Rodina

Násilí a zvláště násilí v rodině je pro předškolní děti neuchopitelná situace, která v nich vyvolává strach a nejistotu. Formy násilí nemusí být jen fyzické, ale i psychické. Tím hůř… Můžeme v mateřské škole dětem pomoci? Máme na to nástroje a postupy? Ano! „Dětství bez násilí“ má ve svém mottu Centrum LOCIKA.

Na co se připravit, pokud byl některý ze žáků vystaven násilí v blízkých vztazích a policie celou záležitost vyšetřuje jako trestný čin? Jaká jsou práva dětí během trestního řízení a co může očekávat pedagogický pracovník, když je pozván k výslechu? A v neposlední řadě: co je dětské advokační centrum a jak přesně z jeho služeb mohou těžit školy a pedagogičtí pracovníci? Na tyto a další otázky odpovídaly právnička Pavlína Komedová a ředitelka Centra LOCIKA Petra Wünschová v podcastu Nebuď na to sám – odborník odpovídá.

V přechozích číslech časopisu Školní poradenství v praxi jsme vám představili metodické materiály pro školy k tématu násilí na dětech, týrání, zneužívání a zanedbávání žáka. Jednalo se o příručku s názvem „Týrané zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol“ a související stejnojmennou přílohou metodického doporučení MŠMT k primární prevenci rizikového chování. V tomto článku pokračujeme s vybranými otázkami týkajícími se komunikace v situacích podezření na žáka ohroženého týráním, zneužíváním, zanedbáváním či domácím násilím.

Zapojte se se svou třídou nebo celou školou do preventivní akce Bubnovačka, která se letos koná 19. listopadu. Smyslem akce ve školním prostředí je účinná prevence násilí v rodině. Prostřednictvím bubnování dáváme hlas dětem, které se staly obětí násilí v rodině a ve společnosti nejsou slyšet. Bubnovačka se letos koná pod záštitou MŠMT.

PhDr. Jaroslav Šturma, zakladatel a dlouholetý ředitel Dětského centra Paprsek, dlouholetý předseda Českomoravské psychologické společnosti, vyučující na katedře psychologie FF UK, člen rady Konta Bariéry, člen Papežské akademie pro život, letitý člen Štužlamatu (společenství Šturma, Žlab, Matějček), dětský psycholog, soudní znalec, nositel řady tuzemských i zahraničních ocenění (asi posledním je zatím Stříbrná medaile předsedy Senátu PČR). Respektovaný odborník, vždy přátelský a ochotný pomoci, slušný a skromný člověk. Když jsem před pár roky při jednom jeho jubileu přišel prosit za katedru psychologie na pražský magistrát o pomoc s uspořádáním semináře, ochotně zapůjčili největší sál a přidali i finanční obnos s dovětkem, že si pana doktora Šturmy velmi váží. A plný sál signalizoval, že nejen oni. Ale dosti superlativů, život má vždy více stránek. Jeho Alma mater mu nedokázala po desítkách let věrných externích služeb nejen poděkovat, ale ani osobně sdělit, že už o jeho další setkávání se studenty nestojí. To je však jen zanedbatelný šrám, který nikterak neovlivnil jeho pozitivní životní nastavení.

Násilí je "neviditelným" problémem mnoha rodin. Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se odehrává násilí, začínají ho vnímat jako normu. Jak přispět k prevenci násilí v blízkých vztazích? Jak dětem ukázat, že zažívat násilí není normální? To nejmenší, co lze udělat, je o tom s nimi mluvit. Příležitost pro otevření tématu nabízí Bubnovačka.

Děti se dnes hýbou bohužel čím dál méně, což potvrzují mnohé průzkumy. Proto je tu projekt „Hýbeme se s NOTÝSKEM“, který to chce změnit. Jeho cílem je podpořit u dětí přirozenou radost z pohybu, posílit jejich fyzické zdraví a pomoci jim vytvořit si pevný základ pro aktivní a zdravý životní styl.

Násilí je „neviditelným“ problémem mnoha rodin. Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se odehrává násilí, začínají ho navíc vnímat jako normu. Jak přispět k prevenci násilí v blízkých vztazích? Jak dětem ukázat, že zažívat násilí není normální? To nejmenší, co lze udělat, je o tom s nimi mluvit. Příležitost pro otevření tématu nabízí Bubnovačka.

Bubnovačka je preventivní a osvětová akce, jejímž cílem je upozornit na důležitost ochrany dětí před násilím v blízkých vztazích. Školám nabízí možnost jednorázové akce i inspiraci pro projektové dny. Zapojení je jednoduché, společenský přínos neocenitelný.

Víme ze života, že i obyčejné a jednoduché sdělení nabývá odlišného významu v závislosti na situaci, v níž je vysloveno, případně podle mluvčího, který je vysloví, či příjemce, kterému je určeno. Známe tak i z běžného života, jak je ošidné, když např. přeneseme konkrétní sdělení z domácího prostředí do veřejného prostoru. To pak i neutrální, či dokonce pozitivní sdělení může vyznít kriticky. Nebo když například zapomeneme, že nejsme doma, a oslovíme na veřejnosti před ostatními dětmi vlastní dítě běžně používanou rodinnou zdrobnělinou či přezdívkou. Okolnosti tedy hrají větší roli než jsme někdy ochotni připustit.

