Vzdělávací politika by se měla řídit veřejným zájmem

Pro mne je to konání směřující k péči o vzdělávací systém a jeho zdokonalování. Vzdělávací politiku provádějí zejména ministerští úředníci, ale realizuje se i na úrovni regionální a lokální. Některé příklady regionální, ale zejména lokální vzdělávací politiky jsou velmi inspirativní.

Principy spojené se vzdělávací politikou by se měly uplatňovat na dvou úrovních. První úroveň se týká provádění vzdělávací politiky a druhá se týká cílů, obsahu. V případě provádění vzdělávací politiky se mi jako důležité jeví například odbornost, spolupráce, respekt k práci učitelů a důsledné sledování veřejného zájmu. zmiňuji proto, že mi připadá důležité využít stávajícího poznání, poučit se ze zkušeností a vědomostí jiných a neopakovat stejné chyby. Tvůrci vzdělávacích politik nemusejí a zpravidla ani nemohou všemi potřebnými vědomostmi disponovat sami, ale měli by rozpoznat, kdy odborný vstup potřebují, a měli by být schopni si jej externě zajistit. A zmiňuji proto že řadu problémů, se kterými se školství potýká, nemůže vyřešit samo. K tomu, aby se situace zlepšila, je nutná spolupráce s dalšími rezorty. Na regionální a lokální úrovni je pak důležité umět využít všech dostupných kapacit a nasměrovat je ke společnému cíli.

Další princip, který mi připadá důležitý, je k práci učitelů. Věřím, že většina učitelů si opravdu respekt za práci, kterou vykonávají, zaslouží, protože je to práce velmi záslužná a mnohdy poněkud nevděčná. Myslím, že bychom si jí měli více vážit a dávat to také najevo. Zároveň tvůrci vzdělávacích politik