Rodina

Odhaduje se, že v České republice žije kolem 300 tisíc dětí, které by mohly patřit do kategorie ohrožených dětí. Ve Zprávě o stavu péče o ohrožené děti v ČR v roce 20231) to uvedla Iniciativa 8000důvodů ve spolupráci s MŠMT. Podobné odhady počtu dětí, které zažily fyzické či psychické týrání, sexuální zneužívání nebo zanedbávání, přinesla i Studie negativních zážitků z dětství (ACE) v České republice2) z roku 2017. Odhadované počty prevalence násilí páchaného na dětech však neodpovídají skutečně zjištěným případům uváděným v oficiálních statistikách, podle kterých se nám daří zachytit pouze zlomek ohrožených dětí.

Když dítě začne opakovaně vynechávat hodiny klavíru, chodí do hodin výtvarné tvorby často unavené nebo je dlouhodobě patrná změna v jeho chování, nemusí jít jen o běžnou ztrátu motivace. Pedagogové základních uměleckých škol mají díky individuální výuce jedinečnou příležitost zachytit změny v chování žáků, které mohou signalizovat závažnější problémy. Pro včasnou identifikaci ohrožení dítěte a nastavení účinné podpory mohou nyní využít nový metodický nástroj – Kartu KID.

Příběh dvou holčiček z mateřské školy začal nenápadně. První varovné signály zachytila jedna z maminek, která shodou okolností pracovala jako sociální pracovnice a jejíž dcera navštěvovala stejné předškolní zařízení. Zanedbanost oblečení dětí, problémy s hygienou a opakované prosby otce na sociálních sítích o základní vybavení pro děti naznačovaly, že něco není v pořádku. Přestože první pokusy o navázání spolupráce s rodinou selhaly a nabízená pomoc byla odmítána, vytrvalá pozornost pedagogického personálu a mezioborová spolupráce nakonec vedly k odhalení mnohem závažnější situace – násilí páchaného na dětech i jejich matce.

Je logické, že při edukaci dětí je třeba zohledňovat nemalé množství okolností. Zdravotní, psychické, sociální, společenské… Všechny ovlivňují jejich vývoj a rozvoj, přednosti i nedostatky, trvalé problémy i aktuální rozpoložení. Ale také s nimi souvisejí i vhodné edukační přístupy.

Ne všechny děti, které přicházejí do školy, měly to štěstí, že mohly vyrůstat v láskyplném a bezpečném prostředí své milující rodiny. Mezi ty, které ho neměly, patří i žáci vyrůstající v náhradní rodinné péči (NRP), tedy u pěstounů, adoptivních rodičů nebo jiných opatrovníků. Mluvíme o dětech traumatizovaných v blízkých vztazích, dětech s nejistou citovou vazbou a dětech, které zažily nepříznivé dětské zkušenosti (tzv. ACE – Adverse Childhood Experience neboli adverzní dětské zkušenosti, což jsou zkušenosti spojené s nelehkým a někdy také velmi těžkým dětstvím). Bohužel pouhé přemístění těchto dětí do bezpečného prostředí nové rodiny pro jejich uzdravení nestačí, jejich minulost ovlivňuje jejich prožívání i následné projevy.1)

Ztráta blízké osoby představuje jednu z nejtěžších situací, které mohou žáci základních škol zažít. Smrt rodiče, prarodiče, sourozence či jiného blízkého člověka silně zasáhne do života dítěte a může mít významný dopad na jeho školní výkon a sociální vazby.

Bubnovačka v listopadu spojila neuvěřitelných 156 000 lidí napříč republikou a symbolicky zahájila Týden za dětství bez násilí 2024. Zapojili se žáci a učitelé z více než 1 200 středních, základních i mateřských škol. Takto obrovská účast ukazuje, že téma násilí v rodině přestává být přehlížené. Akce získala již podruhé záštitu prezidenta České republiky a letos nově i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, což je dalším důkazem, že prevence násilí na dětech si získává stále větší pozornost.

