Na jaře roku 2015 byla ve Sbírce zákonů pod č. 82/2015 Sb. publikována novela školského zákona (č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „novela školského zákona“). Ta mj. zpřesňuje pravidla pro vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami.
Co všechno neobsahuje novela školského zákona č. 82/2015 Sb., tzv. inkluzivní
Mgr.
Veronika
Doležilová,
členka koordinačního výboru aliance Rodiče za inkluzi, právní poradkyně Nadace OSF Praha
Přestože se novele školského zákona přisuzuje z hlediska vzdělávání této skupiny dětí v podstatě až mýtický význam, z pravidel pro jejich vzdělávání mění v podstatě následující čtyři věci:
1.
Definuje, co je podpůrné opatření (§ 16 odst. 2).
2.
Definuje podpůrná opatření jako nárok dítěte na jejich využívání, nikoli jen jako možnost pro všechny zapojené, především děti, školy, rodiče a zřizovatele (§ 16 odst. 1).
3.
Podrobněji upravuje proceduru využívání služeb poradenských zařízení včetně výstupů jejich práce (§ 16a).
4.
Definuje zprávy a doporučení poradenských zařízení jako výsledek správní činnosti, proti kterému je možné se odvolat včetně následného využití soudního přezkumu (§ 16b).
Podstatou těchto i dalších změn školského zákona, kterým není věnována taková pozornost jak odbornou, tak laickou veřejností, je existence celé řady mezinárodních právních závazků upravujících nebo se vztahujících k právu na vzdělání. Pokud je Česká republika kritizována v oblasti vzdělávání, pak to není za vzdělávací systém jako takový, ale za způsob naplňování práva na vzdělání a práv souvisejících pro všechny děti v České republice, včetně jeho celospolečenského dopadu. Pokud totiž Česká republika tyto závazky přijala, pak se zavázala k jejich naplňování (realizaci práv a soudní ochraně) i k finančnímu zajištění.
Novela školského zákona proto mění pravidla pro vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami způsobem, aby i české právní předpisy obsahovaly takovou právní úpravu práva na vzdělávání, která splňuje formální teoretické požadavky na definování práva a poskytnutí tomuto právu i dosud chybějící právní ochranu.
K definování podpůrných opatření zákonem
Podpůrná opatření jsou novelou školského zákona nově definována jako konkrétní opatření, která mají kompenzovat vzdělávací potřeby všech dětí odlišujících se od předpokládaného standardu (viz § 16 odst. 2). Co se týče výčtu podpůrných opatření přímo v novele školského zákona, nejde o neznámý způsob stanovení podpůrných opatření, protože výčet obsahuje i vyhláška č. 73/2005 Sb. (viz § 1). Avšak k tomu, aby bylo podpůrné opatření chápáno jako právo-nárok, je zjednodušeně řečeno potřeba, aby bylo toto podpůrné opatření upraveno zákonem, nikoli podzákonnou normou. Proto novela školského zákona nově obsahuje výčet všeho, co je podpůrným opatřením, tedy co se bude používat k vyrovnávání odlišných vzdělávacích potřeb dětí, a na co proto mají tyto děti nárok. To posiluje právní i faktickou jistotu všech stran - dětí, škol, rodičů i poradenských zařízení. Všichni vědí, jaká podpůrná opatření existují, vědí tedy, co je a co není podpůrným opatřením, např. i v závislosti na druhu odlišných vzdělávacích potřeb konkrétního dítěte. Nejde tedy o věc novou, pouze se posiluje právní jistota ohledně toho, co je a co není podpůrné opatření.
K nároku dětí na podpůrná opatření
Podle stávajícího školského zákona mají děti s odlišnými vzdělávacími potřebami na jedné straně právo-nárok na vzdělávání ve spádových školách (viz § 36 odst. 5 a 7), tomuto nároku však na straně druhé neodpovídá dosavadní právní úprava poskytování podpůrných opatření.
Tento systémový nedostatek stávajícího školského zákona už více než 11 let způsobuje, že se děti s odlišnými vzdělávacími potřebami vzdělávají ve svých spádových školách, ale nemají nárok na to, aby mohly využívat podpůrná opatření, která potřebují k vyrovnání své odlišnosti, a školy nemají nárok na finanční zajištění poskytování jejich podpůrných opatření. To negativně ovlivňuje nejen vlastní proces vzdělávání, ale má to negativní dopad i na ekonomický život především veřejných základních škol, které jako příspěvkové organizace samosprávných celků nesou ve svých rozpočtech ekonomickou tíhu poskytování podpůrných opatření: financují podpůrná opatření vnitřními úpravami svých rozpočtů, zapojují se do nejrůznějších projektů, v některých případech dofinancovávají poskytování podpůrných opatření zřizovatelé škol.
