zcela vyzrálá. Jinými slovy je vzhledem k vývojovému zrání dětí a studentů nezbytné mít v našem školském systému dostatečně odolné a psychicky stabilní pedagogy; také proto, aby je práce s dětmi bavila, měli z ní radost a mohli svou energii předávat dále. Pamatujete, co jsem uvedla v dřívějších číslech tohoto časopisu? Ve stresu se nikdo nic nového nenaučí - jen přežívá. Člověk na hranici své psychické kapacity, na pokraji zhroucení nebo vyhoření nemá dobrou energii pro kontakt s dětmi. Práce ho nebaví, netěší, všechno nové ho otravuje, každá drobnost je problém, nic se nedaří, vše je špatné...

Ano, v našem životě nepřicházejí jen krásné a úspěšné chvíle, ale právě proto je třeba si osvojovat citlivost, techniky a pomůcky, které nám pomáhají lépe rozumět sám sobě, chránit se a řešit těžké situace. Nutno podotknout, že těmto schopnostem a dovednostem se neučí na žádné škole - během výuky studenti pedagogických fakult maximálně teoreticky proberou základní kapitoly z psychologie, jejíž součástí jsou i termíny jako „psychická odolnost“, „stres“, „krize“, „syndrom vyhoření“, možná „deprese“ a další stavy. Ale co s tím? Je potřeba věnovat tomuto tématu stejnou pozornost, jako věnujeme rozvíjení dovedností a technik pro jakýkoliv jiný předmět. Musíme klást důraz na výběr DVPP zacíleného na techniky a prožitkové kurzy zaměřené na poznávání sebe, seznámení se s podpůrnými, komunikačními a relaxačními technikami a jejich osvojení. Výborným doplňkem je práce v supervizi.

Obecně můžeme psychickou odolnost definovat jako naši kapacitu odolávat a čelit požadavkům, které přicházejí z prostředí - vnitřního i vnějšího. Psychická odolnost je do určité míry vrozená, ale také ovlivněná prostředím, ve kterém vyrůstáme a žijeme. Dá se samozřejmě posilovat a zvyšovat. V každodenních situacích se do pevné psychické odolnosti nepočítá umění přepínat se, kladení velkých nároků na sebe samého či snaha vše dovést do perfektního konce. Naopak se může stát, že s velkým vlastním očekáváním psychická stabilita klesá a vzrůstá vnitřní napětí, frustrace, strach ze selhání. Psychickou odolnost potřebujeme v případě, že se odehrává nějaká složitá situace, které čelíme. Situaci tak můžeme díky své odolnosti zvládnout s profesionálním nadhledem, diplomaticky, jen s úměrným množstvím vynaložené energie. Můžeme se tedy dobrat řešení. Ale pokud jsme na hranici svých sil a svých kapacit a naše odolnost je malá, netrénovaná, pod tíhou prožitku zpanikaříme, nezvládneme své emoce nebo se zhroutíme.

Naši psychickou odolnost ovlivňuje řada faktorů, kromě již výše zmíněných vrozených předpokladů, výchovy a prostředí, které nás formovalo, existují techniky a přístupy, kterými můžeme vlastní psychickou odolnost posilovat a zvyšovat. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak je možné, že určitou silně vypjatou situaci někdo přejde se zvýšeným hlasem, ale bez větší újmy a někdo jiný se zhroutí?

Pro svou psychickou odolnost uděláte nejvíce, pokud budete sami sebe podporovat a zaměřovat se především na to, co děláte dobře, co se vám daří a co jste úspěšně vyřešili. Tím posilujete sami sebe pro situace, které budou vyžadovat, abyste je ustáli a nehroutili se. Je dobré si postupnými kroky přivolávat a uvědomovat, co bylo dobré, jak jste co udělali, co jste pro to potřebovali. Nepřecházejte úspěšné situace jako samozřejmost. Tím, že se oceníte, podpoříte a vyhmátnete, co se podařilo, upevníte svou dobrou zkušenost. Naopak vnitřní kritika, výčitky nebo zaměření na chyby vaši psychickou odolnost velmi oslabují. Je fakt, že tato vnitřní mentální mapa vzniká s největší pravděpodobností v dětství, kdy se vám nedostávalo ocenění. Ale i tak se dá v dospělosti s tímto jevem pracovat.