Slovo senior pochází z latinského slova senes, senis (starý), jehož druhý stupeň je právě senior – starší. Má i další významy – jak v češtině, tak v cizích jazycích. Například se slovo senior uvádí u vážených členů určitých společenství nebo označuje zkušenějšího kolegu v práci.

V předškolním věku tráví děti nejvíce času ve své rodině a v mateřské škole. Aby dítě dobře prospívalo, je velmi důležité, aby mateřská škola a rodina úzce spolupracovaly a poskytovaly mu podporu při jeho celkovém rozvoji. Tento článek se zaměřuje na význam této spolupráce, nabízí pohled České školní inspekce na její realizaci v mateřských školách a nabízí konkrétní tipy a strategie pro její efektivní nastavení.

19. listopadu se díky iniciativě organizace Locika rozezněly mnohé školy, školky, firmy, instituce i veřejné prostory zvuky bubnování. Také u nás ve škole jsme se rádi do této iniciativy zapojili. Protože to chápeme jako vyjádření souhlasu s hodnotami, které jsou nám blízké, protože šlo o téma, o kterém chceme s našimi žáky hovořit, ale také proto, že celá akce byla Locikou tak skvěle připravená, že veškeré naše aktivity spjaté s Bubnovačkou nenarušily běžný chod výuky, jen ho modifikovaly.

Legacy of the Past: Exploring the World of Family History je název pilotního projektu zaměřeného na práci s mládeží, zejména s dětmi ve věku 10–14 let, které musely nedobrovolně opustit své domovy na Ukrajině v důsledku války. Ruská agrese je připravila o část rodinných vazeb a přinutila je začít nový život v cizí zemi. Česká republika je sice Ukrajině geograficky blízká, ale kulturní rozdíly mohou být pro děti značné. Jak náročné je udržet si v cizí zemi vazbu na domov a pocit vlastní identity v době, kdy si teprve začínají tyto hodnoty utvářet?

Závislost na alkoholu je problém, se kterým se v České republice potýká více než každá druhá rodina. Je to alarmující číslo obzvlášť pro pedagogy, kteří mají obvykle ve třídě 20 a více žáků. Mluvíme tedy o více než polovině dětí, které se závislostí na alkoholu přišly do kontaktu v rodině, zhruba čtvrtina pak může mít zkušenost přímo u rodiče. Využijte možnosti besedy s autorkou blogu Zápisník alkoholičky a pozvěte ji i s adiktologem do školy.

Romana Kubecová, autorka projektu Vychovávej s láskou a laureátka ceny Gratias Tibi, přináší do veřejné diskuse formou podcastu příběhy dětí i dospělých, kteří si nesou trauma z dětství. „Snažím se dát hlas opravdu každému, protože násilí a trauma se týká nás všech, bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální status.“ Její práce inspiruje nejen pedagogy, ale i celou společnost k tomu, aby se více zamýšleli nad tím, jak prostředí, ve kterém děti vyrůstají, formuje jejich budoucnost. Sama se jako vychovatelka setkala s nejrůznějšími příběhy. „Když jsem tenkrát o noční směně zachraňovala 15letou slečnu, která si pořezala zápěstí a říkala mi do očí, že je škoda, že ji kamarádky našly, je to něco, co vás určitě poznamená. A podobných situací tam bylo více.“

V Dobré rodině věří, že každé dítě patří do rodiny. Pokud z nějakého důvodu nemůže vyrůstat v té vlastní, nejlepší alternativou je náhradní rodinná péče. Posláním organizace je zajištění bezpečí, naplnění zájmů dítěte a podpora náhradních rodičů. Zároveň ale šíří i osvětu a informují o náhradním rodičovství širokou veřejnost, podporují systémové změny, tvoří metodiky a pracují na mnoha projektech. O tom všem jsme si povídaly s odbornou pracovnicí v Dobré rodině Martinou Loutnou.