Tím, že je právo na vzdělání nově chápáno jako právonárok, je za jeho naplňování odpovědný stát, nikoli samosprávné celky nebo školy. Státu tak vzniká povinnost finančně zajistit vzdělávání všech dětí, nejen těch, které odpovídají předpokládanému standardu, ale i dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami. Proto také dochází k přesunu financování vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami na centrální úroveň a krajské a místní samosprávy budou tuto agendu toliko administrativně spravovat, nikoli o ni rozhodovat, jak tomu bylo či mělo být doposud. Nebude tak například možné, aby krajské úřady snižovaly rozsah pedagogické asistence nebo s různou mírou formálnosti instruovaly poradenská zařízení, kolik hodin asistence mají přiznávat jednotlivým dětem podle druhu jejich postižení, protože tím dochází k popření principu individuálního posuzování každého dítěte zvlášť. První případ - počet hodin (předmět/y) potřebné pedagogické asistence - má být už nyní uveden ve zprávách a doporučeních poradenských zařízení (pokud tomu tak není, je potřeba si vyžádat u poradenského zařízení doplnění).
Nové chápání podpůrných opatření jako jasně určeného právního nároku konkrétních dětí tak ve svém důsledku pomůže nejen dětem samotným, ale především školám. Pokud mají školy zájem si už dnes zjistit, resp. spočítat, kolik peněz dostanou v jednotlivých případech dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami v příštím školním roce, potřebují k tomu přílohu k vyhlášce č. 27/2016 Sb. a zprávu s doporučením poradenského zařízení pro konkrétní dítě s přiznaným(i) podpůrným(i) opatřením(i). Příloha vyhlášky č. 27/2016 Sb. obsahuje mj. i „cenu“ jednotlivých podpůrných opatření a rozsah jejich poskytování v závislosti na míře potřeby dítěte. Zpráva a doporučení poradenského zařízení pak má už dnes obsahovat i „množství“ podpůrného opatření (stejně jako v případě míry pedagogické asistence platí, že pokud tomu tak není, je potřeba si vyžádat u poradenského zařízení doplnění).
Ke zpřesnění postupů poradenských zařízení a soudnímu přezkumu zpráv a doporučení
Tato novinka zůstává zcela opomenuta, přestože jde o zásadní změnu v přístupu dětí k podpůrným opatřením. Kromě toho, že jak novela školského zákona (viz § 16a), tak prováděcí předpisy (viz hlava III vyhlášky č. 27/2016 Sb.) zpřesňují postupy poradenských zařízení, zpřesňují také požadavky na výstupy jejich práce - zprávy a doporučení ke vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami. Pokud s nimi - jejich druhem a rozsahem poskytování -nebudou rodiče či škola souhlasit, mohou se proti nim odvolat, včetně soudního přezkoumání práce poradenských zařízení (viz § 16b novely školského zákona). O tento přezkum závěrů poradenských pracovišť může nově žádat i Česká školní inspekce na základě podnětu, který obdrží (viz § 16b odst. 5).
Z výše uvedeného je zřejmé, že novela školského zákona neobsahuje žádný z mýtů, který je jí přičítán:
-
Nezavádí tzv. inkluzi včetně povinnosti spádové školy přijmout spádové dítě, protože to platí už více než 11 let (do té doby existovala pouze možnost dítěte s odlišnými vzdělávacími potřebami se vzdělávat v běžné škole, nikoli povinnost se vzdělávat jen ve školách speciálních).
-
Neruší speciální školy ani tzv. školy praktické, protože tzv. praktická škola je podle současného školského zákona nespádovou školou, která vzdělává děti podle tzv. přílohy pro vzdělávání dětí s mentálním postižením ve stupni lehké k RVP ZV (nově redukované výstupy v RVP ZV).
-
Neobsahuje pravidlo o absolvování všech dětí ze základních škol speciálních a tzv. praktických alespoň následujícího školního roku 2016/2017 ve spádových školách.
-
Vydáním vyhlášky č. 27/2016 Sb. nedochází k odkladu integrace dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami, protože právní předpis nižší právní síly nemůže měnit účinnost právního předpisu vyšší právní síly; vyhláška obsahuje v přechodných ustanoveních jen pravidlo o zachování platnosti zpráv a doporučení vydaných podle současné právní úpravy po dobu maximálně 2 roky (viz § 32).
Jednotlivé mýty či omyly jsou podrobněji popsány v příloze k tomuto článku. Ta vznikla jako příspěvek pro konferenci Jak na společné vzdělávání v Karlovarském kraji pořádanou Krajským úřadem Karlovarského kraje a Nadací Open Society Fund Praha, konanou na počátku února 2016 pod názvem Mýty a omyly o inkluzi ve veřejném prostoru. Jelikož měl příspěvek značný ohlas, je aktualizován vždy, když se objeví další mýtus či omyl.