pedagogický leadership

Být ředitelem školy často znamená sedět večer u stolu a v duchu si přehrávat uplynulý den s otázkou: „Udělal jsem to dnes dobře?“ Možná měříte svůj úspěch podle výsledků žáků, absence konfliktů ve sborovně nebo hodnocení zřizovatele. Skutečná odpověď na otázku, zda jste „dobrý ředitel“, je však mnohem hlubší a dynamičtější.

Žádná role nesoucí odpovědnost za dlouhodobou udržitelnost organizace nemůže spočívat pouze v udržování stávajícího stavu. Bez systematické podpory změny a inovací není organizace schopna adekvátně reagovat na proměňující se prostředí, rozvíjet potenciál svých lidí ani se dlouhodobě posouvat vpřed. Podpora změny však nikdy nespočívá pouze v tom „dát zelenou“ novým nápadům. Prosazování změny je spíše jako vyslat jednotlivce či tým na cestu, o níž předem víme, že povede přes institucionální bariéry, byrokratická omezení, provozní tlaky i skryté konflikty zájmů. Aby měli zaměstnanci reálnou šanci nové podněty nejen navrhovat, ale také je úspěšně uvádět do praxe, potřebují ještě něco dalšího – neviditelnou, avšak zásadní oporu v podobě ochrany ze strany vedení. Lídr zde sehrává klíčovou roli tím, že v pozadí vytváří prostor, v němž je možné experimentovat, chybovat a čelit kritice okolí, aniž by byla iniciativa předčasně potlačena. Pro tuto jemnou, avšak rozhodující vrstvu podpory se v moderním managementu vžilo anglické označení air cover.

Břetislav Svozil stojí v čele školy, která se během deseti let změnila z odvážného experimentu v respektovanou vzdělávací instituci. Labyrinth dnes patří k nejrychleji rostoucím školám svého druhu a jeho ředitel, oceněný titulem Ředitel budoucnosti, otevřeně mluví o tom, jaké je vést tým, který se učí stejně intenzivně jako děti. V rozhovoru přibližuje, proč věří v inkluzi, sdílené vedení a chyby jako příležitost.

Jak vypadá škola, kde mají žáci skutečný vliv na dění kolem sebe a nejsou jen „ti, kterým se něco říká“, ale ti, kteří věci opravdu ovlivňují? Ředitel brněnské ZŠ Labyrinth Břetislav Svozil popisuje, jak ve škole pracují s participací tak, aby dávala smysl. Od spoluvytváření pravidel a plánování výuky až po studentské iniciativy, které přerůstají rámec školy. Mluví o prostředí postaveném na důvěře, otevřené komunikaci a společné zodpovědnosti. Ale také o tom, proč hranice nemají být pevné čáry, ale něco, co se vyvíjí společně s lidmi, kteří v prostoru školy žijí. A přidává i praktický pohled na to, kde může participace začít, aby nebyla jen hezkou myšlenkou, ale skutečnou součástí kultury školy.

Sloučení dvou gymnázií v Českých Budějovicích v roce 2012 přineslo mnoho očekávání i napětí. Antonín Sekyrka tehdy vstupoval do vedení školy v době, kdy se mohlo zdát, že rozdíly převáží nad spoluprací. Nakonec však vznikla instituce, která dokáže spojit sportovní program, klasické vzdělávání i práci s nadanými studenty. O cestě, chybách i lekcích, jež mohou inspirovat ostatní, mluví v otevřeném rozhovoru.

Když v roce 1994 vznikla první střední škola zaměřená na výpočetní techniku, informatika byla teprve v plenkách. Dnes vede Ing. Martin Vodička, ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky Praha, jednu z nejrespektovanějších IT škol v zemi. V rozhovoru vzpomíná na začátky v době, kdy „počítačová síť“ zněla jako sci-fi, mluví o proměnách IT vzdělávání, o učitelích z praxe, soutěži IT-SLOT i o tom, proč chce, aby jeho škola zůstala dostupná všem, kdo mají chuť se učit.

„Dobrý leader se musí naučit být nejprve dobrým následovníkem.“ Souhlasíte? Ne tak rychle! Takový předpoklad se zdá být logický, jenže tato rovnice ne vždy platí. Jako by disciplína, loajalita a pokora v roli podřízeného automaticky předznamenávaly kvalitní manažerské schopnosti. Role následovníka a role leadera vyžadují odlišné kompetence, způsoby myšlení i postoje k riziku. Dobrý následovník se orientuje v rámci daného systému, plní instrukce, zachovává věrnost hodnotám – což jsou cenné kvality. Ale vedení znamená více než schopnost následovat – vyžaduje vizi, rozhodnost, schopnost pracovat s nejistotou, nést odpovědnost za druhé a někdy jít proti proudu. Mnoho lidí, kteří byli skvělí v roli vykonavatele, selže v roli vedoucího. Není ostuda být výborným členem týmu, který netouží po vedení. A není pravidlem, že skvělý podřízený bude i skvělým vedoucím.

