Zákonný zástupce

Ředitel naživo je dvouletý akreditovaný vzdělávací program pro dvojice/trojice z vedení škol. Je určen pro ředitele základních a středních škol a jejich zástupce, kteří mají motivaci pracovat na tom, aby se děti v jejich školách učily naplno a s radostí, a chtějí své zkušenosti sdílet. V sérii rozhovorů si budeme v tomto školním roce povídat s absolventy programu o využití získaných znalostí a dovedností ze vzdělávacího programu v životě školy. V dnešním rozhovoru se zaměříme na zavádění triád, tedy setkávání učitel – žák – rodič.

V profesi učitele je klíčové nejen podporovat žáky, ale také efektivně spolupracovat a komunikovat s rodiči. To není nic nového, co by čtenáři už neznali. Přesto mě při cestách po školách v České republice překvapuje rozdílný přístup jednotlivých škol a pedagogů. Proto bych rád napsal několik řádků o tom, co vnímám jako podpůrnou službu.

„Mám takovou teorii. Když se obklopíte rodiči, kteří vám fandí, vytvoříte si kolem sebe bariéru a nedostanou se k vám rodiče, kteří vám třeba zas tak úplně nefandí. A když s nimi navážete vztah, jde pak všechno úplně jinak, než když jednáte jen z pozice moci,“ říká Matěj Žák, ředitel česko-anglické školy Victoria School v Klánovicích. Školy, kde jsou rodiče vítáni - i proto mají stejnojmennou certifikaci od Řízení školy. Jaké aktivity s rodiči realizují? A vyplácí se tykat si s nimi? Nejen na to jsme se zeptali pana ředitele v našem rozhovoru.

Jak to chodí v mateřské škole, která upustila od přemíry memorování písniček a básniček? Proč se raději zaměřují na silné stránky dětí? A jak jim certifikace Rodiče vítáni pomáhá s plánováním rozvoje osobností dětí ve spolupráci právě s rodinou? Nejen o tom jsme si povídali s Otakarem Kolářem, ředitelem Mateřské školy Synkova 24 v Brně. „Z naší zkušenosti vidíme, že funkční komunikace a spolupráce s rodiči je opravdovým základem kvalitní výchovně vzdělávací práce s dětmi. Dosáhli jsme bodu, kdy vnímáme rodiče jako partnery, a proto se s nimi snažíme od začátku budovat atmosféru důvěry a oboustranného respektu.“

Svěření do střídavé péče je zcela běžné. Stejně tak je běžné, že i v tomto případě bydlí rodiče na vzdálených místech a vzdělávání v jedné škole není reálně možné. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, návod nenabízí.

Základní škola a Mateřská škola Kyjov-Bohuslavice byla podle historických pramenů založena snad už někdy kolem roku 1770. Těžko říci, jaká atmosféra v ní panovala tenkrát, teď je přátelská a otevřená, o čemž se přesvědčí každý, kdo se třeba jen na chvíli setká s paní ředitelkou, Jovankou Rybovou. V rámci certifikátu Rodiče vítáni jsme si spolu povídaly o tom, proč vnímá ona i kolegové komunikaci směrem k rodině jako důležitou, jak přistupují k dětem nebo co by si pro školu přála, kdyby náš rozhovor četl nějaký štědrý donátor.

Nepustí si škola rodiče moc blízko, když jim nabídne spolupráci? Jakými způsoby mohou matky a otcové škole pomoci? Takové a další otázky rozvíjí pátým rokem Unie rodičů. V následujícím rozhovoru s jeho předsedkyní Angelikou Gergelovou navazujeme na první část našeho povídání, která vyšla v předchozím čísle Učitelského měsíčníku.

Matka žáka dala škole plnou moc s poskytováním údajů (prospěch, výchovná opatření apod.) o jejím dítěti pro svého přítele. Stačí to, nebo je potřeba souhlas i druhého zákonného zástupce (otce dítěte)? 

Nastavovat podmínky a prostředí pro učitele tak, aby se cítili spokojeně, je jeden ze zásadních úkolů ředitele školy. Spokojená, klidná škola, to je spokojený učitel a spokojený učitel rovná se spokojený žák a následně i spokojený rodič.

Pedagogové a rodiče jsou partnery při výchově a vzdělávání dětí a jejich součinnost má pozitivní vliv na dítě a přispívá k jeho zdárnému rozvoji. K tomu, abychom této efektivní součinnosti dosáhli, je nutné nejen vytvořit, ale také dále neustále udržovat kvalitní a vstřícnou spolupráci a komunikaci učitelů s rodiči v rámci vzdělávání dětí v mateřské škole.

