JAN MAREŠ
Odpověď by měly dát školy, které moje děti absolvovaly. Moje pozice byla jistě, a to si řekněme otevřeně, ovlivněna tím, že jsem byl v pozici ředitele školy, tedy osoby, která o chodu škol přece jenom něco ví. Nicméně jsem pravidla hry škol, které moje děti navštěvovaly, respektoval a nijak nekomentoval. A hlavně, asi to tak je i v jiných rodinách, vztah dětí ke škole spíše řešila manželka.
LUDMILA TŘEŠTÍKOVÁ
Od sebe, svých dětí i škol, které navštěvovaly, jsem měla vždy vysoká očekávání. Zároveň jsem ale byla aktivní, otevřená spolupráci a připravená pomoci. Školy si s námi prošly lecčím - nejprve to byl diabetes 1. typu, který syna provází od 3. třídy, a později i pubertální období, kdy se u dětí naplno projevily jejich talenty, potřeby i občasná rebelie. Vždycky jsme ale dokázali najít společnou řeč a dobré řešení. Díky svému profesnímu zaměření na školství a projektové řízení jsem jako rodič mohla nabídnout i konkrétní podporu - třeba při plánování nebo rozvoji školy. I díky tomu mám dodnes dobré vztahy s ředitelkami i učiteli svých dětí - vzájemný respekt a zájem o společné cíle přetrvávají.
DANA PRAŽÁKOVÁ
Rozhodně jsem v tehdejší době nebyla „ideální rodič