Věda a výzkum

Jednou píše či přednáší o možnostech e-learningu, příště o radostech i strastech učitelů za socialismu. Opírat se přitom Jiří Zounek může o množství dat, která získává a zpracovává spolu s kolegy z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Výsledky jeho práce nejsou jen příspěvkem do pomyslné encyklopedie znalostí o českém školství – vyzývají také k zamyšlení nad vzděláváním v současnosti i v minulosti.

V rámci funkčního vzdělávání se současní i budoucí vedoucí pedagogičtí pracovníci nezabývají jen teorií, ale průběžně ji doplňují i praxí. A ve stejném duchu se nesou i jejich závěrečné práce. V minulém akademickém roce na Katedře andragogiky a managementu vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze obhájila svou bakalářskou práci zaměřenou na využití hospitační činnosti Kristýna Volhejnová. Vzhledem k aktuálnosti tématu a jeho využitelnosti v praxi ředitelek mateřských škol jsme požádali Kristýnu o rozhovor.

Dotazníkové šetření ČŠI provedené napříč našimi školami u ředitelů, pedagogů i zákonných zástupců přineslo jedno jasné zjištění týkající se změny v soutěžích. A proto je namístě se ptát, jaká změna by to měla být a čeho by se měla týkat.

V každodenní praxi ředitelů škol a učitelů se s testy setkáváme neustále. Slouží k ověřování znalostí, hodnocení pokroku, ale i k rozhodování o budoucí dráze studentů například v rámci přijímacího řízení na vysoké školy. Málokdo si však uvědomuje, jak komplexní a vědeckou disciplínou je tvorba skutečně kvalitních a férových testů. Nejde jen o sepsání několika otázek – za spolehlivými testy stojí celá věda a tým desítek specialistů.

Pro osmý rozhovor o vzdělávací politice jsme oslovili doc. RNDr. Janu Strakovou, Ph.D., která pracuje v Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Vystudovala fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Měla na starosti koordinaci mezinárodních výzkumů vědomostí a dovedností žáků (TIMSS, PISA) i dospělých (PIAAC) v ČR. Dlouhodobě se věnuje výzkumu nerovností ve vzdělávání. Spolupracuje s řadou nevládních organizací i s institucemi státní správy. Na expertní bázi spolupracuje rovněž s Evropskou komisí a UNESCO. Pravidelně publikuje v českých a zahraničních odborných časopisech. Jana Straková obdržela v roce 2019 Cenu Nadace České spořitelny za dlouhodobé prosazování rovného přístupu ke kvalitnímu veřejnému vzdělávání.

Kvalitní spánek tvoří jeden ze základních pilířů zdraví, má zásadní dopady na naši fyzickou i emocionální pohodu. Nedostatek kvalitního spánku zhoršuje fyzické i psychické zdraví, schopnost se soustředit a pracovat s pamětí, 1) což jsou všechno zásadní předpoklady úspěšné školní docházky. Zdravý spánek má ale podle výzkumů jen 40 % žáků. 2) Proto se v tomto článku zaměříme na to, jakým způsobem mohou pedagogové a preventisté uchopit téma zdravého spánku a zásad spánkové hygieny ve školním prostředí.

Umělá inteligence (AI) se stává běžnou součástí života mladých lidí – jak v osobní rovině, tak při učení. Pro školy to představuje zároveň výzvu i příležitost. Zatímco mnoho žáků AI nástroje aktivně využívá například při přípravě do školy, rodiče ani učitelé si často nejsou jisti, jak děti při jejich používání podpořit a jak nastavit smysluplná pravidla.

Nová Studie IDEA „Co (ne)víme o žácích s kvantitativním nadáním? Česko v mezinárodním srovnání“ Miroslavy Federičové a Aleny Bičákové detailně mapuje kvantitativně nadané žáky v Česku v mezinárodním srovnání a odhaluje nedostatky v identifikaci nadaných u nás. Ukazuje se, že skutečný podíl kvantitativně nadaných žáků je výrazně vyšší, než uvádějí oficiální statistiky. Mezi rizikové skupiny, jejichž nadání často zůstává nerozpoznáno, patří častěji dívky a žáci ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí.

Již po deváté proběhlo na přelomu listopadu a prosince 2024 výzkumné šetření na téma duševního zdraví a rizikového chování žáků druhého stupně základních škol a středních škol v Praze. Sběru dat v podobě dotazníkové šetření, které probíhá anonymně na jednotlivých školách, se zúčastnilo 11 657 žáků ve věku 11 až 21 let. Po vyčištění dat výsledný výběrový soubor čítal 10 238 respondentů.

