Věda a výzkum

Manažer, statutár, nebo pedagogický lídr? Čeští ředitelé a ředitelky škol mají jasno – smysl své role vidí v pedagogickém vedení, kterému chtějí věnovat více času. Shodují se na tom, že pedagogický leadership je klíčem pro kvalitní vedení školy. Ukazuje to nový průzkum neziskové organizace Učitel naživo, který jsme na podzim 2024 realizovali ve spolupráci s výzkumnou organizací STEM mezi 786 respondenty. Jaké formy vzdělávání a podpory si ředitelé a ředitelky přejí? A jak k jejich rozvoji přistupují zřizovatelé?

Učebnice základních škol reprezentují svět, který děti denně vnímají – muži jsou zobrazováni ve veřejných a prestižních rolích, ženy spíše v rolích pečujících a soukromých. Tyto stereotypy se promítají i do vnímání kariérních možností a brání plnému rozvoji potenciálu mladých lidí.

Vždy když jsou zveřejněny výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA, PIRLS nebo TIMSS, dozvíme se, že čeští žáci se oproti svým vrstevníkům ze zahraničí do školy netěší. Je možné, že v tomto zjištění se skrývají i nějaké kulturní rozdíly, nicméně je to informace, se kterou je žádoucí pracovat.

O wellbeingu žáků se nejčastěji dozvídáme prostřednictvím krátkých dotazníků. Do jaké míry se na ně můžeme spoléhat a proč se všude píše, že „neslouží k diagnostickým účelům“?

V dnešní školní třídě se čím dál více dbá na sociální a emocionální zdraví žáků nad rámec prostého rozvoje kognitivních schopností a znalostí. Proto je měření školního klimatu důležitým tématem, které se stává předmětem mnoha školních šetření.

Nebudu lhát. Když jsem se připravovala na setkání s Tomášem Čermákem, o němž jsem věděla, že má krom nejrůznějších vědeckých ocenění i poruchu autistického spektra, byla jsem trošku nervózní. O to větší nastalo překvapení, když naproti mně usedl usměvavý, komunikativní a uvolněný osmnáctiletý mladík. I přesto se ale náš rozhovor točil právě kolem autismu, třebaže byl původní záměr povídat si o vědeckých úspěších, Ceně Učené společnosti nebo žebříčku Středoškolák roku. Věřím ale, že jsme se s Tomášem neviděli naposled. A i kdyby ano, my všichni o něm ještě určitě uslyšíme.

Dětská zvídavost je klíčovou složkou jejich přirozeného rozvoje a úspěchu ve škole. Tento článek zkoumá, jak může vedení školy zvídavost podporovat a proč je její rozvoj pro studenty důležitý. Seznámíme vás s metodami, jak efektivně posilovat touhu po poznání na celoškolské úrovni.

Neuroleadership je poměrně nová a rychle se rozvíjející interdisciplinární oblast, která propojuje neurovědu s principy a praxí vedení lidí a organizací. Využívá poznatky o fungování lidského mozku k tomu, aby vedoucí pracovníci lépe porozuměli sobě, svým týmům a způsobům, jak dosahovat efektivního vedení. Klíčovou otázkou neuroleadershipu je, jak neurobiologické procesy ovlivňují myšlení, chování a rozhodování leaderů a jak toho lze využít pro zlepšení pracovních výsledků i osobních vztahů na pracovišti.

Počet dětí ve školách ovlivňuje kromě měnící se úrovně porodnosti také vnitřní i vnější migrace nebo společenské změny, jako byla pandemie covidu-19 nebo příchod uprchlíků z Ukrajiny. Ve vývoji většiny ukazatelů popisujících školství v Česku existují velké regionální rozdíly.

Vzdělávání je pro současný výzkum v sociálních vědách velmi zajímavým působištěm. Vzniká mnoho intervencí a výzkumů, které mají rozdílný charakter i očekávaný účinek. Od jednorázových, popisujících jednotlivé zkušenosti několika škol, přes širší, zahrnující školy napříč ČR. Přesto jsou některé přístupy zastoupeny oproti jiným relativně málo. V českém prostředí jsou to zejména ty, které jsou zaměřeny dlouhodoběji a strategičtěji. Na příkladu konkrétních výzkumů z Velké Británie i České republiky ilustrujeme občasné nevýhody, ale zejména výhody kohortních longitudinálních přístupů.

Alternativní školy rozhodně netrpí nedostatkem sebevědomí. Aby ne! Pustili byste se snad do anabáze spojené se zakládáním alternativní školy, kdybyste nedůvěřovali vlastnímu úsudku ohledně toho, jak má vypadat vzdělávání? To, čím tyto školy však disponují už méně, je podloženost výzkumnými daty. Ne že by snad trpěly nechutí k empirickému poznání. Ověřovat výsledky alternativního vzdělání však není snadné. Možná si říkáte: co je na tom tak těžkého? Nestačí prostě rozdat absolventům testy z matematiky a češtiny a porovnat je s výsledky ostatních? Nestačí. Existují minimálně dva důvody proč.

