Práva a povinnosti školy - strana 9

Dne 1. 1. 2017 nabyla účinnosti další část zákona č. 178/2016 Sb., kterým se postupně[1] novelizuje školský zákon. Podstatnou částí této novely bylo zavedení povinnosti předškolního vzdělávání pro určitou skupinu dětí. O povinnosti předškolního vzdělávání toho již bylo napsáno a řečeno mnoho, tato pracovní situace[2] se proto zaměřuje na opomíjenou, možná až zapomenutou, vazbu mezi touto novinkou a povinnostmi mateřských škol v oblasti stravování dětí. V této souvislosti ostatně hraje významnou roli další dílčí nabytí účinnosti zákona č. 178/2016 Sb. ke dni 1. 9. 2017. [1] Jednotlivé části zákona č. 178/2016 Sb. nabývají účinnosti postupně, a to od 1. 9. 2016 až do 1. 11. 2020. [2] V této pracovní situaci je vyjádřen právní názor jeho autorů. V případě sporu, včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci, mohou být stanoviska a závěry třetích stran, včetně soudu, odlišná od těch, která jsou v tomto článku prezentovaná.

Cílem následujícího textu je popsat situaci, kdy správce získá osobní údaje od jiné osoby, než je subjekt údajů, a informační povinnost, která škole a školskému zařízení vzniká v této souvislosti.

Cílem článku je ukázat pomocí příkladů splnění informační povinnosti správce dle čl. 13 Nařízení a dále splnění uvedené povinnosti okomentovat.

Lhůty, sankce a odpovědnosti, které vyplývají ze zákona o registru smluv.

V tomto díle se zaměříme na nejčastější chyby, se kterými se denně v rámci monitoringu setkáváme. A jelikož by bylo bezpředmětné pouze poukazovat na chyby, zaměříme se i na to, jak tyto chyby vznikají, jak je řešit a jak chybovosti předcházet.

Zákon o registru smluv: Zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů, je platný od 14. 12. 2015, tedy již více než dva roky. Účinnosti nabyl 1. 7. 2016, nicméně v plném znění, tedy i se všemi sankčními mechanismy, je účinný až od 1. 7. 2017. Zákon o registru smluv má v gesci Ministerstvo vnitra České republiky.

Ze zákona o daních z příjmů (dále také „ZDP“) jsou pro příspěvkové organizace důležité, stejně jako pro ostatní poplatníky, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, mimo jiné tyto paragrafy:

Požadavky na vedení účetnictví jsou uvedeny v § 8 odst. 1 až 6 zákona o účetnictví. Plnění požadavků je předpokladem k sestavení účetní závěrky, která má nabývat předem stanovených vlastností.

Předškolní vzdělávání je v České republice obvykle poskytováno za úplatu, kterou podle § 6 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, stanoví ředitel mateřské školy. Úhrada je stanovena jako měsíční a je zveřejňována na přístupném místě ve škole nejpozději 30. června předcházejícího školního roku. Navzdory tomu celá řada mateřských škol požaduje vedle této úplaty i „naturální platby“ v podobě toaletního papíru, papírových kapesníků, mýdla, papírů na kreslení, pastelek, fixů, lepidel apod. Takovýto postup však není v souladu se zákonem.

Smyslem pracovní situace je popsat základní postup při podání odvolání, podnětu k zahájení přezkumného řízení a podání správní žaloby. Autoři se zaměřují na situaci, kdy jeden z rodičů nesouhlasí s přijetím dítěte ke vzdělávání v určité škole nebo s přestupem dítěte do jiné základní nebo střední školy.

Dne 1. 7. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), který přinesl mimo jiné povinnost některých subjektů zveřejňovat soukromoprávní smlouvy, smlouvy o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci. Povinnost škol zveřejňovat smlouvy vyplývá z ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) zákona o registru smluv, neboť školy jsou příspěvkové organizace územního samosprávného celku.

Do roku 2015 byl pojem „zákonný zástupce“ pro účely zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, vymezen v ustanovení § 17 odst. 3 téhož zákona jako osoba, která je v souladu se zvláštním právním předpisem nebo s rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka. Zákonem č. 82/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byla tato definice přesunuta do § 183 odst. 7 školského zákona. Z této definice však není dostatečně zřejmé, koho konkrétně si lze pod pojmem představit.

Rozhodování o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání je ve výlučné kompetenci ředitele dané mateřské školy. Jedná se o řízení zahájené na žádost, kterou jménem nezletilého dítěte podává zákonný zástupce. Stejně jako v případě základního či středního vzdělávání i v případě předškolního vzdělávání je dítě vždy přijímáno na dobu celého vzdělávacího cyklu v mateřské škole. Pokud je dítě k předškolnímu vzdělávání v mateřské škole přijato, má právo v tomto vzdělávání při splnění podmínek stanovených školským zákonem pokračovat. Z právního hlediska je tedy nepřípustné přijmout dítě k předškolnímu vzdělávání pouze na omezenou dobu.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) ukládá v ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zaměstnanci povinnost podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Důležité je, že zaměstnanec koná práci podle pokynů zaměstnavatele, resp. vedoucích zaměstnanců. Práci musí zaměstnanec konat osobně, což znamená, že se nemůže nechat někým zastoupit. I když je zaměstnanec v podřízeném postavení vůči zaměstnavateli a musí konat práci dle jeho pokynů, dispoziční oprávnění zaměstnavatele vůči zaměstnanci je omezeno pracovní smlouvou.

Podle ustanovené § 28 odst. 1 písm. h) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), školy a školská zařízení v rámci vedené dokumentace uchovávají i záznamy z pedagogických porad.

Používání „hlavičkového“ a „normálního“ papíru právní předpis neurčuje. Norma, která ve velké míře upravuje obsah „hlavičkového“ papíru, je ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory nebo psaných strojem. Z obsahového hlediska se „hlavičkový“ papír nejvíce blíží obsahu tzv. obchodního dopisu (např. obchodní dopis s odvolacími údaji ve sloupci, obchodní dopis s odvolacími údaji v řádku).

Vzdělávání je v souladu s ústavou založeno na rovném přístupu bez ohledu na majetek nebo jiné postavení a na zásadě bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí. Toto právo vychází z Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Listina v čl. 33 uvádí, že každý má právo na vzdělání. Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.

Charakteristika uznání uceleného dosaženého vzdělání