Pro současnou školu jsou klíčové otázky, jak lze zapojit rodiče do dění školy, jak s nimi začít spolupracovat a vytvářet partnerský vztah a jak s nimi vést radostný a užitečný rozhovor. Ideálním nástrojem je koučovací přístup, který zohledňuje všechny překážky, které mohou komplikovat rozhovory učitelů a rodičů. A zároveň vede k stanovení společných cílů, k vědomému vstupu do role profesionála na komunikaci a vede k úspoře času rodičů i učitelů. Jak tedy koučovací přístup uplatnit v rozhovoru s rodiči?

… aneb udělejme i druhý krok ke zlepšení situace nejen dětí se speciálními vzdělávacími potřebami při realizaci práva na vzdělávání.1) Před pár dny začal školní rok a děti školou povinné začaly chodit do školy. Naprostá většina z nich pokračuje ve vzdělávání ve škole, kde se vzdělávaly i v minulém školním roce. Pro čerstvé prvňáčky jde však o významný okamžik, někdy i životního významu. Mizivá část dětí pak přestoupila do jiné základní školy. Všichni však mají společné to, že chodí do školy, kterou pro ně zvolili zákonní zástupci a jejíž ředitel je přijal, či je musel přijmout, protože jde o školu pro děti spádovou.

Zákonní zástupci často řeší otázku, jak mají naložit se zprávou z poradenského zařízení. Mají ji předložit škole, když je na ní uvedeno, že je pro potřeby rodičů? Potřebuje vůbec škola informace v ní obsažené? Jakým způsobem mohou zaměstnanci zacházet se zprávou a kdo se s informacemi o dítěti může seznámit?

Dobře nastavená spolupráce rodiny a školy může přispět k prevenci nevhodného chování dětí. Metodika Dobrý začátek® podporuje partnerský vztah rodičů a pedagogů a otevřenou komunikaci, která posiluje pozitivní přístup zmíněných aktérů, ovlivňuje postoje i chování pedagogů, dětí i rodičů. Níže vám představíme některé z komunikačních strategií metodiky Dobrý začátek®, které mohou posunout vzdělávací proces žádoucím směrem.

Rozjívený extrovert, který vyhledává pozornost? Zadumaný introvert, který nespolupracuje? Jak se přiblížit různým typům osobností, jak k nim přistupovat v kolektivu, jaké prostředí a slova volit ve snaze o porozumění? A jak komunikovat v rámci třídy plné individuálních teenagerů? V podcastech Zapojme všechny (34 a 35) jsme si nad tématem vztah dospívajícího dítěte a učitele povídali se Zuzanou Smithovou, komunikační koučkou, která pomáhá dospělým najít společnou řeč s dospívajícími. Druhý díl je určen zejména rodičům, kteří chtějí aktivně řešit problémy svých dětí teenagerů ve škole.

Cílem metodiky je poskytnout mateřským školám jednoduchý přehled komunikačních nástrojů a jejich využití při komunikaci se zákonnými zástupci. 

Pokud škola vede aktivní dialog s rodiči svých žáků, logicky by se to mělo pozitivně propisovat do jejího chodu. Jedním z příkladů takovéto funkční spolupráce je Základní škola Řevnice. O tom, jaké náměty rodiče do prostředí tříd vnáší, jaké aktivity s učiteli domlouvají, i o tom, na kterých projektech přímo participují, jsme si povídali s jejím ředitelem Tomášem Řezníčkem. „Na společných setkáních s rodiči řešíme nápady, co se podařilo, co nikoliv a jak dál. Samozřejmě někdy přijde i návrh, na který řeknu ne, ale vždy se snažím své rozhodnutí vysvětlit. Fungujeme na přátelské bázi.“

Jsou věci, na které vás během studia zapomněli upozornit. Jednou takovou je, že součástí práce třídního učitele bude hovořit s rodiči, se kterými mluvit nepotřebuje.

Tzv. klasické třídní schůzky1) jsou v hovorech na Lince pro rodinu a školu 116 000 tématem, které je obvykle zmíněno jen okrajově. A jak už z povahy naší práce plyne, málokdy z nich volající odcházel ne snad nadšen, ale aspoň s pocitem, že byl ve škole vítán a s obnovenou důvěrou, že si pro své dítě vybral dobrou školu. Co může škola udělat, aby takových rodičů bylo více?

Školství směřuje svou úrovní i svými prohlášeními a požadavky na alespoň průměrně vzdělané a kultivované rodiče. Jenže takových je jen část, byť možná větší. Co s těmi ostatními, jejichž obzor i zájem, alespoň pokud jde o vzdělání a výchovu dětí, jsou poměrně nízké. Přitom školství jejich spolupráci při edukaci dětí rovněž zcela nezbytně potřebuje. Určitě ještě víc než u rodičů, kteří se o rozvoj svého dítěte zajímají a věnují mu množství energie i času. Víme dobře, že dítě docela přiměřeně odráží sociokulturní úroveň rodičů.