Ve školství dnes nestačí jen držet krok s rychlými změnami – musíme být o krok napřed. Rodiče, žáci i zřizovatelé očekávají, že škola bude stabilní, moderní a důvěryhodná. A přitom to, co rozhoduje o úspěchu, nejsou jen znalosti a dovednosti učitelů, ale především to, jak spolu dokážou komunikovat, řešit konflikty a podporovat jeden druhého.

V prostředí, kde se od lídrů očekává rozhodnost, autenticita a odvaha, se stále častěji objevuje tichý sabotér výkonu: FOPO – Fear of People’s Opinions. Strach z toho, co si o nás myslí ostatní, není jen osobní slabost. Je to systémová překážka, která ovlivňuje rozhodování, inovace i kulturu týmů. Manažeři, kteří se příliš soustředí na to, jak budou jejich rozhodnutí vnímána, často nevolí to nejlepší řešení, ale to nejméně kontroverzní. Zaměstnanci, kteří se bojí projevit názor, nepřinášejí nové myšlenky. A týmy, které se snaží „vypadat dobře“, místo aby pracovaly efektivně, ztrácejí smysl pro cíl. Když dáváme větší váhu názorům druhých než vlastnímu úsudku, neřídíme svůj život ani svou práci – necháváme je řídit ostatními. V práci, ale i v osobním životě tak FOPO může rychle zadusit náš lidský potenciál.

Už téměř patnáct let sdílí své myšlenky o vedení škol v pravidelných textech na stránkách časopisu Řízení školy. Pro mnohé je Jan Voda inspirací, ukazuje, jak o ředitelování přemýšlet jinak – s větší hloubkou, pokorou a lidskostí. V rozhovoru vypráví nejen o tom, jak jeho texty vznikají a jak mu psaní pomáhá zvládat náročné situace, ale i o vnitřních zápasech, proměnách a naději, kterou chce svými slovy předávat. Otevírá témata, která se dotýkají nejen práce školních leaderů, ale i osobního zrání, pochybností a odhodlání jít dál. I tehdy, když cesta není jasná.

Postup na vyšší manažerskou pozici s sebou zpravidla nepřináší jen prestiž a větší pravomoci, ale i zcela nové výzvy. Ocitáte se v prostředí, které vyžaduje dovednosti, jež si teprve musíte osvojit, a zároveň čelíte rozšiřující se agendě, rostoucímu tlaku i zodpovědnosti. Právě toto přechodové období bývá zlomové: přirozená nejistota z nových situací se může snadno proměnit v pochybnosti, zda do nové role skutečně patříte. Místo zdravého růstu se v hlavě začnou ozývat otázky: „Zasloužím si to?“, „Co když zklamu?“ Taková nejistota se často stává tichým společníkem profesního postupu – přítomným, avšak málokdy otevřeně pojmenovaným.

Zdi ministerstva školství byly poslední rok svědky mimořádného počinu v oblasti vedení a řízení škol. Od března 2024 do března 2025 se zde scházeli přední představitelé Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Národního pedagogického institutu ČR a České školní inspekce a společně se zkušenými řediteli a zástupci odborníků ve vzdělávání z řad vysokých škol a neziskových organizací se věnovali tvorbě Systému podpory a vedení ředitelů a ředitelek českých škol.

Řízení mateřské školy je dnes komplexní úkol, který dalece přesahuje hranice pedagogiky. Ředitel či ředitelka musí být nejen odborným garantem vzdělávání, ale také lídrem týmu, správcem organizace, garantem kvality a inspirátorem změn. V této náročné roli vám může být oporou nová publikace z produkce Wolters Kluwer: Kvalitní (ve) vedení mateřské školy.

Chce-li ředitel školy vést své kolegy k trvalému rozvoji dovedností, musí v prvé řadě rozvíjet sám sebe. Akademie Libchavy nabízí sebezkušenostní výcviky pro vedoucí pracovníky škol – ředitele a zástupce – už 12 let. Cílem uceleného programu dlouhodobých výcviků není jen předání znalostí a trénování dovedností, ale především sebepoznání a změna způsobu nahlížení na sebe i na druhé. Série textů provede čtenáře obsahem jednotlivých výcviků, pomůže zorientovat se v nabídce linky vzdělávání pro vedoucí pracovníky škol a osvětlí, v čem konkrétně může být dlouhodobé ucelené vzdělávání užitečné účastníkům výcviků a celé škole.

