Věda a výzkum

Umělá inteligence (AI) se stává běžnou součástí života mladých lidí – jak v osobní rovině, tak při učení. Pro školy to představuje zároveň výzvu i příležitost. Zatímco mnoho žáků AI nástroje aktivně využívá například při přípravě do školy, rodiče ani učitelé si často nejsou jisti, jak děti při jejich používání podpořit a jak nastavit smysluplná pravidla.

Nová Studie IDEA „Co (ne)víme o žácích s kvantitativním nadáním? Česko v mezinárodním srovnání“ Miroslavy Federičové a Aleny Bičákové detailně mapuje kvantitativně nadané žáky v Česku v mezinárodním srovnání a odhaluje nedostatky v identifikaci nadaných u nás. Ukazuje se, že skutečný podíl kvantitativně nadaných žáků je výrazně vyšší, než uvádějí oficiální statistiky. Mezi rizikové skupiny, jejichž nadání často zůstává nerozpoznáno, patří častěji dívky a žáci ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí.

Již po deváté proběhlo na přelomu listopadu a prosince 2024 výzkumné šetření na téma duševního zdraví a rizikového chování žáků druhého stupně základních škol a středních škol v Praze. Sběru dat v podobě dotazníkové šetření, které probíhá anonymně na jednotlivých školách, se zúčastnilo 11 657 žáků ve věku 11 až 21 let. Po vyčištění dat výsledný výběrový soubor čítal 10 238 respondentů.

Tomáš Čermák je mladý vědec, který spojuje výzkum, vzdělávací projekty a pomoc ostatním. V rozhovoru s tímto osmnáctiletým studentem, který žije s autismem, se dozvídáme o jeho fascinující cestě k vědeckému výzkumu a zakládání projektů – od první zkušenosti s gama spektrometrií po Výpisky.com, platformu, která pomáhá ostatním při samostudiu. Tomáš na následujících řádcích sdílí své osobní metody, jak zvládat náročné studium i výzkum. A přináší i cenné zkušenosti pro mladé, kteří se teprve rozhodují, jakou vědeckou cestu si zvolit.

Duševní zdraví dětí a jeho podpora ve školním prostředí je stále aktuálnějším tématem. Výzkumy ukazují, že negativní zkušenosti v dětství mají významný dopad na psychické zdraví a vzdělávací dráhu žáků. Ať už se jedná o zkušenosti spojené s rodinným prostředím, např. násilí či rozpad rodiny, nebo o celospolečenské krize (pandemie, válka). Jaká opatření mohou přinést pozitivní změnu a jaký je jejich přínos pro školství?

Manažer, statutár, nebo pedagogický lídr? Čeští ředitelé a ředitelky škol mají jasno – smysl své role vidí v pedagogickém vedení, kterému chtějí věnovat více času. Shodují se na tom, že pedagogický leadership je klíčem pro kvalitní vedení školy. Ukazuje to nový průzkum neziskové organizace Učitel naživo, který jsme na podzim 2024 realizovali ve spolupráci s výzkumnou organizací STEM mezi 786 respondenty. Jaké formy vzdělávání a podpory si ředitelé a ředitelky přejí? A jak k jejich rozvoji přistupují zřizovatelé?

Učebnice základních škol reprezentují svět, který děti denně vnímají – muži jsou zobrazováni ve veřejných a prestižních rolích, ženy spíše v rolích pečujících a soukromých. Tyto stereotypy se promítají i do vnímání kariérních možností a brání plnému rozvoji potenciálu mladých lidí.

Vždy když jsou zveřejněny výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA, PIRLS nebo TIMSS, dozvíme se, že čeští žáci se oproti svým vrstevníkům ze zahraničí do školy netěší. Je možné, že v tomto zjištění se skrývají i nějaké kulturní rozdíly, nicméně je to informace, se kterou je žádoucí pracovat.

O wellbeingu žáků se nejčastěji dozvídáme prostřednictvím krátkých dotazníků. Do jaké míry se na ně můžeme spoléhat a proč se všude píše, že „neslouží k diagnostickým účelům“?

V dnešní školní třídě se čím dál více dbá na sociální a emocionální zdraví žáků nad rámec prostého rozvoje kognitivních schopností a znalostí. Proto je měření školního klimatu důležitým tématem, které se stává předmětem mnoha školních šetření.

Nebudu lhát. Když jsem se připravovala na setkání s Tomášem Čermákem, o němž jsem věděla, že má krom nejrůznějších vědeckých ocenění i poruchu autistického spektra, byla jsem trošku nervózní. O to větší nastalo překvapení, když naproti mně usedl usměvavý, komunikativní a uvolněný osmnáctiletý mladík. I přesto se ale náš rozhovor točil právě kolem autismu, třebaže byl původní záměr povídat si o vědeckých úspěších, Ceně Učené společnosti nebo žebříčku Středoškolák roku. Věřím ale, že jsme se s Tomášem neviděli naposled. A i kdyby ano, my všichni o něm ještě určitě uslyšíme.