Je velmi důležité dbát na vlastní hranice a stavět sebe a své potřeby na první místo. Člověk, který je nastaven na to, aby neustále monitoroval potřeby druhých a případně byl k dispozici, pokud druhý něco potřebuje, velmi často přehlíží potřeby vlastní a dochází k jeho postupnému vyčerpání. Ve chvíli, kdy musí například řešit konflikt nebo vypjatější situaci, pro tuto situaci těžko hledá kapacitu. Funguje to stejně jako v letadle, kde si v případě potřeby kyslíkovou masku první nandává dospělá osoba, teprve potom přichází na řadu dítě. Své potřeby tedy mějte zdravě na prvním místě, jen tak můžete být dobře k dispozici druhým. Vše začíná u čistě fyziologických potřeb a končí například přáním požádat si o dovolenou nebo věnovat se svým koníčkům, přátelům, zkrátka dělat něco, co „já sám chci“.

Toto pravidlo platí pro všechny oblasti života. Jak ale říci „ne“ takovým způsobem, abychom neměli výčitky svědomí a aby druhý neměl pocit, že je odmítnut? Musíme se vyjádřit laskavě, ale srozumitelně a věcně. V dospělé a zdravé komunikaci je zcela nezbytné umět říci „promiň, teď na to nemám kapacitu, ale za hodinu jsem ti k dispozici“ nebo „toto už vzhledem ke všem svěřeným úkolům opravdu nezvládnu, prosím zadej úkol někomu jinému“.

V tomto případě můžete uplatnit cokoliv, co pomůže oddělit čas pracovní od nepracovního. Platí to zejména pro ty, kteří mají tendenci nosit si práci domů a tam u večeře i po ní přemýšlet o pracovních záležitostech. Podoba rituálu může být různá: Může vypadat tak, že při odchodu z kanceláře vědomě vypnete počítač s tím, že vypínáte i své pracovní myšlenky, může se jednat o to, že si před odchodem ze školy na stůl napíšete seznam věcí, se kterými chcete další ráno hned po příchodu začít. Může to být umytí hrnku od kávy či čaje v kuchyňce nebo jen hluboký nádech a výdech při odchodu z budovy. Podstatné je, že tento rituál vykonáte vědomě s tím, že odcházíte z práce a veškeré pracovní starosti a témata zanecháváte ve škole. Velmi pomáhá také oddělovací rituál při příchodu domů. Jakýkoliv. Převlékněte se do pohodlného oblečení, udělejte si čaj nebo kávičku... Stačí jen pár vědomých minut a jsme doma, ve svém, bez práce, ve své vlastní hlavě i těle.

Tímto doporučením myslím v první řadě dokázat o podporu nebo pomoc včas požádat. Pokud se naopak sama nabízí, je třeba umět ji využít, ať už jde o zájem kolegů, radu nebo mentoring nadřízeného, nebo například nabídku supervize či jiné podpory. Jako zásada platí, že jakmile pracujete s lidmi, problémy, napětí, stres či otázky a nedorozumění z toho pramenící nevyřešíte sami se sebou. Je opět potřeba zapojit lidi (zvenčí problému), ale právě takové, které si pro podporu své psychické stability sami zvolíme, kterým důvěřujeme nebo jejichž doporučení a rady nám fungují.

Naše tělo velmi úzce a prakticky okamžitě reaguje na to, co v průběhu celého dne prožíváme, o čem přemýšlíme a jak tyto myšlenky zpracováváme. Svou psychickou odolnost můžeme v tomto případě posílit tím, že budeme pozorní k tomu, co se s námi na fyzické úrovni děje. V oblasti prevence syndromu vyhoření a psychické stability se jedná hlavně o tělesné signály stresu, jako je například nedostatečné dýchání, tenze v ramenou, za krkem, v zádech, opomíjená žízeň, hlad, únava.

Tento bod souvisí s bodem předchozím. Ve více či méně vypjatých situacích se tělo přirozeně dostává do tenze, aby připravilo samo sebe na boj nebo útěk. Po odeznění takové situace je však velmi vhodné zaměřit svoji vědomou pozornost na uvolnění celého těla a není třeba žádných speciálních metod. Stačí se jen posadit co nejpohodlněji, na několik minut úplně uvolnit celé tělo a zhluboka dýchat. Již po několika vteřinách zaznamenáte změnu v podobě klidu, nárůstu energie a odeznění napětí v těle.

Níže uvedená relaxace se zaměřuje na zklidnění, zpomalení myšlenek a přerušení dotěrného myšlenkového proudu, uvolnění svalového napětí.

Praktické poznámky: