Lepší Česko začíná ve školách: Kam má nová vláda v oblasti školství upnout svou pozornost?

Klíčové budou investice do školství a pokračování reforem v oblasti přípravy učitelů a podpory ředitelů. Nová vláda by si měla dát za cíl také snižování nerovností a pilotáž místní školské správy, která může pomoci s efektivní správou škol. Nakolik se bude české školství rozvíjet, nebo zda bude stagnovat, to mohou napovědět už první měsíce po volbách.

Nová sněmovna bude mezi svými prvními úkoly řešit schvalování státního rozpočtu na rok 2026. Česko bohužel ve financování školství dlouhodobě zaostává za průměrem zemí OECD, za posledních šest let chybělo v rozpočtech oproti průměru celkem 293 miliard korun. Pokud bychom v příštím roce chtěli s vyspělými zeměmi udržet krok, znamenalo by to investovat ze státního rozpočtu zhruba 320 miliard. Jen takový objem peněz pokryje povinné výdaje a umožní investice do inovací. A jen takový rozpočet může být pro učitele, ředitele i další pedagogy jasným vzkazem, že to nová vláda myslí se školstvím vážně. Nižší rozpočet by nutně znamenal, že se terén nedočká některých ze slíbených změn.

Jedná se především o platy učitelů, které mají podle zákona činit 130 % průměrné mzdy. Reálně však učitelky a učitelé v Česku na tento průměr nikdy nedosáhli. Jejich platy od roku 2021, kdy se vyšplhaly na 125 %, klesají. Podle studie think-tanku IDEA při CERGE-EI se loni učitelské platy pohybovaly okolo 109 % průměrné mzdy, letos nejspíše spadnou na 108 % a v dalších letech mají dále klesat.

V souladu s novelou školského zákona má státní rozpočet nově pokrýt také financování školních psychologů a sociálních a speciálních pedagogů v základních školách se 180 a více žáky. Další změnou je možnost indexového financování škol. Novela rozšířila výčet výdajů, na které lze poskytovat prostředky ze státního rozpočtu pomocí mechanismu tzv. „ad hoc normativů“. Díky tomu může MŠMT od ledna efektivně školám poskytovat prostředky ze státního rozpočtu na snižování nerovností, a pružně tak reagovat na aktuální potřeby vzdělávacího systému s cílem podpořit každého žáka a každou žákyni.

Pokud se ale školství ani za nové vlády nedočká důstojného financování, výše uvedené pozitivní legislativní změny nebudou v praxi fungovat. A nejvíce to odnesou děti.

Je zřejmé, že hledat úspory v napjatém rozpočtu bude těžké pro jakoukoliv vládu. Každá koruna investovaná do vzdělávání se ale mnohonásobně vrátí. Je načase, aby si politici uvědomili, že vzdělávání je hlavní silou ekonomického růstu a inovací. Namísto škrtů by proto nové vedení ministerstva školství mělo hledat cesty, jak lépe nakládat s rozpočtem svého resortu. A ušetřené finance pak investovat efektivněji tam, kde mají největší dopad. Do učitelů a ředitelů, kteří mají na kvalitu výuky největší vliv.

Česko se dlouhodobě potýká s nedostatkem kvalitních kvalifikovaných učitelů. V dalších letech je proto nutné přijmout změny, které zvýší počet zájemců o studium učitelství a udrží kvalitní učitele a učitelky v profesi. Je potřeba pokračovat v reformě přípravy učitelů, která běží od roku 2021. Abychom jednou měli nejlepší učitele v Evropě, musíme dát učitelům také možnost komplexního profesního rozvoje a perspektivu kariérního postupu. Stát by měl představit kariérní systém pro učitele, který bude navázaný na kompetenční rámec a který bude propojený s nabídkou dalšího vzdělávání, podporou učitelů i motivačním odměňováním.

Dále by se měl stát zaměřit na podporu ředitelů škol a implementovat čtyři priority, které si MŠMT, NPI ČR a ČŠI stanovily pro roky 2025–2027 v rámci Systému podpory a vedení ředitelů škol. Jedná se o rozvoj kvalifikačních studií, mentorské podpory ředitelů škol, posílení vedení škol a podpory v regionech a vznik kompetenčního rámce. Na kompetenční rámec by měl navázat komplexní kariérní systém pro ředitele, který pomůže zájemcům o funkci, podpoří začínající i stávající ředitele a těm nejzkušenějším umožní vstup do dalších lídrovských rolí.

Kvalitní příprava a dlouhodobá podpora téměř 170 000 učitelů a 10 000 ředitelů, kteří v Česku působí, má potenciál významně posunout naši zemi. Změny ve školství jsou však během na dlouhou trať a neprojeví se ze dne na den. Pro jejich úspěšnou implementaci je proto důležitá a dlouhodobá stabilní podpora změn ze strany všech významných aktérů vzdělávací politiky včetně premiéra země.

Je zásadní, aby v letech 2025–2029 pokračovala implementace Strategie 2030+, na které panuje široká shoda a která stanovuje dva cíle, k nimž má české školství směřovat v dalších letech: snižování nerovností v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a rozvoj kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život.

K tomu, aby strategie nezůstaly jen v šuplíku, potřebujeme kromě financí také kompetentní lidi a data. Vláda by měla budovat odborné kapacity ve veřejné správě, aby měl reformy ve školství kdo vést a realizovat. Pro lepší přehled o (ne)dostatku učitelů a dalších pozic ve školách by měl stát zavést registr učitelů a žáků. Ten by umožnil sledovat efektivitu vzdělávání a vzdělávací dráhu na úrovni jednotlivce. Pro sledování kvality našeho školství bychom dále měli definovat sadu indikátorů, které nám umožní sledovat, jak kvalitní školy máme a kde nás tlačí pata. Data ze školství bychom následně měli propojit s daty z jiných oblastí – sociální, zdravotní nebo z trhu práce.

Cestou k prosperitě jsou systémová řešení na pomezí vzdělávací a sociální politiky, která všem dětem umožní zažít úspěch bez ohledu na to, kde se narodí. Vydá se tudy nová vláda?