Tomáš Čermák je mladý vědec, který spojuje výzkum, vzdělávací projekty a pomoc ostatním. V rozhovoru s tímto osmnáctiletým studentem, který žije s autismem, se dozvídáme o jeho fascinující cestě k vědeckému výzkumu a zakládání projektů – od první zkušenosti s gama spektrometrií po Výpisky.com, platformu, která pomáhá ostatním při samostudiu. Tomáš na následujících řádcích sdílí své osobní metody, jak zvládat náročné studium i výzkum. A přináší i cenné zkušenosti pro mladé, kteří se teprve rozhodují, jakou vědeckou cestu si zvolit.

Duševní zdraví dětí a jeho podpora ve školním prostředí je stále aktuálnějším tématem. Výzkumy ukazují, že negativní zkušenosti v dětství mají významný dopad na psychické zdraví a vzdělávací dráhu žáků. Ať už se jedná o zkušenosti spojené s rodinným prostředím, např. násilí či rozpad rodiny, nebo o celospolečenské krize (pandemie, válka). Jaká opatření mohou přinést pozitivní změnu a jaký je jejich přínos pro školství?

Manažer, statutár, nebo pedagogický lídr? Čeští ředitelé a ředitelky škol mají jasno – smysl své role vidí v pedagogickém vedení, kterému chtějí věnovat více času. Shodují se na tom, že pedagogický leadership je klíčem pro kvalitní vedení školy. Ukazuje to nový průzkum neziskové organizace Učitel naživo, který jsme na podzim 2024 realizovali ve spolupráci s výzkumnou organizací STEM mezi 786 respondenty. Jaké formy vzdělávání a podpory si ředitelé a ředitelky přejí? A jak k jejich rozvoji přistupují zřizovatelé?

Učebnice základních škol reprezentují svět, který děti denně vnímají – muži jsou zobrazováni ve veřejných a prestižních rolích, ženy spíše v rolích pečujících a soukromých. Tyto stereotypy se promítají i do vnímání kariérních možností a brání plnému rozvoji potenciálu mladých lidí.

Vždy když jsou zveřejněny výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA, PIRLS nebo TIMSS, dozvíme se, že čeští žáci se oproti svým vrstevníkům ze zahraničí do školy netěší. Je možné, že v tomto zjištění se skrývají i nějaké kulturní rozdíly, nicméně je to informace, se kterou je žádoucí pracovat.

O wellbeingu žáků se nejčastěji dozvídáme prostřednictvím krátkých dotazníků. Do jaké míry se na ně můžeme spoléhat a proč se všude píše, že „neslouží k diagnostickým účelům“?

V dnešní školní třídě se čím dál více dbá na sociální a emocionální zdraví žáků nad rámec prostého rozvoje kognitivních schopností a znalostí. Proto je měření školního klimatu důležitým tématem, které se stává předmětem mnoha školních šetření.

Dětská zvídavost je klíčovou složkou jejich přirozeného rozvoje a úspěchu ve škole. Tento článek zkoumá, jak může vedení školy zvídavost podporovat a proč je její rozvoj pro studenty důležitý. Seznámíme vás s metodami, jak efektivně posilovat touhu po poznání na celoškolské úrovni.

Neuroleadership je poměrně nová a rychle se rozvíjející interdisciplinární oblast, která propojuje neurovědu s principy a praxí vedení lidí a organizací. Využívá poznatky o fungování lidského mozku k tomu, aby vedoucí pracovníci lépe porozuměli sobě, svým týmům a způsobům, jak dosahovat efektivního vedení. Klíčovou otázkou neuroleadershipu je, jak neurobiologické procesy ovlivňují myšlení, chování a rozhodování leaderů a jak toho lze využít pro zlepšení pracovních výsledků i osobních vztahů na pracovišti.

Nebudu lhát. Když jsem se připravovala na setkání s Tomášem Čermákem, o němž jsem věděla, že má krom nejrůznějších vědeckých ocenění i poruchu autistického spektra, byla jsem trošku nervózní. O to větší nastalo překvapení, když naproti mně usedl usměvavý, komunikativní a uvolněný osmnáctiletý mladík. I přesto se ale náš rozhovor točil právě kolem autismu, třebaže byl původní záměr povídat si o vědeckých úspěších, Ceně Učené společnosti nebo žebříčku Středoškolák roku. Věřím ale, že jsme se s Tomášem neviděli naposled. A i kdyby ano, my všichni o něm ještě určitě uslyšíme.

Vzdělávání je pro současný výzkum v sociálních vědách velmi zajímavým působištěm. Vzniká mnoho intervencí a výzkumů, které mají rozdílný charakter i očekávaný účinek. Od jednorázových, popisujících jednotlivé zkušenosti několika škol, přes širší, zahrnující školy napříč ČR. Přesto jsou některé přístupy zastoupeny oproti jiným relativně málo. V českém prostředí jsou to zejména ty, které jsou zaměřeny dlouhodoběji a strategičtěji. Na příkladu konkrétních výzkumů z Velké Británie i České republiky ilustrujeme občasné nevýhody, ale zejména výhody kohortních longitudinálních přístupů.