V minulém článku jsme se zabývali tím, jak zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“), definuje bezúhonnost a jaké jsou následky ztráty bezúhonnosti. V tomto článku se zaměříme na to, zda může pedagogický pracovník pozbýt bezúhonnost i jinak než odsouzením v trestním řízení. Odpověď zní: ano, může.
Zákon o pedagogických pracovnících stanoví bezúhonnost jako předpoklad pro výkon činnosti pedagogického pracovníka, blíže ji nedefinuje. Říká pouze, kdo osobou bezúhonnou není, a ztrátu bezúhonnosti váže k pravomocnému odsouzení za trestný čin. Ale může pedagogický pracovník pozbýt bezúhonnost i jinak? Například pokud se účastní natáčení pornografických videí, což není protiprávní?
Takovým případem se mezi lety 2012 a 2015 zabývaly soudy v České republice. Ředitel školy se účastnil natáčení erotických videozáznamů se sadomasochistickou tematikou. Když to zřizovatel zjistil, odvolal ho z pozice ředitele. Následně mu nový ředitel dal výpověď podle § 52 písm. f) zákonač. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Připomeňme, že § 52 písm. f) zákoníku práce míří na situaci, kdy zaměstnanec přestane splňovat předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon práce. Škola tvrdila, že bývalý ředitel přestal splňovat podmínku bezúhonnosti podle zákona o pedagogických pracovnících, proto byl propuštěn. Bývalý ředitel s tím nesouhlasil a napadl výpověď u soudu.
Bývalý ředitel argumentoval zněním zákona o pedagogických pracovnících, který se zabývá pouze bezúhonností v trestním slova smyslu a jinou bezúhonnost nezná. Proto tvrdil, že bezúhonnost ve smyslu zákona o pedagogických pracovnících nepozbyl. Škola naopak tvrdila, že
bezúhonnost ve smyslu zákona o pedagogických pracovnících je nutné vnímat šířeji
než pouze z trestního hlediska. Podle školy by chování učitele mělo reflektovat i důstojnost učitelského povolání a mravní postavení učitele.Okresní a krajský soud daly za pravdu bývalému řediteli, tedy dovodily, že výpověď byla neplatná. Nejvyšší soud1) dal naopak za pravdu škole. Vyšel přitom nejen ze znění zákona o pedagogických pracovnících, ale také ze zásad vzdělávání uvedených v § 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). Konkrétně citoval, že:
(1) Vzdělávání je založeno na zásadách
…
c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity
a důstojnosti všech účastníků vzdělávání.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba na bezúhonnost pedagogického pracovníka pohlížet v širším slova smyslu, nejen jako na
bezúhonnost trestní
, ale také jako na
bezúhonnost občanskou a morální
, která souvisí s důstojností, autoritou a obecnou slušností. Vyšel z toho, že součástí práce pedagogického pracovníka je i výchovně vzdělávací činnost. Tato výchovně vzdělávací činnost vyžaduje, aby pedagogický pracovník byl morálním vzorem pro žáky. Práce, chování a jednání učitele má rozvíjet etickou stránku osobnosti žáka. Proto je nutné, aby i mimopracovní chování a osobní život pedagogického pracovníka byly v souladu s obecně přijatými mravními normami.V předmětném případě tak ředitel pozbyl bezúhonnost, aniž by byl pravomocně odsouzen za trestný čin. Bylo to z toho důvodu, že jeho osobní život nebyl v souladu s obecně přijatými mravními normami. Účast na pornografických videích je totiž považována za společensky nepřijatelnou.
Tento případ otevřel
otázku mravní integrity pedagogických pracovníků
. Je totiž otázkou, co musí, co může a co nesmí pedagogický pracovník ve svém volném čase dělat. Pravděpodobně i jiné patologické rysy jako je třeba alkoholismus, braní drog nebo gambling budou považovány za nemorální a mohou vést ke ztrátě bezúhonnosti. Na tom bude pravděpodobně společenský konsenzus.Nejvyšší soud však ve výše uvedeném rozsudku argumentoval i zásadami vzdělávání podle školského zákona. Proto si autorka klade otázku, zda může pedagogický pracovník pozbýt bezúhonnost také tím, že se zpronevěří zásadáma cílům vzdělávání uvedeným v § 2 školského zákona.
Pro představu uvádíme celé znění § 2 školského zákona.
(1) Vzdělávání je založeno na zásadách
a) rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana,
b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,
c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání,
d) bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí,
e) svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání,
f) zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod,
g) hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy,
h) možnosti každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělávání.
(2) Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména
a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se
v průběhu celého života,
b) získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání,
c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost,
d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti,
e) utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého,
f) poznání světových a evropských kulturních hodnot
a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících
z evropské integrace jako základu pro soužití v národním
a mezinárodním měřítku,
g) získání a uplatňování znalostí o životním prostředí
a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví.
(3) Vzdělávání poskytované podle tohoto zákona je veřejnou službou.
Vezměme si třeba zásadu uvedenou v § 2 odst. 2 písm. d), tedy, že obecným cílem vzdělávání je pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti. Nicméně téměř každá žena a dívka se ve svém životě (bohužel) setkala s učitelem, který jí rádoby vtipně poradil: „neboj, ty tu matematiku potřebovat nebudeš, hlavně se nauč dobře vařit“. Mohou být i taková stereotypní vyjádření popírající rovnost mužů a žen důvodem pro pozbytí bezúhonnosti pedagogického pracovníka? Je to možné. Pravděpodobně bude záležet na jejich intenzitě, závažnosti a opakování. Rozsudek Nejvyššího soudu však otevřel vrátka i k postihu takových vyjádření, když sám argumentoval zásadami vzdělávání. Nicméně, než se takový případ dostane před soud, tak se to nejspíše nedovíme.
Závěr:
Nejen odsouzení za trestný čin
vede k pozbytí bezúhonnosti pedagogických pracovníků.
I nemorální jednání pedagogů ve volném čase může být důvodem pro pozbytí bezúhonnosti
, a tedy i výpovědním důvodem kvůli pozbytí předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon práce pedagogického pracovníka.1) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 21 Cdo 550/2014.