Téma rozpadu rodiny se v posledních desetiletích týká velkého množství dětí. Rozvod či rozchod rodičů s sebou přináší veliké znejistění a nabourání základních jistot, které děti v životě mají. Prožívání takové situace je velmi individuální, ale téměř vždy je spojeno se spoustou pocitů a myšlenek, ve kterých se děti nevyznají a s nimiž si nevědí rady. Někdy není možné obrátit se na rodiče a žádat je o podporu, mnoho dětí zůstává v tomto zmatku osamocených a bezradných. Knížka „Máma s tátou už nejsou spolu“ je tak velice vítanou publikací, která může dětem pomoci se v nastalé situaci zorientovat a lépe jí projít.

Násilí a zvláště násilí v rodině je pro předškolní děti neuchopitelná situace, která v nich vyvolává strach a nejistotu. Formy násilí nemusí být jen fyzické, ale i psychické. Tím hůř… Můžeme v mateřské škole dětem pomoci? Máme na to nástroje a postupy? Ano! „Dětství bez násilí“ má ve svém mottu Centrum LOCIKA.

Na co se připravit, pokud byl některý ze žáků vystaven násilí v blízkých vztazích a policie celou záležitost vyšetřuje jako trestný čin? Jaká jsou práva dětí během trestního řízení a co může očekávat pedagogický pracovník, když je pozván k výslechu? A v neposlední řadě: co je dětské advokační centrum a jak přesně z jeho služeb mohou těžit školy a pedagogičtí pracovníci? Na tyto a další otázky odpovídaly právnička Pavlína Komedová a ředitelka Centra LOCIKA Petra Wünschová v podcastu Nebuď na to sám – odborník odpovídá.

V přechozích číslech časopisu Školní poradenství v praxi jsme vám představili metodické materiály pro školy k tématu násilí na dětech, týrání, zneužívání a zanedbávání žáka. Jednalo se o příručku s názvem „Týrané zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol“ a související stejnojmennou přílohou metodického doporučení MŠMT k primární prevenci rizikového chování. V tomto článku pokračujeme s vybranými otázkami týkajícími se komunikace v situacích podezření na žáka ohroženého týráním, zneužíváním, zanedbáváním či domácím násilím.

Zapojte se se svou třídou nebo celou školou do preventivní akce Bubnovačka, která se letos koná 19. listopadu. Smyslem akce ve školním prostředí je účinná prevence násilí v rodině. Prostřednictvím bubnování dáváme hlas dětem, které se staly obětí násilí v rodině a ve společnosti nejsou slyšet. Bubnovačka se letos koná pod záštitou MŠMT.

PhDr. Jaroslav Šturma, zakladatel a dlouholetý ředitel Dětského centra Paprsek, dlouholetý předseda Českomoravské psychologické společnosti, vyučující na katedře psychologie FF UK, člen rady Konta Bariéry, člen Papežské akademie pro život, letitý člen Štužlamatu (společenství Šturma, Žlab, Matějček), dětský psycholog, soudní znalec, nositel řady tuzemských i zahraničních ocenění (asi posledním je zatím Stříbrná medaile předsedy Senátu PČR). Respektovaný odborník, vždy přátelský a ochotný pomoci, slušný a skromný člověk. Když jsem před pár roky při jednom jeho jubileu přišel prosit za katedru psychologie na pražský magistrát o pomoc s uspořádáním semináře, ochotně zapůjčili největší sál a přidali i finanční obnos s dovětkem, že si pana doktora Šturmy velmi váží. A plný sál signalizoval, že nejen oni. Ale dosti superlativů, život má vždy více stránek. Jeho Alma mater mu nedokázala po desítkách let věrných externích služeb nejen poděkovat, ale ani osobně sdělit, že už o jeho další setkávání se studenty nestojí. To je však jen zanedbatelný šrám, který nikterak neovlivnil jeho pozitivní životní nastavení.