V moderním světě, kde se na jednotlivce kladou vysoké nároky a stres se stal běžnou součástí života, hledáme různé způsoby, jak si ulevit od tlaku a napětí. Jedním z účinných, ale často podceňovaných nástrojů je humor. Smích a schopnost vnímat komické momenty nejenže zlepšují naši náladu, ale mají také prokazatelné pozitivní fyziologické a psychologické účinky. Někteří manažeři se mu vyhýbají, aby si zachovali svůj formální status. Ve skutečnosti však může být humor silným nástrojem řízení, pokud je používán s rozvahou a ohledem na dynamiku a atmosféru v týmu. Dobře aplikovaný humor pomáhá odbourávat stres, posilovat týmovou soudržnost, budovat důvěru a podporovat kreativitu. Stejně jako jakýkoliv jiný manažerský nástroj však vyžaduje citlivý přístup a orientaci v kontextu.

Chce-li ředitel školy vést své kolegy k trvalému rozvoji dovedností, musí v prvé řadě rozvíjet sám sebe. Akademie Libchavy nabízí sebezkušenostní výcviky pro vedoucí pracovníky škol – ředitele a zástupce – už 12 let. Cílem uceleného know-how dlouhodobých výcviků není jen předání znalostí a trénování dovedností, ale především sebepoznání a změna způsobu nahlížení na sebe i na druhé. Série textů provede čtenáře obsahem jednotlivých výcviků, pomůže zorientovat se v nabídce linky vzdělávání pro vedoucí pracovníky škol a osvětlí, v čem konkrétně může být dlouhodobé ucelené vzdělávání užitečné účastníkům výcviků a celé škole.

V profesním i osobním životě se často ocitáme v situacích, kdy uděláme chybu. Někdy jde o drobné přešlapy, jindy o větší omyly, které mohou ovlivnit ostatní lidi nebo celý projekt. Klíčovou otázkou ale není to, zda chybu uděláme – protože dříve či později na ni dojde – ale to, jak na ni zareagujeme. Dospěl jsem k přesvědčení, že omluva není projevem slabosti, ale naopak ukázkou síly a zralosti, která může vztahy posílit. Nabídnout upřímnou omluvu vyžaduje odvahu – musíme potlačit své ego, přiznat slabost a nést riziko, že budeme odmítnuti. Současně však otevíráme dveře k dialogu a dáváme najevo, že jsme připraveni přijmout odpovědnost a hledat cestu k nápravě.

Manažer, statutár, nebo pedagogický lídr? Čeští ředitelé a ředitelky škol mají jasno – smysl své role vidí v pedagogickém vedení, kterému chtějí věnovat více času. Shodují se na tom, že pedagogický leadership je klíčem pro kvalitní vedení školy. Ukazuje to nový průzkum neziskové organizace Učitel naživo, který jsme na podzim 2024 realizovali ve spolupráci s výzkumnou organizací STEM mezi 786 respondenty. Jaké formy vzdělávání a podpory si ředitelé a ředitelky přejí? A jak k jejich rozvoji přistupují zřizovatelé?

Neuroleadership je poměrně nová a rychle se rozvíjející interdisciplinární oblast, která propojuje neurovědu s principy a praxí vedení lidí a organizací. Využívá poznatky o fungování lidského mozku k tomu, aby vedoucí pracovníci lépe porozuměli sobě, svým týmům a způsobům, jak dosahovat efektivního vedení. Klíčovou otázkou neuroleadershipu je, jak neurobiologické procesy ovlivňují myšlení, chování a rozhodování leaderů a jak toho lze využít pro zlepšení pracovních výsledků i osobních vztahů na pracovišti.

O prázdninách se pozornost celého světa upírala k výkonům na olympiádě. Avšak blýskavé medaile, které sportovci vybojovali, jsou jen pomyslným vrcholkem ledovce – ten vidíme, zatímco pod hladinou zůstává skryta nejméně čtyřletá každodenní příprava olympioniků, která tomu předcházela. Pokud se chceme od našich sportovců o úspěchu něco naučit, měli bychom se soustředit právě na toto období potu a dřiny, pokusů a nezdarů, vytrvalosti a houževnatosti.