Personalistika - strana 25

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), v ustanovení § 96 zaměstnavatelům přikazuje vést evidenci pracovní doby. Zákon upravuje výše uvedenou problematiku pouze velmi stručně. Zákoník práce ani žádný jiný právní předpis nestanoví způsob vedení evidence pracovní doby. Protože povinnost vést evidenci pracovní doby je zákoníkem práce uložena zaměstnavateli (samozřejmě za nezbytné součinnosti zaměstnance), je tedy pouze na něm, jaký způsob evidence pracovní doby. Zvolený způsob však musí odpovídat účelu vedení evidence pracovní doby. Je ale nezbytné rozlišovat mezi podklady pro zpracování evidence pracovní doby a samotnou touto evidencí.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), v ustanovení § 96 zaměstnavatelům přikazuje vést evidenci pracovní doby. Obecně je možné konstatovat, že zaměstnavatel vede evidenci skutečností uvedených v ustanovení § 96 zákoníku.

V posledních letech stoupá agresivní chování žáků a studentů vůči učitelům. Jedná se především o slovní urážky, sexuální harašení (obscénní gesta, osahávání), obtěžování (ničení majetku, telefonáty, obtěžování jejich dětí), zastrašování zneužitím vlivných známostí, výhrůžky fyzickým násilím, a to i ze strany rodičů, a fyzické násilí. Byly zaznamenány i útoky se zbraní, včetně usmrcení učitele.

Podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), může zaměstnanec pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Základní podmínkou tedy je, že se takové plnění stalo splatným a že od termínu splatnosti uplynulo 15 dnů. Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je dán i tehdy, jestliže zaměstnavatel zaměstnanci v rozporu s jeho žádostí nepoukáže mzdu nebo její část na jeho účet u banky nebo pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva ani do 15 dnů po uplynutí pravidelného termínu splatnosti mzdy nebo jiného písemného sjednaného termínu (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2019/2004).

Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce. Spor však může vzniknout o okamžik, kdy tento nárok vzniká. Situaci řešil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí č. j. 21 Cdo 810/2010, ze dne 10. května 2011. Mzda, kterou zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci za vykonanou práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků, se sjednává především v pracovní smlouvě, v kolektivní smlouvě nebo v jiné smlouvě.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) ve svém § 312 dává zaměstnavateli právo vést osobní spis zaměstnance. Toto ustanovení současně uvádí, jaké písemnosti může spis obsahovat a kdo do něj může nahlížet. Personální spis je možné charakterizovat jako soubor zcela nebo částečně standardizovaných dokumentů odpovídající právním normám a zaznamenávající průběh a výsledky jednotlivých personálních činností (pef.czu.cz/~panek/AT2008/Projekty/Personalni_spis.doc, Návrh struktury personálního spisu).

Zákoník práce v § 11 hovoří o vedoucích zaměstnancích, kteří jsou „oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny.“ Ředitel školy je zcela jistě vedoucím zaměstnancem, takže kontrola spadá do jeho každodenní činnosti.

Podle § 154 zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění, zahraniční pracovní cestou se rozumí cesta konaná mimo území České republiky. Dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice České republiky, kterou oznámí zaměstnanec zaměstnavateli, nebo doba odletu z České republiky a příletu do České republiky při letecké přepravě.

Podle § 154 zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění, zahraniční pracovní cestou se rozumí cesta konaná mimo území České republiky. Dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice České republiky, kterou oznámí zaměstnanec zaměstnavateli, nebo doba odletu z České republiky a příletu do České republiky při letecké přepravě.

Součástí většiny zaměstnání je i pravidelné prohlubování kvalifikace. S ohledem na to, aby toto prohlubování nenarušovalo běžný pracovní proces, probíhá často po pracovní době nebo o víkendech. Zaměstnavatelé ovšem obvykle nevědí, jaké důsledky z takového víkendového školení pro zaměstnavatele plynou a považují jej za soukromou záležitost zaměstnance.

Je zcela nepochybné, že každý zaměstnanec občas potřebuje navštívit lékaře v pracovní době. Zaměstnavatelé nezřídka kdy na tuto potřebu reagují tím, že po zaměstnanci vyžadují zameškaný čas napracovat. Zaměstnanci netuší, zda je tento požadavek oprávněný či nikoli.

Z ustanovení § 93 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů („zákoník práce“), vyplývá, že prací přesčas je práce, která překročí stanovenou týdenní pracovní dobu a je vykonávána zaměstnancem mimo předem stanovený rozvrh směn:

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), obsahuje mimo jiné úpravu sjednávání a určení mezd, ochranu zaměstnanců při kompenzaci práce v obtížných pracovních podmínkách (přesčasy, práce ve svátek, v noci, ve ztíženém pracovním prostředí, v sobotu a v neděli), poskytování mzdy v naturální formě a uplatnění konta pracovní doby. Mezi zákonem uvedené příplatky patří i příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah. Tento příplatek bývá často zaměňován s příplatkem za práci přes čas. Tato záměna je zcela chybná. Příplatky jsou každý vyplácený za jiných okolností a existují vedle sebe.

Kolektivní smlouva je smlouvou uzavíranou v souladu se zákoníkem práce. Zákoník práce byl v souvislosti s rekodifikací soukromého práva novelizován s účinností od 1. 1. 2014, a to včetně ustanovení upravujících kolektivní smlouvu. Novelizována byla ustanovení § 23, § 27, § 28 zákoníku práce:

V ustanovení § 217 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), je jednoznačně stanovena výlučná kompetence zaměstnavatele nařídit zaměstnanci čerpání dovolené, a to tak, aby dovolená byla zaměstnancem vyčerpána v celkové roční výměře. Tuto dovolenou si zaměstnanec musí čerpat alespoň 2 týdny souvisle, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené, a zbytek do konce daného kalendářního roku. Je zřejmé, že každý zaměstnavatel musí při určování dovolené svým zaměstnancům přihlédnout především k zájmům svým (provozní důvody), ale také zohlednit právo svých zaměstnanců na čerpání dovolené. Znamená to, že dřív, než zaměstnavatel využije svého práva určit zaměstnanci přímo čerpání dovolené, má vycházet z určitého předem daného rozvrhu čerpání dovolené.

Jedním ze způsobů uskutečňování dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků je samostudium (§ 24 odst. 4 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“). K realizaci této formy dalšího vzdělávání přísluší pedagogickým pracovníkům volno v rozsahu 12 pracovních dnů ve školním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.

Vzor kolektivní smlouvy je vypracován v rámci vzájemných vztahů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Českomoravského odborového svazu pracovníků školství a nahrazuje předchozí vzor kolektivní smlouvy publikovaný ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, sešit č. 7/2012.

Možnost opustit pracoviště během přestávek v práci je jedním z nejčastějších sporných bodů ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Někteří zaměstnavatelé jen neradi umožňují pracoviště opustit, někteří to dokonce zakazují a zaměstnanci na druhou stranu chtějí dobu přestávek trávit dle svého uvážení, nejen pokud jde o způsob, ale i o místo.