Pátek ráno! Po třídní noci strávené ve škole odnášíme v polospánku z hudebny conga, bonga, djembe. Vše, na co lze bubnovat. „Co máte v plánu?!“ spiklenecky na nás mrkl ředitel od stolu. „Budeme zesilovačem dětí, kterým život otočil volume až příliš doleva,“ vtipkuje rozespalý Matyáš. Neměl jsem děti hecovat, kdo vydrží celou noc vzhůru. Vydržely všechny! Je 18. listopadu 2022, podzimní mlha zahaluje ranní Vratislavice, do školy skrze okna proniká sychravý pocit a nás čeká naše úplně první Bubnovačka. Po cestě do třídy ještě potkáváme kolegyni „výtvarkářku“. Je projektem a námi nadšena. Bere červené basové djembe a jde do toho s námi. Pod paží táhnu congo a myslím na ranní kafe. Myslím ale také na probdělé noci, které nejsou plné zábavy. Noci plné strachu a temnoty. Noci dětí, které jsou týrány a jejichž hlas nikdo neslyší.

Případy řešení násilí v blízkých vztazích na půdě školy nejsou bohužel výjimkou. Ze statistik vyplývá, že průměrně 2 až 3 žáci ve školní třídě zažívají násilí v blízkých vztazích. Jak má škola v případě podezření na týrání dítěte rodiči či blízkými příbuznými spolupracovat s policií? Jaké kroky mohou pracovníci školy od policie očekávat po nahlášení svého podezření? A jak probíhá podání vysvětlení žáka na půdě školy? Hostem podcastu Centra LOCIKA byl plukovník Luděk Cuták, který odpovídal na nejčastější otázky pedagogických pracovníků ohledně řešení případů násilí v blízkých vztazích ze strany policie.

Začátkem roku 2024 vydala Nadace Sirius materiál Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol. Jedná se o praktickou příručku pro pracovníky škol (zejména pracovníky školního poradenského pracoviště), která se zabývá problematikou týrání, zneužívání, zanedbávání dítěte a násilí v blízkých vztazích. V souvislosti s ní vydalo MŠMT novou přílohu Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol (č. j.: MSMT-3262/2024-1).

Jsme poněkud alergičtí na práva dětí. Málokdy opomeneme podotknout, že dnešní děti mají práv hodně, dost dobře se většinu z nich snaží uplatnit a využít, ale s naplňováním povinností mají značné potíže. Přesto bych si dovolil zavést a propagovat ještě jedno další právo dětí, které bychom měli zajistit a naplnit v podstatné míře my blízcí dospělí. Samotné děti jeho uskutečnění tentokrát určitě vymáhat nebudou, protože o něm nevědí, a i kdyby, tak by stejně netušily, jak je pro jejich život důležité. Samy si navíc naplnění této potřeby skutečně zařídit nedokážou.

V mateřských školách je kvalita spolupráce s rodinami dětí primárně ovlivňována jejich vzájemným vztahem a komunikací. Efektivní komunikace je v tomto případě stěžejní. Učitelé by proto měli disponovat potřebnými kompetencemi a preferovat partnerský přístup. Do popředí v tomto případě vstupují jejich osobnostní předpoklady a profesionální přístup vycházející z odbornosti i praxe.

Jak by měl pedagogický pracovník jednat a reagovat, když se mu žák přijde svěřit s tím, že zažívá násilí v blízkých vztazích? Co je důležité v takové situaci říct a čeho se naopak vyvarovat? Jak v rámci rozhovoru ošetřit sebe sama a jak citlivě reagovat na emoce dítěte? A v neposlední řadě – jak postupovat po ukončení rozhovoru se žákem? Na tyto a další otázky odpovídala Alexandra Machková v podcastu pro pedagogické pracovníky Centra LOCIKA Nebuď na to sám – odborník odpovídá.

V celé současné záplavě přijatých či ještě nepřijatých školských předpisů (vyhláška o hygienických požadavcích, zákon o pedagogických pracovnících, zákoník práce) nějak zapomínáme na to zásadní a rozhodující: do školy chodí děti a ty se musí učit v bezpečném a podnětném prostředí. Přestože tento článek vychází z mé dřívější úvahy, nemusím na něm ve světle stávajících křiků, ať už v parlamentu, či na sociálních sítích, příliš mnoho měnit. Všichni ti za řečnickým pultíkem nebo u klávesnice nějak nechápou, že dítěti, které sedí ve školní lavici, jsou všechny tlachy naprosto fuk.

Mateřská škola je jediným druhem školy a školského zařízení, kde se učitelé potkávají s rodiči dětí zpravidla 2x denně. Tato skutečnost vytváří podmínky pro úzkou a kvalitní oboustrannou spolupráci. Oblast této spolupráce je velká proměnná, každý rok se sejdou v mateřské škole jiní rodiče se svými specifickými možnostmi i motivací a záleží na ředitelích a učitelích každé konkrétní školy, jakými směry spolupráci s rodiči rozvinou. Prostřednictvím následujícího seriálu nabízíme inspiraci, jakým způsobem můžeme ke spolupráci využít různé profese a zájmy rodičů.

Na Linku pro rodinu a školu 116 000 se stále častěji dovolávají maminky z Ukrajiny a ptají se, jak zabránit, aby jim byly sebrány jejich děti. Při rozhovoru se obvykle ukáže následující – dítě nemá svačinu / dítě zapomíná přezůvky a od učitele se rodiče dozvědí, že pokud problém bude pokračovat, do rodiny přijde sociálka. Budou pod dohledem, ale také mohou o děti přijít.

Často se na nás obracejí učitelé s prosbou o pomoc při komunikaci s rodiči vícejazyčných dětí. Níže uvádím tipy, které se mi v praxi při spolupráci s rodiči osvědčily.