Vzdělávací program Jeden svět na školách (JSNS) společnosti Člověk v tísni provedl již pošesté výzkum mezi českými středoškoláky, zjišťoval názory a postoje 1200 respondentů z 33 středních škol. Za největší problémy ČR považují mladí lidé zadluženost, ekonomickou situaci a nekvalitní školství a vzdělávání. Polovina studentů považuje současnou pomoc naší republiky Ukrajině za přiměřenou. Pouze 15 % středoškolských studentů si myslí, že mohou ovlivnit řešení problémů ve své obci či v České republice. V rozhovoru výsledky výzkumu představuje ředitel JSNS Karel Strachota, dává je do kontextu a popisuje trendy, které jsou patrné ze srovnání s předchozími šetřeními, která JSNS realizuje pravidelně od roku 2009.

Při spolupráci se školami a neziskovými organizacemi občas narážíme na téma smyslu evaluačních aktivit: Proč lektory, metodiky a učitele otravovat dotazníky, rozhovory nebo fokusními skupinami? Výzkumné hodnocení vzdělávacích metodik – jejich evaluace – bývá vnímáno jako něco navíc, co se dělá pro formu, protože to různé granty a projekty vyžadují, nebo jako nadstandardní činnost. Někteří v ní nespatřují mnoho smyslu, pro jiné je doménou určenou nadšencům. Čím to je a co s tím?

V současnosti se hodně hovoří o duševním zdraví dětí a adolescentů a jeho souvislosti se školami. Příznivou roli v této souvislosti bezpochyby mohou hrát i celoškolní programy proti šikaně, které rozvíjejí vztahy mezi žáky a zamezují výskytu nežádoucího chování. Do značné míry ale záleží na tom, jak se s programy pracuje – s jakou cílovou skupinou, zda celoškolně, „podle příručky“, nebo jinak. Svou roli v samotné práci se šikanou hraje i výzkum. Jak se v současnosti šikana zkoumá a jak se s ní pracuje tak, aby měly programy proti šikaně co největší efekt?

Tématu spánku je v posledních letech věnována stále větší pozornost, a to i kvůli nárůstu spánkových obtíží. Nespavost se vyskytuje u 30–50 % populace a narůstající tendence jejího výskytu souvisí především se zrychleným tempem života nebo nepravidelným cyklem spánku a bdění (Pretl, Smolík, 2021). Je zřejmé, že spánek je klíčovým prvkem pro fyzickou funkčnost našeho těla. Opomínat by se však neměla ani jeho spojitost s lidskou psychikou a wellbeingem.

Česká republika se účastní mezinárodního šetření PISA pravidelně od roku 2000. Výsledky z posledního cyklu tohoto šetření byly zveřejněny na konci roku 2023. Jsme velice rádi, že se prezentovaná zjištění stala plnohodnotnou součástí diskusí o budoucí podobě vzdělávání v České republice. A to v době, kdy je mj. připravována rozsáhla revize rámcových vzdělávacích programů.

Jak přenést výsledky z psychologického a pedagogického výzkumu do praxe škol? K čemu mohou být užitečné laboratorní školy? Anebo jak se žáky ve škole hovořit o hodnotách? Jak hodnoty školy i osobní hodnoty začlenit do školní každodennosti? To jsou jen některá témata, o nichž jsme si povídaly s Pascale Haag, zakladatelkou jediné laboratorní školy ve Francii. V České republice máme takové školy dvě a jsme rádi, že vazby se zahraničními laboratorními školami stále rostou. Vždy je radost sdílet zkušenosti mezi školami, o to více obohacující je sdílet se školami v zahraničí, podívat se občas za humna, nepodléhat pocitu, že už vše děláme a umíme.

V českých i zahraničních diskuzích o vzdělávání se nezřídka objevuje tvrzení, že bezpečné prostředí a dobré vztahy ve škole jsou nezbytné pro učení dětí. Výsledky pedagogického výzkumu v této oblasti jsou ale smíšené, a tuto tezi tak zatím výrazně nepodpořily. Výzkumná skupina ScioResearch proto v minulém školním roce provedla studii, která se zaměřuje právě na otázku, zda spolu sociální klima třídy a učení dětí v ní souvisí.

Jako malý chtěl umět kouzlit a čarovat, dnes Jan Havlík vyučuje na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a je nadšeným popularizátorem chemie a přírodních věd. Kde se vzala jeho láska k této ne vždy a všemi oblíbené vědě, jaký je jeho oblíbený pokus a proč jsme se všichni na škole učili zpaměti koncovky oxidů? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Na konci srpna vyšel český překlad knihy Lucy Crehan – Cleverlands. Měl jsem tu čest napsat k ní předmluvu a bylo mi svátkem představit tuto knihu na každoročním setkání ředitelů škol z networku Trvalá obnova školy. Pokud se vám na vašem nočním stolku povaluje sto(h) knih, které čekají na přečtení, radši nečtěte dál. Ale pokud chcete doporučení na knihu, kterou by si měl přečíst každý, kdo se pohybuje ve školství, následující řádky jsou pro vás.