Mgr. Adam Klocek

Cílem programů zaměřených na řešení šikany ve školách je zejména potlačení projevů šikany a viktimizace. Měření míry šikany nebo viktimizace i přes svou důležitost není jediným ukazatelem, který napovídá, nakolik je intervence ve škole úspěšná. Komplexní programy proti šikaně, jako je KiVa, na to myslí a svými aktivitami se věnují širším vztahům ve třídě nebo sounáležitosti s třídním kolektivem.

Postoje jsou jednou z klíčových složek zkoumání v psychologii. Obsahují jak kognitivní, tak emoční složku. Souvisí s tím, jak vnímáme různé situace a jak se v nich chováme. Postoje vůči šikaně se mohou vztahovat k chování agresorů, obětí nebo přihlížejících. V programu proti šikaně KiVa jsou postoje sledovány u žáků i učitelů. U žáků jsou měřeny postoje k šikaně samotné. Podobně je měřeno i to, nakolik žáci vnímají, že jejich učitel tento pohled sdílí. Jsou to ale zejména výpovědi učitelů, které poukazují na to, že jednou z hlavních výzev programů proti šikaně je jejich působení na postoje učitelů nebo rodičů.

Programů, které si kladou za cíl šikanu na školách účinně řešit, existuje celá řada a mnohdy je těžké z nich vybrat ten správný. Přesto lze do značné míry říci, které programy jsou účinnější než jiné. Jsou to programy, které spoléhají namísto dojmů na empirické ověření, výzkum a data. Ty nejenže umožňují dlouhodobě zjišťovat, zda samotná intervence vede k měřitelným rozdílům v šikaně a viktimizaci, ale především poskytují možnost se tématu systematicky a v nepřehlédnutelném měřítku v dané škole věnovat. Vyhodnocování účinnosti programů proti šikaně přibližujeme na naší zkušenosti s finským programem KiVa, který jsme ověřovali v letech 2020–2022.