Dětská zvídavost je klíčovou složkou jejich přirozeného rozvoje a úspěchu ve škole. Tento článek zkoumá, jak může vedení školy zvídavost podporovat a proč je její rozvoj pro studenty důležitý. Seznámíme vás s metodami, jak efektivně posilovat touhu po poznání na celoškolské úrovni.

Neuroleadership je poměrně nová a rychle se rozvíjející interdisciplinární oblast, která propojuje neurovědu s principy a praxí vedení lidí a organizací. Využívá poznatky o fungování lidského mozku k tomu, aby vedoucí pracovníci lépe porozuměli sobě, svým týmům a způsobům, jak dosahovat efektivního vedení. Klíčovou otázkou neuroleadershipu je, jak neurobiologické procesy ovlivňují myšlení, chování a rozhodování leaderů a jak toho lze využít pro zlepšení pracovních výsledků i osobních vztahů na pracovišti.

Počet dětí ve školách ovlivňuje kromě měnící se úrovně porodnosti také vnitřní i vnější migrace nebo společenské změny, jako byla pandemie covidu-19 nebo příchod uprchlíků z Ukrajiny. Ve vývoji většiny ukazatelů popisujících školství v Česku existují velké regionální rozdíly.

Vzdělávání je pro současný výzkum v sociálních vědách velmi zajímavým působištěm. Vzniká mnoho intervencí a výzkumů, které mají rozdílný charakter i očekávaný účinek. Od jednorázových, popisujících jednotlivé zkušenosti několika škol, přes širší, zahrnující školy napříč ČR. Přesto jsou některé přístupy zastoupeny oproti jiným relativně málo. V českém prostředí jsou to zejména ty, které jsou zaměřeny dlouhodoběji a strategičtěji. Na příkladu konkrétních výzkumů z Velké Británie i České republiky ilustrujeme občasné nevýhody, ale zejména výhody kohortních longitudinálních přístupů.

Alternativní školy rozhodně netrpí nedostatkem sebevědomí. Aby ne! Pustili byste se snad do anabáze spojené se zakládáním alternativní školy, kdybyste nedůvěřovali vlastnímu úsudku ohledně toho, jak má vypadat vzdělávání? To, čím tyto školy však disponují už méně, je podloženost výzkumnými daty. Ne že by snad trpěly nechutí k empirickému poznání. Ověřovat výsledky alternativního vzdělání však není snadné. Možná si říkáte: co je na tom tak těžkého? Nestačí prostě rozdat absolventům testy z matematiky a češtiny a porovnat je s výsledky ostatních? Nestačí. Existují minimálně dva důvody proč.

Vzdělávací program Jeden svět na školách (JSNS) společnosti Člověk v tísni provedl již pošesté výzkum mezi českými středoškoláky, zjišťoval názory a postoje 1200 respondentů z 33 středních škol. Za největší problémy ČR považují mladí lidé zadluženost, ekonomickou situaci a nekvalitní školství a vzdělávání. Polovina studentů považuje současnou pomoc naší republiky Ukrajině za přiměřenou. Pouze 15 % středoškolských studentů si myslí, že mohou ovlivnit řešení problémů ve své obci či v České republice. V rozhovoru výsledky výzkumu představuje ředitel JSNS Karel Strachota, dává je do kontextu a popisuje trendy, které jsou patrné ze srovnání s předchozími šetřeními, která JSNS realizuje pravidelně od roku 2009.

Při spolupráci se školami a neziskovými organizacemi občas narážíme na téma smyslu evaluačních aktivit: Proč lektory, metodiky a učitele otravovat dotazníky, rozhovory nebo fokusními skupinami? Výzkumné hodnocení vzdělávacích metodik – jejich evaluace – bývá vnímáno jako něco navíc, co se dělá pro formu, protože to různé granty a projekty vyžadují, nebo jako nadstandardní činnost. Někteří v ní nespatřují mnoho smyslu, pro jiné je doménou určenou nadšencům. Čím to je a co s tím?

V současnosti se hodně hovoří o duševním zdraví dětí a adolescentů a jeho souvislosti se školami. Příznivou roli v této souvislosti bezpochyby mohou hrát i celoškolní programy proti šikaně, které rozvíjejí vztahy mezi žáky a zamezují výskytu nežádoucího chování. Do značné míry ale záleží na tom, jak se s programy pracuje – s jakou cílovou skupinou, zda celoškolně, „podle příručky“, nebo jinak. Svou roli v samotné práci se šikanou hraje i výzkum. Jak se v současnosti šikana zkoumá a jak se s ní pracuje tak, aby měly programy proti šikaně co největší efekt?

Tématu spánku je v posledních letech věnována stále větší pozornost, a to i kvůli nárůstu spánkových obtíží. Nespavost se vyskytuje u 30–50 % populace a narůstající tendence jejího výskytu souvisí především se zrychleným tempem života nebo nepravidelným cyklem spánku a bdění (Pretl, Smolík, 2021). Je zřejmé, že spánek je klíčovým prvkem pro fyzickou funkčnost našeho těla. Opomínat by se však neměla ani jeho spojitost s lidskou psychikou a wellbeingem.